Václav Češka - Příprava na soutěž v kulturistice bylo to nejtěžší, co jsem kdy dělal.

Václav Češka - Příprava na soutěž v kulturistice bylo to nejtěžší, co jsem kdy dělal.

Pavel Vacek | 13. 05. 2019

Ahoj Václave, před lety jsme spolu vedli rozhovor o tvých powerlifterských výkonech. https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/vaclav-ceska-z-drepu-mam-neskutecny-respekt Spousta lidí tě zná jako vynikajícího powerliftera, ale je také spousta čtenářů, kteří se o trojboj zajímají jen okrajově, nebo vůbec. Dokážeš se sám zhodnotit, jak dobrý si byl powerlifter?

Vždycky je někdo lepší než vy, ale já myslím, že jsem po sobě v tomhle sportu nějakou stopu zanechal. V ČR držím 6 titulů Mistra České republiky, několik titulů SR, mám i titul Mistra Německa, šest titulů Mistra Světa, pět titulů Mistra Evropy a pak samozřejmě hromadu vyhraných pohárovek. Já objížděl, co se dalo, takže těch pohárů mám doma dost.

Výkony máš zapsané jaké?

500 kg na dřep, Mrtvý tah 362,5 kg a benč taky 362,5 kg. To jsou výkony uznané na soutěži. V tréninku samozřejmě padaly i větší čísla, ale to nic neznamená. Závodil jsem equip, tedy v dresu.

Venco, my se známe už strašně dlouho, určitě přes 15 let a já tě znám celou dobu jako pořádnýho chlapáka…

…ty to říkáš hezky, ale chtěl si říct tlusťocha. A to jsem byl, co si budeme povídat. Já si vždycky myslel, jak jsem našláplej, jaký mám obrovský svaly a teprve tenhle rok se mi otevřely oči a ukázalo se, jak jsem byl celou dobu mimo.

…no, já se právě chtěl zeptat, proč ta změna, když si většinu života měl nadváhu, která ti zjevně nevadila při tom liftu? Mimochodem, tys navážil nejvíc 165 kg, že?

Ano, je to tak. Nejvíc jsem měl na soutěži 165 kg a to bylo někdy zhruba před 18 měsíci. Trojboj byla v podstatě jediná oblast, kdy mi ta váha poskytovala nějakou výraznou výhodu, ale já jsem s tím těžkým, výkonnostním trojbojem v supertěžké kategorii chtěl skončit, resp. skončil jsem a najednou jsem nevěděl, co dál. Tak jsem si řekl, že si to trochu začnu hlídat, protože už mi při té váze nebylo moc dobře a začal jsem se trochu bát i o svoje zdraví. Takže jsem si stravu jednoduše upravil, abych se nijak netýral hlady, v podstatě jsem vynechal jen potraviny, které jsem nepotřeboval. Sundal jsem cukry, přestal jsem jíst smažené věci, vynechal jsem pečivo. A najednou to začalo letět dolů a mě to začalo bavit, protože mě ta „dieta“ v uvozovkách nijak neomezovala. Jedl jsem do sytosti, žádná únava, nebo že by mi něco chybělo, se nedostavila. Trojboj jsem dělal dál, ale už jen takovej hobby styl s tím, že jsem byl v kategorii do 125 kilo. To bylo ještě vloni, kdy jsem vyhrál republiku a byl třetí na MS v RAW, protože už jsem dres nechodil. Do toho se začaly objevovat hlasy, že bych to měl zkusit vysekat ještě víc, a tak to ve mně začalo pořádně hlodat. Hlavně jsem byl zvědavej, co pod tím zbytkem tuku ještě je. To byl vlastně i důvod, proč jsem šel na soutěž v kulturistice. Mě moc nezajímalo, jak dopadnu. Jasně, nechtěl jsem být poslední, nechtěl jsem udělat ostudu Zdeňkovi Flachsovi a Tomášovi Trojanovi, kteří mně s tím pomáhali, ale že bych šel s tím, že jako vyhraju nebo tak něco, to vůbec. Šel jsem tam, protože to byla skvělá motivace vyrýsovat to nadoraz a vidět, kolik svalů na mně vlastně je.  

Jaký byl vlastně důvod skončit s tím špičkovým trojbojem? Zdravotní?

Ne, to ani ne, spíš rozumový. Já chtěl nazvedat 1200 kg total, to se mi povedlo, chtěl jsem dřepnout 500 kg, to se mi taky povedlo. A teď najednou bác, už to bylo a začínal jsem se dostávat na hranici čísel, kdy jsem si v tréninku říkal, ty vole, zas neblázni… Já v tréninku chodil 530 kg na dřep, benče se 400 kg a to už jsem viděl, že to tělo dostává strašně na prdel. Ono by to asi šlo ještě dál, ale já už měl pocit, že chodím po tenoučké hranici, kdy se mi může stát už něco hodně ošklivýho. No a samozřejmě do toho ta moje hmotnost, kdy jsem byl tlustej jako prase a i když jsem měl tlak celkem v pořádku, což doktor vždycky zíral, já sám jsem cítil, že to není ono.

Síla šla hodně dolů, když si začal shazovat?

Určitě to nebylo stejné, ale že by to šlo úplně do prdele, to zase ne. Dokud jsem trénoval na sílu, tak jsem byl schopný zvedat velmi slušné výkony v té Rawce (bez dresu). Pořád jsem byl schopen dřepnout kolem 400 kilo.

Ptám se proto, že jsem měl nedávno nějaký spor, kdy se řešilo, že lifteři mají být ve formě, protože tuk stejně váhu nezvedá a já právě argumentoval tebou a ostatními silnějšími lifteři, kteří tuk mají, a proto zvedají hodně. Jak to tedy vidíš ty?

Určitě bych nesouhlasil s tvrzením, že tuk váhu nezvedá. To, že ten sval je prorostlý tukem, že je nalitý vodou, že ta kůže je nalitá vodou a funguje jako dres, že ty klouby nejsou uvolněné, za to všechno může tuk. To všechno spolu souvisí a že bude mít někdo skvělou formu určitě neznamená, že bude i silnej. Samozřejmě jsou trojbojaři, kteří zvedají a vypadají skvěle. Stejně tak jako Coleman zvedal randál i když byl vysekanej, ale to se bavíme o výjimkách, kteří mají skvělou genetiku. Samozřejmě tam je i nějaká chemie a tak, ale na rovinu říkám, že to není to hlavní. To hlavní je o důslednosti, tréninku a o tom, jak se věnuješ té stravě. Jídlo je alfa a omega tohodle sportu.

A teď mluvíš už o kulturistice nebo ještě trojboji?

Co se týká toho jídla, tak už o kulturistice, protože trojboj je hlavně o tom, pořádně se nacpat. Tam se o žádné vypiplané stravě nedá mluvit.

Tím se dostáváme k tomu, že tobě se podařilo shodit 65 kilo a startovat na M Čech v kulturistice s vyřezanýma 100 kg, kde si obsadil skvělé druhé místo. Jak dlouho ta proměna trvala?

Zhruba 18 měsíců. Dostal jsem v dietě i níž, na nějakých 95 kilo, ale to nebylo plánované, protože to jsem měl bohužel nějaké střevní potíže, ale zavčas jsem se dal do kupy.

Kdy se to vlastně úplně zlomilo, že sis řekl, tak a teď to fakt vysekám na prach?

To se stalo někdy vloni v říjnu na soutěži v trojboji, kde mě to tam hodně zklamalo a já si řekl, tak a s trojbojem končím, co teď dál? Pár blbečků se mi tam tlemilo, jak jsem shodil a že už jsem tolik nezvedal, a že nakonec udělám to, co kdysi Miloš Šnajdr, který taky z liftu přeskočil na kulturistiku. A já si řekl, no tak jo a zakousl se do toho. A zakousl se natolik, že šlo všechno stranou.

Co teď popisuješ, to se samozřejmě děje i z druhé strany, kdy kulturisti říkaj o lifterech, že jsou tlusťoši, ti jim to vrací poznámkami o naleštěných buzerantech ve slipečkách, ale ty jsi teď snad jediný, kdo tyhle dvě odvětví může porovnat. Byl jsi špičkový trojbojař, teď si měl minimálně špičkovou formu, co se vyrýsování týká. Můžeš říct, jaká příprava pro tebe byla těžší?

No… Teď asi hodně lifterů naseru, ale trojboj je jen taková sranda. Příprava na MS v trojboji je v porovnání s tímhle prdel. Jediné, v čem se to shoduje, je ta činka. Příprava na M Čech v kulturistice bylo to nejtěžší, co jsem kdy dělal. Fakt jo. Nejtěžší, co se týká úplně všeho. Je tam úplně jiný styl cvičení, strava… no to bylo strašný.. Mě dnes strašně mrzí to, jak jsem byl sám zabedněnej, když jsem mluvil o kultíkách. Vlastně stejně jak si říkal. Samozřejmě, několik jsem jich znal osobně, jako třeba tebe a další a k těm jsem udržoval nějaký respekt, ale jinak jsem držel ten buranskej názor, jako mají ti moji kolegové. Strašně jsem se pletl, protože proti tomuhle je trojboj trapárna.

Překvapilo mě, že pro tebe byla náročná i ta tréninková část. V čem vidíš tu největší změnu?

V trojboji chytneš činku a musíš ji zvednout. Musíš se naučit techniku tak, aby si zvedl co největší váhu s co nejmenším úsilím, když to zjednoduším. Ideální je, když do toho zdvihu zapojíš celé tělo. Kdežto v té kulturistice po mně najednou chtěli, abych zvedal co nejvíc na vyšší počet opakování, ale jenom jedním svalem. Takže já si myslel, že když dřepnu 500 kilo, že mám silný nohy, ale ono najednou hovno. Trojan mě posadil na legpress, kdy já jsem běžně cvičil legpress s tunou a víc a najednou chtěl, abych měl kolena jinak, abych do toho zapojil zadek, abych měl přimáčklý záda, abych měl ten pohyb pomalejší, pod kontrolou atd… a já najednou čuměl. Bolelo mě to jak kráva, bylo mi to nepříjemný, bylo to prostě úplně něco jiného. Jel jsem ruce, prsa a najednou jsem cítil svaly, které jsem nikdy před tím necítil. Všechno jsem měl nalitý, překrvený, břicho napumpovaný a tohle se mi líbilo. Závěr byl už zase o něčem úplně jiném. O trénincích totálně bez energie, kdy jsem zvednul úplné hovno, s čímž jsem se pochopitelně dost vnitřně pral. O trénincích, kdy se jelo na doraz, abych vyčerpal zbytky glykogenu, to byly stavy, které jsem pochopitelně jako lifter neznal, a to byla další věc, která se prostě nedá srovnávat.

Když už mluvíš o břišácích, tak jsem si na soutěži říkal, jak máš neuvěřitelně masivní ten břišní sval, což je samozřejmě pozůstatek toho trojboje, kdy si asi břicho moc necvičil, že?

Tak to zase ne, to by ses mýlil. Já ho jel hodně, protože jsem měl potíže se spodky zad a jak jsem byl těžký, tak tam docházelo k přetížení vzpřimovačů. Proto jsem ho cvičil dost i předtím, i když ne tolik, jak teď. Druhá věc je, že já mám noční můru z kýly a představa, že bych ji měl, mě hnala k tomu, abych to břicho udržoval v pohotovosti.

Porušil si dietu?

Jednou. Jinak za celou dobu ani náhodou. Ta závěrečná dieta už byla samozřejmě velmi precizní, ale já neuhnul. Je to jenom o vůli. Když ji nemáš, nepomůže ti nic.

Jak hodně tě chytnul tenhle nový lifestyle? Držíš jídlo i po závodech?

Jo, držím. Samozřejmě jsem něco po závodech přibral, ale už si to zase dávám do kupy. Přihodil jsem zdravé tuky v podobě ořechů, ale zase jsem si trochu zmenšil porce, protože jsem se po soutěži dost rozežral, ale držím a chci držet stravu i dál. Dokonce mi ani ten hamburger moc nechutnal, co jsem si dal…

Ty pracuješ jako bachař, vězni tě vidí denně, ty z toho musejí být na větvi, ne?

Jj, to jo, když už tam nepobíhá to čuně. I když… někteří mě třeba neviděli dýl a u těch jsem trochu ztratil na respektu, protože byli zvyklí na velkého chlapa a teď si mysleli, že ani necvičím, protože v těch hadrech to nepoznáš a svlíkat se tam nemůžeš, abys jim ukázal, jak jseš napáskovanej. Takže s tímhle se ego ještě trochu pere, ale víceméně jsem už v situaci, kdy je mi to jedno. Dneska už se i směju těm obtloustlejm klukům, kteří jsou v pozici, ve které jsem byl já, když si prohlížej v zrcadle vypasenou ruku a myslej si, kolik mají v té mikině svalů… Taky jsem si myslel. Ale jak říkám, hodně mi to otevřelo oči, hodně věcí vidím jinak, získal jsem za ten rok jiný respekt k různým věcem a spoustu jsem toho přehodnotil. Hodně lidem taky musím i poděkovat, namátkou Zdeňkovi Fachsovi, Tomášovi Trojanovi, Danu Pernerovi, rodině a spoustě dalším, kteří mi pomáhali a pomáhají.,

A já zase děkuju tobě, Václave, za rozhovor.

Komentáře: