SARMS – BUDOUCNOST NEBO SKRYTÁ HROZBA? 2. DÍL - závěr

Pokračování 1. části, kterou najdete zde: https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/sarms-budoucnost-nebo-skryta-hrozba-1-dil

SARMS a dopingová problematika

Jste naturální sportovec nebo si chcete svoji naturální tvář zachovat? Zapomeňte na SARMs. Již na začátku jsem se zmínil o tom, že SARMs jsou tak trochu, no ne vlastně trochu, ale úplně za hranou etického a čistého pojetí sportu. Zatímco Ibutamoren a Cardarine se objevuje dle USADA v seznamu vždy zakázaných látek, tak Ostrarine a Ligadrol se řadí do látek pod označením S1 – Anabolické látky. A tak ať se nám to líbí nebo ne, stále se jedná jen o nepovolenou zkratku ve sportu, která není soutěžním sportovcům povolena, má svá zdravotní rizika, porušuje etický kodex a nabízí uživatelům určitou výkonnostní výhodu oproti sportovcům čistým. Registrovaným sportovcům tyto látky do rukou nepatří, v kondičním sportu nechápu jejich účel.

Zdravotní dopady

V odstavci předchozím jsem se již zmínil o zdravotních dopadech, které SARMs mohou mít. Realitou je, a tady musím jít proti vlastnímu přesvědčení, že SARMs byly opravdu vyvinuty proto, aby v určitém stupni medicínské léčby nahradily steroidní hormony, aniž by organismus uživatele zatížily rizikovými negativními dopady. Ano, to byl jeden z důvodů vzniku. Má to ale jedno velké ale. Při tomto vzniku nikdo nepočítal s tím, že si někteří sportovci budou schopni sami od sebe naordinovat dvaceti až padesátinásobné dávky (a nyní vycházím z textů, které mi dorazily do zpráv) oproti těm, které se osvědčily jako v určitém smyslu účinné s minimálními negativními dopady. Tato množství dlouhodobě nikdy nikdo v žádné studii nezkoušel a nezkoumal. A tak můžeme jen odhadovat, co to vlastně s tělem sportovce udělá. Už jen z příkladu „zeleného zákalu“ bych byl velmi opatrný. Co opatrný, užití bych se obloukem vyhnul, ale to je samozřejmě můj pohled. Tyto látky vznikly k užití v medicíně při terapeutických dávkách, a to je také jejich účel, nikoliv pro zneužití ve sportu.

Vlastní názor

Ano, možná za pár let zjistíme, že jsou takřka nerizikové, k tomu ale vede ještě opravdu dlouhá cesta studií, experimentální léčby, klinických testů a mnoho dalšího. Možná také za pár let zjistíme, že tomu bylo přesně naopak, a že při dlouhodobém užívání v tak extrémních dávkách, se kterými jsem se setkal ve zprávách, mají vlastně stejné nebo horší zdravotní dopady, jako samotné anabolické hormony. Kdo ví…já zde použiji větu často opakovanou ve vědeckých pracích: „pro jasný závěr je třeba ještě dalších studií a bádání“. V tomto možná jen znovu upozornění, nechtějte být tou testovací krysou in vivo, snažte se být co nejzdravější a dělat tak i sport, ať nemusíte jednou proklínat samy sebe, jak jste byli v mládí hloupí. Ono totiž po čase v tomto sportu pochopíte, že ač je to vaše životní cesta, tak je vlastně pořád jen sport, který nestojí za to, abyste ve čtyřiceti padesáti letech trpěli nezvratnými problémy se srdcem játry, zvětšenou prostatou nebo rakovinou štítné žlázy. Pořád je to jen kulturistika a fitness a ta má vést primárně k lepšímu zdraví – fyzickému i duševnímu.