Jste vycepovaní životem? Teď se vám to bude ve fitku hodit.

Jste vycepovaní životem? Teď se vám to bude ve fitku hodit.

Pavel Vacek | 25. 05. 2020

Dneska jsem točil společně s Radkem Loncem tréninkové video pro Ronnie a jedna z otázek zněla, jestli jsem nějak přehodnotil svůj život během karantény? Že prý to teď hodně lidí říká. Nemám páru, o čem je řeč. Přesto nebudu zapírat, že na mě uplynulé období nemělo žádný vliv. Mělo. A velký. Po ztrátě režimu, který mimochodem trvá dodnes vzhledem k vlastnictví dvou školou povinných dítek, jsem se naučil parádně prokrastinovat. Taky jsem obohatil svět o mou nově nabytou schopnost umění ovládání několika tanků z 2. světové ve hře World of tanks a taky jsou navýšil dobu spánku asi tak o 200 % oproti jaru 2019. Suma sumárum, zlenivěl jsem jako prase a má pracovní morálka nabrala tempo pouštního beduína. Což se samozřejmě projevilo i v tréninku. Motivace je fuč a je třeba bleskem najít novou. Motivace je totiž základ všeho.

Všude se dočtete, že je důležité držet stravu, pravidelně trénovat, dodržovat životosprávu a podobné kulturistické pravdy. V pozadí toho všeho je však síla motivace. Jenom na ní bude záležet, jak daleko se dostanete, kolik toho budete chtít obětovat a jaké budou vaše výsledky. Vzpomeňte si, proč jste vlastně začali cvičit? Chtěli jste mít třeba větší biceps. Jen o pár centimetrů. Tak jste vlítli do posilovny, drtily bicepsy jak prdlí a navzdory špatné technice, všem zásadám stravování a rozdělení tréninku se biceps pohnul z 33 cm na 38 cm. Hurá. Udržet si motivaci a tréninkové nadšení v prvních pár letech tréninku je totiž nesmírně snadné. Vaše tělo se mění jak přerod kukly v motýla, síla roste stejně rychle jak státní deficit, a to vše vám dodá kosmickou dávku sebevědomí a namotivovanosti do dalších bojů se železem. Po dosažení dílčích cílů, se motivace většinou upne k nějakému dalšímu úkolu. Najednou byste rád zesílil, zvedl na benč o něco víc kilo, zkusil první soutěž.

Soutěžení je vůbec tou nejlepší motivací, co znám. Pevně daný termín, kdy musíte být skvělí. Nejlepší, jak jen můžete být. Vymačkat ze sebe vše proto, abyste vyhráli. Nebo si alespoň neudělali ostudu. A pokud nevyhrajete, nevadí, vaší motivací bude zkusit to za rok znova a lépe. Ale motivaci neztratíte, ani když zvítězíte. Vždy je něco o level výše. Od Mistrovství Čech vede úsilí k Mistrovství republiky. Od obhajoby titulu v dorostu k juniorům. Pak k mužům, potom k prvnímu reprezentačnímu startu atd… Potíž je v tom, že ačkoliv mám jasně danou motivaci ve startu na MS, někde vzadu v posledním záhybu šedé kůry mozkové mi hlodá červík pochybnosti, že si někdo na podzim zase pšíkne, dostane teplotu a my na oplátku dostaneme zase kolektivního zaracha. S tímhle (pod)vědomím se cvičí blbě. To je ale můj problém.

Jak se ale mají motivovat lidé, které soutěžní dráha nikdy nelákala? Třeba pro vás bylo prioritou pouze vypadat lépe než ostatní.  Fajn. Jenže to už se vám povedlo někdy před deseti lety a od té doby vaši vrstevníci jenom kynou, takže vypadat lépe než ostatní, už není kdovíjak vysoká laťka. Anebo jste skutečně soutěžil, ale už je to nějaký ten pátek, co jste zjistili, že z vás druhý Kai Green asi nebude. Co potom?  Jistě, chodíte do posilovny, protože kulturistika je váš oblíbený sport, cvičíte, protože vás to baví, ale taky zjišťujete, že už drahnou chvíli nedáváte na benč 180 kg v sériích jako dřív a jste překvapeni, když vám společníci z posilovny tvrdí, že stojan na dřepy se přemístil už před třemi roky. A co se vám stane, když se v návalu falešného sebevědomí připojíte k tréninku mladých namotivovaných chasníků? Po pár sériích dřepů rázem zjistíte, že své plíce nemůžete najít, ani kdyby vylezly z hrudníku a udělali na vás baf! Pak už jen zbývá vytáhnout z klobouku jednu z výmluv na vzrůstající věk, vleklá zranění, mnoho pracovních povinností, neposlušné ratolesti, neposlušnou manželku, brzké vstávání, pozdní usínání….no však vy to sami znáte. Avšak pravým důvodem toho, že se z vás stala bačkora, je nedostatek motivace.

Ztráta motivace je problémem pro všechny, kteří ještě cítí, že můžou bez problémů držet krok právě s těmi namotivovanými mladíky, že jejich výkonnost může být na velmi solidní úrovni, ale nemají se čeho chytnout, aby zase dřeli jako blázen. Je to problém i pro ty z nás, kteří prostě momentálně vypadli z rytmu, a ne a ne se chytit. A to se projeví teprve dnes, kdy už padla všechna omezení k návštěvě fitka. Naběhnete do nich, zjistíte, že nezvednete nic, že to po těch 2 měsících nějak víc bolí a celí frustrovaní zase jdete domů…

Ale dá se tomu čelit. Vede k tomu několik cest.  Jedna cesta je vytyčit si nějaký cíl, ke kterému se upne. Většinou to bývají takové ty novoroční bláboly typu: začnu zase pořádně makat, naberu 10 kilo, shodím 10 kilo, zvednu o 30 kilo víc na benč atd… Blablabla. Jenže to jsou přesně ty kecy, kvůli kterým výkonnost hnije zevnitř.  Protože dodržet po 15 nebo 20 letech cvičení takto dlouhodobější cíl je prostě problém. Druhá možnost je pořídit si osobního trenéra, který vás bude honit, dohlížet na vás a dávat vám co proto. Po x letech tréninku je to ale dost bizarní a drahé řešení.

No a pak je tu poslední řešení. Zapojit svůj smysl pro povinnost. Využít léty vycepovanou schopnost plnit úkoly. Manželčiny, šéfovy, banky a všech, co vás s něčím pořád obtěžují a vy to děláte, i když se vám vlastně vůbec nechce. Přesto splníte do puntíku vše. Tak to dělejte i při cvičení.

Cvičte systémy. Tréninkové systémy jako Korte, GVT, Bear, 7x7, Freimen Fest atd… Ideálně něco, kde je přesně vypočítaný tréninkový postup a váhy. Je mi úplně jasné, že se teď ošíváte a říkáte si, že znáte své tělo natolik dobře, že nemusíte cvičit tréninkové postupy pro začátečníky. A máte pravdu, své tělo znáte skvěle. Jenže zatímco vaše mysl dříve dokázala potlačit signál vašeho těla k tomu, abyste si dali šlofíka, dnes tomuto signálu rádi vyhovíte. A o tom to je. Už nepotřebujete mít ruku 50 cm, tak proč se obtěžovat jít do fitka? Jenže u systémových tréninků jít prostě musíte. Jinak se to celé zhroutí.

Systémové techniky jsou skvělé v tom, že jsou jasně dané. Najednou nemusíte bloumat po posilovně, dešifrovat hlasy svého ochabujícího svalstva, jež slabě našeptávají, co by rádo cvičilo. Ne. Váš program bude pevně daný a vypočítaný s precizností švýcarského hodinářství! Jasně, chodit s excelovou tabulkou po posilovně jak dement ze Zvláštní školy je divné, ale bonusem budiž, že to za vás někdo vymyslel a spočítal. Je to trochu jako o dovolené. Moře, sluníčko je super, ale nejlepší je, když ráno vstanete a čeká vás obrovský stůl s výběrem připraveného jídla. Bez práce, bez umývání nádobí, jenom si to berete. Takhle to je s těmi systémy. Víte, kolik musíte udělat sérií dřepů a s jakou vahou. Víte, že si musíte příští týden přidat tolik a tolik. Přistupujte k tomu jako k práci, kterou prostě musím udělat. A vaší motivací bude, to skutečně udělat, abych si mohl další týden pár kilo přihodit. Taky víte, že musíte jít cvičit, aby se ten postupný týdenní systém nezhroutil. A především vám garantuji, že se silově zlepšíte, že si zvýšíte výkonnost, fyzičku a hlavně do sebe opět vcucnete tu potřebnou rutinu. A o to tady po těch týdnech nicnedělání jde…

P.S. Odkaz na Korteho trénink v mém podání je zde. https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/moje-zkusenost-s-korteho-treninkem-zacatek

https://www.extrifit.cz/cs/blog/clanok/ma-zkusenost-s-korteho-treninkem-2-cast

Ostatní jmenované systémy prostě hoďte do googlu.

 

Komentáře: