Že je společnost rozdělená? Tak to jste ještě nebyli ve fitku...

Že je společnost rozdělená? Tak to jste ještě nebyli ve fitku...

Pavel Vacek | 16. 09. 2019

Každých deset minut někde čtu, jak je společnost rozdělená a jak je to špatně. No bodejť ne. Nevím, proč bych se měl chytat kolem ramen s rudozeleným nadšencem do páchání dobra oblečeného v sakau s modrožlutou podšívkou, který by mě nejradši posadil do MHD čuchat k podpažím ostatních nebohých spolucestujících. S takovým týpkem já za jeden provaz asi nepotáhnu. Leda by byl na druhém konci on a zkoušel si, jak se váže kravata. Nicméně není to nic proti tomu, jakou kratochvíli bych občas s gustem připravil některým spolucvičencům. Protože jestli má někdo pocit, že společnost je rozdělená, měl by občas navštívit fitko. Tam je tahle selekce doslova hmatatelná…

Jde o to, že někteří lidi si chodí do fitnesscentra zacvičit, kdežto jiní zatrénovat. Ta první skupina jsou miláčci každého majitele. Nic nepoškodí, nic neopotřebují, nedělají hluk, zato dělají tržbu na baru. Ti druzí zase pro změnu tvoří srdce posilovny a pomáhají majitelům posiloven se splácením hypotéky i v létě, kde po té první partě není vidu, natož slechu. Takže tu máme skupinu lidí jako v big bratrovi, která navštěvuje stejný prostor ovšem s naprosto odlišnými cíli, což nutně vede k tomu, že si mezi sériemi občas představujete, jak z někoho stahujete kůži tupou lžící. A protože se blíží doba, kdy nám zavedou do kebule nějaký serepetičky, co budou hlásit plánovaný mord  dlouho dopředu, aby vám vzápětí nasadil Tom Cruise želízka při provádění benče jako v Minority report, pojďme si říct pár ukázkových situací a nalézt tak nějak vzájemné pochopení, aby se nám v budoucnu neplnily kriminály.

Vše začíná pozdravem.

Když máte 120 kilo, žílu přes bicák tlustou jak lano od jeřábu, všimnou si vás i bez toho, abyste pronášeli své Čaaauuu kááámo hlasitostí 130 decibelů a svou zvukovou vlnou shodili někoho z rotopedu. Naopak, i když jste ve fitku poprvé, nebojte se pozdravit. Je to slušné a rozhodně tím uděláte lepší dojem než svou rudou tváří a pohledem směřujícím na špičky vašich bot. Většina nových adeptů do cvičení má totiž neodbytný pocit, že všichni ti krásní lidé upírají své zraky na jejich celulitidní panděro, či zadek, kvůli kterému přišli. Nikoliv. Tak trochu blbá (v tomto případě dobrá) zpráva je, že jste každému úplně ukradení, pokud se ovšem nezapíšete jako „ten (ta), co ani nezabučí“

Nesprávné používání nářadí.

Svalouši se tuhlenc mohli zbláznit z toho, že hubeňour cvičil bicáky v dřepovacím stojanu s prázdnou tyčí. Málem jim z toho praskla cévka. Nechápu proč. Já tam taky cvičím. Stejně tak cvičím na benčové lavici francouzské tlaky vleže, na úzko, někdo tam občas cvičí rozpažky, sem tam někdo tu lavici použije na tricepsové kliky atd.. A co takhle cvičení lýtek na Legpressu? Skandál. Taky jsem párkrát viděl jet ramena na stroji na lýtka, ale to už je vyloženě anarchie a šílenství. A proč všichni zaberete polohovací lavičku při cvičení bicepsu vsedě s oporou kolena? Co kdyby někdo chtěl jet tlaky na šikmé lavici? A víte, co je ze všeho úplně nejhorší? Když stojany na dřepy používáte na přítahy činky v předklonu, nebo krčení ramen pro trapézy. To už je srovnatelné jenom s genocidou. Takže bouchači, necucháte si nervy občas trochu zbytečně?

Nebuďte prasata

Každý ví, že alespoň v našich končinách je dobrým zvykem si nosit ručník. Není nic odpornějšího než po někom utírat mokrý fleky na kožence. Vlastně je. Mnohem zrádnější jsou takoví ti ručníkoví partizáni. Ti, kteří kamuflují to, že jsou prasata, tím, že nosí ručník s podezřele vysokým počtem neidentifikovatelných skvrn a jejichž vlákna nikdy nespatřily buben pračky zevnitř. Když někdo občas ručník nemá, je to pro mě pořád přijatelnější varianta, než když někdo používá ručník, kde zaschlé spocánky už vypučely v rozkvetlou podpaždní plíseň. To už raději viditelná mokrá stopa než neviditelně zákeřná nálož bakterií.

Mobily…

Největší peklo a největší zdroj frustrace skutečně trénujících lidí. Jestli někdy vypukne třetí světová, bude jejím epicentrem nějaké fitko, kde vydietovaný, vyhajpovaný závodník v předsoutěžní přípravě bude čekat 15 minut na legpress. Nebo předkopy. Nebo cokoliv jiného, kde si někdo vytvořil telefonní základnu. A nemusí to být ani závodník. Stačí jen, když si chcete jenom zatrénovat a někdo se na vámi vyhlídnutém stroji rozhodne napsat na mobilu druhé pokračování Vojny a míru….  Tu přiloženou fotku jsem udělal já. (jo, mám mobil v tašce a zítra mě zatknou kvůli GDPR) Fotil jsem tyhle borce asi z metru, aniž by si toho všimli. Asi to bylo strašně důležitý. Série, odeslání několika zpráv. Výměna sparinga, ten odesílá zprávy na stroji, série, odpovězení na zprávu a tak pořád dokola... V těchto případech je vážně těžké chovat se jak Gándhí. Ale vemte to motivačně. Když máte obsazený stroj, dejte si jiný cvik. Změna je dobrá. Častokrát jsem měnil původně vyhlídnutý cvik za nějaký, do kterého se mi moc nechtělo, abych pak v duchu děkoval všem těmhle chatovacím démonům za přínosnou změnu. No anebo jim ten krám prostě rozšlapejte na křemík.

Sobecké zabírání stroje na hodinu…

No a opačně se na svalouše útrpně koukají začínající borci, v ruce žmoulající papírek s tréninkovým plánem, když do jejich harmonogramu skočí nabušený chasník, co na jednom stanovišti cvičí neúměrně dlouho. Jenže bohužel, někdy není zbytí. Takovej Vlastík Kužel je na tom benči hodinu. Na 240 kilo nikdo nevyleze během deseti minut. Než se naloží na legpress půl tuny, vyžaduje to pár zahřívacích sérií, aby vám vazy kolem kolen nevystřelily oko. A to ani nemluvím o tom, že se tím vyluxují všechny kotouče v dosahu 50 kilometrů. Taky známe holky, co stráví doslova hodiny na běžeckých pásech. V létě. Můžu si pomyslet, že to je trochu blbě investovaný peníz, ale že bych si myslel, že je sobecká, to mě nenapadlo. Možná proto, že běžecký pás je pro mě symbolem Antikrista. Každopádně si myslím, že je na každém, jak naloží s penězi za vstup a jeho stokoruna není o nic stokorunovější než ta vaše. Takže pokud je někdo hodinu na benči, dejte si rozpažky. Zní to sice babicovsky, ale má to rozhodně větší smysl.

Střet s egem..

Nebudeme si nic nalhávat, tady to jde na vrub těm pokročilým borcům. Namistrovanejm týpkům, co mají pocit, že když mají o něco větší biceps, tak to něco znamená... Nabízí se rada, aby to ego nechali venku před fitkem, ale to je jen plýtvání časem. Ego je součástí vaší osobnosti. Říct někomu, aby ho odložil, je stejné, jako říct mladému Stropnickému, aby nebyl debilem. To prostě nelze splnit. Ale dá se z toho vyrůst, dospět, nebo ho ztratit. Ale chce to čas, na povel to nefunguje. S výjimkou Stropnického, tam se zdá, že je to nadosmrti.

Každopádně jsme si teď definovali pár bodů, které nás trápí a kde by mohl každý z té skupiny trochu cuknout. A až začínající nadšenci budou míň chatovat a víc vycházet vstříc potřebám namakenejch frajerů, možná ti pak budou mít míň keců a přezíravých pohledů kolem. Nakonec všechny fitka zalije slunce a my budeme jako jedna velká stmelená fitness rodina. Anebo je taky možný, že začínám senilnět jak frau Merkel…

Komentáře: