Výmyk mi je k ničemu funkční šlachouni. Radši budu funět.

Výmyk mi je k ničemu funkční šlachouni. Radši budu funět.

Pavel Vacek | 16. 12. 2021

Už roky tápu nad slovem funkční. Mám rád funkční věci. Třeba když zmáčknu čudlík v autě, sjede mi okýnko, jsem celkem spokojený, že to tlačítko je funkční. Přestože to na něm není napsáno. Jaksi to očekáváte. Ale na nějakém prádle to napsáno třeba je. Takže bych očekával, že bude odolávat hnědé dálnici na koncových světlech, ale ono jde pouze o to, že se v tom potíte jen jako člověk a ne jako prase. Jiné zase dokáže funkčně vytvarovat tělo i rybě v aspiku. Přesto si myslím, že jejich největší funkcí je, že nebudu nahý. A o to právě jde.  Když někde narazím na pojem funkční trénink, jaksi vycházím z toho, že je prováděn svaly, které svojí funkci plní. Tj., že pohybují různými částmi vašeho těla.  Takže jde asi o to, ty funkční svaly ještě více zfunkčnit.  A protože možná nejsem sám, kdo tomu tak úplně nerozumí, je třeba to nějak přiblížit, nejlépe vymezením se proti normálnímu posilování. Takže funkční trénink je prý o tom, že budete mít svaly, ale ne jako ti kulturisti, páč ty jsou veskrze nefunkční. Mohutná postava je zlo a synonymem pro nefunkční pohybový aparát je svalouš. Ale vážně to tak je?

Co to vlastně znamená mít funkční a praktické svalstvo? Chápu, že před několika stovkami a tisícovkami let by se vám praktická funkčnost svalů Jana Železného při hodu oštěpem hodila při shánění potravy, ale dneska přijedete před supermarket, vyvalíte se z auta a šouravým krokem jdete ulovit nějaké to zmražené a naporcované kuře. Je také rozhodně fajn umět zaběhnout krátkou vzdálenost rychlostí metelesku blesku, ale já si marně vybavuji okamžik, kdy bych musel nějak výrazněji rozpohybovat kolena v pohyb, vzdáleně evokující běh. Pokud vám ujede něco z vozového parku MHD, v civilizaci se toho zas tak moc neděje. Za chvilku jede něco jiného. Praktické schopnosti ovládat hokejku a puk už nepřikládám vůbec žádný význam, vyjma toho, že v případě nadprůměrného zvládnutí této dovednosti už do konce života nemusíte vykonávat praktický pohyb už téměř nikdy. A tohle všechno dohromady je pořád ještě praktičtější, než schopnost udělat hezký výmyk.

Ale vím, na co naráží většina šlachounů, emotivně bojujících za své kousky na železné tyči. Totiž když jste velcí, funíte do schodů, funíte často i v kině, funíte i při sexu a představa, že budete funět i na nějaké úplně zbytečné procházce, nekompromisně útočící na polohu ručičky na vaší váze je vám ze srdce protivná. Neběháte. Osobně nechápu, proč byste to v době automobilismu měli dělat, ale rozumím, že tento detail může někdo hnidopišsky nadhodit. Furt jenom žerete. Z části proto, že proti šlachounům nejste líní. Nejste líní se pořádně nažrat.

Prostě, něco by se na kulturisty určitě našlo, to je jasné, ale že by to bylo nějak extra nepraktické? Nebo nedejbože nefunkční?  To asi ne. Naopak, já vám předložím, několik ryze praktických důvodů proč provozovat kulturistiku. A tyto důvody se vám budou sakramentsky hodit v osobním životě. Nebudeme se zabývat absolutní kulturistickou špičkou, jimž neprakticky nefunkční postava zaplatila odporně nepraktické Lamborghiny Aventador, nebo napodobeninu nějakého gotického hradu i s přilehlým parkem. Podíváme se na výhody mohutné 90 kg + vážící postavy v běžném pracovním a osobním životě.

Získáte železnou disciplínu.

Není v kulturistice nic důležitějšího, mimo výrazného talentu, než disciplína a vůle. Kulturistika se skládá z kamínků mozaiky jako je dobrá strava, kvalitní trénink a životospráva. Ale ne na měsíc, půl roku, nebo rok. Je to dlouhodobý a hlavně dennodenní proces. Bez ohledu, jestli máte v dietě chuť na pizzu, párky, nebo čokoládu. Neúspěšný člověk podlehne, šampion vydrží. Je jedno, jestli je 35 stupňů ve stínu, nebo -15 při čekání na zastávce. Na trénink se musí. Chápu, že odcházet z rozprouděné zábavy je srdcervoucí, ale ponocování do rána s výhledem na to, že váš následující trénink asi za moc stát nebude, vás vítězství na soutěži rozhodně nepřiblíží. Toto a mnohé jiné příhody formují váš charakter, vaší vůli a sebekázeň, jako nic jiného na světě. A tyto vlastnosti se vám jednou budou náramně hodit i při vašem pracovním nasazení.

Přinese vám respekt.

Je to tak, mohutná postava přináší respekt víc než cokoliv jiného. A teď nemluvím o nějakém tupém hloupém respektu, který je spíš strachem z toho, co vám ten nabušenej magor provede. Mluvím o kultivovaném jednání s lidmi. Tento stav je všeobecně známý. Vysocí a mohutní lidé mají v jednání se svými méně obdařenými kolegy psychologickou výhodu. Možná je to nefér, možná by vysocí lidé měli chodit v podřepu, aby nediskriminovali menší, ale stěžujte si u paní přírody, co zařídila tyhle pudy, který chtějí naši socialisti mermomocí potlačit. Nicméně všimli jste si, jak jsou v předvolebních debatách řečníci stejně vysocí? Jak to? Inu, to je proto, že za řečnickými pultíky je stupínek, který eliminuje výškový rozdíl a dbá na to, aby vyřadil tuto psychologickou převahu jednoho z kandidátů. U svalnatě mohutné postavy je to totéž. S tím rozdílem, že tady nikomu žádný stupínek nepomůže. Vaše slova budou mít rázem důraznější váhu, vaše myšlenky budou vnímány intenzivněji a toto vás může vcelku rychle katapultovat do pozice leadera pracovního kolektivu.  Pokud teda nebudete blábolit nějaký nesmysly.

Pomůže vám na pracovním trhu. 

Jasně, mluvím o nejrůznějších bezpečnostních složkách od vyhazovačů přes policii až po armádu. Také je v dnešní době v kurzu nápomoc exekutorů, všelijaké ochranky atd… Ano, společenská prestiž bývá silně kolísavá, ale každá dovednost, která vám rozšíří pracovní trh, dobrá. A já jako daňový poplatník raději uvidím v řadách Městské policie pořádně udělaného chasníka, než 70-ti kilového věchýtka. Byť by to byl třeba Mistr světa ve veskrze funkční rychlochůzi.

Získáte pozornost

Kdykoliv vstoupíte do prostoru sdíleného s ostatními lidmi, počítejte s tím, že si vás každý všimne. Co všimne! Zapamatuje si vás. Blbé to je v okamžiku, kdy se chcete producírovat někde s milenkou. Ale v ostatních případech to má jenom pozitivní důsledky. Když protentokrát vynechám pracovní prostor, tak výhoda spočívá v navazování kontaktů. Ano, mluvím teď o dívkách. Asi jste se někdy někde dočetli, že velké svaly se dívkám hnusí. Bohužel, některým ano. Ty jsou však plně vykompenzovány skupinou děvčat, jenž po vás naopak půjdou jak vosa po bonbónu. A to jenom kvůli tomu, že máte svaly. Nejhorší na tom je, že obě tyto množiny jsou tvořeny zpravidla totálními blbkami. Těm normálním holkám je totiž úplně ukradené, jak vypadáte. U těch si to musíte odmakat charismatem a hubou. Tedy ehmm, verbálními schopnostmi jsem chtěl říct. Ale i u těch máte jistou výhodu, neboť jak jsme si řekli na začátku odstavce, je jednodušší, když někoho oslovíte s vědomím, že o vás několikrát zavadil okem, než přivtírat se do přízně osobě, která o vaší existenci nemá ani páru.

Zaujmete

Tento bod je v podstatě pokračováním předchozího odstavce, jenom se přesuneme do profesní oblasti. V dnešní době už bohužel to, že něco umíte a znáte, neznamená automaticky zajištěné pracovní místo. Protože lidí, co něco znají a umějí, se sejdou v přijímacím pohovoru 3-4. A pak se tam vyskytne dalších 15 lidí, co předstírá, že něco umí a něco zná. A některým to předstírání jde pekelně dobře. Stačí se podívat do parlamentu, tam je předstíračů hned 200 pohromadě. Pokud tedy znáte nějakého personalistu, zeptejte se ho, co je na pracovním pohovoru nejdůležitější. Já to udělal. Odpověď zní: Umět zaujmout. Bingo! Tohle je ten největší bonus mohutné postavy. Schopnost zaujmout. A to dokážete. To, jak si budete počínat dále, už nemá s vašimi fyzickými přednostmi nic společného, ale až personalista bude přemýtat, koho pošle do dalšího kola, garantuji vám, že si určitě rozpomene na „toho udělanýho“ Ale pokud nebudete mít v souladu s tělem také funkční mozek, možná to zaujmutí bude v souvislosti s větou „toho udělanýho už nechci nikdy vidět“ 

Komentáře: