Vojta Koritenský: Někdy se docela stydím

Když Vojta Koritenský spustil svůj pilotní díl dokumentu On the Top, mapujícího jeho cestu k soutěži Olympia Amateur 2014, asi těžko předpokládal, jak fenomenální bude mít tato série úspěch. Dnes, když je na světě již druhá série, tentokrát s příznačným názvem On the Top PRO, mají nové díly pro fanoušky kulturistiky nádech skutečné a netrpělivě vyhlížené události. I proto se bude tento rozhovor točit okolo natáčení tohoto projektu, ale samozřejmě nejenom o něm.

Ahoj Vojto, je tu první rozhovor roku 2015 a mě nenapadá originálnější otázka, než jak si prožil vánoční svátky a zda si už zahájil přípravu na novou sezónu?
Svátky jsem prožil v normálním pohodovém režimu asi jako všichni. Žádný stres. Po Novém roce jsme si střihli s přítelkyní Bárou ještě jednu kratší dovolenou, kde jsme se trochu pováleli u moře, což byl perfektní odpočinek a relax před přípravou na novou, pro mě premiérovou, profesionální sezónu.  

V posledním rozhovoru jsi naznačil, že touhle dobou budeš mít prokonzultovaný plán přípravy s Tomášem Burešem. Můžeš nám dát nahlédnout, co se bude dít?
Zatím jsme si několikrát telefonovali, ale na osobní konzultaci se teprve chystám. V tuhle chvíli už jsem najel na mírnější dietu, lehce jsem snížil cukry, ale nic drastického. Držím si bílkoviny a vyvarovávám se špatným potravinám.  

Jak vypadá praktická ukázka momentálního denního jídelníčku?
Já to stavím na mase, rýži, proteinu a hromadě doplňků. Jídla jsou monotónní a v podstatě jím celý den to samé.

Ty toho ostatně plno prozradíš ve svém On the Top. Jak to vlastně probíhá? Jezdí s tebou ten režisér celý den?
Točí to Martin Kocián, který za mnou přijede do fitka, kde natočíme nějaký úvod. Samozřejmě se to točí na x-krát, než to klapne. Pak dáme trénink, který ale sfouknem hned na ostro, protože na to kašlu, abych to nějak opakoval, nebo přetáčel, takže je to hodně autentické. A pak máme připravený nějaký dílčí scénář, nebo spíš osu toho konkrétního dílu, který rozložíme do několika dní. Ten poslední díl jsme třeba udělali tak, že jeden den se točily věci ve fitku, druhý den se jelo nakupovat do Makra, pak třeba se dotáčí něco doma. Martin na tom pak dělá zhruba týden a vyleze to ven.  

Já tě znám, a vím, že ty nejsi zrovna exhibicionistický typ. Jaké to pro tebe je, chodit po Makru s kamerou před obličejem?
No tak jako, občas mám z toho trochu debilní pocit. (smích) Nedělá mi to moc dobře a občas se docela stydím. Jdeš, povídáš, navíc musíš mluvit docela nahlas, aby ti bylo rozumět a lidi na tebe při tom čuměj. Teď jak jsem kupoval toho lososa, do toho vlítla prodavačka, jestli ji jako fotíme, nebo co tam natáčíme? Tak jí říkám, nene, to jsme si jen tak něco blikli tady. Něco tady zkoušíme. A tak no… Takže koukají na tebe, viď. Přeci jen, nejsme s nima nijak domluvený, točíme to tak, jak to je. Ale většinou to je v pohodě.  

Na druhou stranu, aspoň to tak vnímám já, ty lidi, fanoušci, kvitují s povděkem to, že jim dáš nahlédnout do běžného civilního života kluka, který to dotáhl k profesionálům. Není to žádná Amerika, kde si pinkáš na pláži s míčem, ale je to nám všem důvěrně známé prostředí. Mě osobně to přijde velmi motivační.
Jo, já jim chci ukázat, jak to dělám. Že jsem stejný jako oni, že jím stejně jako oni, akorát to mám trochu vytříbený. Snažím se v tom logu poradit a ukázat, že nic není nemožné a je to jenom o vytrvalosti a disciplíně.

Viděl jsem v jednom díle, že tě někdo zastavil kvůli společné fotografii. Má to souvislost s tím videoprojektem? Stává se ti to často?
Tak já jsem z Hradce Králové, kde už jsem asi docela profláklej. Je to taky tím, že mám teď ten Extrifit Gym, máme hodně bilboardů s mojí fotkou, reklamy v rádiu a jiné akce, kde jsem vidět. Takže v místním nákupáku Futuru se to stává už poměrně často, že chtějí holky a kluci společnou fotku. Musím říct, že mě to vždycky potěší, takže jim rád vyhovím. Někdy je u toho dost srandy.  

Ty jsi v minulém díle trochu naznačil, že se chystá takové překvapení. Můžeš fanoušky nějak navnadit?
To by pak nebylo překvapení. (smích) Ale můžu, samozřejmě. Bude to věc, na kterou se já osobně hodně moc těším, protože se pojedeme podívat přímo do výroby Extrifitu. Chci ukázat lidem, jak to všechno probíhá, co je k tomu všechno potřeba, jak to vypadá a kde se to všechno rodí. Že to zkrátka není žádná kůlna. Jak jsem řekl, moc se na to těším, protože už jsem tam delší dobu nebyl a co vím, tak se to všechno hrozně vylepšilo a samotného mě to hodně zajímá.  

My děláme tenhle rozhovor u tebe v Extrifit Gymu, kde momentálně probíhá Den otevřených dveří s charitativním nádechem. O co jde?
Je to klasicky pro všechny, kteří se chtějí podívat s tím, že vstupné je dobrovolné a výtěžek půjde pro děti do nemocnice. Jestli tam tedy někdo něco hodí. Už sem přišel jeden, že si zrovna zapomněl peněženku doma. (smích) Ale zahlédl jsem, že tam spadly i papírové bankovky, takže lidi určitě přispívají. Jsou tady ukázkové hodiny všelijakých hromadných cvičení, co tu provozujeme, a veřejnost si to můžou vyzkoušet.  

Od koho přišel ten popud, že vyberete nějaké peníze na děcka?
No, tak nějak to přišlo spontánně. Jedná se o hradeckou nemocnici, o hradecké děti a já si myslím, že ta naše generace by měla občas trochu přispět. Já vím, že to není nějak extra velká pomoc, ale jsou to prostě děti. Mám dvě doma, mám k tomu blízko, takže logicky pomůžu tomu, k čemu máš vztah. Jednou to třeba dám na gerontologii. Až přijde čas. Ale ty děti jsou pořád ještě férový v dnešní době.