Vidím to, Lukáši, trochu jinak…

Páni…, takovej clickbait titulek už se mi nepovedlo vymyslet pěkně dlouho. Přiznejte se, kdo na to kliknul v očekávání nějakého brutálního hate flame článku, který by se ostře vymezil proti posledním příspěvkům Lukáše Roubíka na sociálních sítích? Nenávist a drama láká mnohem víc než pozitivní informace, to je lidská přirozenost, za kterou se nemusíte stydět. Ale tentokrát vás musím zklamat. Zas tak vypjaté to rozhodně nebude...

Vlastně je to tak, že s 90 % následujícího tvrzení souhlasím a na těch nesouhlasných 10 % by vystačil trochu obsáhlejší nesouhlasný komentář na facebooku. Jenže, vy jste zvyklí na to, že tu glosuju události ze světa fitness, který je ale momentálně v těžké ilegalitě, případně na mnoha místech na pokraji klinické smrti. Takže co se glosovat dalo, to už je stokrát rozebrané, nadávat na opatření, co nás mají spasit, se taky nedá donekonečna, a tak se tonoucí musí poohlédnout po stéblu trávy, kterého by se chytil. V tomto případě já po virtuálním příspěvku, který by se dal trochu rozebrat. A tak jsem si „vypůjčil“,(čti: ukradl), tenhle od Lukáše Roubíka o tréninku, resp. o přetížení svalů, nebo častém obměňování cviků. Tu hlavní myšlenku příspěvku si můžete přečíst na přiloženém screenu a když o tom budete chtít vědět ještě mnohem víc, stačí kliknout na tenhle podtržený odkaz a rázem se ocitnete na stránkách Institutu moderní výživy. Čímž chci odvrátit lavinu hněvu, která by se na mě oprávněně snesla za to, že jsem odcizil cizí dílo (obrázek a text).

No a teď už se snad konečně dostanu k samotnému meritu věci. Jak už jsem napsal, s 90 % toho příspěvku souhlasím. Vlastně by to mohlo být i plnotučných 100 %, pokud by tam zaznělo, pro koho je ta informace určena. Pro náctiletého začínajícího cvičence? Rozhodně! Je absolutní nesmysl, když puberťáci kopírují tréninky profíků, mávají s protisměrnými kladkami, cvičí izolovaně bicepsy jednoruč, nebo v případě děvčat provádějí sto desátý cvik na zadek, protože jejich oblíbená influencerka získala nový sponzoring od dovozce odporových gum z Pákistánu. Ale o tom tu píšu věčně a budu psát i za deset let, protože se rodí noví a noví adepti, kteří to budou dělat blbě. Takže pár základních cviků, jasná periodizace tréninku a progresivní přetížení, tzn. pravidelné přidávání váhy, nebo počtu opakování a na pár let máš vystaráno. Můžeš vzít jed na to, že výsledky a svalové přírustky budou mnohem jistější než nesmyslné měnění benchpressu za peck deck jenom proto, že ten benchpress si jel minule.

Takže pro pokročilé cvičence? Ano, taky souhlasím. Po mnoha letech cvičení se může stát, že upadnete do rutiny, kterou se snažíte změnit výběrem cviků. Ne vždy to však vede k progresu. Kdežto systémové tréninky vám progres zaručí rozhodně. Kor v momentální situaci, kdy je naopak výběr cviků omezen, častokrát jste bez motivace a bez obvyklých sparingů. Přesně naplánované a vypočítané systémové tréninky mohou být cestou z výkonnostní krize. Ostatně jsem o tom psal před časem tady. (cvičte systémy)

Tak s čím mám teda problém? Inu, sám se sebou. Resp. se skupinou cvičenců věkové hranice dejme tomu… 40 let plus. Tam už si nejsem tak jistý, jestli má progresivní přetížení větší smysl než změny cviků. Vysvětlím… 

Jedno z nejoblíbenějších klišé je tvrzení, že věk je jenom číslo. No.., nechci být nějak skeptický, ale v tom tvrzení se skrývá informace o stárnutí tkáně a to je celkem naprd. Jistě, pořád můžete vypadat lépe, než o lidé o 1-2 generace mladší, pokud se bavíme o fitness, nebo cvičení. Můžete mě předběhnout i když vám bude 80 let, vzhledem k tomu, že jsem schopnost běhu na sobě už 30 roků netestoval.  Můžete jako důchodce chodit kalit na párty, až to možná za 5 let otevřou… Ve všech oslavných komentářích se pak dočtete, že věk je jenom číslo… Ale pokud jste posledních 20 let nedělali hovno (ve smyslu pohybu a sportu), budete velmi dobře vědět, že už zdaleka nejste tak dobří zvedači činek, běžci nebo kaliči… Věk zkrátka není jen číslo, ale taky otravný proces ochabování vlastního těla, snižování výkonnosti, vytrvalosti, síly atdatd… To můžete leda tak zbrzdit, ale zastavit se vám to nepovede. A tady se vracím k myšlence progresivního přetížení, které prostě v takovém případě nefunguje. Nemůžete se progresivně přetěžovat 150 kg na dřepy, když už jste dřív měli na hrbu přes dva metráky. Ta síla jde časem prostě do kopru a nenaděláte s tím nic. Ostatně, od toho jsou veteránské kategorie v liftu, kdy 60letí borci zvedají rance (věk je jenom číslo), ale zároveň se slzou v oku nostalgicky vzpomínají na výkony, které dělali ve čtyřiceti. Dokonce bych zašel tak daleko, že si dovolím tvrdit, že honit objemy svalů přes sílu, je kontraproduktivní. A to ze dvou důvodů. Tím prvním je bezpochyby vyšší riziko zranění a tím druhým deformační změny těla s postupujícím věkem (typicky rozšiřující se pas, potrhané svaly atd…), které jsou ještě umocněny snahou o zvedání hraničních vah.

Myslím si, a mohu se bezpochyby mýlit, že právě časté měnění cviků, využívání intenzifikačních technik, naprosto nevhodných pro začínající cvičence, je pro tuto skupinu cvičenců mnohem přínosnější. Dám příklad. Léta jezdím legpress, dřepy ať už volné, nebo v multipressu, výpady a samozřejmě předkopy. Klasika. Už vím, kolik si lze naložit, kolik si přidat, abych jel víc než minule atd…, snažím se to měnit, ale možností je pomálu. A tak si jednou za čas naplánuju cestu do Extrifit Gymu k Vojtovi Koritenskému, abych si tam odjel nohy. Proč? Protože v celém Liberci bychom nedali do kupy tolik strojů na nohy, co má u sebe Vojta v Resslově ulici. Legpress normální (s jiným sklonem), vodorovný (co se s vámi hejbá), kolmý (u kterého si vždycky prdnu, páč to se nedá zadržet), pak něco, co nevím, jak nazvat. A taky haken, předkopy, dřepovací klec, pak stroj na dřepy a teď ještě jinej, co vypadá jak z tréninkového kempu NASA a taky se tak jmenuje - Pendulum. A to jsem na tuty ještě na něco zapomněl. A já tam jedu proto, abych cvičil na něčem, co jsem nikdy nejel. Šok pro svaly i moje ego, protože tam z nedostatku zkušeností s těmi stroji zvednu o poznání méně než místní borci. Změna je brutální, nohy na hadry, stimul pekelnej. To je první rovina, proč měnit cviky. A ta druhá je, že pokud dělám roky stejnej pohyb na stejným legpressu, tak prostě dochází k opotřebení kloubního aparátu. Jinými slovy řečeno, bolí mě kolena, nijak fatálně, ale jakmile si vlezu na jiný legpress, bolest je fuč. Chápete? Bolí mě jenom v určitém sklonu, v určité pozici, kde jsem to „ošoupal“ pravidelným cvičením. I proto doporučuji cviky a stroje měnit.

Toto jsou prostě informace, které možná odporují teorii, nebo exaktně přesným měřením, ale jsou odžité, vyzkoušené. Proto jsem je doplnil, aby ve svých přednáškách, velmi cenných podotýkám, Lukáš zohlednil i ty pokročilé cvičence, kteří už jsou pokročilí až moc…