Velká stehna bez dřepů

Kulturistický trénink podléhá módním trendům jako cokoliv jiného. Týká se to jak systémů, tak jednotlivých cviků. Vždyť kdo dnes dělá pullower, který byl nezbytnou součástí každého tréninku před 20 lety? A naopak, před příchodem Ronnieho Colemana na scénu by si na výpady s činkou nikdo ani nevzpomněl. Právě příklad vítěze Mr. Olympia častokrát udává módní trend. A tak za dob Doriana Yatese, který s volnou činkou nedřepoval, sedal na dřepovací klec prach, Ronnie Coleman tento trend zase vrátil zpět. Ale má kacířská myšlenka je, že za skutečnou renesanci dřepů vděčíme děvčatům z kategorie Bikiny Fitness. Dřep je ale bezesporu královským cvikem, který se táhne celou historií bodybuildingu. Pouze s větší a menší popularitou. Dnes platí, že kdo nedřepuje, jakoby necvičil. Pokud někdo neprovádí dřepy, je často terčem posměchu a úšklebků. Ale má cenu dřepovat, když vám tento cvik nepřináší efekt v podobě masivních stehen, jenom proto, abyste vyhověli současnému vkusu? Domnívám se, že ne. A také se domnívám, že dřepy nejsou nutně tou jedinou správnou cestou k ohromujícím nohám. Záleží totiž na vašich dispozicích.

Pro lidi s určitou tělesnou stavbou (vysocí s dlouhýma nohama) může být správné provádění dřepů problematičtější než pro nižší a podsaditejší jedince. Důvodem je fakt, že podstatnou roli hrají při dřepu pákové poměry. Během poklesu do spodní polohy se boky pohybují lehce dozadu, což však vyvažují kolena mírným posunem v opačném směru. Těžiště těla tak zůstává v jedné rovině s kotníky. Čím jsou nohy delší, tím je tento předo-zadní pohyb při poklesu do spodní polohy dřepu zřetelnější.

Znamená, že se máte vzdát dřepů? Ne, to rozhodně ne. Dřepy totiž skýtají obrovské benefity v prospěšném zatížení celého těla včetně vnitřních stabilizačních svalů trupu. Můj názor je, že nikdo by neměl úplně vynechat dřepy, pokud neutrpěl zranění, které by mu bránilo jejich vykonávat. Ale…je potřeba na něm stavět svůj trénink? Tak to rozhodně ne.

Řešením může být snížení množství dřepů ve prospěch jiných cviků určených na objem stehen. Některé z nich vám přiblížím. Podle mých zkušeností, většina lidí, kteří si nemohli zvyknout na standardní dřepy, těžily z čelní varianty tohoto cviku. Jelikož tyč - místo aby byla na trapézech - spočívá na předních deltech, je třeba udržovat trup vzpřímený. Z tohoto důvodu zůstávají boky v linii s páteří, čímž se cvik stává méně namáhavým. Tedy, abychom si dobře rozuměli, méně namáhavým pro ty rizikové části těla jako jsou spodní záda, kolena a kyčel. Určitě ne pro tělo a zatížení jako takové, o čemž svědčí fakt, že nikdo nezvládne na čelní dřep stejnou váhu jako na zadní. Tedy aspoň jsem o tom neslyšel.

Zrovna tak dřepy na multipressu a hacken-dřepy představují dobrou náhradu standardních dřepů. Při obou cvicích se zátěž pohybuje po přímé dráze, což u cvičence snižuje nároky na stabilizaci a umožňuje mu soustředit se více na činnost cílených svalů.

Spolehlivým prostředkem na vybudování masivních stehen zůstává legpress. V současnosti ho má ve své výbavě prakticky každá posilovna, navíc často v nastavitelné podobě umožňující přizpůsobení stroje individuálním rozměrům sportovce. Mně osobně vyhovuje nejvíce. A proč? Protože mám rád pocit pálení ve svalu. Pocit, kdy sval zničíte, kdy řve každým pórem, abyste ukončili jeho činnost. Tento stav dokážu spolehlivě navodit u Legpressu, ale u dřepu bych si dříve prohlédl strukturu svých vlastních plic zvenku, než bych docílil pálení ve svalu.

Takže, pokud máte objektivní potíže vykonávat dřep, anebo vám při vší snaze nepřináší výsledky, nedělejte si těžkou hlavu z toho, že je to právě v kursu. Za chvíli bude zase třeba něco jiného. Vy už tou dobou ale budete mít pořádná stehniska z chytrého způsobu tréninku.

P.S. Nezaměňujte potíže s vykonáváním dřepu za prachsprostou lenost. To by pak celý ten článek neplatil.