Veganství je tu, tak se pojďme konečně seznámit

Jako ortodoxní masožravec jsem velmi dlouhou dobu odmítal fakt, že zde existuje skupina lidí, která nekonzumuje maso a považuje to dokonce za zdraví prospěšné. Častokrát jsem si je také dobíral a vtipkoval na konto „konečného řešení veganské otázky“. V posledních dnech, týdnech a měsících však i s drobným sebezapřením musím říct… Veganství je tu. Má své smysluplné principy, které dokážu pochopit, a to hlavně z pohledu etické otázky, a pokud zde již tento výživový styl máme a s ním i populaci, která si jej vzala za své, je dobré o veganství mluvit a učit se v něm. A to hlavně s cílem toho, aby se jeho vyznavači neničili restrikcí jedné ze základních „komodit“ našich jídelníčků již po tisíce let. Ale ještě, než se pustíte do čtení, rád bych podotknul… (s vidinou pranýřování veganskou komunitou). Nemám nic proti veganství, dokonce chápu základní principy a motivaci lidí pustit se do tohoto nelehkého boje, sám bych se do něj sice nepustil, ale každého jednoho vegana (osvíceného) jsem schopen respektovat (pokud mi nebude svůj výživový styl podsouvat, protože to stejné nedělám já).

Jak jsem již naznačil, dnes se na problematiku veganství dívám trochu jinak a jsem rád, že vám mohu prostřednictvím tohohle článku poodhalit úskalí, které právě tato dieta skýtá. Není divu, veganství je v kurzu. Mnoho mladých, starších, cvičících i necvičících se vzhlédlo v tom, že ochrání planetu a zanechají menší uhlíkovou stopu díky tomu, že nebudou jíst kravičky a nepít jejich mléko. Neberme jim to, dokonce pro tenhle výživový styl mám pochopení. Ne každému je „po chuti“ ten fakt, že má na stole před sebou mrtvé zvíře. Právě etický problém, vidím jako velmi důležitý faktor, který může vnímat nejeden vyznavač veganství. Je třeba si přiznat ale pravdu. Tento výživový styl je výživovým stylem tzv. „specifickým“. Vynechává jednu ze složek stravy, nad kterou je nutno přemýšlet a v případě vyšší zátěže nahradit esenciální nebo nutričně důležité složky, které v naší stravě poté chybí. O co se tedy v dnešním článku pokusím?

• Najít rizika deficitu a nadbytku látek, které jsou s veganstvím spojeny
• Najít benefity veganství, které jsou exaktně měřitelné
• Najít nepravdy kolující po sociálních sítích týkajících se veganství

No a na závěr si vlastně zodpovědět tu jednu a jednoduchou, nicméně o to zásadnější otázku:

Je veganství dlouhodobě udržitelný životní styl?

To je poměrně podstatná otázka, na kterou bohužel nenacházíme zatím odpověď. Důvod je jednoduchý. Celoživotních veganů je jak šafránu, ba co více, k celoživotnímu veganství (si dovolím tvrdit) se nedostane nikdo z nás, a ani to není možné. Proto tuhle otázku nechme otevřenou a zkusme si na ni odpovědět v závěru tohoto článku. Abych ho ale uvedl, vycházel jsem při jeho tvorbě z prací, které uveřejňoval Dr. Mercola v roce 2009. Od té doby se naše vědění sice posunulo, nicméně stále ještě nemůžeme hovořit o tom, že bychom tu měli vyznavače veganství držící tento životní styl po celý život.

Co to veganství je?

Nemyslím si, že by v dnešní době ještě někdo ani náznakem netušil, co je veganství. Pouze ale na úvod, jak tento výživový styl definuje například google (a ten přece ví všechno): „vegané a veganky nekonzumují kromě masa ani mléko a vejce, nepoužívají kožešiny, kůže a preferují kosmetiku a spotřební výrobky netestované na zvířatech. Důvodů je mnoho, souvisí s etickou stránkou, vlivem na životní prostředí i oblastí zdravého životního stylu.“ Takto definuje veganství jeden z českých populárních webů zabývajících se právě tímto typem stravování. Je zde tedy velmi nutné uvědomit si striktnost veganství oproti vegentariánství a hlavní rozdíly v pojetí, ale také potravinové restrikci. Dnes se tedy budeme věnovat primárně veganství.

Veganství a zdraví

Velmi často svoje prezentace končím slidem, ve kterém mám odkaz na to, že ať se stravujeme, jak chceme, tak tím nejdůležitějším, co by nás mělo zajímat je zdraví. Jak se tedy projevuje veganství ve vztahu ke zdraví, a jsou zde vůbec nějaké validní ukazatele toho, zda jsou vegani zdravější, či nikoliv. Je pravdou, že na toto téma byla zpracováno hned několik studií resp. porovnání s běžnou populací. A to je právě jeden z důležitých prvků. Pokud se podíváte na běžnou společnost, můžete o ní říct mnohé, rozhodně ale ne, že by byla dokonale zdravá, dokonale informovaná o své stravě, nebo dokonce že by se výživou nějakým závažnějším způsobem zabývala. Ano, přesně tohle je běžná populace. Dovolím si tvrdit, že převážná část nejen české ale celosvětové populace vnímá jídlo stále jako prostředek k tomu, jak co nejlépe ukojit svoje chutě a s obhajobou „na něco umřít musím“ doufají, že tím něčím bude udušení se flákotou masa. No dobrá, přeháním, ale možná tomu tak trochu je a bude zřejmě i v budoucnu. Ve všech (nebo většině studií) se tedy vegani / vegetariáni porovnávají s lidmi, kteří jedí cokoliv, holdují alkoholu, kouří, jednoduše žijí běžný život. Vždy tedy musí vyjít lépe, protože je to již specifická a často dost vyhraněná, informovaná a vzdělaná komunita lidí, která se snaží žít jakkoliv, ale právě to, jakkoliv se dá definovat jako „zdravěji“ než běžná populace.

Studie tedy prokazují, že vegani jsou zdravější, něž běžná populace.

Pro dokonalou validnost by bylo tedy vhodné porovnávat veganství a populaci stravující se smíšeně, ale racionálně (chápej zdravě), a až z tohoto dělat nějaké závěry. Protože stejně tak jako jsem napsal shrnutí studií porovnávající veganství a běžnou populaci, mohu napsat že…

Lidé stravující se racionálně (zdravě) jsou zdravější než běžná populace.

A to platí plošně, ať je to vegan, nevegan, racionálně se stravující masožravec nebo třeba člověk na jiném specifickém výživovém stylu.

Jak jsem však naznačil výše. Už tím, že vynechám jednu ze základních složek běžné výživy (resp. smíšené stravy), je třeba nahradit i možné deficience vznikající právě z této restrikce.

Chybějící aminokyseliny

Výživa má hodně zákonů, jedněmi z nich jsou Wolfů a Rubnerův zákon pojednávající o vstřebatelnosti aminokyseliny, ale také o tom, že existuje možná limitní aminokyselina srážející využitelnost všech ostatních a tím i celého bílkovinného komplexu. A tím celkovou nižší výtěžnost bílkovinného jídla. Toto je i jedním z největších problémů v jednostranné veganské stravě.

Daleko důležitější je ale možnost, tuto aminokyselinu nahradit nebo snad lépe doplnit. Tuto možnost nám skvěle přiblíží obrázek z Nutrientsrewiev.com, který připodobňuje aminokyseliny v bílkovině ke stěnám sudu, které drží vodu (celkovou využitelnost) v jejím středu. Síla využitelnosti je tak rovna tomu nejslabšímu článku.

Co bych poradil? Vhodným prvkem veganské stravy je kombinace zdrojů rostlinných bílkovin tak, abyste se vyhnuli deficitu některých aminokyseliny, které by mohly ovlivnit celkovou využitelnost komplexu bílkovin. Ráno si tedy dejte fermentovanou sóju, odpoledne luštěniny, večer bílkoviny z rýže, ořechů nebo semen.

Omega 3 mastné kyseliny

Hledat dostatek zdrojů omega-3 mastných kyselin v rostlinné stravě je, jako hledat jehlu v kupce sena, není jich mnoho. Čeho je však dostatek, tak je zdrojů omega-6 mastných kyselin, které se ve stravě veganů dostávají do výrazné převahy. Právě poměru omega 3 a 6 mastných kyselin (který popisuje Burdge ve svých pracích) se velmi často přisuzuje vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění nebo nevybalancování možného prozánětlivého působení omega 6 mastných kyselin. Jedním z problémů může být také to že, ač kyselina α-linolenová na bázi rostlinné kyseliny může být přeměněna na další důležité mastné kyseliny EPA a DHA, je přeměněna s poměrně nízkou účinností.

Co bych poradil? Jistým a bezpečným řešením pro deficienci v oblasti omega 3 mastných kyselin je suplementace v podobě doplňku stravy. Z běžných zdrojů se nabízí možnost využití řepkového oleje, který má až 9 % ALA, chia semínek, vlašských ořechů, konopných semínek nebo lněného oleje.

Vitamín B12

Ve srovnání s vegetariány nebo všežravci se často u veganů vyskytují nižší koncentrace vitaminu B12 v krevní plazmě a vyšší koncentrace plazmatického homocysteinu. Jak uvádí Food and nutrition board, tak nedostatek vitamínu B12 je spojen s mnoha projevy včetně poruchy psychiky i motoriky, nebo poruchy soustředění.

Co bych poradil? Z přirozených možností aditivace své stravy o vitamin B12 je možnost využít fermentovanou zeleninu nebo houby, na které se však při dnešních hygienických standardech poměrně těžko spoléhá. Zkuste tedy (pokud nesáhnete občas například po vejcích) opět myslet na možnou suplementační formu.

Vitamín D

Ve studii EPIC-Oxford měli vegani průměrný příjem vitaminu D (0,88 μg / den), což je hodnota rovná zhruba čtvrtině příjmu běžného člověka – všežravce. Odpovídá expozici ze slunce a konzumaci potravin s běžným obsahem vitaminu D. Podstatnou skutečností je, že vitamin D2 vyskytující se zpravidla ve stravě veganů, je podstatně méně biologicky dostupná než vitamin D3 získaný ze živočichů. Tím i méně využitelný. Jak jste možná z našich článků již poznali, vitamín D3 a jeho deficit se dává do spojitosti s možností rozvoje rakoviny nebo se sníženou schopností budovat svalovou tkáň.

Co bych poradil? Opět se nám nabízí suplementační forma vitamínu D3, což je samozřejmě ale až náhradní možnost. V případě vitaminu D3 však nemáme na výběr moc jiných možností, snad jedinou, a to jsou fortifikované potraviny – tedy potraviny obohacené o vitamin D3, který je schopen v nich „přežít“ a být vámi zkonzumován. Napadají mě různá mléka nemléka z mandlí nebo sóji.

A co další prvky?

Kreatin, železo, zinek nebo vápník jsou další prvky, které se u veganů nejčastěji objevují v deficienci. Jak uvádí Mercola, ale i Craig, veganská strava je deficitní právě na tyto prvky jejichž obsah je nutné sledovat. Právě například železo v tzv. nehemové formě je velmi těžko využitelné a může znamenat jeho deficit…

…nabízí se tedy nyní opět položit zásadní otázku.

Je veganství dlouhodobě udržitelným životním stylem?

No a nyní se opět dostaňme k oné otázce, kterou jsem uvedl výše. A to, zda je veganství dlouhodobě udržitelným životním stylem. Ač zde musím zkousnout veškerou svoji hrdost a egoismus dřívější doby, tak můžeme veganství akceptující doplnění důležitých látek považovat za dlouhodobě udržitelné, možná i udržitelnější než nezřízený životní styl běžné populace.

Použil bych však raději výraz „osvícené veganství“, které bude myslet na to, že hrozí reálně zdraví ohrožující riziko vzniku kritických deficitů důležitých makro i mikroživin, které je nutno hradit a krýt ze živočišné stravě podobných zdrojů nebo zdrojů, které nahrazují všežravci konzumovanou stravu.

Nutno dodat, že deficit všech těchto živin je „plíživý“, pokud se tedy nyní rozhodnete pro veganství a stane se pro vás každodenní mantrou, tak nemusíte v prvních dnech, týdnech, ani měsících pociťovat žádný pocit nedostatku. V dlouhodobém pohledu však neřešená deficience může vážně ovlivnit nejen vaši výkonnost, ale také zdraví, myslete tedy na to, jak jsme byli stvořeni, a co je v reálných možnostech našeho těla zvládnout a adaptovat se na to, a co již nikoliv.