Tomáš Kašpar: Bude mi ctí tam stát.

Jedním ze závodníků nadcházející EVL’s Prague Pro je i člen Extrifit Teamu Tomáš Kašpar, který tak při svém profesionálním debutu prožije doslova křest ohněm. Přesto o Tomášovi nebylo při jeho přípravě na tuto výjimečnou událost příliš slyšet. Příčinou bylo jeho neobvyklé zranění, které v podstatě vylučovalo jakoukoliv fotodokumentaci. O tomto zranění, ale i uplynulé soutěži Mr. Olympia a nadcházející EVL’s Prague Pro se dočtete v nadcházejícím článku.

Tome, začněme trochu od předsoutěžních plánů a ambicí, kdy jsi předpokládal soutěžní hmotnost někde kolem 125 kg. Pořád to platí? Vycházel jsem z progresu, který jsem udělal za poslední rok, a ta váha se zdála reálná. Nyní ten předpoklad vypadá na něco kolem 120 kg. Je to bohužel méně, než jsem předpokládal, ale aniž bych se chtěl vymlouvat na komplikace, tak příčinu toho menšího objemu známe, což mě v jistém slova smyslu uklidňuje.  

Těm tvým zdravotním komplikacím se samozřejmě v rozhovoru nelze vyhnout. Přibliž nám celou tu nepříjemnost, která tě v podstatě provázela celou přípravou. Začátkem prázdnin jsem se uhodil do hlavy, přičemž z toho vznikla relativně normální boule, které jsem zpočátku nevěnoval pozornost, protože jsem si myslel, že se ten otok normálně vstřebá. Jenže se tak nestalo a otok se naopak zvětšoval. Takže jsem začal chodit po doktorech, kteří, ačkoliv už mě to začínalo i dost bolet, považovali ten otok pouze za nějakou kosmetickou vadu a nechtěli se tomu věnovat. Tu bouli tvořila proražená cévka, která se ale nedokázala zacelit a pravidelně to praskalo. Celé podkoží se pak zalévalo krví. Časem z toho vznikl obrovský meziprostor, který se pravidelně plnil neskutečným množstvím krve. Tím, jak to normální doktoři při mých návštěvách neřešili a jenom to punktovali, tu cévku rozbodali tak, že to zacelení už ani nebylo možné. Ale to jsem se dozvěděl až později, kdy jsem už trpěl poměrně velkými bolestmi a řekl si, že zajdu na soukromou kliniku. Tam byl přístup diametrálně odlišný. V podstatě okamžitě mě podrobili chirurgickému zákroku s celkovou anestezií a udělali kompletní plastiku té artérie.

Přiznám se, že i já, když jsem slyšel o „nějaké tvé bouli“ na hlavě, jsem si ani v těch nejšílenějších představách nepředstavil ten doslova obrovitý otok na hlavě, který jsem pak viděl. To muselo být nesmírně obtížné a omezující jak v tréninku, tak v běžném životě, ne? Jak jsem řekl, nechci se na to vymlouvat, ale problém to byl. Jednak to bolelo a jednak jsem vždy po té punkci musel vynechat 2-3 tréninky, aby se to alespoň trochu zahojilo. Jenže to nebylo nic platné, protože to praskalo i mimo trénink při běžných aktivitách. Bylo to ale hlavně nepříjemné psychicky. Nevěděl jsem, kdy a jestli se to zhojí, odvádělo to mou pozornost a soustředění na trénink. Je to hlava, je to s tebou pořád. Nevíš, jak si máš lehnout, jak to schovat atd.. Prostě jsem nebyl v takovém klidu, jak bych měl před soutěží být.  

A co dieta? Víš co, dietu můžeš držet pořád, tam to bylo relativně v pohodě. Nejhorší to bylo v tomhle ohledu jenom při pooperační hospitalizaci, kdy jsem ležel 3 dny na pokoji a nosili tam tu klasickou nemocniční stavu. Rohlíky, marmeládu atd.. 3 týdny před závody. Ale vyřešil jsem to tak, že jsem byl celou dobu na doplňkách.  

Neuvažoval jsi, že to celé odpískáš? Zpočátku jsem myslel, že se to vstřebá a teď už jsem se na to vykašlat nechtěl. Ta premiéra mezi profíky mě nesmírně láká a motivuje. Navíc, když je to tady a ještě navíc když je to takhle prestižně obsazené. Dnes už se pomalu o EVL’s mluví jako o druhé Olympii! A právem, vždyť tam mají být všichni z té absolutní špičky, včetně Heatha, byť ten bude „jenom“ na stánku. Přesto mě nesmírně láká si tam mezi ně stoupnout, i když vím, že ty chlapi jsou o úplný level někde jinde, to je jasné. O tomhle jsem ale vždycky snil. To jsem si fakt nemohl ujít kvůli nějaké zdravotní komplikaci.

Když už jsme u Olympie, ty jsi velký fanda kulturistiky, vždy jsi to bedlivě sledoval. Jaké je to teď, když už na to nekoukáš jenom jako fanoušek, ale jako někdo, koho se to bezprostředně dotýká? Jo, rozumím ti přesně. Takhle jsem to vnímal. Poprvé v životě na to koukám a v hlavě ti letí myšlenka, že za 14 dní budeš stát vedle nich. To je úplně jiný pocit. Na jednu stranu je to strašně demotivující, jít tam a vědět, že na ně zatím nemáš. Na druhou stranu je to o srovnávání se. A tady se srovnáváš s tím nejlepším. Nic lepšího už na světě není.  

To mi trochu nahrává na další otázku. Existují, především v diskusních fórech, takové názory typu Proč se tam cpe, když na to ještě nemá apod… Co bys na tohle řekl? Já jsem rád, že jsem tu profi kartu vyhrál. Nemusel jsem o ni žádat, ale získal jsem to právo přestupu absolutním vítězstvím na Diamond Cupu. Tu šanci měli všichni a já ji využil. Takže si myslím, že mám právo s nimi soutěžit. A jestli se tam cpu? Je jasný, že na top ten nemám. Ale chci se porovnávat s těmi nejlepšími, protože o tom je sport. Porovnával jsem se s nejlepšími juniory, nejlepšími chlapy na republice a teď mám možnost se porovnat s nejlepšími kulturisty na světě. To porovnávání je nutné, abys věděl, jak na tom jsi, co máš zlepšit, kam máš směřovat a kam se chceš dostat. Ukáže ti to šance do dalších let a dodá další motivaci. Každý má nějaké sny a já si plním ten svůj. Další můj sen je být jim v budoucnu soupeřem a třeba se jednou dostat na tu Olympii.  

Tomáši, kolik ti je roků a jak dlouho myslíš, že se ještě můžeš zlepšovat? Teď mi bylo 36 let. A když vidím, do kolika let ty borci závodí, tak si myslím, že do 45 let to není nereálné. Pokud na sebe budeš jen trochu opatrný, mohlo by to jít. V tomhle ohledu jsem dostal v souvislosti s tím zraněním přeci jen výstražný prst, kdy jsem si řekl, bacha Tome, už je třeba začít tu regeneraci a prevenci zranění trochu řešit. To jsem doteď nedělal. Ale většina těch borců se tam pohybuje kolem 40 let, kdy ta svalovina vyzrává. Já to dělám celý život, pořád mě to strašně baví, tak proč bych se měl zaobírat myšlenkou kdy končit? Chci to dělat co nejdéle a díky Extrifitu mám dnes i tu možnost.

Je tedy nominace na Olympii cílem číslo jedna? Rozhodně. To je druhá část toho snu. První, stát se profíkem, jsem si splnil. Teď je na řadě ta druhá část a já se budu snažit splnit i tu. Pracuju na tom od 17 let, kdy jsem tohle poprvé dostal do hlavy.  

Olympii máme čerstvě za sebou, proběhly bouřlivé diskuse, jestli měl vyhrát Phil Heath nebo Kai Green. Jak to vidíš ty? Já bych to rozhodovat v žádném případě nechtěl. To jsou dva excelentní kulturisté, kde má každý něco jiného. Kai Green neskutečný záda, Heath krásný tvary, je pěkně boulovatý, jak říkám, nechtěl bych to rozhodovat.  

Nevnímáš to tedy tak, že jasně měl vyhrát ten, nebo onen? To je jasný, že ne. Tam jsou tak neuvěřitelně detailní nuance, že to nemůže říct nikdo. Vyhrát mohlo celé finále. Wolf vyštípaný jak nikdy, Rhoden nádherné tvary, Dexter Mr. Olympia ve formě…Jde o to, kolik aktuálních rozhodčích upřednostní tu kterou přednost. Sám jsem to zažil na loňském Arnold Classic kdy jsem prohrál o jediný bod. Soupeř byl subtilnější, měl úzký pas, já ho mám širší, zase jsem byl mohutnější. Zkrátka hodně záleží, čemu chtějí dát zrovna přednost.  

Vraťme se ještě na chvíli k přípravě na EVL’s Prague Pro. Vzhledem k těm komplikacím, které jsou nyní již vyřešené, se dá říct, že sis tu přípravu jenom trochu neplánovaně posunul? V podstatě ano. Ten vrchol formy na EVL’s nebude. Bohužel. Musel jsem dost ubrat sacharidy, abych to dotáhl do odpovídající formy, ale zase cítím, že mi trošku svalů odešlo. Což je úplně proti mojí filozofii budovat hmotu do posledního dne. Proto si myslím, že forma bude gradovat až 1. listopadu v Petrohradu, protože budu mít v podstatě další měsíc na přípravu.  

Nebude to vzhledem k tvým ambicím na postup na Olympii možná lepší varianta? Byť neplánovaná. Už jsem nad tím přemýšlel. Byla Olympia, teď o víkendu AC Europe, pak EVL’s, to už pár lidí odpadne a potom Nordic Pro, kam jedu taky. Osobně si myslím, že pro tu Top špičku už to bude náročné a po Nordic Pro odjedou. Na GP Petrohrad už by pak ta Top špička figurovat nemusela a mohl by se uhrát nějaký bodový zisk do žebříčku. Ale nevím, těžko soudit. Přece jenom jsou to profesionálové, soutěže jsou jejich živobytí, takže podobné spekulace asi nemají cenu.  

Ale ty máš v Rusku dobrou pozici ne? Ale jo. Po tom loňském druhém místě v Petrohradu jsem dostal nabídku od pana Loginova na trénování v jejich síti posiloven Fitnesshouse, která je zároveň pořadatelem té soutěže, mám tam dost fanoušků, tak uvidíme.    

V souvislosti s tvým debutem probíhají na našich stránkách soutěže o lístky na tuto událost. Překvapil tě ten zájem? No, je vidět, že to čtenáře baví :-) Potěšily mě ty tipy jako 130 kg na soutěži apod.. To jsem si říkal, kéž by..  

A ta druhá soutěž? Kolik tedy denně přijímáš aminokyselin? Momentálně beru 4x denně, tzn. ihned po ránu, před tréninkem, po tréninku a večer po 16 tabletách BCAA 1800 mg. Tj 64 tablet. K tomu mám 6+6 tablet Beefamino a AminoHydro ke každému jídlu, tedy 6x denně. Dohromady je to tedy 72 tablet. K tomu ještě přidávám BCAA Instant, kdy mám to jedno balení cca na 3 dny a to samé glutamin, který mi taky vyjde tak na 3 dny.  

Díky Tomáši za rozhovor a my si pod článkem vyhodnotíme výherce, který tě doufám přijede pořádně podpořit.

Kdo tedy vyhrál dva lístky na EVL’s Prague Pro?   Otázka zněla: Kolik aminokyselinových tablet skonzumuje Tomáš Kašpar před závody v  období od pondělí 22. 9. Do pátku 26.9. 2014?   Z rozhovoru vyplývá, že Tomáš momentálně spotřebuje 64 tab. BCAA 1800 mg, 36 tab Amino Hydro a 36 tab. BEEF Amino. Dohromady tedy 136 tab. denně x 5 dní = 680 tablet. To je správný tip.   Ten přišel 24.9. v 14:49 od Lucky s mailem lucinecka333@azet.sk  Výherkyni gratulujeme a budeme ji kontaktovat na uvedeném mailu.