Tebe tak budu poslouchat, vždyť jsi poloviční

Tebe tak budu poslouchat, vždyť jsi poloviční

Dušan Synek | 20. 09. 2022

Tak jo, nebudu lhát, když řeknu, že tenhle článek píšu z vlastní zkušenosti a píšu ho proto, že si chci tak trošku vylít srdíčko, za což se předem omlouvám. Takže tenhle článek berte něco jako: Z deníčku hubené princezny.

Víte, já opravdu nevím, kde se v lidech bere ten dojem, že čím větší člověk je (myšleno svalové objemy), tím je chytřejší a zkušenější. Určitě to půjde ruku v ruce, alespoň do jisté míry. Nicméně si dovolím zmínit případ Ronnieho Colemana, který byl faaaakt hodně velký a spousta lidí v dnešní době ví, že pan Coleman nebyl zrovna ta nejostřejší pastelka v penále. Vracím se k předešlé myšlence. Když vidíme chlapa, který překypuje svalovými objemy, evokuje to v nás pocit, že ten chlap prostě musí všechno dělat dobře. Stravu drží do puntíku přesně a určitě tomu tak musí být i v tréninku. Ten dotyčný musí vědět o celkové anatomii člověka snad úplně všechno, když je to doslova chodící hora svalů. Takovej chlapák určitě bude vědět všechno o hormonech v lidském těle, a jak se jaký hormon chová, čím se spouští a podobně. Určitě bude mít v malíku tréninkovou periodizaci a bude vědět, kdy má zařadit deload, kdy zase silovou fázi a kdy do toho začne šlapat s vyšším objemem práce.

Nyní opomineme ten fakt, že v takovémto případě mnou zmiňovaného figuranta, který překypuje svalama, je užívaná sportovní chemie a dotyčný figurant je tím pádem naturální cvičenec. Co když má takový člověk, který se podívá na činku a roste, naprosto skvělou genetiku a do vínku dané předpoklady pro skvělou postavu bez toho, aniž by musel dřít jako jeho kamarádi, kteří jsou poloviční, v tom lepším případě? Prostě má od přírody talent na budování svalů a jen dělá to, co ho baví. Dělá to, co ho baví, co ho naplňuje, co miluje, aniž by držel excelentní stravu, nedělal žádné dietní chyby, nehlídal si příjem (nebo výdej) energie, neprováděl cviky z biomechanického hlediska naprosto učebnicově, nebo nevybíral cviky nějak systematicky, ale cvičí nahodile. Jeho tréninková rutina je někdy 2x týdně, někdy 4x týdně, prostě jak se mu chce. Někdy jede cviky do selhání, někdy si to jen pumpne, aniž by dbal na nějakou intenzitu tréninku, vedl si nějaký deník a dodržoval periodizaci, nebo nějaký systém kontinuálního přetížení. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál až do úplných minorit, které nemají s tréninkem skoro nic společného, ale zaměřují se na benefity okolo. Vsadím se, že chápete mojí pointu.

Nyní se dostávám k jádru věci. Takový člověk, který jen koukne na činku a roste, nemusí mít vždycky validní informace, nemusí o tom, co dělá, vědět zdaleka ani tolik, co ti jeho kamarádi, kteří mají jen poloviční svalovou hmotu, jako má on. Ačkoli ti jeho kamarádi začali cvičit dříve, mají za sebou spoustu seminářů, mají za sebou mnoho přečtených knih, které se týkají lidské anatomie, biomechaniky a tak dále. Mají zhltnuto také mnoho článků, studií a edukačních vidí o tom, jak fungují lidské hormony a celkové pochody organismu, když se stane tahle a tahle věc. Mají placené členství na zahraničních webech, kde je spousta profesionálních sportovců z různých odvětví, ale také je na těchto webových fórech spousta vědců a výzkumníků, kteří zde publikují své závěry studií a tak podobně. Také se ti jeho poloviční kamarádi mohou naprosto skvěle vyznat v doplňcích stravy, ať už jde o běžné proteiny a podobně, nebo trošku delikátnější látky, jako jsou například adaptogeny, určité druhy aminokyselin, nebo látky, o kterých běžná populace nikdy neslyšela a když takový název látky zmíní, tak si běžná populace myslí, že se jedná o Mexický předkrm.

Je toho opravdu spousta, o čem se lze v dnešní době dozvědět, pokud pro jistou věc máte zápal, ta věc vás naplňuje, baví vás, milujete jí a jste zvídaví. Jen už bohužel, ačkoli děláte všechno do puntíku přesně, nemáte tolik svalů, co kolega vedle, který o tom všem ví, s prominutím, houbelec. Můžete každý trénink jet sebeprecizněji. Můžete každé opakování provádět učebnicově skvěle a co trénink se na takovém cviku zlepšovat. Máte naprosto skvěle sestavený jídelníček, který pokryje denní množství kalorií, jež by měly zajistit růst svalové hmoty. Dbáte na regeneraci a hlídáte si periodizaci tréninku. Prostě a jednoduše děláte všechno do puntíku přesně. Jen ta matka příroda si prostě nevybírá a oni kamarádi mají genetické dispozice k tomu, že by mohli být skvělí maratonci, nebo cyklisti. Jenže je nebaví ani běhání, ani cyklistika, ani golf, ani šachy, nebo rybaření… prostě je baví trénink a zvedání ve fitku, tak tomu obětují všechno i za cenu toho, že nebudou hory svalů.

To, že nebudou překypovat dech beroucíma svalama přijali, smířili se s tím a vzali to tak, jak to je. Rozhodli se, že udělají cokoli, co bude v jejich silách proto, aby ze sebe mohli dostat naprosté maximum. Proto se vzdělávají, proto hltají informace, za které jsou ochotni platit. Dělají to proto, protože to je součást jich samotných a naplňuje je to.

Teď si vemte, že takhle edukovaný člověk poradí ZADARMO mladému klukovi, který provádí například přítahy v předklonu způsobem, že to vypadá jako hybridní cvik připomínající něco mezi krčení ramen s velkou činkou, přítahem v předklonu s jistím nádechem vzpěračského začátku trhu. Po tom, co takovému začátečníkovi někdo edukovaný poradí, k němu přijde ona nemachrovaná hora svalů a řekne mu něco ve stylu: ,, co mu radíš ty vole, vždyť vypadáš skoro stejně, jako on.“ Aniž by ten namachrovanej týpek věděl, kolik času, kolik energie, kolik financí a úsilí věnoval všem těm informacím, které má ten atleticky vypadající člověk v hlavě, ho prostě a jednoduše znemožní, ačkoli ví úplný houby.

Teď zase na druhou stranu říkám, že ne všichni jsou stejní. Ne každý osvalený jedinec je namyšlený, arogantní, egocentrický a sebestředný s potřebou ponižovat druhé jen proto, že nejsou dostatečně velcí. Znám ve svém okolí spoustu geneticky obdařených sportovců, kteří jsou zapáleni pro získávání informací, vzdělávají se a jsou sami sobě chodící reklamou. Takový přístup je super a smekám před takovými jedinci, kteří dělají sami sobě chodící reklamu a do toho jsou schopni se ještě zastat takových, jako jsme my… běžný lid, který má atleticky vypadající postavu.

Spousta lidí, kteří již nějakou dobu cvičí a zajímají se o rozvoj estetické stránky věci, po nějaké době zjistí, jak moc dobře jim to v budoucnu půjde, jak by mohli přibližně vypadat a co očekávat. S touto myšlenkou se nějakým způsobem smíří, přijmou to a žijí s tím vědomím, že nebudou lepší než támhle Pepa, nebo Káťa. Jen chtějí být lepší, než byli oni sami včera, nebo před měsícem, nebo před půl rokem a tak dále a tak dále. A k tomu, aby byli lepší, než byli včera, se snaží hledat jakékoli informace, které jim v této cestě pomohou. Proto vás prosím…  ať už jste genetická monstra, která mají do vínku dáno, že prostě budete monstry, nebo jste člověk, který užívá sportovní chemii, aniž by měl jakékoli závodní ambice, ale jen chce mít větší biceps než kolega vedle, nedělejte to. Neponižujte ostatní lidi ve fitku, nenadřazujte se nad ostatní a nedělejte ze sebe „Arijskou rasu“ jen proto, že jste větší. Dotyčné svalové monstrum nemusí mít třeba ani polovinu informací, které má ten atleticky vypadající jedinec.

Komentáře: