Tak se na to podívejte.. a tohle si myslí, že něco z toho dělá správně..

Kdybych řekl, že jsem odolal pokušení namotat do toho svého klasicky nekulturistického úvodu Gretu, strašně bych lhal. Jenže na ní prdím. Řekl jsem si, že nesoudných rozmazlených fakanů, jenž s iPhonem u huby a teniskama za trilion, který jim na druhým konci planety vyrábějí děcka za hrst rýže, co mluví o chudobě a zpackaném dětství se všude kolem motá dost a dost, tak proč se zabývat ještě nějakým importem ze Švédska. Mnohem víc mě zaujala věta pod videem Moniky Špačkové, finalistky loňského MS, kde trénuje nohy před nadcházejícím Mistrovstvím světa.

Ta zní: „tak se na to podívejte.. a tohle si myslí, že něco z toho dělá správně a ještě si to dokazuje soutěžema, no mě je špatně“, kterou napsal někdo, na něhož už mi nevyzbyla kapacita kombinace tlačítek Ctrl+c a Ctrl+v.

Ne, že bych přemýšlel nad kdejakým anonymním vejšplechtem, to skutečně ne, ale tentokrát mě to zarazilo především proto, že jsem u toho byl, vím, co jsem natočil a hlavně vím, co tam ta Monika cvičila. Klasické trisety ve svižném tempu s adekvátní zátěží. Jediné, co nevím, je to, co je na tom tréninku špatně. A bohužel jsem se to nedozvěděl ani z toho komentáře. A to je škoda. Nejsem totiž žádný mudrc, nemám ve skříni přísavky a elektrody, které bych si připojoval pokaždé, když jdu cvičit, a tak využívám čím dál tím otravnější našeptávání svého těla a poznatků jiných k tomu, abych se něčemu přiučil. A proto mám rád konstruktivní komentáře, kde někdo napíše, že dotyčný cvičí vcelku naprd, protože to, a to je lepší, přičemž je úplně jedno, zda to napíše 15letý mladík, nebo borec za zenitem. Rád se pohádám s oběma. Zrovna v sobotu jsem viděl celý festival promarněného času v posilovně, kterého se zúčastnil úplný průvod slečen a mladých dam, které do jedné poskakovaly, natahovaly gumu v mezinoží i všude kolem, vymýšlely všelijaké jednonožní hip thrusty v rozsahu 36 milimetrů a výpady dělaly s vahou tak mikroskopickou, až jsem si v první chvíli myslel, že mají artriditu v dlaních už ve dvaceti. Klasické dřepy žádné, pořádná váha žádná, vynaložené úsilí neodpovídalo ani odnesení nákupu od kufru auta ke vchodovým dveřím, selfíček přehršel. Následná frustrace z neviditelných výsledků velká. Argument, že to bolí a že je to cítit neobstojí. Mě taky tuhlenc bolely ramena, když jsem přišroubovával lustr, a přesto nevídáme širokoramenné elektrikáře. Ano, tady je všechno špatně, pokud ovšem není primárním cílem děvčat okouknout švarné jinochy v módních podkolenkách a elastickém triku.

Podezírat však finalistku MS z neexistujících výsledků je jaksi mimo. Říkat jí, že cvičí úplně na nic, je ještě mimovější a psát o tom, že si soutěžemi dokazuje, že to dělá správně, je úplný blábol. Přesto se tyhle komentáře objevují s železnou pravidelností u kohokoliv. Ať je to Špačková, Seidlová, Koritenský, Tabačiar, nebo Lonc, je to vždycky blbě. Rád bych jednou natočil trénink, kde to bude dobře, akorát nevím, jaký by to měl být. Mohl bych se inspirovat u nejlepšího kulturisty ČR/SR Lukáše Osladila. Ten trénuje krásně. Procítěně, s perfektní technikou a já bych strašně rád napsal, že je na něj radost koukat, ale nemůžu, protože v půlce jeho tréninku vždycky usnu. Je to ještě spolehlivější uspávač než současná Formule 1 a Sleep dohromady. Vojta Koritenský? Ha.. nejpozději do tří vteřin přilítne koment, že nedělá Mrtvý tahy, takže o tréninku zad neví nic. Stejně tak jako Radek Lonc o tréninku rukou, protože s nima víc kinklá a on se víc předklání, než to někdo někde napsal, nebo natočil. No a Tomáš Tabačiar, co si tak pamatuju, nemá dostatečnou hloubku dřepu, takže by se je měl nejdřív naučit, než začne točit videa. Napsal pan Mojejménojeještěnudnějšínežmojepřezdívka.

 Všichni do jednoho však nesoutěží proto, aby si dokázali správnost tréninku, ale svůj trénink přizpůsobují tomu, aby byli na soutěži co nejlepší. Všichni do jednoho vědí, kde mají své slabiny a snaží se na ně zacílit, a přestože existují nějaké platné tréninkové vzorce, platí jen do určitého výkonnostního stupně. Je jasné, že pokud jste v posilovně nováček, nemůžete cvičit jako Tabačiar. Nemůžete cvičit jako žádný zkušený borec. Vy máte cvičit, a už to píšu asi po tisícpětsetšesté, 3x týdně základní cviky. Benč, dřepy, přítahy na hrazdě, tlaky na ramena, bicepsové zdvihy a francouzský tlak na triceps. A když vás to někdo dobře naučí, tak i Mrtvý tah. Když to budete dělat rok, budete dobře žrát, garantuju vám, že budete mít lepší výsledky, než kdyby vám zkopíroval vlastní trénink samotný Mr. Olympia. Což samozřejmě neznamená, že ten Mr. Olympia cvičí blbej a neefektivní trénink. Pokud Tomáš Tabačiar nedělá dřep v plném rozsahu, ví, proč to dělá, ale vy se ho musíte naučit dělat až na prdel. Vy děláte základní cviky, protože vám sotva vyrostly chlupy v ohanbí a tyto cviky mají maximální dopad na vaši produkci všech anabolických hormonů v těle. Vyžadovat těžké dřepy po zkušeném borcovi, kvůli tomu, aby vydoloval ze svých vydojených žláz 0,000001 mg testosteronu díky jednomu opakování navíc oproti minulému tréninku, je holý nesmysl. Pro něj má mnohem větší efekt brutální napumpování a dodání všech stavebních a prorůstových látek do daného svalu, a to třeba i pomocí opakování v kratším rozsahu pohybu. Závodnice v Bikiny Fitness nebude dělat těžké mrtvoly a supertěžké dřepy, jenom proto, že „se to má“ a vám při pohledu na takto trénující holku cuká v podbřišku, když jí po tom zhrubne, rozšíří se pas a naroste trapéz….Mohl bych tu psát o různých typech tréninků do nekonečna, abychom stejně došli k společnému poznání, že „ten jediný správný trénink“ prostě neexistuje.

Existují pouze do sebe zahledění mudrlanti, kteří jsou bytostně přesvědčeni o své pravdě, o jediném správném postupu, ačkoliv ten jim mnohdy výsledky nepřináší. A tak je jasné, „že ten, nebo ta sype, protože hele, dyť se podívejte, jak to dělá blbě a tak tam jsou jehly, to dá rozum, protože po takovým blbým tréninku to růst nemůže a blablabla….“ Jak říkám…, nesoudných lidí je kolem dost a dost, nemusíme je poslouchat až z NY.