Tak prej to bylo dřív lepší, paní Millerová...

Tak prej to bylo dřív lepší, paní Millerová...

Pavel Vacek | 24. 05. 2021

Pojďme se ještě jednou vrátit k ME. Velké pozdvižení mezi řekněme zasvěcenou veřejností, potažmo bývalými, či současnými závodníky, vzbudila kategorie Novice. Jakože nováčků. Nevím přesně, jak se tam dalo přihlásit, ale představuji si to zhruba tak, že se někdo v covidpauze trochu nudil, na wish si objednal pár jednoruček ze dřeva a hlíny a jakmile mu vyrašila první žíla na předloktí, pojal přesvědčení, že by si tu zduřelou cévu mohl porovnat i s někým jiným. Pak už stačilo namluvit do googlu heslo ájwontkompýtinbodybuljing a vedle submisivních videí se spoře oděnými kulturistkami vyběhl i termín Mistrovství Evropy. A být Mistr Evropy po 14 dnech cvičení zní celkem dobře. Tak proč se nepřihlásit, že jo?

Oficiálně deklarovaný záměr IFBB pro vznik této kategorie je přiblížit soutěžení co nejširší veřejnosti. Což je samozřejmě lež jako věž zhruba o rozměrech Burdž Chalífy. Pravým záměrem tohoto bullshitu je především výběr startovného. To prokoukne i majitel bílé hole a smečky vlčáků k tomu. Nemám nic proti tzv. soutěžím neregistrovaných, nováčků, začátečníků a podobně označeným soutěžím. Je skvělé, že existují a skutečně splňují onen záměr „zkoušky a ochutnání soutěžní atmosféry“ všem těm, co se na regulérní závody z nejrůznějších důvodů necítí. Ale od jejich pořádání jsou tu národní svazy. Jaký pak má význam hierarchie IFBB, když se v úterý ráno probudíš s tím, že si jedeš v sobotu zazávodit na ME? Myslím, že tady už by se delegáti a prezidenti národních svazů měli trochu ohradit a říci, hele Rafo, trochu brzdi, páč jinak celou tu strukturu rozbouráš pro pár drobných. Ale třeba k tomu došlo, třeba to je jenom výjimka pro momentální rok, kdy je pravdou, že chod mnohých národních federací sdružujících se pod hlavičkou IFBB byl pandemicky narušen. Uvidíme za rok. Ale zatím jsem v tomto ohledu dost skeptický, neb kreativita prezidenta IFBB Rafaela Santonji při vymýšlení nových a nových kategorií a jejich zavádění v praxi, je vskutku bezbřehá.

Jak jste možná četli minulý týden, soutěžil jsem první den šampionátu v pátek a má kategorie byla 67. bodem v pořadí. Čtete správně, 67. bodem, nikoliv šestým až sedmým bodem, ale hezky pěkně ty dvě číslovky dohromady. Jaké a kolik kategorií bylo přede mnou, vám ani nedokážu napsat, neboť na to má paměťová kapacita šedé hmoty ledabyle uložené za přední částí stěny lebeční rozhodně nestačí. Což bylo hned po kategorii nováčků dalším předmětem diskusí. Tedy, ono je to předmětem diskusí každoročně a tyto diskuse naberou nový drajv s každou nově vymyšlenou disciplínou. Že je těch kategorií moc. Že teď může závodit kde kdo. Že to nemá úroveň. Že ty medaile dávají každému, kdo má do zadnice díru. Ale hlavně pořád čtu, že dřív to bylo mnohem, mnohem lepší…

Každý, kdo mě aspoň chvíli čte, nebo sleduje na socsítích si nemůže nevšimnout, že jsem turbolajkovač těch největších monster, co se na této planetě pohybují a že jsem největší obhájce toho nejméně zdravého životního stylu od vynálezu drogových závislostí. Cvičenec má být obr, krev mu má proudit v cévách o průměru ropovodní trubky, má hodně hekat, křičet při tréninku, jíst maso a celoroční produkci rýže Vietnamu. Nosí na sobě hadry, co většina lidí používá jako stan, pohybuje se pomaleji než výstavba dálniční sítě v ČR a trochu funí. Basta. Přesto absolutně nesouhlasím s něčím takovým, jako že dřív to bylo lepší a že kategorií je moc a podobného hledání zašlých časů…

Odhlédneme-li od skutečně absurdní kategorie nováčků na ME, všechny ostatní kategorie prospívají nebývalému rozkvětu fitness. Nikdy v historii necvičilo tolik lidí, jako tomu je za posledních několik let. Ano, vůbec si nenalhávejme, že za tím není stejný motiv, jako tomu je v případě kategorie nováčků, tedy prachy. O ty jde vždycky až v první řadě. Ale kde není poptávka, není ani nabídka. IFBB sice chrlí jednu kategorii za druhou, ale nedá se zrovna říct, že by zely prázdnotou. Je na tebe ta hardcore kulturistika moc? OK, máme pro tebe Classic physique, kde jsou nastaveny tak velkorysé poměry váha/výška, že pokud máš být dobře a kvalitně připraven, v klidu se tam vejdeš a pořád z tebe bude pořádná hrouda masa. Nedosahuješ takových objemů, abys konkuroval těmto borcům? Pojď zkusit Classic bodybuilding s poměrem váha/výška těsnějším. OK, žádný triko v rukávech trhat asi nebudeš, ale pořád budeš vypadat skvěle a drtivá většina lidí na ulici tě bude mít za „toho s tou parádní postavou“. Možná začínáš, možná to tak nežereš…Máme pro tebe kategorii Classic Games s ještě těsnějším poměrem váha/výška. S tím trikem to už bude tak, že jakmile si ho sundáš, tak zmizíš, ale jako odrazový můstek pro závodění je to fajn. No a když jseš krásnej a svalnatej k tomu, běž do Physique. A pokud jseš pořád krásnej a ještě trochu svalnatější, běž do muskular physique. Každý si vybere…

A pak tu máme kategorie Bikin, výškově rozsekané po pár centimetrech. Mou oblíbenou kategorii wellness pro děvčata s masivním (osvaleným) podvozkem, bodyfitness, akrobatické fitness, fitness, fitness model, physique…uff, musím si odpočinout, jak jsem vyčerpaný jenom z toho, že to píšu. Blázinec, šílené? No asi trochu jo. Každopádně všechny tyto kategorie jsou obsazené, všichni jejich účastníci cvičí, motivují ostatní, přivádí do fitek, jakkoliv krátkodobě, své kolegy z práce, kamarády, přítele a přítelkyně a ti všichni přinášejí peníze a roztáčejí kola fitness byznysu na plné obrátky…

Jsem skálopevně přesvědčen o tom, že vidina soutěží, motivace, jasný a hmatatelný cíl v podobě medailí, poháru, ale i pochybné instaslávy, je ta nejlepší motivace. Kolik z těch děvčat, nebo chlapců by dnes urputně cvičilo, kdyby to „bylo jako dřív?“ Kolik z těch kluků by šlo dobrovolně prohrát, pokud by bylo pouze 5 váhových kategorií v situaci, kdy metrák soutěžní váhy dnes už není skoro nic výjimečného? Kolik těch vysloužilých 17letých gymnastek by cvičilo, kdyby se nemohly realizovat v kategorii fitness? No a kolik holek by cvičilo, pokud by tu byla jen kategorie kulturistek? Minimálně na poslední otázku odpověď známe. Fitka se radikálně začala plnit děvčaty s příchodem a zavedení kategorie bikiny fitness na soutěžích. (které jsme se kdysi taky smáli) Do té doby posilovny připomínaly spíš nějaké gay kluby, které svojí přítomností rozčeřila něčí sestra. Dnes? Na dřepovací stojan se jednu chvíli u nás ve fitu vypisoval pořadník osob v proklatě těsných Nebbia legínách.

Tohle všechno s sebou přineslo obrovské množství peněz, ze kterých paradoxně těží nejvíc nadšenci do těch „starých časů“. Pamatuji totiž, jak jsme v dobách, kdy to bylo údajně lepší, seděli nad časopisy plných fotek borců trénujících na vybavení, které mělo s tím naším harampádím společného leda tak barvu. A většinou ani to ne. Hltal jsem tréninková videa z USA, kde borci cvičili v halách plných činek a strojů v nejrůznějších podobách, abych se pak smutně odebral do naší špeluňky pošmajchlovat se s rezavějící činkou a čekat, až se uvolní nějaký ten stroj. Mohu se bít v prsa, jaký jsem byl za mlada tvrďák, že jsem cvičil ve studených prostorech smradlavé posilovny s absolutně nedostatečným vybavením, ale je to právě miliarda kategorií, která přivedla masu lidí k činkám a tím pádem rozmachu skvěle vybavených fitek, jenž vám umožní cvičit, bouchat, makat na sobě, dřít, abyste vybudovali abnormální objemy a vypadali jak z jiný planety. Pokud by to stálo na bláznech jako jsem já, doteď smrdíme v těch sklepech a nikoho nezajímali. Jsem šťastný, že jsem se dočkal dnešních podmínek a rozmachu fitness. A že pak musíte počkat, až se hubeňouři na pódiu vydovádí? No a co? Za dnešní podmínky to rozhodně stojí…

Komentáře: