Tak co vlastně chceme?

Tak co vlastně chceme?

Pavel Vacek | 28. 12. 2020

Tak jsem se včera vydal do krámu na nákup. Ne tedy, že bychom doma vyžrali všechny ty vánoční srajdy, nasyslené pro případ momentálních svátků obžerství, to nám ještě chvilku zabere, ale každá záminka vhodná k opuštění toho vládou naordinovaného domácího vězení, je vítána. A taky jsem chtěl na vlastní oči vidět ty oblepený regály, abych měl autentický zážitek kvůli historce pro vnoučata, až jim budu vyprávět, co jsme to v roce 2020 vyváděli za blbosti. Každopádně vám ale řeknu, že tak nutkavou potřebu koupit si fusekle, houbu do auta, nebo dětskou omalovánku už jsem dlouho neměl. A když jsem si to nemohl koupit, chtělo se mi to aspoň ukrást. Slušné vychování ale nakonec zvítězilo a já odcházel jen se státem pečlivě vybraným sortimentem. Přesto…, takhle intenzivní pocit ochutnání zakázaného ovoce jsem měl naposledy v osmý třídě, když jsem se s kámošema opil v odpolední přestávce mezi vyučováním…

…což mě hladce přivádí k tématu dnešního článku, což je další kousek zakázaného, ale tolik přitažlivého ovoce, jakým je doping. Nebudu se ale zabývat tím, nakolik škodí, nakolik je nebezpečný a jak špatnou věcí jeho užívání je. O tom se už řeklo, a ještě řekne mraky slov. Na dopingu je zajímavá jiná věc. Jak brutálně dokáže vyvolat vášnivé diskuse, čehož notně využívají plniči obsahu jednotlivých stránek či profilů na sociálních sítích. Všichni tak nějak tušíme, že Facebook funguje na vyvolávání nenávisti a rozeštvávání společnosti, přestože se Zuckerberg tváří jak cukrblik a slibuje, jak s tím rázně zatočí. Jenže marná snaha, pokud váznou čísla, hodíme tam příspěvek, fotečku, pošťouchneme to nenápadnou zmínkou o dopingu a pak jen s potěšením sledujeme, jak si jdou v diskusi lidi po krku a viralita příspěvku tím stoupá do kosmu. Facebook stránky Ronnie.cz je v tom přeborník, my se je snažíme trumfnout a všichni ostatní taky. A tak jsem nedávno se zájmem sledoval diskusi nad jakýmsi závodníkem nevalných kvalit, který získal IFBB Pro kartu a je to naturál, co nikdy nepozřel dopingu, jak pravil popisek. „Jasně, vždyť je hubenej jak lunt“ „Ještě aby nebyl, vypadá jak tlustej chrt“ „Samozřejmě, vždyť to je uklizeč, co šel jenom kolem na pizzu“…apod. se to hemžilo ve většinově negativních komentářích. Bylo to vážně poutavé čtení, protože na našich stránkách se pro změnu řeší pravý opak…

„Naturál?“ „A teď ještě napište, co tam dává“ „Nasypanci“ a podobně je takový kolorit, pokud si dopřejeme nějakou fotečku členů Teamu v soutěžní formě. Samozřejmě tu nehodlám obhajovat kulturistické profesionály a tvrdošíjně vás přesvědčovat o absenci látek dopingového charakteru v jejich krevním oběhu, ale spíš si říkám, co tam mám teda dávat, aby byli všichni spokojení? Když je tam evidentní naturální sportovec, spustí se hromada komentářů, že to je sračka a proč ho propagujeme? Když je tam nenaturální sportovec, spustí se hromada komentářů, že to je sračka a proč ho propagujeme? Ehmm, je to pěkná šmodrchanice, to vám povím... Logika věci velí, že ideálem by byl skvěle vypadající naturální sportovec, ověnčený tituly, s čerstvým dopingovým testem v kapse, samozřejmě s negativním výsledkem. Třeba jako takový Caha, Prchal, Lamka, nebo Kočvara. Jenže ty jsou na tom úplně nejhůř. Ty to totiž schytávají úplně od všech. Od nadšenců do obřích objemů za to, že jsou hubený, od fandů do natural bodybuildingu zase za to, že čistý určitě nejsou, páč takovou formu čistě udělat nejde, a ještě se k nim přidají nasypaní jelita, kteří to tam ládují ostošest, vypadají tuplem blbě a nedokážou přijmout fakt, že by někdo vypadal líp než oni bez jehly v zadnici.

Bejt naturál dnes musí být strašná otrava, když vás z dopingu podezírá každý moula. O dopingu obvykle nejvíc kážou borci, kteří v největší federaci IFBB toho moc nevyhráli, nebo spíš nic, a vlastně nic ani s velkým odstupem v druhé největší, jakou je NABBA. Takže když nemám výsledky, ale chci zaujmout publikum, musím rozsévat moudra, jako když vdechnu Bibli a vyprávět všem, kdo co bere, kolik a za kolik, aniž bych měl šajnu, zda to tak skutečně je. Odborný termín takového výkladu zní: Cucání z prstu. Ale musí to tak být, samozřejmě, když oni vyhrávají, že jo? Ta představa, že je někdo lepší kvůli těm několika tabletkám navíc, je tak strašně lákavou výmluvou pro svou nedostatečnou vůli, nedostatek talentu, genetiky, životosprávy, nebo tréninkové píle, že se jí chytá kde kdo. Nemám bicák a tamten jo? Sype, to je jasný. Trochu jsem ztloustla a tamta čůza je jak proutek? Něco bere, to je jasný. Nepřibral jsem ani deka a tamten přibral pět kilo? Trenbolonek, to je bez debat. Může to tak být, samozřejmě. Ale to nijak neovlivňuje váš progres…

Vypadáš jak kupa hnoje? Za to ten, co sype, nemůže. Nakynulas jako buchta v troubě? Máňo, ale za to ta fitnesska z instagramu fakticky nemůže. Že si se za rok nezlepšil? A jakou to má souvislost s ostatními? Prostě cvičíš na hovno, moc žereš, nebo děláš v tréninku chybu. Pouč se.

A o tom to je. Dobrej borec, naturál, tohle nikde nepíše. Maká, jede si svoje, má svou vizi a dobře ví, že Mr. Olympia z něj nikdy nebude, pokud z té natty cesty neuhne. Ale taky ví, že se dá skvěle vypadat a vítězit a porážet i ty, co jim v žilách leccos koluje a že i od těch nepoctivců se lecčemu může přiučit. Má svůj důvod, proč se netkne dopingu a stejně tak chápe důvody těch, kteří ho berou. Ovarová hlava radši v komentáři napíše, to je na nic výkon, když sype. Že protein je na nic, protože z něho ty svaly nemá. Borec, co si neodpustí chlast a cígo ani na profilovce, tě bude poučovat o zdraví. Šedesátikilový koště se bude hádat, že přibrat na 80 kg bez dopingu nejde, „protože on žere jako mlejn a nepřibírá.“ Nedávno mě někdo usilovně přesvědčoval, že když tam pošlu bobky za dva míče, budu vypadat jak Winklaar. Kéž by! Byl bych o dva melouny chudší, ale o nesmysl širší. Hned bych to bral, kdyby to bylo takhle jednoduchý. Jenže není. Bohužel. Pořád o výsledku rozhoduje to, jestli na to máte vůli, abyste dodrželi ten lifestyle, psychiku, talent, tréninkovou morálku a taky dost štěstí. Pokud něco z toho nemáte, dvě mega jsou vám k prdu.  Samozřejmě, pokud dva budou cvičit a jeden z nich bude užívat steroidy, má výhodu. Nepochybně. Pokud ale kritizuje dopujícího někdo, kdo nenese žádné známky tréninku, místo aby se od něho přiučil, je to jeho smůla. Mohl by být lepší. A tak na ty sítě dáváme obrázky produktů, které kluci  sami rádi užívají. Nemusí je brát. Ale berou je, protože mají pocit, že jim jsou ku prospěchu. Jestli velkým dílem, nebo tím úplně pidi, je vcelku jedno, protože ani bez toho nejmenšího dílku se puzzle složit nedá. Jsou lidé, kteří se nad tím zamyslí, zeptají se, promyslí to, vyhodnotí svoje potřeby a udělají si pro sebe výsledný obrázek. A pak jsou lidé, kteří to smáznou tím, že borci beztak sypou, takže to je na nic. Každého věc. Snažíme se zavděčit všem, ale nejde to. A asi to nepůjde ani v roce 2021. Tak si užijte aspoň zbytek toho letošního a Šťastný Nový lock.

Komentáře: