Strenght Wars aneb masakr sobotního odpoledne

Jsou reportáže, jejichž úvod se píše ztěžka, protože lopotně hledáte vzrušující slova pro stejnou a opakující se nudu. A pak jsou reportáže, jejich úvod se píše ztěžka, protože jste byli svědky něčeho nového, elektrizujícího a myšlenky vám skáčou jedna přes druhou.  Natáčení 1. souboje Strenght Wars You Tube kanálem Swaglift, jehož jsem byl svědkem, byl přesně ten druhý případ.

O co vlastně šlo? Myslím, že prvopočátkem všeho byl někde nějaký dětský spor. Znáte to. Zbil by Batman Supermana? A dohonil by Spidermana Hulk atd? V tomto případě sehrála roli spíš hádanka: kdo má větší sílu? A tak někoho napadlo otestovat dva borce, kteří sice cvičí s činkami a železem, ale každý v podstatě dělá něco jiného. Pumpičku vs siláka. Postavili tedy vedle sebe kulturistu a strongmana, aby si každý vybral dvě disciplíny a ty vykonal v určitém množství opakování. Kdo to udělá první, vyhraje. Jasný jak facka. Ve světě je z toho prý velká zábava.

No a ten samý nápad se objevil zde, v luzích Českých a Moravských, a strogman a powerlifter Jakub Procházka vyzval Milana Obořila ke vzájemnému souboji v tomto duchu. Za disciplíny si určili dřep se 140 kg, Loglift se 75 kg, bicepsový zdvih s 40 kg a mrtvý tah se 160 kg. To vše v 15 opakováních. Kdo tuhle megaultra sérii zvládnul jako první, vyhrál. Na první pohled to vypadá strašně jednoduše. Na ten druhý, mnohem podrobnější, to už vypadá jak jízdenka k mimotělnímu zážitku, o čemž se měli oba borci velmi záhy přesvědčit.

Tahle předvánoční besídka se odehrála v pražském Jonas Gymu, kde, jak jsem pochopil, jsou na takové skopičiny zvyklí. Přesto, jak sám majitel Jonáš Petřík na konci duelu potvrdil, na TAKOVÉ zase tak moc ne. Jinak návštěva Jonas Gymu je zážitkem sama o sobě. Pokud bych v Praze hledal nějaké pěkné fitko s vystajlovanýma blondýnkama, sem bych nešel. Ale pokud si chcete zkusit něco ze siláckých disciplín, okusit nefalšovanou atmosféru starých činkáren s nehranou aurou bolesti a potu a zároveň se hodláte trochu se poničit ve společnosti Jirky Tkadlčíka, který tam je doma, je Jonas Gym místem, kde vás rozbolí celé tělo dřív, než řeknete Dobrý den. Ale mají tam i dámské záchody, takže na nějakou tu Xenu bojovnici tam jistě narazíte také. A taky skvělou výzdobu a sem tam trochu krve na ose od mozolů. No prostě libová záležitost pro všechny hardcoráře.

Takže když už byla řeč o Jirkovi Tkadlčíkovi, tak ten společně s Pavlisem Vackem celé to utkání dali nějak společně dohromady, sestrojili, smontovali a tak jsme tam v sobotu stáli a poslouchali pravidla a pokyny a snažili se ve stísněných prostorách Jonas Gymu hlavně nepřekážet. Kluci si vyjasnili pravidla, techniku zdvihů a povolené rozsahy a my už jen čekali na to, kdy to vypukne.

…A vypuklo… Začalo se dřepy, potom borci letěli na longlift, z něho na biceps a zakončil to Mrtvý tah. Hurá sláva, po dvouhodinové přípravě bylo za 6-7 minut po všem. Takže to je vše? Ne tak docela. Já vím, že tu čekáte na výsledek a vítěze, ale to se dozvíte až z videa, které vyjde 21.12. v 20:00 na You Tube kanálu Swaglift. Zatím vám můžu nabídnout jenom fotky. Ale ani fotky a trochu se bojím, že ani video, absolutně nedokáží vyjádřit to, co se tam onoho sobotního odpoledne odehrávalo. Sám, ani s odstupem jednoho dne, nedokážu přesně naložit s prožitkem, který tam zůstal viset ve vzduchu. Byly to minuty ryzího nefalšovaného nasazení, dřiny, utrpení, bolesti, ale také odhodlání a nepopsatelné vůle. To vše v atmosféře, kde první nesmělé pokřiky povzbuzení přerostly v brutální hysterický ryk a jakkoliv se borci pohybovali na hranici fyzického kolapsu, tento řev rozhodně neustával v obavě o jejich zdraví, ba naopak sílil ve snaze vydolovat ze svých favoritů poslední zbytky dávno vyčerpaných sil. Ve finále to bylo stejně jedno, protože tou dobou byli oba už úplně mimo, ale my jsme si to masochisticky užili. Skutečně nevím, jestli video dokáže toto zachytit, ale zcela jistě po jeho zhlédnutí sami uznáte, že pokud tu mluvím o tenké hranici mezi vyčerpáním a kolapsem, rozhodně nejde o nějakou nadsázku. Tohle bylo skutečně do selhání. A to nemluvím o vyčerpané ručce na scottově lavici.

Já sám už mám v telefonu nastaveno upozornění na 21.12. v 20:00, protože už dneska vím, že to bude přesně ten kousek, který si budu pouštět zas a znova. K těm emocím, které jsem před chvílí popsal, se totiž přidala i neskutečně dramatická zápletka, kdy se vedení přelévalo tu na jednu stranu, tu na druhou, aby pak skončilo tím nejtěsnějším možným rozdílem. Pokud byste na to koukali v hollywoodském bijáku, sami si budete říkat, ježiš, to je až trapný, jak to chtějí udělat napínavý… Jenže, tohle byla realita, tak to bylo doopravdy a já vám garantuju, že tětiva luku Robina Hooda bude v porovnání s vašimi napjatými nervy prověšenou šňůrou na prádlo… Každopádně, pro mě jsou vítězové oba a já si nedokážu ani v nejhorší noční můře představit, že bych toto absolvoval. Jakube a Milane, jste borci!

A vy, fandové kulturistiky a silových sportů, těšte se. Takhle ultimátní video s českými borci tu ještě nebylo. A to jsem už toho viděl fakt hodně…