Strčte si ty mobily do pr.... A konečně se zlepšíte.

Doufám, že už jste klikli na odběr našeho You Tube kanálu Extrifit Czech. Už ani nevím, proč jsem ho takhle blbě vlastenecky pojmenoval a co hůř, už vůbec netuším, jak bych ho přejmenoval jednoduše na Extrifit. Přes všechny ty grafy a čísla a procenta, kterými mě google zásobuje, jsem nenašel jednoduchou ikonku přejmenovat. Ale aspoň vím, že počet odběratelů roste, minuty shlédnutí taky, množství negace slábne a já jsem rád, že vás to baví. Mě to tím pádem baví točit. Za poslední měsíc a něco Honza Turek propotil triko při tréninku zad tak, že se vám z toho musel orosit monitor. Pavel Koukal zase navodil bezva atmosféru tripem po Španělsku, tedy až poté, co málem spáchal sebevraždu hned za pódiem kvůli svému 5. místu. Ale ještě pře odletem zdrtil stehna v dietě po pětidenním minimálním příjmu sacharidů tak, že mě z toho bolely nohy za něj ještě v autě cestou domů po D1. Mohl bych se stavit cestou zpátky v Pardubicích za Slavojem, ale to bych si musel pořídit ještě dvě SD karty na milion giga, aby se mi tam vešlo všechno to Slavojovo poutavé povídání. Ještě klika, že jsem ho točil před Pavlem. Nebo před Kristýnou, která odjela stehna pod vedením Lukáše Osladila? Už ani neví, ale páni, to bylo taky super a přiznám se, že si vážně nejsem jistý, zda bych ji v tom tréninku stačil. Je to vážně dříč. Jo, ještě bych málem zapomněl na Vojtu, který vždycky ucedí mezi sériemi nějakou tu hlášku, takže to vypadá, že to tam jen šolichá, když kolem něj necáká pot a zvratky, ale nenechte se mýlit. Vojtovy tréninky jsou stejně tak intenzivní, jako jeho kolegů, akorát trochu jiným způsobem. Karlose točím málo, protože Karlose točí dalších milion lidí. Nevím, kde ten člověk bere čas a energii na trénink, ale jedno vím jistě. Je to vážně stroj. Právě o tomhle víkendu ho navštívili profíci Honza Turek, Renda Blahovský a ještě Radek Filipi a dali si s Karlosem trénink. Což neměli dělat. Já ho neviděl. Podívám se až s vámi. A budu doufat, že z nás, kulturistů, neudělal Karlos úplný idioty. Ale soudě dle toho, že si kluci nechali transplantovat nové plíce, neb ty staré skončily na podlaze Monster Gymu, asi jo…

A víte, proč to všechno píšu? Ze dvou důvodů. Tím hlavním je, abyste naběhli na YouTube a dali nám sakra ten odběr a hned tím druhým je postřeh, že ačkoliv ty tréninky byly v různých fázích přípravy, na různých porcích jídla, různě dlouhé, nebo intenzivní, jedno měly společné. Uhádnete co? Mobil. Respektive absenci mobilu. Všichni do jednoho ho mají hozený v tašce, na baru, ve skříňce, prostě někde v prdeli, aby je nerozptyloval. A to je v obrovském kontrastu toho, co vidím dnes a denně ve fitkách…

…Heleďte, já nejsem žádnej fitness fašoun, abych vyžadoval od každýho 100% nasazení. Chápu, že hodně lidí má fitko jako odreagování, jako zábavu a místo, kam se chodí protáhnout a ve finále je na každém, jak ty prachy za vstup využije, ale co je moc, to je moc. Takže když jsem chtěl jít v sobotu na legpress a tam sedí týpek a pouští si tam cosi v ukrajinštině, a ještě na plný kule, tak jsem z toho byl dost nesvůj, páč jsem na něj nechtěl houknout pa rusky, abych mu nepřivodil nějaký emocionální trauma. Takže jsem si vystačil s představou, jak by to asi vypadalo, kdybych dotyčnému sloupával kůži z hlavy a šel si dát něco jinýho.

Já vím, už to slyším, pouštěj si tam ty písničky, že jo… A to jseš kurva nějakej David Guetta, že musíš sestavovat playlist před každou sérií? Prostě si nandáš sluchadla, nebo si strčíš ty bílý airpody třeba až do mozku, pustíš muziku a vypneš ji po tréninku. Byl jsem očitým svědkem, jak jeli tři mlaďoši benč. Popíšu přesně. Jeden sedí na benčovce, čumí do mobilu, vybírá písničku, vybírá ji dlouho, poté nasazuje sluchátka, lehá na benč… 5 opakování, konec. Zvedá se, kluci udělají poradu, jako že hustej výkon kámo, všichni tři a to nekecám, začnou čumět do mobilu, asi jim něco během těch 2 minut uteklo, nebo musí odepsat, že jsou ve fitku a děsně dřou #dreamcomestrue, fakt nevím, pak si sedá na lavičku druhej a v podstatě se celá procedura opakuje. Tím očitým svědkem jsem byl proto, že jsem cvičil přímo naproti nim. A zatímco dědek jako já odjel 5 sérií, první týpek vybíral další písničku na svou druhou sérii… Intenzita? Nemluv na mě cizí řečí, dědku. 

Může mi to být jedno a taky je. Ovšem jen do chvíle, kdy přesně tyhle telefonisti mají pak debilní kydy na to, že to „má někdo ze steroidů“, že to „není možný takhle naturálně udělat“, že „to jsou všechno jen reklamy, protože já už půl roku dřu a nic“. Jenže já si myslím, že právě používání mobilu na chatování, permanentní vybírání té nejvhodnější písničky, co ti zajistí minimálně 50 cm přes bicák, sdílení příběhů a podobných sraček, je tou největší chybou v posilovně. Neříkám, že to taky nedělám, nebo to nedělají výše zmínění sportovci v úvodu. Jenže je dost velkej rozdíl, vrazit sparingovi mobil do ruky, aby vás natočil při sérii a po tréninku ji postnout, nebo do toho čumět mezi každou sérií a koukat…no já vlastně ani nevím na co…

Jsem přesvědčen, a konání mnoha našich špičkových kulturistů mě v tom názoru utvrzuje, že kulturistika je o určení priorit. A priorita je to, co se musí naučit. Naučte se jí, dokud jste mladí, protože časem už je to jenom horší, horší a horší a priorita se mění v kompromis. Zvažte, co je pro vás nejdůležitější na světě. Jsou to svaly, nebo sledování infantilních videí prdícího Krajča na TikToku? A pokud jsou to svaly, pak si zodpovězte otázku, jak vám ty videa, která tam beztak budou i za hodinu, pomohou ty svaly vybudovat? Všichni pak dojdeme k odpovědi, že nijak a že jen ztrácíte čas. Kulturistika totiž vždy byla o rutině. O tréninku, jídle, spánku. Nic moc navíc, když pominu nedovolené prostředky, nikdo nevymyslel. Ale i tak vám ty steroidy bez těch tří věcí budou k ničemu. Tyto tři věci jsou samá podstata kulturistiky a na tyto tři věci se musíte soustředit. Jakékoliv vytržení z tohoto soustředění, je špatně. Pokud vás ze soustředění na jídlo, trénink, nebo regeneraci vytrhnou životní okolnosti jako je třeba práce a shánění prostředků na živobytí, nedá se nic dělat, protože prioritou je bezesporu neskončit pod mostem a neumřít hlady. Ale pro dobrovolné vytrhávání z koncentrace na výkon omluva neexistuje…

P.S. Fitness je zvláštní. My jsme zvláštní. Často čtu takový ty motivační slogany, jakože kdyby to bylo lehké, dělal by to každý apod… Co chvíli se někdo ozve, jak tvrdej to je sport a tak. Ano, je. Když to s ním myslíte vážně. Přesto jsou fitka plná mobilistů. Viděli jste snad tělocvičny plné boxerů, mma fighterů, kteří by během sparingu vytáhli mobily a řekli by, sorry, teď musím mrknout na nějaký reels na Instagramu? Viděli jste peloton trénujících cyklistů, že by vytáhli z těch elasťáků mobil a dělali si storíčka? Já ne.