Stačí chvilka nepozornosti, je z tebe žena a se svalama máš utrum.

Občas kolem sebe slýchávám větu, co by kdo někdo dal za to, aby byl o deset, patnáct, dvacet let mladší. Většinou od lidí, kteří chtěli strašně moc věcí a teď mají hlavně věci, co nikdy nechtěli. Třeba kožní nemoci, kupu složenek a povislé břicho. Že by všechno dělali jinak, samozřejmě lépe. Já po seškrtání cifer datující můj výskyt netoužím. Především proto, že pokud by mě dnes bylo dvacet, je možné, že bych o kulturistiku ani nezavadil, nebo v ní měl nevalné výsledky. Věc se má totiž tak.

Muž je odpradávna lovec. Je geneticky předurčen k tomu, aby si vybral oběť, soustředil se na ní a šel po ní. Neohlížel se nalevo, napravo, nespustil z ní své oči, sluch i čich. Lovil. Koncentroval se.  A buď vyhrál mamut, nebo měl lovec a jeho vesnice veselejší vyhlídky přežití.  Ostatně i dnes rádi používáme svůj oštěpek coby radar k zacílení do kořisti. K lovu. Ale vyprávějte o tomto pradávném pudu vašim manželkám a přítelkyním, že?  Jde tedy o to, že pokud nebyl pračlověk soustředěný a koncentrovaný, pokud ze sebe nevydal to nejlepší a nechal se rozptylovat letem nějakého pramotýla, neměl výsledek. Kořist upláchla a celé tažení neandrtálce přišlo vniveč a zemřel hlady. Společně s vesnicí. Chlap, a je to smutné, totiž zvládne pořádně pouze jednu věc současně. Při té je ovšem ochoten i zemřít. Částečně proto, že krev potřebná k racionálnímu uvažování a vyhodnocení rizik, se občas nachází o patro níž v oštěpu.

Problém je v tom, že dnes je oněch rozptylovačů, těch pomyslných pramotýlů asi trilion. Navíc se nám instinkty pračlověka-muže vytrácejí. Vyrůstáme totiž vychováváni ženami. Učitelky ve školce, pak na základce, střední, máma doma, rozvedené rodiny, manželky, všude samý báby, které se vás snaží mermomocí předělat. A co si budeme povídat, jejich úspěšná bilance povážlivě roste. Což je samozřejmě špatně jak pro vás, tak především pro váš úspěch v kulturistice. Vlastně v momentě, kdy přejmete chování ženy, je po vás. Definitivně. Gynekomastie vám vyskočí i bez použití steroidů.

Dám příklad. Máme být někde v 17 hod. To je základní informace hodná pozornosti. Nic víc. Žena se v 14:00 začne chystat na odchod a zničehonic, najednou, potřebuje dělat asi milion věcí naráz. Mýt si hlavu, luxovat, utírat prach, kontrolovat moje uši, malovat se, prát prádlo, přestavět skříň, pozorně prozkoumat, jestli nemám fleky na triku, po deseti minutách znova, psát si s kamarádkou, co si má vzít na sebe, pak si to zase svléknout, pobíhat sem a tam, přehazovat si věci z jedné kabelky do druhé, narvat tam tolik věcí, že by to neuvezl pick-up a bědovat, že to nemůže v životě stihnout. Což se taky samozřejmě stane a dorazí v 17:32 se slovy „Trochu jsem se zdržela“. Aby bylo jasno, v 17:32 by samozřejmě dorazila, i kdyby začala v půl šesté ráno předchozího dne. Chlap v 16:40 vstane z gauče, vypne TV, soustředí se na to, že má někde být v 17:00, razí si cestu k východu, na sebe nahází nějaké svršky, co potká cestou ke dveřím a v 16:59 je na schůzce. Mise splněna. Soustředil se na to podstatné. Na to, aby byl někde včas. Vyhodnotil si priority (tohle slovo ženy nemají ve slovníku) a tuto prioritu ulovil. Nebylo důležité, že v době odchodu to v jeho bytě vypadalo jako v imigrantské ubytovně, důležité byl včasný příchod na důležitou schůzku. To je priorita.

A priorita je to, co se musí aplikovat i v kulturistice. Musíte si jí umět určit. A musíte se to naučit, dokud jste mladí, protože časem už je to jenom horší a horší. Zvažte, co je pro vás nejdůležitější na světě. A musíte si uvědomit, že nelze mít všechno. Pokud tedy nemáte za jménem příjmení Babiš, Gates, Keller a podobně. Kulturistika vždy byla o rutině. O tréninku, jídle, spánku. Nic moc navíc, když pominu nedovolené prostředky, nikdo nevymyslel. Tyto tři věci jsou samá podstata kulturistiky.

Pokud se tedy rozmýšlíte, zda nový IPhone, nebo investovat do účasti na soutěži, tak si musíte ujasnit priority. IPhone má kdekdo, ale pocit z úspěšné přípravy, z absolvování přípravy, z účasti na soutěži a třeba i dobrého výsledku, ten se vám zaryje mnohem víc do paměti, než krátkodobá radost z technické hračky. Na své závody si pamatuju dodnes. Některé si vybavuji více, jiné méně. Ale nemám ani potuchy, jaký jsem měl v té době telefon, video, TV, nebo podobný blbosti. Nelituji jediné koruny investované do svého koníčku-kulturistiky. A nebylo těch korun zrovna málo. Jo, mohl jsem mít lepší auto, lepší hadry, telefon, ale to jsou jenom krámy. Všechno si koupíte pozdějc a lepší. Ale najít v životě směr, cíl, patřit do nějaké skupiny lidí, bez ohledu na to, že jiná skupina vás považuje za magory, to vás naplní uspokojením mnohem víc, než nějaká plastová věcička vyplněná hořčíkovými součástkami. Jenže to je právě to, o čem mluvím v úvodu. V době, kdy se neprezentujete na sociálních sítích jako kingkongborec, nemáte hodinky s ciferníkem velikosti titulového boxerského pásu a nesedíte v Audi, jste lůzr. Je velmi těžké se od tohoto oprostit. Ale to už je váš boj, za sebe jsem celkem rád, že tahle doba velebící pozlátko minula moje dospívání, protože když jsem se choval jako kretén, věděla to poměrně úzká skupina lidí. Teď bych měl možnost to ukázat celému světu.

Zrovna tak je problém když nevíte, co vlastně chcete v posilovně dělat. I to je třeba si ujasnit. Chcete být kulturista? Chcete mít ruce 40 cm? Nebo chcete mít pouze velkou sílu a na vzhledu vám zas tak nezáleží? Je dobré, si to ujasnit. Chci být trochu jako kulturista, ale ne moc, abych se líbil holkám, ale taky chci mít velkou sílu, ale nechci mít velký stehna, to se mi nelíbí…taky chci hodně přibrat a mít břišáky jako ty borci na fotkách. Blablabla…To je peklo.  A tím nemyslím zrovna Hell Gel. Ale sami určitě víte, že tohle není nikterak ojedinělé a zrovna teď, v době novoročních předsevzeťáků naopak docela časté. Není pak divu, že v tom mají lidi bordel. Chceš mít sílu? Fajn, cvič jako trojbojař, žer jak zjednanej, co ti přijde pod ruku, a budeš mít sílu. Chceš být kulturista? OK, cvič podle toho, ale především dbej na všechno to okolo. Tzn., dodržuj životosprávu, dbej na správné jídlo, trénuj a spi. A hlavně to tak dělej každý den. Nechceš mít velký stehna, jenom ruce, prsa a tak? V pořádku, je to tvoje volba, tvoje tělo. Časem sice budeš vypadat směšně, ale než si změníš tyto priority, cvič vršek a na nohy se holt vykašli. Zkrátka, dělej, co máš a ostatní vypusť z hlavy. Když chceš mít ukrutnou sílu, nelez na rotoped a nejez jak vrabec. Když chceš být kulturistou, neožírej se v pátek na diskotéce a neloudi po holkách sex v pět ráno. Musíš to stihnout do dvou. Soustřeď se pouze na věci, které vedou k tvému cíli. Ponocování, chlast a utrácení za kraviny tě tam ale nedovedou.

Pamatujete na nedávný rozhovor Vojty Koritenského s Martinem Veselovským v DVTV? Pan Veselovský se Vojty ptal, jestli jsou kulturisté narcisové. Načež se mu dostalo odpovědi, že nikoliv, ale že jsou sobci. Obrovská pravda. Narcis je někdo, kdo se miluje, nehledá na sobě chyby, kdo o sobě nepochybuje a kdo je přesvědčen o své dokonalosti. A to kulturisté nejsou. Kulturista na sebe sice vejrá do zrcadla, pravda, ale především z toho důvodu, aby našel všechny ty výše zmíněné nedostatky a odstranil je. Je to prostředek k dosažení výkonnosti stejně jako stopky u Usaina Bolta. Ale Bolt neodmítne procházku s přítelkyní jenom proto, že se musí za 2 hodiny najíst a nemůže plýtvat energií. Sobci, to teda jsou, ti kulturisté. Bez značné dávky sobectví totiž nelze dosáhnout vrcholu a příprava na soutěž je úplným festivalem sobectví. Ale toto sobectví 100% vystihuje právě ona koncentrace na svůj cíl. 

A proto bych měl asi celkem problém, kdybych se rázem ocitl v mladém věku obklopen internetem, facebookem, v době, kdy lze lehce a jednoduše krást filmy a muziku a kdy nejjednodušší věcí na světě je, poslat sms sparingovi, že dnes nemůžu na trénink. Když jsem začínal s kulturistikou, nešlo jít do kina, kdy si člověk zamanul, nebylo tolik peněz na kapesném, co je dnes, zkrátka nebyla nekonečná řádka nabídek, které by vás odlákaly z tréninku. Ale vás nevyhrabali archeologové, už jste se narodili do věku cingrlátek a dokážete s nimi žít bez mrknutí oka a projeveného zájmu. A tak si myslím, že by pro vás již neměl být takový problém, vyhnout se věcem, které vás pouze připravují o čas na spánek, jídlo a trénink. Když budete žít kulturistikou, když ji napevno a nekompromisně naroubujete do svých životů, podřídíte se jejím požadavkům, výsledky se dostaví. Musí.  A pocit, že jste jiní, že se vymykáte, že váš život má pravidla a řád, tak ten pocit vám dodá sebedůvěru, kterou v budoucnosti využijete kdekoliv a kdykoliv.