Rosteš se svým okolím

Rosteš se svým okolím

Petr Třetina | 03. 01. 2019

 

Dřív si řidiči osobáků všímali vztyčeného palce, když nechtěls utrácet za jízdenku. Ty časy jsou pryč. Stopování je minulostí, a když teď u silnice zdvihneš palec, řidiče uvedeš v domnění, že lajkuješ karoserii jeho auta. Dá se říct, že je palcové gesto v realitě zachováno, ale lidi jej dnes vnímají spíš jako srandovní připomenutí Mr. Beana nebo vzpomínku na Terminátora. Virtuální realita dominuje jak v počtu pochval, tak v komunikaci obecně, tudíž i v principech předávání svých zážitků. Respektive sdílení své cesty.

Pro 65 kilovýho kluka, co už asi dva roky cvičí doma, bývá mnohdy sociální síť jedinou možností jak se ukázat v akci. Snad ho to za nějaký čas omrzí a se svými 70 kilogramy zavítá alespoň do sklepa sousedního baráku.  Podomácku sestavená posilovna tam bude osazována dohromady asi pěti chlapci a nejnabušenější z nich by vypadal vedle juniorského mistra republiky jako Frank Zane vedle Ronnieho Colemana. Nějaká symetrie tam je, ale touha po objemu byla utopena v řece výmluv pramenící ve slově genetika. Největší týpek bude přesto několik kroků před naším klukem, který si již uvědomí, že jsou větší motivace, než palec hore na fejsbůku. Už jen přítomnost na pohled zkušenějších činkařů vyvolá v nováčkovi sebekritiku, která (v přijatelné míře) bývá impulzem k násobení snahy.

 

Postupně se sníží frekvence uploadování fotek. Boreček si začne uvědomovat, že není ten nejsvalnatější v okolí a výdej jeho vizuality se pomalu vystřídá s příjmem motivace od ostatních. V podzemních prostorách skýtajících více možností nasaje inspiraci. Vždyť tam lze naložit na benč až 70 kg, za to doma jeho závaží čítalo 50 i s tyčí. A všichni jsou tam větší. Jeho cílem se stává silové i vzhledové přiblížení se ostatním borcům ze sklepa. Lajkům od necvičící populace již nedává takovou váhu, chce být především nejlepším „sklepmistrem“.

 Investuje pár korun do seminářů o výživě a postupně dosahuje onoho cíle. Na benčové lavici již tlačí série se sedmdesátkou a ostatní se mu jeví stejní, jako v době kdy tam začal chodit. Kluk to tady přerůstá a především kvůli nedostatku závaží se přesouvá do klubové posilovničky. Je vybavená o dost lépe, než ten „underground gym“. Chodí sem víc lidí, občas potkává příslušnici druhého pohlaví  a dokonce i pár soutěžících, jejichž počet sice roste, ovšem s výsledky podprůměrnými.  Kluk se zde usídluje na delší dobu a postupně dosahuje určitých proměn. Možnosti cvičit dřep, benč a mrtvolu jsou zde bezvadné, ale max. čtyřicetikilové jednoručky, podobně jako nízký počet cihliček na některých strojích, napovídají, že téměř devadesátikilovému borci přítomné náčiní nebude stačit věčně. Vzpomíná na dvouleté období, kdy jeho spokojenost způsoboval především rostoucí počet lidí klikajících na jeho fotky, kdy taky trávil dost času hledáním nových „přátelství“ a za těch téměř 30 měsíců přibral pouhých 5 kilo. Dnes je plnej endorfinu, zažívá euforii z tvrdosti rostoucích svalů a při setkání se mu dostává uznání od čtyř sklepmistrů, kteří o tom vědí víc, než jeho devadesát bývalých spolužáků. V posledních měsících docházení do této „rambodílny“ již zvedá nejtěžší jednoručky nad hlavu, a i když považuje poslední měsíce za téměř celý rok, deseti opakování v sérii ne a ne dosáhnout. No, ale provozní doba posilovny se mění a ten kluk je nucen opět změnit působiště.

Objevuje třípatrové fitnescentrum, které zřejmě jen tak nepřeroste. Už v šatně získává dojem, že se nachomýtl ke srazu gladiátorů. Mnohým o dost mladším klukům by zde mohly přistávat MiGy na zádech. Je tady dostatek lavic, stojanů a klecí, spousta jednoduchých i multifunkčních strojů, multipress, s kterým nemá zatím žádné zkušenosti a hlavně zde vidí o hodně těžší jednoručky. Chodí sem taky víc ženských a přiznejme si, že i ty někdy bývají impulzem k odcvičení série „do krve“. Tato „zóna gladiátorů“ bude hulkovi bezpochyby stačit na mnohem delší dobu. Největší jednoručky tady mají 70 kg a světe div se, během pár týdnů má nad hlavou pětačtyřicítky. Osmkrát!

Nedostatečný prostor a nedostatek siláků může působit podobně jako malá zátěž. Každý jsme jiný jak v genetických predispozicích, tak v ochotě začleňování, ale s motivací to máme podobně. Je účinné občas mrknout na Lonce nebo Petráše, občas sdílet svou fotku a mrkat na rostoucí počet lajků,… Předvádět se na dálku před necvičícíma je v pohodě, ale chtít se v tréninku vyrovnat stodvacetikilovýmu hovádku, který tlačí  šedesátky….. To je to, co tě nabudí k tomu, abys zabral. A neříkej, že necvičíš kvůli tomu, aby ses předved. To ti nežeru.

Ať už chceš soutěžit nebo ne, věřím, že porosteš se svým okolím. Pokud tomu věříš taky, tak místo „sdílet“ klikni na „odhlásit“  a pal do posilky, protože tam se staneš silnějším, než doma. A taky větším.

 

Komentáře: