Roman Hatina- -28 kg za 12 týdnů

39919_102666723123938_100001418314823_20048_5059112_n.jpg
Určitě ten obrázek zná každý z vás. Obrázek urostlého chasníka, kterak v mylném domnění vlastních svalových objemů okázale vystavuje své tělo okolí ve svém oblíbeném fitku. Jeho tělo bývá potaženo souvislou směsicí tuku a vody a pouze matné kontury jeho těla dávají tušit, že provozuje sport zvaný kulturistika.  A to i navzdory tomu, že centimetrové hodnoty určitých partií mluví v jeho prospěch. Povětšinou si tito chlápci vystačí s mikrosvětem domovského fitka a obdivných reakcí svého nejbližšího okolí a některých spolucvičenců.  Avšak tu a tam se někteří z nich odhodlají zjistit, jak na tom s těmi skutečnými svalovými objemy vlastně jsou. Ať už jim v tom pomůže jako motivace účast na soutěži, anebo prosté očištění svalstva od tukové vrstvy redukční dietou.
Jedním z takových chlápků je i 23-letý Roman Hatina z Liberce. Mohutný kluk, který se jednoho dne rozhodl, že to „konečně vyseká“ a když to půjde dobře, tak vyzkouší i svou první soutěž. Roman mě s touto myšlenkou zkontaktoval a poprosil o rady a konzultace. Po prvních informacích jsem Romana vyzval k tomu, aby předvedl plody své práce a upřímně…no teď už to mohu říct, byl jsem rozpolcen. Velmi slušný rozvoj paží a zádového svalstva byl pečlivě ukryt pod silnou vrstvou tuku, kde najít jakoukoliv žílu bylo stejně obtížné, jako dohledat pravý chrup ve starobinci a při demonstraci širokého zádového svalstva zepředu se mu na břiše srolovalo něco nevzhledného cosi. Do soutěže zbývalo přesně 12 týdnů a já nevěřil, že se s tohoto materiálu dá vyrobit nějaká solidní forma v doslova šibeničním termínu. Přesto jsem Romanovi přislíbil pomoc a ten můj čas rozhodně nepromrhal.

Byť jsem měl zpočátku pochybnosti, Roman se ukázal jako zarputilý bojovník a skutečně precizně dodržoval předepsaný počet bílkovin a sacharidů. Tuky se drželi striktně na absolutním minimu a stravu doplňovaly, jak jinak, výrobky značky Extrifit. Vzhledem k omezenému rozpočtu se omezily výlučně na BCAA a IZO90, ovšem dávkované v dostatečném množství. Bílkoviny se od začátku téměř až po ukončení diety pohybovaly zhruba na dvou gramech na kilogram váhy. Tedy cca od 150-200 g na den.

Se sacharidy to bylo mnohem horší, neboť nás tlačil čas a Roman musel příjem cukrů skutečně zradikalizovat. Bohužel směrem dolů. Na jídelníčku se tedy dost často neobjevily sacharidy žádné. Pokud byly, tak jejich množství zpočátku nepřesáhly 400 g na den. Ovšem výsledek se dostavil a po zhruba šesti týdnech váha vykázala úbytek tuku zhruba 16 kg a to při jasně viditelném svalovém zlepšení. Tady je nutno dodat, že 16 kg za 6 týdnů je příliš velká hodnota, které neprospívá jak tělu, tak i svalovým objemům, ale jak už jsem naznačil, výchozí pozice byla moc těžká (doslova) a Romana tlačil čas.

Obrovskou devizou oboustranné spolupráce byl fakt, že Roman absolutně disciplinovaně dodržoval veškeré pokyny bez sebemenších výkyvů a projevil bezesporu silnou vůli při těch bezsacharidových dnech, kdy minuty utíkají proklatě pomalu a tréninkové váhy sakramentsky ztěžknou.

Po tom zmíněném 16-ti kilovém úbytku hmotnosti následovala další fáze a to zařazení dělené stravy do schématu stravování. Pokud nevíte přesně, o čem dělená strava je, tak je to princip stravování, kdy jsou bílkoviny a sacharidy přijímány ve stravě odděleně.

V tento moment Romanův metabolismus téměř explodoval, resp. zrychlil. Kila šla zase dolů a došlo na kýžené zvýšení příjmu sacharidů. Každý, kdo držel nějakou kloudnou dietu, vám jistě rád potvrdí, že nějaký ten pytlík rýže navíc, při rozjetém spalování, v těle zasyčí rychlostí Michaela Schumachera. Situace se časem vyvrbila tak, že Roman pociťoval příznaky hladu i ve dnech, kdy konzumoval kilo masa a přes půl kila rýže za den. Tak rychle metabolismus frčel.
dbb9c37e3b_84678098_v1 - Kopie.jpg
Po dvanácti týdnech diety se váha zastavila na rovných 86 kilech. Rozdíl z původních 114 kil tedy činil plných 28 kilo! Za 12 týdnů! A to podle Romanových slov vyrostla, nebo se minimálně zvýraznila svalovina. Co mě trochu mrzí, je to, že Roman svou premiérovou účast na soutěži z osobních důvodů odřekl, neboť si myslím, že by nebyl úplně bez šance.

Každopádně dle Romanových představ byl úkol splněn. Zbavil své tělo zbytečného balastu a odhalené svalstvo mu dalo reálný ukazatel jeho výkonnosti. Když jsem se ho zeptal, zdali by do toho šel znova, tak odpověď byla více než upřímná: „ V průběhu té diety jsem si několikrát řekl, že tohle už nechci nikdy zažít. Nikdy. Ale teď, když jsem dobře najedl, nasytil chutě, tak už mi ta zkušenost tak strašná nepřijde a myslím, že ji určitě zopakuji a s tím finále v podobě účasti na soutěži. Byla to pro mě obrovská životní zkušenost, která mě doufám posune dopředu jak sportovně, tak i v osobním životě.“

 Plyne z toho nějaký závěr? Roman není žádný dietami ostřílený závodník. Není to nadčlověk a není ani majitelem tučného bankovního konta, které by mu dietní snažení nějak usnadnilo. Roman chodí normálně do práce a žije normálním životem bez nějakých úlev a výjimek. A přesto to jde! Roman držel úplně klasickou dietu, žádné velké koumání, žádnou zbytečnou vědu. Pouze dostatek bílkovin, rozumně sacharidů a absolutní minimum tuků. A přesto dosáhl takové postavy, kterou vidíte na fotografiích. Pokud to dokáže kluk od vás z fitka, dokážete to i vy. Chce to pouze pevnou vůli a stanovit si vhodný cíl.