Reportáž z Mistrovství Čech dorostu a juniorů- Kulturistika junioři

Nedávno jsem si početl pěknou reportáž ze soutěže na portálu eastlabs Igora Kopčeka, kde se trefně rozebíralo proč ten, či ta, skončili tak, jak skončili. Bylo to poučné a zajímavé a mně přišlo líto, že už to tady nikdo moc nepíše. Takže nezbývá nic jiného, než si takovou reportáž napsat sám. Než se ale dostanu k hodnocení kategorie kulturistiky juniorů, dáme si pár vysvětlivek, proč nepíšu o dorostu a děvčatech.

O dorostu nepíšu proto, neboť můj styl nemusí vyhovovat křehké duši začínajícího závodníka ve věku 15-18 let, který častokrát zaměňuje kritiku s nadsázkou za krvelačný hejt a závist (tenhle argument mám ze všeho nejraději). Nicméně s tím bych se nějak vypořádal. Ale tím hlavním důvodem je, že kategorie staršího dorostu je takovou přípravkou na pozdější léta, kde o výsledky jde až v druhé a třetí řadě. Tím nejhlavnějším benefitem je, že si tihle kluci projdou dietou a celkovou přípravou na soutěž, která představuje první vážnější test disciplíny, vůle a tvrdé práce v jejich životech. A to je pro generaci chipsožroutů nenahraditelná zkušenost, která je odliší od jejich vrstevníků jak fyzicky, tak především mentálně a už to je jedno malé vítězství. Přesto všechno, chci vyzdvihnout jméno Ondřeje Šestáka, Absolutního vítěze dorostu, který své soupeře o třídu převyšoval a neztratil se ani v konkurenci juniorů, takže o něm bude řeč ještě později.

A o ženských kategoriích nepíšu hned ze dvou důvodů. Tím prvním je to, že nejsem natolik kovaný v posouzení jemných nuancí v hodnocení bikiny fitness, takže nechci si hrát na rozumbradu v oblasti, ve které nejsem ani zdaleka tak doma, jako tomu je v případě objektivního posouzení kulturistiky, jakkoliv zvláštně to může u subjektivně posuzovaného sportu znít. Ten druhý důvod je mnohem prozaičtější. Mých šest pravidelných čtenářů ví, že se s oblibou vyjadřuji v nadsázce.  A to jak negativní, tak i té pozitivní. Takže hrozící podezření z nadměrných sympatií v případě bezuzdného se rozplývání nad některou ze závodnic hodlám tímto odvrátit a s tím i nebezpečí, že dostanu doma zaracha. Přesto vydoluji zbytky odvahy, jež mi po mnohaletém manželství ještě zbyla, a zmíním 2 jména. Tou první je absolutní vítězka bikiny fitness Anželika Kiričenková (č. 110) z Extrifit Clubu, která si v neděli spravila chuť po nepochopitelném přehlédnutí na M Čech žen, kde se nedostala do finále. Zde její nezaměnitelné přednosti, kterými jsou skvělá ramena v ostrém kontrastu se štíhlým pasem, oprávněně našly své fanoušky v panelu rozhodčích a výsledkem byla obhajoba Absolutního vítězství z loňského roku.  Tím druhým jménem je vítězka kategorie Bodyfitness Andrea Trávníková (č. 156), které mě doslova nadchla svým charisma, odzbrojujícím úsměvem a zároveň solidním svalovým rozvojem s dominantním V-tvarem trupu, které bylo skloubeno do fascinující ukázky přiměřeně svalnaté ženskosti.

Než se dostaneme k hodnocení kategorie kulturistiky juniorů, rád bych zmínil jednu věc. Ta tam je doba, kdy jsme v soutěži viděli 5 chlapců, přičemž 3 z nich byli kolemjdoucí pejskaři sbírající hovínka pro přípravu soutěžního nátěru. Nene, to už je, zdá se, minulostí. Pódium mnohdy praskalo ve švech, závodníků neskutečně přibývá, a když vezmeme v úvahu i kategorie, kde se soutěží v módním plaveckém úboru, můžeme směle a bez uzardění prohlásit, že zlatá doba kulturistiky je zpět a tolik mladých borců ještě nikdy v historii necvičilo a nezávodilo. O děvčatech ani nemluvě. Halleluja. A teď už se podívejme na některé z nich.

Kategorie Junioři do 70 kg

V této kategorii nastoupilo 11 závodníků, přičemž se do nabitého finále dostal a tam obsadil nevděčnou šestou příčku Dominik Peták s č. 67. Doplatil na menší šířku zad, což ho limitovalo především v základním postoji a demonstraci širokého zádového svalu. To Ota Birnbaum s č. 20 disponoval naopak velmi působivou siluetou a až nápadně podezřele připomínal svojí stavbou, tvary končetin a celkovou koncepcí postavy mladého Andreje Mozolaniho. Klasický končetinový typ, který tentokrát dojel na příliš hladký svalový povrch a nedostatečné vyrýsování. Proto páté místo. Jak diskriminující je kulturistika pro metalové hároše nám názorně předvedl Radim Paštěka na čtvrtém místě. Jeho drdol mě naprosto konsternoval a hypnotizoval zároveň. Dal mi vzpomenout na moji dávnou zesnulou babičku, která podobný nosila ve svém mládí, když se chtěla podobat Zitě Kabátové z prvorepublikových filmů. Teprve potom jsem si všiml, že jinak náramně sympatický Radim má i skvělé břicho a všeobecně líbivý vršek těla, za kterým však zaostávaly dolní končetiny svým vyrýsováním. Nejlepší zádové postoje, nejhlubší svalstvo, nejvolnější plavky a nejhorší volnou sestavu, zábavnou jak úterý, nám předvedl Petr Kovářík s číslem 159. Tolik nej se odrazilo ve třetím místě. Sluší se dodat, že po semifinále byl Petr dokonce druhý, ale pak to pomateným pochodováním sem a tam po podiu při finálové sestavě dokonale zazdil. Tím, kdo ve finále naopak přetavil svou snahu ve stříbro, byl s č. 74. Dominik Šesták. Dominik je ten typ kulturisty, u kterého si při nástupu na pódium řeknete: No tak to je jasný vítěz. Jenže není. Má sice skutečně dominantní základní postoj s vynikajícími dolními končetinami s patřičným objemem i hloubkou, ale jakmile ho začnou srovnávat s ostatními soupeři, začne se jakoby ztrácet. Každopádně schopnost zaujmout se počítá. Naopak nenápadně a poněkud subtilně se v základním postoji projevoval vítěz kategorie Ondřej Pospíšil s č. 117. Ale při posuzování v jednotlivých povinných pózách jste najednou zjistili, že mu vlastně nechybí vůbec nic. Symetrie, vyrýsování a nikde žádná evidentní slabina. Ve finále se ještě poměrně výrazně zlepšil, takže jeho separace svalových skupin byla mnohem lepší než u soupeřů a nebylo co řešit.

Kompletní fotogalerie zde: http://kulturistika.ronnie.cz/c-27487-mistrovstvi-cech-dorostu-a-junioru-2017-fotogalerie.html

Kategorie junioři do 77 kg

Šesté místo obsadil Tomáš Koprla (71) z Extrifit Clubu. Rád bych ho vychválil do nebes kvůli naší klubové příslušnosti, ale bohužel. Na medailisty ztrácel jak v objemech, tak ve vyrýsování. Dobré ale je, že se zlepšuje a roste do líbivých proporcí. Tomáš Vlha se st. č. 83 na pátém místě nabídl divákům pěkný V-tvar trupu a slušné svalové objemy. Ale taky nedostatečné vyrýsování, které bylo evidentní především od pasu dolů. Klasický poměr objemy vs nevyrýsovanost  v tomto kontextu notně upgradoval Karel Tesař s č. 155. Suverénně nejobjemnější závodník kategorie, se suverénně nejhorší separací. A to jsem mírný, neboť má Karel vykérovaný znak Extrifitu na krku a já jsem taky jenom člověk, ne? Tím chci říct, že jsem se tímhle faktem nechal okatě uplatit a zmínku o dietě z obložených chlebíčků si v zápiscích tedy škrtám. Škoda, s takovým svalovým potenciálem mohl vítězi náramně zatopit. Třetí místo obsadil teprve starší dorostenec, o kterém jsem se zmínil v úvodu- Ondřej Šesták (86). Ondra předvedl možná nejlepší nohy v kategorii, skvělou sestavu a přiměřené vyrýsování. (Napsal bych skvělé, kdyby nebylo přítomnosti vítěze). Vlastně mě ani nenapadá moc důvodů, proč skončil „až“ třetí.  Tím ale samozřejmě nechci říct, že byl nějak výrazně lepší než souměrný, o čerstvě vyrašený pubický chlup objemnější (především ve vršku) Vojtěch Baloun (147) na druhém místě. Jenom jsem si nenapsal u Vojty nějaký zásadní superlativ. Možná proto, že jsem celou dobu zíral na naprosto fantastického Alexeje Brechličuka (st. č.6), který suverénně opanoval celou kategorii a nikdo ze soupeřů nemohl pomýšlet na vítězství, ani kdyby měl tři promile v krvi a hodně bujnou fantazii. Alex byl ve své one man show bezkonkurenční dokonale načasovanou formou, bez jakékoliv retence vody dominoval startovnímu poli tvrdostí svalových vláken a jeho kvadricepsy byly ostré tak, že by se o ně mohla řezat kůže na palubní desky. To vše skloubené v symetrické postavě bez jakýchkoliv slabin a o absolutním vítězi celého Mistrovství Čech bylo rozhodnuto ještě dřív, než Alex stihnul říct soupeřům: Sorry, jako.

Kompletní fotogalerie zde: http://kulturistika.ronnie.cz/c-27487-mistrovstvi-cech-dorostu-a-junioru-2017-fotogalerie.html

Kategorie Junioři nad 77 kg

No… jak začít? Když teď nad tím tak s odstupem přemýšlím, možná byly mé zápisky ovlivněné ještě odeznívajícím zážitkem z dechberoucí formy Alexeje Brechličuka o kategorii před tím. Protože jinak se mi zdálo, že kategorie juniorů byla rozdělená pouze na dvě skupiny. Tu jednu tvořili borci se solidní formou a slušným vyrýsováním a tu druhá se skládala ze zarytých fanoušků do jitrnic. Takže rada hned v úvodu. Pokud se vám třese břicho při každém došlápnutí, vážně nejde o sval a forma je pojmem z oblasti sci-fi. Dietou neposkvrnění jedinci se do finále nedostali a Jana Rojíka (č. 12) na šestém místě zasáhla redukce stravy alespoň na jinak objemných stehnech. Zvláštní problém měl na pátém místě umístivší se Lukáš Kalčík (č.102),  v semifinále maskovaný za prasklý vodojem. Skutečně, voda z něj cákala takovým stylem, že jsem pokradmu pozoroval rozhodčí, kterak se diskrétně poohlížejí po pláštěnkách. Ale jakmile už nebylo kde brát, zdroje tekutin vyschly, ve finále se objevil naprosto jiný Lukáš Kalčík se suchým, tvrdým svalstvem, jehož forma byla na hony vzdálená té ze semifinále. A bez ohledu na to, jak příšerně působil v dopolední části, měl být podle mého názoru vyhlášen na 4. místě. Na tom se však umístil Jakub Vass (76) jehož forma představovala takovou trochu lepší objemovku, ale pěkně rostlé kulaté svalstvo a největší objemy v kategorii mu zajistily alespoň bramborovou medaili. Vladimír Vacík (8) se bude ještě chvíli potýkat se svojí vysokou postavou, na jejíž oblepení svalovými objemy bude potřeba víc času, než nabízí věkový limit pro juniory. Přestože byl nejtěžším závodníkem kategorie, působil místy trochu subtilně, především pak v dolních končetinách. Ale jinak předvedl velmi pěkný vršek těla a nejlepší vyrýsování v kategorii. Ještě chvíli musí vydržet a pak to bude mnohem lepší než aktuální třetí místo. Druhé místo pak obsadil Vladimír Semerád (70), který svedl tuhý a vyrovnaný boj o vítězství, přestože tomu bodové zhodnocení neodpovídá. Tuhle šťouchanici však prohrál především kvůli rezervě ve vyrýsování v zadních pózách, kde na svého přemožitele Davida Kozáka (27) přece jen viditelně ztrácel. Lepší byl ovšem v rozvoji dolních končetin. Tenhle hendikep ale vítězný David Kozák dokázal dorovnat a převýšit tvrdším, byť objemově srovnatelným vrškem a po zásluze zvítězil.

Kompletní fotogalerie zde: http://kulturistika.ronnie.cz/c-27487-mistrovstvi-cech-dorostu-a-junioru-2017-fotogalerie.html

Junioři Klasická kulturistika

Na šestém místě se umístil vysoký, mohutný, ale naprosto nedotažený Josef Antoš (č.84). Na pátém místě pak skončil přespříliš tmavý Jakub Jarzebczyk (11) s rameny, které od sebe dělilo pět minut ostré chůze, ale víc toho bohužel rozhodčím nabídnout nedokázal. Téměř identickou postavou, akorát s lepším vyrýsováním, disponoval i Matěj Landecký (66) a proto skončil čtvrtý. Medailisté pak utvořili poněkud nesourodou trojici. Jan Kaščák (80) měl nejlíbivější postavu, vyváženou jak dolní tak vrchní polovinu těla, ale příliš měkkou na to, aby mohl pomýšlet výše. Michal Soukup (148) byl naopak lehce disproporční a předvedl nejobjemnější nohy v kategorii, avšak oproti medailovým kolegům subtilnější vršek a skončil na druhém místě. A naopak, vítěz kategorie David Varga (93), měl nohy nejslabší v kategorii, ale suverénně, o třídu lepší vršek s hlubokým břišním svalstvem, dal na tuto slabinu rozhodčím zapomenout.

Kompletní fotogalerie zde: http://kulturistika.ronnie.cz/c-27487-mistrovstvi-cech-dorostu-a-junioru-2017-fotogalerie.html

PHYSIQUE

Pokud jste nabyli dojmu, že jsem schválně opomenul kategorie Physique, nybyli jste ho správně.Ale jenom tak napůl. Popsat poutavě dění na pódiu, které se sestává ze dvou póz a rozhodčí se rozhodují pouze v intencích poměr pas-ramena, případně stupeň vyrýsování, které ovšem nesmí překročit únosnou míru, by nedokázal ani mistr zápletek a dějových zvratů Dan Brown. Přesto bych rád zmínil zástupce Extrifit Clubu Iorka Iorka Ciubotaru na třetím místě v kategorii Physique nad 178 cm.

Závěrem

Na závěr patří velké dík rodině Tichých, kteří neúnavně pořádají jednu soutěž za druhou tak často, že jsou jedním z mála míst v republice, kam už dojedu i bez navigace. A co víc, pořádají je dobře. Věřím, že dostatečnou odměnou za mnohdy nevděčnou pořadatelskou práci, jim byl tentokrát plný sál spokojených diváků, kteří přijeli podpořit své favority- mladé začínající závodníky, kterým se nezřídka tato soutěž vryje natrvalo do paměti jako první kontakt s pódiem. A na ten se nezapomíná ani v Domově důchodců.