Promiskuita vám zachrání zdraví.

Jak se tak zdá, nejpoužívanějším pojmem let 2016-2017 bude slovo změna. Ze slova změna už se stává skoro klišé. Lidé prý chtějí změnu. Lidé volí změnu. No něco na tom bude. Třeba já si přeji téměř permanentní změnu svého autoparku snad od doby, kdy mi z laminovačky vyjel řidičák. To Angličani si letos přáli vyměnit žluté hvězdy zase zpátky za bíločervené pruhy. Modrý podklad zjevně vyhovuje i nadále.  To Američani si zase přáli vyměnit toho tmavého pána, co obýval jejich světlý dům. A zprvu se zdálo, že to vezmou z gruntu a šviháckého mouřenína pročenžují za unylou bílou stařenku, leč nakonec si to rozmysleli a zůstali jen u změny nátěru. Přiznávám, jsem tomu rád. Už jen proto, že kačer Donald dal Americe mnohem hezčí první dámu, než by byl býval Bill. A tahle hezká libozvučná slovní hříčka nás hravě přenese k tomu, proč je dobrá změna i pro kulturisty, fitnessáky a fitnessačky. I když to pravděpodobně moc dobře víte…

Nedávno, asi tak před 14 dny, jsem se tu v článku holedbal, jak jsem kápnul na systém, který vám umožní cvičit a dokonce rozvíjet stehna i když jsou vaše kolena jedním jabkem na stole ortopeda. A světe div se, našli se bláznivci, kteří to zkusili.  Dokonce i ti kypící zdravím a na začátku cesty, která z vás invalidu teprve udělá. Tuhle větu berte s rezervou, protože drtivá většina mých necvičících vrstevníků začíná svůj den porcí Ibalginu, proložených pár kousky Nurofenu, aby se dokázali přemístit na záchod ve vzpřímené poloze. Takže vaše budoucnost rozhodně není tak černá, jak se vám budou snažit namluvit „přátelé“ v komentářích pod vaším videem na sociálních sítích, kde si necháváte vtlačit nohy do pánve u legpressu se zátěží naložené Tatrovky. Tím jsem ale odbočil od tématu. Takže vyzkoušeli, pochválili a jede se dál. Upřímně… ten trénink je fajn, když vás zlobí ta ohýbací část nohy, ale jinak je to jako šmajchlovačka s gumovým prsem. Může být fajn, ale na nějaký životní zážitek to prostě nevypadá…

O to větší jsem měl radost z tréninku stehen, který jsem nedávno měl a kde, držte si klobouky, mě nebolelo lautr nic. Mimo ukrutnýho pálení kvadricepsů. Věc se má totiž tak.. V pátek minulý týden jsem měl- a teď nasadím hodně moderní slang- Leg day. Což je prostě trénink stehen, ale zní to cool, moderně a in, přestože nemám páru, co to vlastně znamená, když je něco cool. Asi že to dávaj na Primě. A tenhle Leg day jsem absolvoval v Extrifit Gymu. Tedy, měl jsem mít původně cecka day, ale řekl jsem si, že vyzkouším legpress a předkopy a hackeny a hlavně ten parádní v sedězakopávač. Asi si řeknete, že jsem se zbytečně přejedl mrkve, nebo tak něco, protože na těhlech mašinách není nic převratného k vyzkoušení, ale nemáte pravdu. Tu mám totiž já a hned vám to dokážu. Každý stroj má jinou trajektorii pohybu. Stačí nepatrně jiný sklon úhlu svařovaných trubek a pohyb zacílí na třistasedmdesáté svalové vlákno v noze, které jsem naplno zatížil naposled v minulém století při dobíhání MHD.  A to se potvrdilo i v Extrifit Gymu. Nejenže mi svaly zabíraly zase o něco jinak, ale pozor, teď to příjde, můj kloubní aparát si vrněl blahem jak kočička v reklamě na čůrací písek. A já s ním. Okamžitě jsem si připadal jako můj pressovač, který se rozbil, aby pak jednoho dne při náhodném zapnutí naskočil bez sebemenší známky poruchy. Nebo jako auto, které nastartuje ihned poté, co přivolaný mechanik zvedne kapotu, aby z majitele udělalo kardinálního blba. Pohledem jsem prozkoumal koleno, zda jsem neabsolvoval operaci, o které mi nikdo neřekl. Zavolal domů, jestli jsem ze spánku neodříkával nějaké modlitby a nevyslyšel mě nějaký dřepařský bůžek. Nic z toho se nestalo a tak jsem v duchu osnoval plány na koupi nemovitosti v bezprostřední blízkosti Extrifit Gymu a mezitím si užíval bolesti z rozpáleného laktátu, který by roztavil i linoleum. Rozparádil jsem se v rozsahu pohybu tak, že jsem se zadnicí odrážel desky Hacken dřepu a kolena dával nad úroveň uší. Zkrátka, odjel jsem si svůj Leg day tak, jak jsem to častokrát viděl na obrázcích z facebooku. Což znamená, že jsem si pohodlně lehnul a požádal někoho z přítomných, aby mě u toho s výrazem uštvaného Baseta ve tváři vyfotil. A v tom mi to docvaklo…

Na jednom typu legpressu cvičím už několik let. Na jednom typu Multipressu zrovna tak. O hacken dřepu ani nemluvě. Co když je určitá bolest v kloubu způsobená právě roky neměnným pohybem? Co když je to „ošoupané“ jenom v jednom konkrétním bodě, ale jinak je to všechno v cajku? Já vím, že to teď nezní nijak sofistikovaně a učeně. Lékařské argumenty jsou zhruba na stejně vysoké úrovni jako ty z knížek baby kořenářky, které léčí syfililis ponořením penisu do vývaru z prasečího kopýtka, ale co kdyby… ? Každopádně faktem zůstává, že mírná změna pohybu způsobila, že jsem skvěle procítil stehna, aniž bych byl jakkoliv omezen. Takže moje resumé zní, střídat to, jak jen to bude možné. A to je rada i pro vás. Pokud máte v posilovně více předkopávání, měňte je, bez ohledu na to, jestli vám jeden stroj vyhovuje víc než druhý. Střídejte posilovny. Aspoň občas. Dělejte vše pro to, abyste neustrnuli v jednom pohybu. Minimálně to bude stimulem pro váš růst. A že tohle všechno dávno víte? No to já taky. Vím o tom roky, a přesto to nedělám. Vím i to, že mám doma uklízet a přesto denně svádím guerillový boji o mojí změnu se svou drahou polovičkou. Člověk prostě občas ustrne v nějaké rutinně, aniž by chtěl. A proto je dobré si občas připomenout úplně jednoduché a zřejmé věci. Jako je například tahle.

P.S. Ale mám tu i druhé vysvětlení. Já už delší čas piju Flexain. Flexain není analgetikum, které by vás zbavilo bolesti. Je to prevence a kloubní výživa. A právě teď už nabíhá doba, kdy by se měl jeho účinek naplno projevit. Takže v až si zase zalezu na svůj domovský legpress, dám vědět, jestli je to lepší díky Flexainu. A pak by ten článek, který jste právě dočetli, byl celý o ničem…