Proč jít radši do posilovny

Proč jít radši do posilovny

Petr Třetina | 13. 07. 2021

Často slýchávám, nebo někde čtu, názor, jak si prý každej jede na svým písečku bez zájmu o okolí či problémy ostatních, a že se jako od sebe víc vzdalujeme. A i když by se s tím v mnoha případech dalo souhlasit, člověk se nemusí až tak moc zamýšlet, aby zjistil, že opak bývá taky pravdou. Někdy jsme si blízko až až. Nepočítám teď partnerský vztahy, rodinu a tak, ale .. Třeba sem tuhle před pár dny na netu četl titulek, že za hromadným kolapsem studentů stála davová psychóza. 20 žáků střední školy zkolabovalo, když slavili ukončení školního roku. Ráno. Bez chlastu! Řetězová reakce. Jednomu se udělá blbě a druhej si to, stojíc opodál, nevědomky taky vsugeruje. A třetí taky, čtvrtej taky,.. Nebo třeba to s tím tornádem. Po sesypání spousty domovů se vzedmula vlna solidarity proudící ze všech koutů republiky a vlastně i zpoza hranic. Myslím, že nemám kořen nosu mezi růžovými skly, když říkám, že solidarity a blízkosti je i běžně docela dost. Třeba taky ve fitku. Ač je posilování jakkoliv individuálním sportem, ještě se mi například nestalo, že by si za mě nikdo nestoupl při benčpresu, když ho požádám. A tak dále a tak dále. Takže já s tím negativismem nesouhlasím. Jako společenští tvorové jsme k sobě často solidární a podle mě tak nějak navzájem propojení.

A takové propojení, nebo davová psychologie jde vidět i v návštěvnosti posiloven. Každej rok jako přes kopírák. Nikdo se na tom nějak extra nedomlouvá a stejně začne spousta lidí začátkem roku cvičit a koncem ledna jako když utne. To stejný na jaře a jak když utne v létě. A protože jsem jako návštěvník posiloven tak nějak propojen s jejich majiteli, tak jako bývá propojena poptávka s nabídkou, rozhodnul jsem se, že sepíšu pár důvodů proč chodit do posilovny, protože je léto, dámy a pánové, a minimálně v naší posilce jako když utlo. S tím že teď někdo necvičí vůbec, pohnu asi těžko, ale spousta jedinců stále buší jen doma, takže tohle je pro ně.

V posilovně si rozšíříš možnosti procvičení

Nevím, jaký máš doma vybavení, ale pro dlouhodobé kompletní procvičování těla to většinou nebývá v obýváku nebo v ložnici žádná hitovka. S jednoručkami a lavicí jde vymyslet skutečně hodně. Spolu s nakládací osou jde o takovej pevnej základ. Je však takový suchý vybavení dobrý pro dlouhodobej růst? Já říkám ne. Chápu tu potřebu trochu se doma „nabušit“ dřív než si poprvé koupíš vstup do posilovny a ukážeš se mezi lidmi, pokud ale takhle funguješ dlouhé měsíce, nedej bože i roky, nezbývá mi, než psát tento článek. Nebudu mluvit o tom, jak si v posilce můžeš měnit zátěž rychleji a pohodlněji než doma. To je samozřejmost. Dneska se ale dost mluví o tom, že nestačí procvičit sval jednou týdně, minimálně pro naturální růst určitě ne. No a i z toho důvodu je ideální opustit domov. V posilovně máš spoustu možností jak sval izolovat. A na co je to dobrý v tomto kontextu? Důkladnějším izolováním svalu na strojích dáš víc odpočinku sekundárně zatěžovaným svalům a kloubům a primárně procvičovanému svalu dáš zároveň jiný způsob zatížení. Můžeš tak střídat cviky s činkama se cviky na strojích třeba v rámci poloviny týdne. Například prsa v první polovině týdne cvičit více s činkami a v druhé polovině více na strojích, ramena v ten stejný trénink cvičit více na strojích a v druhé polovině týdne je procvičit především s činkami, tricepsy obdobně. Každý tento společný trénink začínat s činkami a končit na strojích. V jedné polovině týdne začínat hrudníkem s činkami a v druhé polovině rameny s činkami. V rámci týdne dáš stejný prostor všem procvičovaným svalům jak v zatížení, tak v odpočinku. Ale to je jen jeden z příkladů. Možnosti posilovny jsou velmi pestré. Můžeš tam daleko víc zapojit svou fantazii. Vsadil bych se, že najdeš alternativní cviky, díky kterým se zlepšíš i v základních komplexních cvicích.

Získáš reálnější pohled na sebe než doma, nasaješ inspiraci, motivaci

Když člověk cvičí jenom doma a zatouží po nějaké zpětné vazbě, většinou se rozhodne uploadovat fotku třeba na facebook. Tak se teda napumpuje pár sériemi a pak asi půl hodiny hledá ten nejlepší úhel a vzdálenost od zrcadla. Když se nakonec, asi po třicátém zmáčknutí spouště, podaří vyladit všechny detaily, vzniká zachycení něčeho zázračného: Týpek má přes ruku třicet, ale na fotce vidíme „biceps Slavoje Bednáře“. Každej plusovej bod v hledání fotografické kompozice je tak mínusem pro reálnou formu. Člověk tak může lehce nabít falešného dojmu, že vybudoval úchvatnou postavu. A pokud nejsi jednovaječné dvojče Radka Lonce, tak v posilce jistě potkáš větší postavy. Takovej pohled tě pak stáhne rychle zpět na zem. Avšak neboj. Můžeš se sice cítit trapně, ale je to k něčemu. Máloco tě totiž motivuje víc, abys pořádně zabral, než ti zkušenější v akci.  A jseš v tom. Máš motivaci se pořádně „zmordovat“ a máš k tomu i prostor. A pak, kromě reálnějšího zhodnocení své formy poznáš v posilce ještě jeden bonus související se sebekritikou. Je to kontrola správnosti cvičebních technik pomocí všudypřítomných zrcadel (občas taky pomocí všudypřítomných chytráků :-D). Předpokládám, že doma je nemáš na každé stěně.

Zatopíš tělu a horko venku tě nedostane

Pokud bysme byli třeba v Kanadě, kde rtuť teploměrů stoupla na historické maximum 46 °C, tak tento bod možná odpadá. Ale v těch našich třicítkách jsem postřehl takovou zajímavou subjektivní záležitost. Za tropického počasí se mi vaří mozek, vcházím do posilovny zcela zničen, spařen, zalitý potem, ale z posilovny odcházím svěží a to i přesto, že se mi z kůže vyrojilo více vodopádů potu, než ze mě lilo venku. Člověk by čekal, že vyjde z gymu a výheň ho praští přes xicht. A ono nic. Vysvětluju si to tím, že mi pravděpodobně při velké zátěži stoupne tělesná teplota vysoko nad aktuální teplotu vnější. V posilovně totiž zažiju větší záhul, než je nějaká třicítka na teploměru. Stav svěžesti pak trvá několik hodin a horko venku mi tolik nevadí. Ani samotná sprcha mi v tomto směru nepomůže na tak dlouhou dobu jako pořádná dřina v posilce. Je to ale jen taková moje hypotéza. Můžete si sami zkusit, jestli je na tom něco pravdy.

Možná si užiješ lepší sprchu

Třeba na tom budete jinak, ale já si doma sprchu nijak extra neužiju. Za tu dobu co cvičím sem drobet vyrost, a tak se tu a tam udeřím ve sprše do lokte nebo do kolena. No, nebudu lhát, asi bych se v té malé koupelničce drcnul, i kdybych nevyrost vůbec. V posilovně ale mají sprchy o hodně prostornější. Klidně možnost dát si zapomenutý strečink pod tekoucí vodou.

Můžeš prohodit pár slov, můžeš najít kamarády, nebo i partnera/ku

Co bych tak dodal k tomuto bodu? Nic. Je to prostě tak

Komentáře: