Příklady táhnou. A platí to i pro (ne)užívání AS

Možná jste zaznamenali, že jsem byl před nedávnem pozvaný k jednomu podcastu, kde jsme s klukama klábosili o všem možném, co se týká našeho fitness rybníčku a krapet tím suplovali klasické hospodské tlachy v naší sociální bublině, kterých se nám teď moc nedostává, když se musíme scházet maximálně ve dvou, nebo v pěti, nebo tři musí být vevnitř a jeden stát mezi futry… Sorry, už se v tom moc neorientuju. Každopádně největší rozruch vzbudil druhý díl, kde jsem se vyjádřil, že je absurdní a pokrytecké, když bývalý úspěšný sypač vede protisypací odboj a agendu. Rozhořela se velká debata, kterou jsem protentokráte vynechal a nijak do ní nezasahoval. A vynechal bych ji i nadále, kdyby tady nebyla ta lapálie s Covidem. Normálně bych totiž psal o proběhnuvším FIBU, o přípravách závodníků na soutěže a točil víc videí. Jenže s Fibem je (podle mě) na věky věků ámen a u toho zbytku se tváříme, že nikdo nikde necvičí, abychom nebudili zbytečný rozruch. Tudíž každé téma je teď dobré, a tak se pojďme v tom vychládajícím hovínku ještě chvilku povrtat…

Ale než začneme, pojďme si předem vyjasnit, že tu nechci nikoho od ničeho odrazovat a už vůbec ne od boje proti dopingu. Jen bych chtěl víc obhájit svou myšlenku, proč si myslím, že snaha kovaných naturálů, kteří nikdy nepoznali zdravotní důsledky zneužívání AS, je mnohem efektivnější než snaha úspěšného závodníka, který zaplatil za toto zneužívání zdravím. A pokud se vám zdá, že chodím kolem horké kaše a bojím se zakousnutí do kyselého jablka tím, že se záměrně vyhýbám jmenovat Petra Vaniše, tak vás v klidu vyvedu z omylu. Jasně, Petra jsem v rozhovoru jmenoval, resp. odpověděl na otázku moderátorů. Ale právě teď, v tomto článku to o Petrovi vážně nebude, byť se mu v následujících řádcích asi nevyhneme. Dosaďme tedy klidně jméno Mika Matarazza, nebo jakéhokoliv jiného světoznámého kulturistu, který po konci kariéry prozřel a pustil se do boje proti tomu, co sám roky užíval a využíval. Zároveň nepochybuju o tom, že mnoho již zesnulých kulturistů, jenž se odebrali na onen svět v mladistvém, nebo alespoň v relativně mladém věku, by na smrtelné posteli pronesla větu: "Lituji toho, asi to za to nestálo, nedělejte stejnou chybu jako já, nebo tak něco…"

Když si ale myslím, že právě tito lidé jsou ve své snaze poněkud pokrytečtí, dostane se mi zásadního argumentu, že osvětu taky dělají vyléčení alkoholici, feťáci, gambleři atd… Bohužel, je to taky ten nejhloupější argument ze všech.

Než vznikl Extrifit, byl jsem něco jako sociální pracovník. Setkával jsem se se všemi výše uvedenými typy lidí a s menším, či větším úspěchem se je snažil zařadit do pracovního procesu. A tak jsem se mnohdy dostal do „příbytků“ těchto jedinců... No.. Asi takhle… Anabolika jsou sice v právním řádu na stejné rovině s tvrdými drogami, ale v sociální rovině nemůže být většího rozdílu. Za 30 let v kulturistice jsem už potkal hromadu kulturistů, fitnessek a mnoha uživatelů AS, kteří si díky své zálibě nasekali dluhy, častokrát rozvrátili manželství a mnoho z nich nebylo ani trochu tak free a cool po psychické stránce, jako to prezentují na sociálních sítích. Ale NIKDY jsem se nesetkal s někým, kdo by měl pelech z odpadků, žral shnilé jídlo z popelnic, oblézali ho krysy a v rohu místnosti měl „záchod“, který doslova, nikoliv obrazně, tvořila hromada sraček. Ano, tito lidé, pokud se z toho vyhrabou, ví, co to je být na dně. Jejich příběh je odpuzující a motivační zároveň. Jejich barvité vyprávění o bývalém životním stylu musí odradit každého puberťáka, který má aspoň tolik šedé kůry mozkové jako průměrně vzrostlá čivava. Ale jaký je příběh bývalých hvězd kulturistiky?

No, Mika Matarazza jsem sledoval jen v časopisech, hltal jeho šoumenství a lýtka. A paže taky. Chtěl jsem být jako on? Nepochybně. Ale tu jeho cestu moc neznám. To Petra, coby téměř vrstevníka, jsem sledoval mnohem důkladněji. Chlap, který brutálně dřel. Který díky té dřině, zarputilosti, cílevědomosti, tvrdosti v dietě a neústupnosti byl pro mě odrazem toho, že když jste makač, přeboucháte i tělesné dispozice, které zrovna nehrají ve váš prospěch. Mašina. Mnohokrát jsem ho dával za vzor všem těm fňukalům a vlastně i sám sobě se slovy, podívej, kam to můžeš dotáhnout, když budeš dřít… A že bere anabolika? Jo, asi jo, ale dřít musí, říkal jsem. A Petr to skutečně dotáhl daleko. Z bezvýznamné vesnice až na Olympii, k vlastnímu fitku, společenskému uznání a respektu, jakkoliv v tom vzestupu mělo užívání AS svou roli. Wauu…! No, ehmm, a tohle má někoho odradit? Vždyť přece přesně kvůli tomuhle začnou lidi sypat, no ne? Aby dosáhli přesně tohoto. Jo, vlastně, AS jsou nezdravé a Petr je důkaz, zapomněl jsem napsat…

Jenže to, že jsou nezdravé, vědí úplně všichni. Dočtete se to všude. Od ženských časopisů, po bulvár až po odbornější statě, kdy vám na základě studií přesně vypočítají, kterého dne vám vyschne pravé varle. A co víc! Říkají to ve svých videích i takoví ti propagátoři AS jako je Filip Grznár a jemu podobní. Křivdili bychom mu, kdybych zapřel, že mnohokrát zmínil škodlivost AS ve své „tvorbě“. Zkrátka, to, že jsou škodlivé, ví prostě každý. A přesto se situace nijak nelepší, spíš naopak. Cesta ke slávě, svalům, společenskému uznání a titulům (kde už jsem to jenom psal?), je s nimi prostě rychlejší a zdravotní následky jsou pro puberťáky stejně tak abstraktní pojem, jako hlavní výhra ve Sportce pro mě.

A proto se domnívám, že příklady našeho nejznámějšího naturálního tria ve složení Honza Caha, Lukáš Roubík, nebo Aleš Lamka, jsou mnohem, mnohem efektivnější, přestože o zdravotních důsledcích pocítěných na vlastní kůži toho moc říct nemohou. Jsou to totiž právě oni, kteří mohou nabídnout stejně působivý příběh i bez použití nedovolených prostředků. Jasně, na to, aby se postavili vedle Big Ramyho, to nebude, ale to nebude ani u 99,9 % ultrasypačů z celého světa. Ale všichni tři jasně ukázali, že mohou sbírat medaile na soutěžích.

Že mohou být úspěšní po sportovní stránce. Ale nejenom to! Jasně předvádějí i svůj obchodní úspěch, založený na znalostech z oblasti výživy a tréninkových technik čili úspěch v byznysu těsně spjatém se cvičením a „tím naším“ životním stylem. A ruku na srdce, nebavíme se tu o drobácích. Ale co je možná nejvíc motivující pro dospívající jedince, je sláva. Jakkoliv se nám to zdá povrchní a přízemní, každý z nás tak trochu doufá, že na něj občas zasvítí paprsek zájmu. Především v pubertě, kdy se chceme hodně líbit, je to silný motor motivace. A tihle kluci si na nezájem fakt stěžovat nemohou. Takže ať se to vyznavačům brutálních svalových objemů a vysoké výkonnosti líbí nebo ne, Lamka, Caha a Roubík jsou dnes v ČR bezpochyby násobně známější mezi širokou veřejností, než bývalí či současní vrcholoví závodníci s účastí na Mr. Olympia. Tihle kluci zkrátka ukazují, že můžete mít skvělou postavu vzbuzující obdiv široké veřejnosti a zároveň být společensky úspěšní i bez užívání AS a riskování svého zdraví. A proto je považuji v boji proti AS za mnohem efektivnější zbraň, neboť pokud budete tak trochu magor jako já a zhlédnete se v cestě maximálních objemů, žádné riziko vás stejně neodradí…