Předsoutěžní sraz Extrifit Clubu- Jaký byl a jaké jsou naše šance?

Včerejší sraz Extrifit Clubu mi trochu připomněl zprávy z té šlamastyky, co se odehrává v Sýrii, kdy holky vezmou flintu do ruky a jdou střílet vousáče, zatímco kluci vezmou do ruky iPhone, aby si mohli zavolat Frontex Taxi, co je odveze na kávičku na Unter ten Linden. Jasně, přeháním, vždyť už mě znáte, ale chci tím říct, že pokud mám ukázat na nějakou úderku, co nám v nadcházející sezóně vybojuje nějaká vítězství, můj prst by směřoval spíš k něžnému pohlaví. Přiznávám, že svou roli v tomto rozhodnutí může sehrát fakt, že zatímco jsme v kategorii Bikiny Fitness měli v minulosti velmi málo závodnic, pro letošek jich pošleme na pódia výrazně více a více z nich ve formě. Což mě naplňuje optimistickým očekáváním a taky možná zkresluje úsudek. Rozhodně však VELKÉ díky v tomto ohledu patří Sabině Plevákové, která pro několik málo hodin váží cestu až ze Slovenska, aby upozornila členky Extrifit Clubu na jejich nedostatky v prezentaci, předala jim své bohaté soutěžní zkušenosti a zhodnotila jejich aktuální formu, samozřejmě s dovětkem, co s tím dál. Myslím, že rada z praxe od jedné z nejlepších světových závodnic je prostě neocenitelná zkušenost. A že bylo i tentokrát co radit. Holky mají formy pěkné, ale až na pár výjimek nám trochu pokulhávají v prezentaci. Ale panikařit netřeba, máme ještě 14 dní, kdy to lze ještě všechno krásně vypilovat.

To u kluků to bude větší oříšek. Můj výraz tváře na srazu občas připomínal chlapíka, co před něj po dlouhé a vyčerpávající cestě pouští předloží orosený půllitr s pivem, aby mu do něj okamžitě někdo načůral. Zakrýt občasný, zato však zjevný výraz zklamání, by ode mě vyžadovalo herecký talent držitele Oscara. A tím bohužel nedisponuji. Možná by ale stačil alespoň krátký herecký kurz, hlavně pak u pozingu našich juniorů. Nicméně teď, po několika hodinách od srazu, už můj pohled tak skeptický není. Faktem totiž je, že nás zasáhla generační obměna, kdy mnoho skvělých juniorů z loňské sezony, ve které Extrifit Club jednoznačně kraloval v mládežnických kategoriích, prostě přešlo do mužské kategorie, anebo jednoduše tvrdě narazilo na realitu běžného života a závody musí na chvilku počkat. Tak či onak, teď tu máme novou skvadru a ta si holt bude muset v následujících pár týdnech hrábnout na dno, aby se dostala do požadované formy. Bude mít co dělat, ale věřím, že to kluci zvládnou.

Ostatně, to samé platí pro kategorii mužů. 14 dní před soutěží máme ještě rezervy. Rezervy, které už bychom mít neměly. Ale přesně pro tyto momenty děláme srazy Extrifit Clubu. V mnoha posilovnách by byly tyto formy více než dostačující. V mnoha fitkách už dokonce místní poplácávači po ramenou trojčí z toho, aby to kluci „nepřepálili“. Jenže na členy Extrifit Clubu dohlíží mimo jiné i Vojta Koritenský, takže naše představa o formě, je poněkud „jiná“. Takže jakkoliv zklamaní z nedostatku pochval odjížděli kulturisté, kteří náš klub budou reprezentovat už za 14 dní na Mistrovství Čecha nebo Moravy, tak také zároveň moc dobře vědí, že pokud řekneme, že forma je dobrá, v očích ostatních bude špičková…

Na závěr mi dovolte ještě jednu myšlenku. Možná radu, chcete-li. Která se zdaleka netýká pouze Extrifit Clubu. Pokud jste z předchozích řádků nabyli dojmu, že naši kluci jsou nějací tlustí chrti, co si mastí rýži vepřovým kolenem, nic nemůže být vzdálenější pravdě. Všechny do jednoho musím pochválit za skvělý přístup a za výrazné pokroky v přípravě. Problém je v tom, že ačkoliv poctivě rýsují, shazují jedno kilo za druhým a v této fázi se jim toho nedá moc vytknout, nebo poradit, nemusí to stačit. Prostě na sebe nakydali příliš mnoho balastu a teď jsou s tou vrstvou potíže s požadovaným termínem.  Je hezké, že jste sundali už 20 kilo a ve svém fitku jste za borce a vzor pro tlusťochy v okruhu 50 kilometrů. To se vám bude hodit, až je budete ždímat z peněz za jídelníčky. Ale soutěž v kulturistice není to samé jako soutěž Na léto do formy. V den D, ve chvíli, kdy se škvaříte pod ostrými světly reflektorů, které pronikavě propalují každý centimetr vašeho těla a nemilosrdně odhalují každé deko sulcovité hmoty, je každému úplně jedno, kolik kilo jste museli shodit. Každému je totálně u řiti, jaká byla vaše startovací forma, kolik překážek jste museli překonat a jak tvrdí jste na sebe ve finále museli být. Jediné, co bude arbitry zajímat, je to, jaké je vaše vyrýsování a tvrdost svalstva v danou chvíli. Na ničem ostatním vůbec nezáleží. Myslete na to, až si v příští sezoně budete dávat srandiózní příspěvky na sociální sítě, kterak jste sežrali půl kila másla (samozřejmě „zdravého“, ořechového) na posezení, nebo až dostanete chuť na cool status z Mekáče.