Pořádně se kolem sebe rozhlédněte, než zase začnete žertovat...

Pořádně se kolem sebe rozhlédněte, než zase začnete žertovat...

Pavel Vacek | 13. 01. 2020

Obvykle nabízím ve svých článcích řešení, nebo dobrou radu. Leč poslední dobou jsem si oblíbil mudrování, kde se kloudného řešení zakončeného nějakým brilantním nápadem nedočkáme. Přesto z nějakého záhadného důvodu mají u čtenářů stejný úspěch. Stejně jako klasické hospodské tlachy. Nicméně, než se pustíte do čtení dalšího veledíla z oblasti fitness, mám tu přesto malé edukační okénku. Alespoň pro některé z vás.

Víte, jak fungují sociální sítě? Na nenávisti. Hejtování. To je, přes veškeré ty sluníčkářské kecy o tom, jak se máme spojovat a vzájemně se k sobě tulit, jejich největší pohon. Příklad. Naše facebooková stránka má skoro 44 tisíc fanoušků. Díky za to. Člověk by si myslel, že když tam vrazí nějaký ten příspěvek, uvidí ho na svých monitorech 44 tisíc lidí. Ha! Hahaha! Možná tak s bídou 5 tisíc. (pokud tedy nepošlete Markovi Z. nějaký to všimný) Jenže, když tam těch 5 tisíc lidí začne solit lajky jak důchodce v lékárně, facebook si řekne aha, to může být zajímavý a nabídnu to o pár lidem víc ke zkouknutí. A když se začnou množit komentáře, pustím to ještě víc. A jakmile se začnou lidi hádat jak koně, jupííí, tady je zábava, tady to jede, zvedněme stavidla, ať to viděj všichni. Jestli je to na vás pořád složitý, mrkněte se s dětmi na animák Ralf a internet, kde je to nakreslený a popsaný úplně dokonale. Jednak pochopíte dnešní tvorbu mladých youtuberů a jednak najdete vysvětlení toho, proč má suplementační video s Vojtou čtvrt milionu shlédnutí, Fitnesskretén v podání Radka Kyziváta už půl milionu a proč bude mít Andrej díky komentářům fandů do demokratických chvilek za chvíli 60% preferencí…

Celý ten dosah je, jak když startuje letadlo. Posouvá se, rozjíždí se, zrychluje, pak už nastává přesah videa mimo fitness komunitu a v ten moment tomu komentáře „běžné populace“ dají takovou forsáž, že se vám ocitne obličej na druhé straně hlavy a začnete se dočítat neuvěřitelný věci... A zároveň si uvědomíte, jak obrovská, neuvěřitelně široká propast, je mezi cvičící a necvičící populací…

…Záměrně jsem nenapsal sportující a nesportující, protože k tomu se ještě dostaneme. Teď se budeme věnovat skutečným perlám. Pokud jste to video neviděli, nebo se vám ho nechce hledat, tak je o tom, že se ptám Vojty, co před soutěží (točilo se před jeho závodem v LA) užívá po tréninku. Vojta tam je klasicky vysekaný i v obličeji, ruce poseté žilami, míchá si Hydro77 a bere si Magnesium, Arginin, Zinek, HMB, Omegu a multivitamin V52.   Leč zároveň také žertuje o tom, že to jsou děsně nebezpečný věci, že ti zničí játra apod… S úsměvem, ve zjevné nadsázce a při vědomí, že jinam, než mezi fitness komunitu znalou věci se to nedostane. Dostalo.  

Podívejte se na toho feťáka!

A ty žíly! Bleee.

Vidíte ty propadlý tváře? Ten v tom jede těžce.

Tolik chemie? To si dám radši párek s hořčicí, než do sebe cpát tyhle chemický sračky.

Ten tu dlouho nebude.. 

A nesmí samozřejmě chybět zaručená informace, že má malý péro. To už je takovej kolorit. Jde o mikroskopický vzorek komentářů, předpovědí a zaručených rad od chlápků s dvojitou bradou, profilovek plných chlastu a cigár, ošklivých tlustoprdek, které se dušují, že by takového tedy v posteli nechtěli, nebo bezzubých socek, kterým bych věřil, že datové připojení platí stravenkami. Lidé, kteří vypadají jakkoliv jenom ne zdravě, se houfně pohoršují nad svalnatým chlapem přijímajícím bílkoviny, vitamíny a minerály. Jsem překvapený? Přiznám se, že částečně ano. Na druhou stranu je fakt, že jsem ve své sociální skupině, kterou tvoří především lidé z oblasti fitness, už uzavřený příliš dlouho na to, abych pochopil, že někdo vnímá chleba s paštikou plnou éček, kterým zakusuje ten nejlevnější párek z nabídky, jenž maso viděl jen na cestě na prodejní pult, jako zdravé a výživné jídlo, kdežto vitamíny v prášku za čiré chemické zlo. Jeho prášky na žáhu, vysoký tlak a cholesterol a léta konzumovaného ibalginu už pak samozřejmě chemií nejsou, neboť to jsou léky, které pomáhají… Hmm…, takže ty jíš jídla, jejichž složení připomíná šifru z druhý světový, bez půl litru vína neusneš, bez prášku na hlavu nevstaneš a pak mi píšeš, že jsem feťák? No.. každopádně tohle nevyřešíme a jediné ponaučení z toho plyne, že se musíte dvakrát rozmyslet, než začnete žertovat. Koneckonců, vtipy o černejch už na veřejnosti taky neuslyšíte, že jo…

No a pak je tu druhá skupina komentářů, paradoxně od sportující veřejnosti, která má pro změnu nějaký problém s nadměrným svalstvem a neustále nám předhazuje svou funkčnost, poukazujíc na naší nefunkčnost při provádění toho, či onoho. Tak se na to pojďme podívat.

Základní výtkou je třeba to, že když má někdo výrazně svalnatější nohy a hodně kilo, je nefunkční, páč nic neuběhne. Je to pravda. Osobně jsem nikdy nepochopil, proč mám někam nazdařbůh běžet, když nehrozí, že přijdu pozdě. Tento holý nesmysl mi utkvěl v paměti při absolvování vojenské služby, kdy se zásadně běhalo, aby se pak muselo čekat. Od té doby jsem tuhle ponižující aktivitu nedělal dobrých pětadvacet let. Než někam běžet, raději si vydloubnu oči. Platí to samo sebou i pro nějaké pěší tůry. Ještě se mi nestalo, že bych se nedostal z bodu A do bodu B autem. A to mluvím jako rozený horal z Liberecka, neboť dobře vím, že i na vysokém Ještědu je bezva parkoviště. Když už jsme u toho zdolávání vrcholků, určitě se jim nevyhýbám. Takový horský průsmyk bych si jistě v nějaké nadupané vé šestce užil do sytosti.

Co se týká dalších sportů, můžeme to vzít hopem. Fotbal mi šel tak, že když jsem jednou kopal pokutový kop, míč se ocitl od branky dál, než když stál nehybně na místě. Schopnost lyžovat a bruslit limituje moje neschopnost snášet zimu, chlad a nevlídno, takže jsem zkusil lyžování jenom vodní, načež jsem se okamžitě po startu začal učit potápění. Turnaj v šachu pro změnu narazil na mé limity dobře snášet prohry, takže po prohraném zápase skončily všechny figurky rozmetané po okolí jednoho km2. Pokud mě na dovolené někdo vidí provozovat jakýkoliv kolektivní sport, neprodleně dojde k závěru, že s nervovou soustavou, co má na starosti motoriku toho chlápka, bude něco v nepořádku. Když to celé uzavřu, funkčnost mého svalstva je zkrátka limitována prostým faktem, že na drtivou většinu sportů jsem nemehlo.

Přesto všechno si nepřipadám jako lidé s popelavou pletí a hadičkou v nose, míjející na pohyblivém vozíku McDonald se slzou v oku a kteří mě pak předbíhají na letišti ve frontě na odbavení. Zbyla na mě totiž kulturistika, která mi z nějakého záhadného důvodu jakž takž jde a kde si mohu ověřit, že veškeré mé svalstvo vykonává přesně tu funkci, pro kterou ho pán bůh stvořil. Takže třeba přemístím pomocí bicepsu zátěž zezdola nahoru a pokud by tato funkce nestačila, prozkouším to třeba tím, že se ještě podrbu na bradě, prdeli, nebo třeba i koulích. Což mě přivádí k jednomu funkčnímu cvičení, které dělám rád a jež je takovou superséríí funkčnosti na biceps a triceps. Vyzkoušejte. Posaďte se, udělejte si pohodlí a uchopte svůj penis a otestujte funkčnost tricepsu potažením povrchu lulana dolů. Ihned pokračujte s testem funkčnosti bicepsu pohybem nahoru. Test neodflákněte a pohyb několikrát opakujte. Můžete zároveň vyzkoušet i funčknost rotátoru ramene. Vše funguje, jak má, že? No tak o jaké nefunkčnosti je tu řeč, když ta pro chlapy zásadní, funguje bezvadně?

Suma sumárum, ačkoliv jsem ve věku, kdy buňky, co bezvadně fungují dnes večer, zítra ráno již nebudou při životě, cítím se funkčně tak akorát… I při váze přes 100 kilo a nějakém tom svalu navíc. A že neběhám, nedělám výmyky na prolejzačkách a nelezu po horách? Nevadí. Mně je v teplém, suchém a čistém fitku plném příjemných lidí celkem fajn. Je to jako když se orel chechtá rybě, že nevidí ty hory a lesy a pastviny a tak… No ale zkus si zaplavat ty troubo…

Komentáře: