Petr Vaniš- V Žilině jsem to prostě podělal.

Autor: Pavel Vacek

21. 5. 2014

Tento rozhovor s Petrem vznikal natřikrát. Nejdříve byla snaha vyzpovídat Petra hned po soutěži Mozoláni Classic, ale Petrova frustrace z nezvládnutého závěru byla natolik silná, že jsme tomu dali čas na odstup a získání nadhledu. Petr se mezitím připravoval na BodyPower Pro, ale potřebnou sebedůvěru již nezískal. Zklamání z výsledku a z formy na Mozoláni Classic bylo totiž pořád velmi silné. Není divu. Mozoláni Classic měla být tou soutěží, jejíž bodový příděl přispěje k rozhodujícímu náskoku na Petrovi pronásledovatele a přiblíží vysněný postup na Mr. Olympia na dosah. Nestalo se tak a proto se toto zklamání line jako červená nit celým rozhovorem. Přesto z Petra vyzařuje odhodlání bojovníka, který vždy hledá cestu a který je ochoten rvát se o svůj cíl až do úplného závěru. A to je věc, která se mi na něm líbí snad úplně nejvíc.

10253748_800141666663756_9195851283037005871_n Ahoj Petře, ty máš právě teď před závody BodyPower v Birminghamu. Pojďme to ale trochu zrekapitulovat. Začal si na New Zealand Pro skvěle. Druhým místem a tučným přísunem bodů do žebříčku. Jak sis to maloval dál? Ano, po Zélandu to vypadalo slibně a o to víc jsem se chystal na Žilinu. Navíc jsem to tak trochu bral jako domovský závod, neboť tam sídlí jeden ze sponzorů, firma Nebbia, a taky jsem tam měl silnou fanouškovskou podporu. Takže ty závody jsem si chtěl rozhodně užít a hlavně přivézt domů nějaký ten bodík do hodnocení profesionálů. Na jaké umístění sis troufal? Do první trojky ani ne. To obsazení bylo skvělé a hodně nabité. Ale do finále jsem chtěl na 1000%. Dnes už víš, že se to nepodařilo. Vím hlavně to, že Mozolani Classic byla soutěž, kam si se chystal skutečně velmi pečlivě. Ano. Odjel jsem tam týden předem, zavřel jsem se do hotelu a skutečně jsem nechtěl podcenit nejmenší maličkost. Bohužel, tohle jsme s trenérem Pavlem Provázkem úplně prokaučovali. Byli jsme extrémně přemotivovaní, šli jsme nesmyslně do nízkých cukrů, spíš do nulového příjmu cukrů a všechno to ze svalů uteklo. Takže jsem měl na závodech 91,4 kg, přičemž pouhý týden předtím jsem měl 100,4 kg. 10 kg hmoty se spálilo, což je prostě průser. 10 dní před Mozoláni Classic Těžko si představit tvůj jídelníček. Co si tedy jedl? Dá se říct, že nic. Měl jsem kilo tresky na den, 10 bílků a velké množství BCAA a to je vše. Jedeš na vůli. Tady se musí říct, že je jedna věc shodit 10 kilo z tlouštíka a druhá věc je sundat 10 kilo z postavy v podstatě bez tuku. Přesně. Trochu vody šlo pryč, ale jinak to odešlo komplet ze svalů. Však si mě viděl před odjezdem do Žiliny, kde jsem měl 98,8 kilo… …a bylo to hotové… Jo. A my udělali z dnešního pohledu nepochopitelnou věc, že jsme to ještě víc zavřeli. Ale jak říkám, byli jsme neskutečně přemotivovaní a takhle to dopadlo. No, já právě myslel, že jedeš do Žiliny proto, že si chtěl být v klidu, aby tě nikdo neotravoval a aby si právě nehubl ze stresu. Netušil jsem, že jedeš dobrovolně do koncentráku. ( smích ) A přesně tak jsem vypadal. Jako z koncentráku. To jste s sebou neměli váhu? To ti nebylo divné, že ta hmotnost tak rychle letí dolů? Měli, ale byli jsme s trenérem domluvení, že se na ní postavím až před závody, aby nás to nestresovalo. Den před závody jsem tedy na ní stoupl a viděl, že je něco špatně a začal jsem bít na poplach. Jenže jsme se po diskusi rozhodli pokračovat v nastoleném trendu a rozbít to tam vyrýsovaností. Ale už jsem začal mít pochybnosti a to prostě není dobré. Když jsem se pak postavil na oficiálním vážení na váhu, měl zase o kilo méně a už jsem tušil, že něco nehraje. Jak si to měl vlastně s jídlem na tom hotelu? To ti vše upravovali podle tvého přání? Měl jsem volný přístup do kuchyně. Já jsem v těchto fázích přípravy trochu paranoidní, nikomu v tomhle ohledu nevěřím a tak si jídlo chystám sám. Mohl jsem si v té kuchyni dělat, co jsem chtěl. V tomto ohledu jsem měl podmínky naprosto luxusní. Vyšel mi vstříc i Andrej Mozoláni, protože jsem mohl bezplatně používat jeho fitka. Vybral jsem si to na Solinkách, protože to bylo nejblíž a vybavením nejvíce vyhovovalo mým představám. Ty ses ukázal i na stánku Extrifitu na Mozoláni Classic a nevypadal jsi tam zrovna zdravě. Jak ti fyzicky bylo? Neskutečná zima. Pořád. Teď nemluvím o tom, že tam bylo poměrně chladno, ale o vnitřním pocitu. Prostě když v kotli netopíš, nepřijímáš žádné palivo, tak to prostě uvnitř nevytopíš. Takže kam jsem se vrtnul, tam mi byla zima. Do toho jseš malátnej, pomalej, utahanej, prostě bez energie. Trochu jako opilý, ale totálně bez té euforie. Jenom s těmi negativy. 10172619_800141516663771_1247145376395335046_n Docela dost se řešilo, že tam byla zima i na tom stadionu, kde se závodilo. Jak to vnímáš ty, coby závodník? Já už se několikrát setkal, že se závodilo na zimním stadionu a v podobném chladu. Ono když máš zevnitř dobře nacukrováno, jdeš na to rozcvičení pozvolna, tak ti to nijak neuškodí. Musíš to svlékat postupně, rozcvičovat se v oblečení a jít na to skutečně pomalu. Už jsem se s tím párkrát setkal a dá se v tom závodit. Ale může se to podepsat pod tvojí formu. Kdo je vydrátovanej, ten bude mít prostě potíže a může mu to trochu uškodit. Jinak nevím, jak to měli ostatní závodníci, ale my (profi) jsme to měli v pohodě. Hodinku předtím jsme byli ještě ve vyhřátém hotelu, pak jsme se jenom přesunuli do vytopené šatny a pak už to byla klasika. Je dnešní profi kulturistika o tom brutálním vyrýsování a připravenosti jako tomu bylo dříve? Ne. Profi kulturistika je dneska hlavně o svalech a podle toho se musím zařídit. Musím se snažit udržet koncepci postavy, abych udržel pas na uzdě. Ale bude to asi problém, protože pokaždé, když jsem přišel těžší na závody, ten pas se trochu rozjel. Každopádně pokud budu chtít uspět, musím přijít s masem a podřídit se tomu trendu rozhodování. A jak jsi viděl umístění závodníků? Tak to musí posoudit někdo jiný. Z pódia to nepoznáš. Jako lidi mi říkali, že jsem měl v tom finále být a šahat po pátém místě. Lukáš to podle mě trochu přehnal s objemem, byl obrovskej, ale trochu hladší. No a s tím Dugdalem to bylo na posouzení rozhodčích. On je líbivý typ, což já nejsem. Ale pozitivní aspoň bylo, že jsem se při těch málo kilech trochu zúžil v pase. Takže v některých pózách byl lepší on, v některých já. Ale stejně je to věc názoru. Lidi kolem tebe ti budou říkat, že si tam měl být, lidi kolem Dugdalea to zase říkají jemu, a to samé platí o lidech kolem Lukáše. Takže si nevybereš. Každý má své fandy. Přesto si myslím, že jsem ve finále mohl být, protože je fakt, že jsem zrýsoval tak, že jsem měl viditelné svaly, které já jsem na sobě v životě neviděl. Co si říkal na Mariána Čambála? Překvapil tě? Hodně. Hodně mě překvapil. On je líbivý typ, má úzký pas, hezky pózuje, hezká volná sestava, zasloužené místo. Dobře, Mozoláni Classic jsme probrali a co z toho plyne dál pro tebe? No, nejdříve bylo zle, Pavel odstoupil z funkce trenéra, ale pak jsme se přece jen dohodli na další spolupráci. Během 2 dnů byla defacto váha nazpět, tak jsme si řekli, že uvidíme. Před Birminghamem jsem měl 98,5 kilo a pódium mělo ukázat, jestli se ty svaly dokázaly zmátořit, nebo ne. Bohužel, BodyPower se umístěním vůbec nepovedlo a skončil si na chvostu. Standa Pešát, dlouholetý mezinárodní porotce, jenž byl přítomen jako divák, dokonce prohlásil, že rozhodčí udělali finále a pak se na to normálně vykašlali. I z fotek bylo zřejmé, že to pořadí tak úplně nesedí… V první řadě ta forma už moc nevyšla. Tím, jak jsme ty svaly zase chtěli naplnit, tak už se nepodařilo pořádně odvodnit, resp. ta voda se prostě nechtěla pustit. Takže to na nějaké dobré umístění nebylo. Každopádně, když jsme nastupovali jednotlivě k předvedení póz po čtvrtobratech, tak se na mě nikdo z rozhodčích, mimo pana Uríčka ze Slovenska, už ani nedíval. Schválně jsem to vždy podržel déle, ale nikdo tu hlavu nezvedl a čmárali si tam do papírů. To samé mi pak v zákulisí říkal i Honza Kubík, že ani na něj už nikdo nekoukal. Asi si udělali pořadí už po čtvrtobratech, nebo podle startovní listiny, nevím. BodyPower Pro Co dál? Příprava končí? Uvidíme. Mrknu na bodové zisky závodníků po Torontu, a pokud tam bude ještě nějaká šance na kvalifikaci, tak je ve hře ještě Chicago Pro a Tampa Bay v srpnu. Když bude po Torontu, které je za týden jasné, že se nekvalifikuji, tak si odpočinu a potom zahájím přípravu na EVL’s Prague, neboť účast v Praze by si přál Extrifit coby můj sponzor. Každopádně ty jsi byl v ostré dietě více než půl roku. Jaká je to pro tebe zkušenost? Docela jsem si tomu navykl. Nejdřív mě trápil nedostatek cukrů, ale tělo se tomu přizpůsobí a pak už to jde. Většinou jsem dával kolem 200 gramů sacharidů na den. Po závodech jsem vždy na chvíli povolil, takže si tělo trochu odfrklo, ale přesto byli vždy nejhorší ty dny těsně před soutěží. S výjimkou Anglie, kde jsem nešel pod 100 sacharidů denně, protože jsem to potřeboval oživit a udržet na 96 kilech. Musím říct, že ta dieta se mi ale držela docela dobře, protože letos mě ta kulturistika hodně bavila. Až na tu Žilinu, která mě dost psychicky srazila. Možná je to o to horší, že sis formu pokazil přemírou snahy, než jejím nedostatkem, nemyslíš? Přesně. Školácká chyba. A neřeknu, kdyby to bylo poprvé, ale už jsem to úplně stejně podělal na Arnold Classic ve Španělsku. No nic, snad už nikdy nebude žádné do třetice..