Petr Března: Dalibor je fakt borec!

Dohnat Petra Březnu k rozhovoru je úkol téměř nadlidský. Pokud se smluvíme na termín, pak vemte jed na to, že se několikrát změní, posune, nebo z něj zcela sejde. Když už se setkáme, tak zase pro změnu někam pospíchá a nedokážeme z toho setkání vydolovat společný časový prostor. Tak jsem na to šel fikaně. S Petrem nás kromě kulturistiky spojuje také společná vášeň pro hokej. Takže jsme se spolu vydali na právě začínající play-off mezi Tygry z Liberce a zahradními traktůrky z Budějic, abychom tam spolu udělali rozhovor ve velmi otevřené a přátelské atmosféře umocněné příznivým výsledkem našeho týmu. A musím říct, že to byl jeden z nejzajímavějších rozhovorů, které jsem poslední dobou vedl. DSC_8309.jpg
Péťo, pokud se máme bavit o nějaké přípravě na Arnold Classic, nedá mi to, abych nezačal u tvých videologů, prezentovaných na Ronniem. Zdálo se mi, že na začátku byly ty tréninky plné elánu, energie, která pak rapidně odcházela. Byl to jenom můj dojem, nebo si to tak cítil i ty?
Ale jo, ta energie odcházela rychleji, než by bylo zdrávo. Ty to víš, několikrát jsme se o tom bavili, že těch aktivit mimo kulturistiku mám skutečně hodně a z tohohle pohledu se to trochu jeví jako problém. Já si to zpětně analyzuju, přemýšlím nad tím, nad úpravou životosprávy, nad tím, že bych měl víc spát, prostě zatím přesně neznám tu příčinu. Svoji roli tam jistě sehrálo i to, že jsem to táhl od španělskýho Arnold Classic,v podstatě bez nějaký větší přestávky. Ty jsi mě před tím trochu varoval, ale mě se v tu chvíli strašně chtělo pokračovat v tréninku. Ta soutěž a ten výsledek mě tak namotivoval, že jsem tu přestávku nedokázal, nebo nechtěl dát. Jak říkám, moje obchodní aktivity, trénink bez pauzy, nedostatek času na regeneraci, to všechno mohlo mít vliv.

Takže jsi vyloženě cítil, že fyzicky odcházíš?
Jo určitě. Ke konci jsem byl fakt unavenej. Na prezentaci
Ptám se proto, že v diskusích pod tvými videology byly komenty typu, jako že do toho nedáváš vše apod…
Tak víš co… Já jsem ty videology slíbil v momentě, kdy jsem byl unešený z toho, že zase závodím. V době, kdy jsem byl v pohodě, bez diety. Jenže jak se časem přituhovala dieta, já měl čím dál míň energie a teď se do toho musíš furt natáčet. Kolikrát jsem se na trénink dostal dost pozdě večer, teď otravuješ nějakýho kámoše, aby šel s  tebou a celou dobu tě natáčel… Takže já zpruzenej z toho, že musím zase někoho otravovat, on zpruzenej, že ho zase otravuju, a do toho mám bejt strašně jakoby v pohodě. Takže některý ty díly podle toho tak vypadaly.

Jasně. Pojďme k Arnoldovi. Ta forma asi nebyla nejlepší, co si budeme povídat. Jak to vidíš ty?
Ty hele, já ti ani nevím. Vím, že na fotkách to vypadalo fakt špatně, ale v reálu mi to zase tak hrozný nepřišlo. Ten závěr, to znamená superkompenzaci a hlavně odvodnění, jsem zvládl určitě lépe jak v tom Madridu, kde se mi závěr naopak vůbec nepovedl. Vždyť já shodil od pondělního focení v Praze 7 kilo. Nevím, jestli jim neblbla váha, ale já tam navážil nějakých 122 kilo. Dalibor Hájek dokonce jenom 121 kilo. Toho to chudáka na chvilku rozhodilo, protože měl o dvě kila míň jak na MS před dvěma roky. Ale je fakt, že ta tvrdost, ta mi tam chyběla. Když jsme společně cvičili v Gold Gymu a viděl jsem tam Dalibora, tak jsem si říkal, co tam dělám. Ten byl fakt jinde.
Ale shodneme se na tom, že objemy jsi patřil mezi špičku a pouze nedostatek lepší formy tě stálo umístění, nebo ne?
Jo, to jo. Objemově jsem na ně myslím měl.
           
Jak jinak na tebe celý Arnold Classic zapůsobil?
Nooo…každopádně obří akce, spoustu závodníků, mraky lidí, ale taky spousty zmatků a pořadatelských přehmatů. Už loni mi cestou do Španělska Katka Kyptová říkala, že ta organizace je šílená. Strašný zmatky. Ale tam (ve Španělsku) se to vůbec nepotvrdilo. Ale tady to fakt jako je. Strašný. Tam startuje 600 nebo 800 závodníků ve všech možných kategorií. A teď si vem, že oni vydali rozpis, kde a v kolik je prezentace apod. A ve finále je to úplně jinak a přitom o tom nedaj nikomu vědět. My jsme měli mít prezentaci v pátek ráno, ale dělali jsme jí ve čtvrtek večer. A to ještě díky tomu, že nám Standa Pešát řekl, že se máme vrátit po závodech Michala Sittera zpátky na místo. Tvrdil, že bude prezentace, i když na papíře měla bejt v pátek ráno. No a do toho Eva Sukupová, která tam byla taky, tvrdila, že máme jet na hotel, protože měla od pořadatelů na papíře potvrzeno, že bude v pátek. Ukazovala papíry, kde to bylo všechno vyškrtaný, a jela podle plánu. Nakonec než jsme se rozhoupali, tak z nějakýho důvodu, asi že jim to odsejpalo, začala prezentace. Kdybychom tam přijeli v pátek ráno, jak původně chtěli, tak bysme pravděpodobně nezávodili. A to ještě nic není! Podle plánu měla v pátek ve 12:15 začínat první kategorie nejlehčích kulturistů. Takže jsme tam přijeli pro jistotu už v jedenáct, ale to už jely naše kategorie! Takže Martin Rezek prostě neodzávodil, Tomáš Kašpar stihnul vlítnout na pódium akorát na poslední porovnávání nenamazanej a nepřipravenej a my s Daliborem jsme se stihli tak trochu naolejovat, skutečně lehoučce se rozcvičit a šlo se na věc. Takže tohle bylo fakt špatně. Oni vydaj nějakej plán a měli by se ho držet, ale oni jedou asi podle nějaký momentální situace, jak jim to zrovna jde. Když se závody vlečou a zpozdí se o dvě hodiny, tak je to na prd, ale nakonec závodíš. Oni to posunou o dvě hodiny dopředu a ty máš smůlu. To je fakt blbý. arnold-fitness-expo.jpg
Hmm, a všeobecně atmosféra?
Jó, to je dobrý. Je vidět, že ten Columbus tím fakt žije. Že tam je hromada lidí jenom kvůli tomu. Expo, který probíhalo v úplně jiný hale, bylo asi tak stejně veliký jako FIBO, myslím tím tu halu s profíky, ale byla mnohem víc nabitá stánkama s těma vyloženě kulturistickýma věcma a mnohem, mnohem víc lidí. To bylo místy až vyloženě nepříjemný, protož ses sunul po centimetrech s neustálým kontaktem, utiskovanej. V pátek to ještě šlo, ale v sobotu ses fakt nehnul. To nešlo. Dostat se k stánku bylo téměř nemožný. Ale na druhou stranu bylo skvělý, žes tam potkával i starý lidi, kteří chodili do toho divadla, kde se závod odehrával s těmi dalekohledy a užívali si to. Bylo vidět, že to tam osloví mnohem širší veřejnost, než jak jsme zvyklí u nás.

Závody profíků jsi viděl?
Ne, neviděl. Trochu jsem nad tím přemýšlel, váhal jsem, jestli se mám jít podívat, ale nakonec jsem se tam sešel s Robinem Krejčím, což je rodák od nás z Rumburku a ten nás vzal do Columbusu do centra. Závod je totiž v nějaké průmyslové zóně a nic moc k vidění tam není, zato centrum je pěkné. Ale šli jsme na afterpárty. To byl mazec. To byla obrovská diskotéka přímo napojená na Arnold Classic. Tam bylo dva a půl tisíce lidí, kteří byli na Arnold Classic, ať už jako diváci, nebo samotní aktéři. To bylo fakt pěkný. Dělaj to tam vyloženě v návaznosti na závody, všude byly plakáty s výživou, kulturistka, jela tam šou, akrobatky, akrobati zavěšený na lanech atd. Prostě taková kulturistická diskotéka. DSC_5682.jpg
Co jsi říkal na svůj výsledek?
Já ho tak nějak čekal. V závěru jsem se snažil to nějak dohnat, spoléhal jsem na to, že když se mi podaří dobře odvodnit, že by to mohlo ještě trochu ztvrdnout a já mohl pokukovat po finále. Ale když jsem zjistil, že jich je tam jenom pět, tak už jsem si moc nadějí nedával. Já je viděl na prezentaci a tušil jsem, na čem jsem. Trochu jsem byl překvapený, že ve finále nebyl brazilec, co ho připravoval Dennis James, protože byl výbornej.

Se samotným Arnoldem ses potkal?
Nepotkal, ale potkal jsem se s Hidetadou, se kterým jsem se seznámil během mého prvního pobytu v Americe.

Pamatoval si tě?
No právě! Já jsem nechtěl trapit, tak jsem se k němu tak nějak nenápadně přibližoval, ale jen co mě zmerčil, tak ke mně letěl, a hned se vyptával co a jak, protože mě viděl od barvy. On je úplnej medvídek, milej, přátelskej… On je fakt bombovej.
Takže nelituješ té své účasti na AC?
Néé, vůbec, ani trochu. Maličko je mi líto třeba Martina Rezka, který vypadal výborně, ale prostě závodit nemohl, protože nestihl svoji kategorii a přitom to v žádném případě nebyla jeho vina. Jinak tam byla výborná parta, nařechtali jsme se, bylo to fajn.

Jo? I Dalibor Hájek se řechtal? Na mě působí jako strašnej bubák.
Jojo, přesně vím, o čem mluvíš. On vypadá, že je takovej ostrej a nevím, třeba takovej normálně je, ale tam byl úplně strašně v pohodě. Já, že jsem ho neznal, tak jsem na něj po tom týdnu, co jsme společně strávili, změnil úplně názor. A to radikálně. Je to opravdu borec. Fakt borec. Takže já jsem mu to pak strašně moc přál a když vyhlásili Shabunyu na druhým místě, tak jsem měl husinu po celým těle. Dalibor byl tak neskutečně kvalitní, že mi to nedalo a tahal jsem z něj rozumy a chtěl po něm nějaké rady, takže doufám, že mě to zase posune někam dopředu…

A chystáš teď něco?
Intenzívně přemýšlím nad soutěží na FIBU. Tam jsou totiž nejenom profíci, ale i amatéři. V tuhle chvíli to ještě není nijak zprasený, přičemž ty závody jsou až za šest týdnů. Takže si myslím, že bych to mohl ještě zkusit. PB s Hidetadou