Pavla Kladivová- „Jsem zastáncem čistého sportu“

Její jméno ji skutečně vystihuje. Dnešní rozhovor mi poskytla naše česká nejlepší vzpěračka, bývalá kulturistka a trojbojařka, sportovkyně každým coulem, držitelka několika českých a světových rekordů.  44189_1522354633022_1659295203_1239472_1870923_n.jpg
V kolika letech jsi poprvé nad sebe nadhodila olympijskou činku?
  Se vzpíráním jsem začala opravdu hodně pozdě. Poprvé jsem nadhazovala až těsně před svými 23. narozeninami. Sport jsem ale dělala úplně od malička. Začínala jsem baletem, gymnastikou, a přes spoustu jiných sportů jsem se dostala až k atletice, kterou miluji dodnes. Ke vzpírání jsem se dostala díky kamarádům od nás z posilovny Mega Pro na Kladně, kde jsem trénovala. Byli to bývalí atleti, kteří se znali s naším šéfem, panem Filipovičem od vzpírání. Já chtěla nějakou změnu, něco rozmanitějšího než trojboj. Neměla jsem rozhodně žádné velké ambice. Chtěla jsem jen dělat něco, co mě bude bavit. Vzpírání je technicky jeden z nejnáročnějších sportů vůbec. Technika se učí roky. Letos v létě to bude 5 let, co jsem začala a rozhodně nemůžu říct, že bych byla technicky dobrá. Stále mám obrovské rezervy.
 
Jsi naše nejlepší vzpěračka mezi ženami. Co si vzpěračka myslí o kulturistice?
  Můj názor na kulturistiku je takový, že více než čistě sportovní aktivita, je to životní styl. Je to více o jídle a věcech kolem než o cvičení. I když budete dřít jak diví, nikdy nebudete mít super formu, pokud budete žrát jak prasátko a každý večer chlastat… To platí v podstatě pro jakýkoli vrcholový sport, nicméně v kulturistice jsou asi nejvíce vidět chyby, kterých se normální člověk prostě dopouští. Já mám vypracovaný jídelníček a snažím se ho dodržovat, ale nemůžu říct, že bych občas nezhřešila. Miluji čokoládu, ořechy v množství větším než malém, koleno s křenem, žebírka. Ale u mě se ten občasný prohřešek v pohodě schová. O to víc ale musím dřít s činkami, pilovat do nekonečna techniku. Jinak máme samozřejmě váhové kategorie, takže váhu držím neustále v rozmezí +/- 1 kg stejnou.
Jinak mám mezi kulturisty spoustu super kamarádů. Moc jim fandím. Každý sport má prostě to svoje… pavla_hexagonal_1.jpg
V předešlém rozhovoru s dr. Noskem bylo zmíněno, proč se kulturistika nestala olympijským sportem. Vinu na tom nesou anabolické steroidy. Vzpírání olympijským sportem je, ale s dopingem se také potýká. Co si o tom myslíš
  Pokud vím, tak kulturistika byla vyřazena ze stejného důvodu i ze světových her. Je těžké to hodnotit. Kulturistika je v tomhle hodně specifická. V silových, i jiných sportech se můžete dostat opravdu hodně daleko, protože je to i o jiných věcech než jen o formě těla, ale velký vliv má i technika, respekt před činkou (tedy psychický stav) atd… O mně se ví, že jsem velký zastánce čistého sportu. Nejsem naivní, samozřejmě, že se bere všude, ale čím jdete v tom výkonnostním žebříčku výše, tím více jsou ti lidé pod dohledem. Nás je v reprezentaci v současné době 6 a vedeme tabulky v počtu odběrů, v těch krevních dokonce absolutně. Porážíme i velké sporty s obrovskou základnou jako je třeba atletika. Nikdo z nás nechce přijít o práci a tak si nic takového nedovolíme. Napsat, že se dopingové látky běžně užívají, mi přijde hodně odvážné a absolutně s tím nesouhlasím.
Pamatuju si, že jsi jednou stála na pódiu a zúčastnila se soutěže žen v kulturistice. Co tě k tomu vedlo?
  Jj, v roce 2008 jsem byla na GP Vyškov. Pro mě to byla jen sranda. Změna. Měla jsem po sezoně a tak jsem si chtěla zkusit, jestli to zvládnu. Je to úplně jiný sport. Po tréninku spousta endorfinů, byl to relax, žádný stres z techniky, mentálně to byl opravdu odpočinek. Jen jsem měla problém s izolovanými cviky. Mě to strašně nebaví. Mám ráda komplexní a základní cviky s velkou činkou, kladky mi nic neříkají:). Na rozvoj svalstva jsou dle mého stejně vícekloubové cviky nejlepší. Podívejte se na vzpěrače (nemyslím samo sebou super těžkou váhu 105+), jak mají rozvinuté svalstvo a nikdo z nich necvičí kladky. Všechno to je jen trh, nadhoz, dřepy, pozvedy. Uznávám, že prsa většině chybí, protože benč je pro vzpírání kontraproduktivní, ale patří mezi základní cviky, takže moji teorii to nevyvrací.
 
Co ti vadí na kladkách?
  Nebaví mě. Nemám pocit, že je to nějaké velké cvičení… prostě pracuje jeden sval a zbytek odpočívá. Na dřepu, pokud ho děláte správně, zapojujete všechno. Ruce, záda, břicho, komplet nohy. O trhu, nadhozu ani nemluvím, to je snad jasné. 62404_1522378953630_1659295203_1239493_8107062_n.jpg
A co říkáš na dnešní bodyfitnessky?
  Bodyfitness jde úplně mimo mě. Ať se na mě dámy nezlobí, ale mě to prostě nepřijde jako sport, ale jako přehlídka plavek. Některé bodyfitnessky mají krásné figury, to rozhodně ano, a chápu, že pro to musí makat, ale točit se do čtvrtobratů a třikrát si převléknout plavky? To není nic pro mě.
 
Kde tě můžeme vidět trénovat?
  Celá reprezentace trénujeme v tréninkově hale ve Stromovce v Praze. Jinak také na Kladně v posilovně Mega pro, kde to mám opravdu moc ráda. Je tam prima parta lidí a já si tam chodím spíše pokecat, protože všechny vzpěračské tréninky jedu v Praze a tady maximálně dřepy, pozvedy, tlaky.
Trenérskou licenci mám a občas trénuju, ale není na to čas. Jsem hodně vytížená. Mám dvoufázové tréninky, studuji vysokou školu, moc často se nenudím.
 
Tvůj životní partner je náš nejlepší český vzpěrač Jirka Orság. Umíš si představit, že bys chodila s někým, kdo nebude mít se silovými sporty vůbec nic společného?
  Nějak jsem nad tím nepřemýšlela. Jsem spokojená s tím, jak to je:). Nicméně je těžké si představit, že bych měla doma někoho, kdo by do mého sportu vůbec neviděl. My jsme s Jirkou v podstatě neustále. Bydlíme spolu, trénujeme spolu, máme společné problémy i radosti. Jediná chvíle, kdy ho nemám vedle sebe je, když jsem ve škole. Studuji inženýrské studium na VŠ chemicko-technologické, obor výroba léčiv. Má práce je v současné době příprava nových forem stávajících léků. V podstatě je to práce v laborce. Příští rok končím a rozhodně plánuju jít na další VŠ. Dokud budu vzpírat na téhle úrovni, budu i studovat. Dělat čistě jen sport by mě nenaplňovalo. Potřebuju cvičit nejen svaly, ale i mozek, jinak bych časem zdegenerovala.
 
Popiš nám, jak vypadá tvůj tréninkový týden. Myslíš si, že se nějak liší od kulturistického tréninku?
  Spíš přemýšlím, jestli mají tyto dva sporty něco společného. Naše tréninky jsou delší, trénujeme dvakrát denně základní cviky. Nikdy nic izolovaného. V přípravě je to opravdu jen trh, nadhoz, dřepy, pozvedy a jejich varianty.  Málokdy se dostaneme přes 5 opakování, s blížící se soutěží se to samozřejmě ještě zintenzivňuje, takže děláme série po dvou, po jednom opakování. Je to obrovský záběr na CNS. Osobně mnohem lépe zvládám objemové tréninky, po vysokointenzivních bývám podstatně více unavená. 29040_1366690821524_1659295203_874608_3046889_n.jpg
Jako každý vrcholový sportovec samozřejmě používáš suplementy. S kterými suplementy máš nejlepší zkušenosti?
  Základ je vždycky kvalitní strava. V tomhle směru mám celkem vyhraněné názory. Díky tomu, že studuji obor blízký farmaceutickému průmyslu, vím, jak tenhle business funguje. Suplementy jsou jen nadstavba a rozhodně nejsou zázračné. Doplňky beru maximálně 12 týdnů před vrcholnými soutěžemi, tedy dvakrát do roka. Jinak maximálně BCAA, protein. V přípravě je to navíc kreatin, gainer, nitro, glutamin, HMB. A taky Xplode.
Bojím se zkoušet nové věci, člověk si nemůže být jistý ničím. Absolutně pasé jsou pro nás výrobky z USA. V současné době představují problém některé látky, které jsou nově zakázané, ale přesto se nachází ve spoustě legálně prodejných suplementech. Chyba je ta, že se to v podstatě nedá dohledat a ve spoustě případů se tyto látky schovávají pod jakýmsi souhrnným názvem, který je chráněný a jeho složení není podrobně popsáno.
 
Dříve jsi závodila i v trojboji. Proč už nezávodíš, přestalo tě to bavit?
  Těch důvodů bylo více. Nejvíce mi ale vadily dresy. Pro mě to už nebyla ukázka čisté síly, ale toho, jak kdo dokázal zkrotit ten šílený obleček. Řeči, že je to tak bezpečnější, jsou dle mého opravdu směšné. Vzpěrači dřepují bez dresů mnohem intenzivněji, hlouběji, bez motacích bandáží a také přežívají… Každou chvilku jsou nové, lepší a ty staré také moc dlouho nevydrží a levná záležitost to není… To mě opravdu nebavilo. Ale prostě to k tomu sportu patří a já to nezměním. Chápu, že jsou lidé, co tím žijí, a spousta z nich je se mnou v kontaktu i dnes a řešíme spolu tréninky, shazování apod. Mimochodem trojbojaři jako lidé jsou mi stále velmi blízcí…
Dřepy a pozvedy jsou běžnou součástí mého tréninku i teď, jen ten benč nedělám v podstatě vůbec. Letos plánuji, že bych si opět odskočila na nějakou pohárovku. Těchto závodů bývá během roku poměrně hodně a musím říct, že mě baví ta atmosféra, uvolněná nálada a to, že na závodnících bývá vidět, že se sportem opravdu baví. Tyhle akce si vyloženě užívám a moc se těším, až se opět uvidím se svými přáteli! 7-5635-vzperacka-kladivova_.jpg
Mohla bys nám prozradit, v jakých disciplínách jsi česká a světová rekordmanka?
  Česká v benči v kategorii juniorek do 67 kg a snad i žen mám 105 kg, pozvedu do 67 kg  197 kg. Na závodech jsem dala ale i 205 kg, jenže to nebylo v trojboji, ale na pohárovce a proto to není počítáno do čes. rekordů. Světová ve zvedání kamene mám 200 kg. Teď bych ráda ještě nějaké ty vzpěračské… uvidíme:)
 
Co plánuješ do budoucna, máš nějaký cíl?
  Olympijské hry… Rozhodně to není snadný cíl, ale udělám pro to vše, co bude v mých silách. Kvalifikaci máme na ME v Turecku, které bude probíhat do půlky dubna. Tak držte palce!
Co poradíš všem holkám, které chtějí začít soutěžit ve vzpírání, v trojboji nebo v kulturistice?
  Každý z těchto sportů je jiný, každý ale vyžaduje určitou dávku odvahy a sebeobětování.  Rozhodně ani jeden nepatří mezi ty komerční a nemůže jej dělat každý. Na druhou stranu ten, kdo si vybere vždy tu nejlehčí a nejsnadnější cestu, je tak trochu srab, a tak to můžete brát jako výzvu. Když se vám pak něco podaří, jste prostě hrdina. Vždycky je dobré dávat si postupné cíle a jít pomalu nahoru. Nejdůležitější ze všeho je si ale uvědomit, že stále je to jen sport, zábava, a musí vás hlavně bavit. Bez toho to prostě nejde.
 
Komu bys chtěla nejvíce poděkovat?
  Rodině, kamarádům, spolužákům, že mi nechávají opisovat sešity a kamarádce Tereze, že mi hlídá mé dva kocoury, když jsem zrovna někde na cestách.