Pavel Vacek - Dělám jen to, co mě baví, víc v tom nehledej

Pavel Vacek - Dělám jen to, co mě baví, víc v tom nehledej

Jan Caha | 04. 06. 2021

Předně děkuji Pavle za možnost rozhovoru. A přiznám se, je mi ctí. Už jako mladý dorostenec a junior jsem žasl nad kulatostí ramen při závodech v Čelákovicích a formě, o které se nám mohlo jen zdát. Nicméně, pojďme na rozhovor a věřím, že i s trochu netradičními otázkami…

Zároveň ještě jednou gratuluji ke skvělému výsledku na ME, které se konalo v již tradiční mecce kulturistických soutěží v Santa Susanně. Nemůžu tak začít jinak než tvojí formou právě na ME. Po roce, který nebyl snadný zřejmě pro nikoho, zvláště ve fitness ne, jsi dokázal představit v masters věku skvělý pokrok oproti své poslední sezóně. Čemu to přisuzuješ?

Lockdownu. Ačkoliv jsem byl velký a hlasitý odpůrce vládních opatření, nemůžu popřít, že ze sportovního hlediska na mě měly blahodárný vliv. Tím, jak zásadně ubylo aktivit, různých setkání, akcí, možností se stýkat a hlavně kde, tak nebylo co dělat, zajišťovat a organizovat. Takže jsem seděl doma na zadku a šetřil energií. Tu jsem pak mohl investovat do tréninku a hlavně regenerace. Půl roku jsem skutečně žil ten příslovečný bodybuildinglifestyle a musím říct, že mě to bavilo. A tím, že mám kvalitně vybavenou posilovnu v baráku, jsem si kolikrát skutečně připadal jak na nějakém soustředění. Takže ta soustředěnost na celý ten tréninkový proces, kterou bych za normálních okolností kvůli pracovním a rodičovským povinnostem neměl, tak ta si myslím, že mi hodně pomohla.

Vždy jsi měl skvělá ramena a horní část hrudníku. Mám k nim hned dvě otázky…jak na ně? A čím to, že letos vypadaly oproti letům předchozím dohromady s pažemi ještě kompaktněji? Udělal jsi v jejich tréninku nějakou změnu?

Na ramena jsem mnohem víc používal jednoručky. A je to zase dané trochu tím lockdownem a omezeným přístupem ke špičkovému vybavení v posilovnách, kdy jsem nemohl jet všelijaké stroje, multipressy apod... Takže zpátky k základům a v tomhle případě k jednoručkám a jak se ukázalo, všechno zlé, je k něčemu dobré. Občas prostě přes všechno to vybavení zapomínáme na železo.  Upažování v předklonu, předpažování, upažování do stran. To vše hodně natvrdo pomocí ubíraných, resp. shazovaných sérií. Všeobecně mám radši trochu menší váhy, rychlejší tempo tréninku, vyšší počet opakování, ale hodně do pálení a v rámci možností za hranici svalové bolesti. Co se týká prsou, na to se mě každý ptá, ale oni mi rostou tak nějak samy. Ale je fakt, že každý trénink začínám benčem hlavou nahoru na multipressu. Pak už je to různé. Jsem hlupák, že jsem ještě nevydal nějaký e-book, kde bych zasvěceně mluvil o tréninku prsou. :-) 

Netajíš se tím, že každou partii trénuješ s různou frekvencí v týdnu. Nedržíš se tak standardního modelu, kdy profíci rozbijí partii jednou týdně a pak na ni šáhnou až v týdnu dalším. Jaký je tento systém, a jak dlouho ti trvalo, než jsi na něj vlastně přišel?

No, dlouho… Vlastně až někdy poslední dva roky. Je to hlavně kvůli hledání tréninku na biceps, kdy jsem zjistil, že 1x týdně je na biceps málo, ale triceps se mi při tréninku 2x týdně přetrénovává a „odchází“. No a stejně tak pro lýtka je 1x týdně málo, tak je musím k něčemu vložit. Břicho jezdím 3x týdně, ty větší partie 1x. Je to takovej guláš. 

Když už jsme právě u tréninku, máš nejoblíbenější a nejméně oblíbenou partii, nebo je to vlastně u každé přípravy trochu jiné. Jaké to bylo v té letošní?

Nemám rád hamstringy. Letos především, protože u nich mi ta variabilita cviků fakt chyběla. Zanožování, Mrtvý tah a nazdar. A u MT se mi navíc strašně motá hlava, takže to mi fakt moc nechutná. Jinak nejoblíbenější asi vyloženě nemám. Cvičím rád všechno.

Zastavím se nyní u masters kategorií. Častokrát se zde již setkáváme s tím, že kulturisté přeci jen nějaké ty deformity dané dlouhými tréninkovými zkušenostmi mají. Tvoje postava a svaly ale vypadají stále velmi mladistvě. Co stojí za tvoji sportovní dlouhověkostí a stále velmi kompaktní postavou bez zjevných deformit?

Nevím. Ptá se mě na to kdekdo a já bych strašně rád pronášel nějaký moudra a vytřískával z toho prachy, ale to tajemství fakt neznám. Přesto si myslím, že to je pravděpodobně dané tím, že nejsem silový typ a zavčasu jsem si to uvědomil a nechtěl to zlomit. Nikdy jsem nebenčnul víc než 150 kg, což je při mé váze a objemu prsních svalů málo. Chvíli mě to trápilo, ale pak jsem nad tím mávnul rukou a řekl si: „No a co, hlavně, že rostou…“ A tak to mám v podstatě u všech partií. Prostě jsem se smířil s tím, že nemám sílu, a tak jsem rezignoval na ty cviky jako je Mrtvý Tah, klasické dřepy, cvičení o 2-3 opakováních, zkoušení nějakých maxim apod… A to jsou techniky a cviky, co způsobují ty mikrotrhliny, deformity, zranění a rozšiřující se pasy. Aspoň myslím. A pak je tu druhá věc. Nikdy jsem se nevyžral. Tyhle 2 věci jsou obrovskou chybou u kluků nad 40 let, že nestačí vyskočit z toho vlaku myšlení ala… „jsem mladej, věk je jenom číslo, naložím si bomby, nějak s tím pohnu, pak dám objemovku, naberu 30 kg sádla, pak to shodím…“ Výsledkem jsou ty deformované svaly prorostlé tukem a pokryté vytahanou kůží, když to pak shazuješ. Je dobré si přiznat, že už nejsi ten mladík, že věk není úplně jen číslo, že schopnost regenerace a příjmu živin je omezená, a že tím pádem musíš udělat nějaké změny.

Změnil se za ty roky tréninku, které máš za sebou, nějak tvůj přístup?

Ani ne. Pořád se snažím jet jakýsi light heavy duty. :-)

A jak vlastně hodnotíš tréninkový přístup mladší generace kulturistů. Občas mám pocit, že víc přemýšlí a baví se o tom, jak se cítí, než aby tvrdě trénovali. Jak to vidíš ty? Trénuje se teď více, nebo méně. Efektivněji nebo méně efektivně? A jsou tu nějaké talenty, které by dle tvého mohly v budoucnu nahradit tu vaši generaci, ke kterým by mohla ta další generace vzhlížet? (zde se omlouvám za vlastní pocit, možná pocit špatný).

To je těžká otázka. Když vidím dnešní juniory, tak já v juniorském věku, jako medailista juniorských Mistrovství, bych jim mohl leda tak utírat záda. Takže odpověď na otázku, jestli jsou dnešní junioři lepší, než naše generace zní jednoznačně ANO. Násobně. Jenže je fakt, že tvrdě trénujících mladých kluků moc nevidím, takže to bude zčásti dáno mnohem větší informovaností, bohužel taky lepší dostupností AS a taky násobně větší ekonomickou silou. Ale zase abych jim nekřivdil. Dřív cvičilo mnohem méně lidí, takže si přišel do posilovny, kterých bylo taky míň a procento závodníků a „makačů“ v místnosti bylo vyšší. Dnes je těch dříčů možná stejně, ale rozpliznou se mezi desítkami mobilistů, kteří si přišli do fitka nahrát nějakou kravinu na TikTok, takže nejsou tak na očích a hlavně to nedělá tu atmosféru posilovny. Když zajdeš v jakoukoliv hodinu do T&M Olympia v Praze, budou tam dřít a atmosféra bude jiná, než v nějakéj jiném fitku v Praze ve stejnou dobu.  Co se týká talentů, zdá se mi, že v těch „pojuniorských“ letech je dost velká úmrtnost a po těch nadějích se slehne zem. Takže co se týká kluků do 30 let s potenciální zářivou budoucností, zatím bych to viděl určitě na Pavla Koukala, jako No.1, který roste neskutečně a navíc vyváženě, pak možná Vojtu Trnku, ten je myslím taky ještě mladej. Z holek je to jednoznačně Kristýna Seidlová, která má na to, aby se stala etalonem wellness v Elite Pro, vzhledem k jejímu věku, na a taky Gabriela Hejná, co jako juniorka udělala super výsledek na ME v hodně našlapaný kategorii bodyfitness žen.

Jak obecně se v masters kategorii cítíš? Je soutěžení již trochu o něčem jiném, než když jste se v chlapských kategoriích rvali o každou příčku, nebo se ve vás stále ti „malí soutěživí kluci“ nezapřou?

Dobře. Když vyhráváš, tak je to fajn, viď… Jasně, to je pořád stejný, ty puboši v hlavě jsou tam furt. Když mi bylo 30, koukal jsem na tehdejší Masters závodníky a přišli mi všichni strašně starý a já se zaříkával, že tam nikdy stát nebudu. No a vidíš, jsem tam… Na druhou stranu, ještě pořád loupu mladý kluky na podiu, takže to snad není úplně mimo…

Na jednom z tvých videí jsem zaznamenal, že celý den při soutěži nejíš. Máš pouze velkou snídani. To není zrovna tradiční recept ve světle toho, že kulturisté často řeší během dne každý detail ve snaze být lepší a lepší. Je to tvůj tradiční recept na skvělou formou?

Ano a dělám to tak poslední dva roky. Odkoukal jsem to od Vojty Koritenského, který to dělá stejně. Ono, upřímně, ty detaily tam řeší většinou ti, co formu nemají a myslí si, že to doženou tím, že si napočítají na minutu přesně příjem polystyrenových chlebíků a pěti a půl piškotu a sežerou co nejvíc nugety. Jenže buď tu formu máš, a pak jsou ty změny minimální a téměř neznatelné, nebo ji nemáš a v den závodu už to nezachráníš.

V posledních dnech před soutěží se také řeší různé manipulace s vodou, jak to v tomto směru máš ty?

Celá moje příprava vždy směřuje k tomu, že jsem týden před soutěží hotov. Pak nemusím praktikovat tyhle manipulace, protože ty klasické superky nabízí jen malé benefity, zato obrovský prostor k tomu, to celé posrat. Takže večer před soutěží přestanu pít, ráno jen 1 dcl vody k snídani a hotovo.

Už jsem se tímto trochu přesunul ke stravování. Co bylo první jídlo, které sis po návratu ze soutěže dal a na které jsi se těšil?

Po Extrifit Cupu na žádný. Fakt. Dcera měla hlad, tak jsme jeli k mekáči, do auta si vzali nějaký hambugry a já ho ani nedojedl. Co jsem měl doma po závodech si vážně nepamatuju. Zato ve Španělsku, to byla jiná káva. Tím, jak je to v tom turistickém resortu, tak v hotelu strašně dobře a rozmanitě vařili, včetně těch zákusků a předkrmů atd… Tak tam jsem si dal fakt všechno, a to jsem si užil, protože to prostě neklohníš ty a jen si ukazuješ prstem.

Odlišuje se tvoje strava něčím od běžné kulturistické, nebo je to taková ta standardní klasika nic výjimečného bys ve své stravě nehledal?

Moje strava je extrémně monotónní. Vejce, rýže s masem kuřecím, nebo hovězím. Sem tam něco koupeného typu sushi atd.. Je to tím, že prostě neumím vařit, nemám fantazii na recepty. I proto obdivuju všechny ty Masterchefy a miluju pořady o jídle. Ale sám neuklohním nic. Takže i tahle moje neschopnost a antitalent na vaření stojí za těmi malými výkyvy ve formě.

Je něco, co považuješ ve své fitness kariéře za největší výživovou chybu, kterou jsi dělal, a kterou by si dnes již neudělal. Něco, co bys poradil svému mladšímu já, ať dělá ve výživě jinak, a to ať v „objemu“ nebo dietě?

Asi ne. Ačkoliv jsem teď mluvil o monotónní stravě, tak jsem tím myslel ty základní 3-4 jídla denně. Jinak jím v podstatě vše. Nejsem fanatik, abych se pokřižoval před fast foodem, piju mléko, jím ovoce, v objemu musli, mám rád sýry a všeobecně mléčné výrobky. Miluju zmrzku. Jen to jím jakoby nahodile. Prostě vidím v ledničce jogurt, tak ho sežeru, někdy si dám k vejcům housku, jindy rejžák... A taky mám záklopku. Dám si zmrzku, ale nesežeru ji kýbl. Zároveň nemusím všelijaké složité  omáčky a z tučného masa se mi odmalička zvedá kufr. Takže když mi někdo říká, jééé, ty jsi chudák, že nevíš, jak chutná ovar, tlačenka, vařený koleno atd… tak já to skutečně nevím, ale kulturistika s tím nemá vůbec nic společného, prostě se mi to hnusí.

Jako marketingový specialista společnosti Extrifit máš skvělý přístup k suplementům. Věřím, že kovářova kobyla nechodí bosa. Takže se zeptám na to, který suplement je tvůj nejoblíbenější, a proč právě arginin :D

Argininu jsem zahnul s Citrullinem. (smích) To je úžasná věc na prokrvení bez toho (někdy zbytečného) nastřelení. No a hlavně nepopiratelně funguje. A pořádně prokrvený chce být každý při tréninku. Od hobbíka po profíka. Pro ten pocit cvičí většina lidí, myslím si. Tady na tý fotce jsou doplňky, které teď používám v dietě. 

Jistě máš ale v oblibě i jiné doplňky, bez kterých si přípravu na závody, nebo jen „fitness přežití“ nedokážeš představit, které by to byly?

Tak samozřejmě je to protein. V dietě Hydro Iso 90, ten považuju za úplně nejlepší v naší nabídce, mimo přípravu jakýkoliv. Klidně i ten „obyčejný“ WHEY100. Pak jsou to všechny ty NO věci z výše popsaných důvodů. Ale nejvíc asi využívám doplňky, které bych doplňkami ani nenazýval. Tím jsou ty naše fitness potraviny, kdy Break mám každý den, často i teď před závody. Protein puding na noc, abych furt neběhal na záchod, jako by tomu bylo při vypití klasického proteinu. EXXE tyčky jsou famózní záchrana v dietě a samozřejmě nějaké ty vitamíny a kloubku. Imun Vita Shock si dělám každý den k snídani. Pravidelnému pití Flexainu přičítám to, že nemám žádné problémy s klouby ani se šlachami.  

Pro Extrifit pracuješ již delší dobu. Za tu dobu značka prošla ohromným vývojem, stala se jedničkou na trhu a dnes není snad fitness nadšenec, který by ji neznal. I tak, cítíš ty sám nějaké rezervy, které by ještě mohl Extrifit zlepšit, a na co se možná v budoucnu můžeme těšit?

Minulý týden jsem byl u šéfa, majitele Extrifitu, Františka Nádvorníka a sdělil mi další plánované produkty. Teď budou nová másla, to nás čeká snad už příští týden, ale v plánu je toho víc od rozšíření příchutí u stávajících produktů po nějaké nové věci. Limitem jsou pro nás prostory a lidská síla, které se nedostává. Takže rezervy jsou, plány máme, ale trochu nás brzdí lidský faktor. Ale Franta to nějak vymyslí, aby zákazníci dostali nějaké nové pecky, protože to je prostě Franta. Genius.  

S příchodem Karlose do Extrifitu se navíc rozšířilo i pole působnosti. MMA je dnes velmi žádaným sportem nejen v ČR. Můžeme se tedy těšit na rozšíření nabídky i v tomto směru? A jak obecně hodnotíš působení Karlose u Extrifitu?

Karlos nám oslovil zákazníky, kteří sice nějaké povědomí o doplňcích měli, ale třeba neměli tušení o našich gelech, kterých je Karlos velkým fandou a především konzumentem. Sranda byla, že když jsme s ním jednali o kontraktu, říkal, že budget na doplňky nemusí být nijak velký, protože jich zase tak moc nesní. Po prvním měsíci, kdy zkusil naše věci, kdy vyzkoušel, že mu Fatall, Thermogel fakt pomáhají shodit, si toho bere strašný kotle a v té spotřebě překonává mnoho kluků z teamu. Což je skvělé, protože já pak vím, že ta jeho reklama je upřímná, a hlavně to z něj cítí i fandové. Jinak dosah a pracovní nasazení Karlose je brutální. Ten chlap snad nespí a málokdo tuší, jaký je to pracant a dříč jak po té tréninkové stránce, tak po té byznysové. Do budoucna chystáme nějaké produkty spojené s jeho jménem, on sám má nějaké nápady, ale budu se opakovat, kapacity lidských zdrojů jsou omezené.

Tým je samozřejmě plný dalších skvělých hvězd, a to hlavně ze současného fitness. Vojta Koritenský, Pavel Koukal, Slavoj Bednář, Kristýna Seidlová…a mohl bych jistě pokračovat dál a dál. S některými se znáš více, s některými kratší dobu. Jsi teď spokojen s týmem, který Extrifit má, nebo bys zde rád viděl ještě někoho dalšího?

Skromně zapomínáš na sebe. I tebe jsme brali jako velkou hvězdu natural bodybuildingu, za kterou bezpochyby jsi. Ale myslím, že časem někoho nového určitě přivedeme, přece jen nechci mít Team plný důchodců, stačí jeden. (smích) Jména vytypovaná mám, říkat je nebudu, ale pokud se rozhodneme obměňovat, nebo rozšiřovat, budou to ty nejzajímavější jména na československé scéně. A taky bych se rád poohlídl po někom v tom MMA, hlavně v tom ženském.

Jako jedna z mála značek se Extrifit zabývá i prací s mládeží, zabývá se vlastním klubem a zároveň se i snaží edukovat prostřednictvím dnes již poměrně rozsáhlého magazínu. Jak jsi spokojen s touto sekcí? Dá se i tam plánovat něco nového?

Spíš to oživíme. To teď nešlo, protože jsme se nemohli setkávat, ale od září bych opět rád rozjel srazy Extrifit Clubu se semináři, nácvikem pózingu a motivačním systémem pro ty nejlepší.

Teď již krátce k oblastem ne často zmiňovaným. Jak důležitá je pro tebe ve vztahu k výsledkům na soutěži opora v rodině a fakt, že i tvoje dcera má pozitivní vztah ke sportu a soutěživosti?

Já nemám potřebu, aby mi doma nějak okatě fandili, brali si transparenty na závody a tak.. Bohatě stačí, když mně manželka vyjde vstříc a potichu to toleruje. A to dělá už 22 let, co jsme spolu. Je to inteligentní žena, která dobře ví, že to cvičení je nedílný kus mojí osobnosti, která se potřebuje občas někde vyventilovat prostřednictvím soutěže. Zároveň platí, že když už je doma obtěžuji s nějakým svým koníčkem, mělo by to mít nějaký uspokojivý výsledek. Nechci si jezdit po soutěžích a dělat tam křoví a zároveň chci stát na pódiu před svýma děckama v pozici favorita, nebo ideálně vítěze, protože to je velká motivace.

Máš nějaké netradiční koníčky, které se s kulturistikou až tolik neslučují?

Kulturistika je můj koníček. Takže asi ne. A zároveň se vracím do dětství, kdy já jsem poměrně línej od mala. Takže aktivity typu turistika, výletování, běhání atd… mi nic neříkají odjakživa. Ale autem se do Alp projedu tuze rád. :-) 

Ne vždy je posvícení, co děláš v případě, že ztrácíš motivaci nebo se ti jednoduše na trénink nechce?

Tak nejdu. Ale to se stává skutečně málokdy. Mě to tam baví. Vlastně čím jsem starší, tím víc mě to tam baví, protože si uvědomuješ, že za chvíli bude konec.

Šel bys do kulturistiky, kdybys byl opět mladší znovu? Co ti vlastně dala a případně vzala?

100% ano. Miluju to. Trochu závidím těm mladším klukům jejich možnosti, ale co se dá dělat… Takže ano, šel, byť nedokážu přesně definovat, co mi dala. A vzala? No, maximálně nějaký prachy, ale to se dá přežít.

A poslední otázka. Co bys poradil svému mladšímu já, ať již z pohledu závodního kulturisty nebo prostě člověka již s nějakou životní zkušeností?

Dělej, co tě baví, i když pro to musíš občas dělat i to, co tě vůbec bavit nebude. Pokud nenajdeš ten svůj koníček a svět, do kterého můžeš utéct, budeš se v životě trápit. A to může být cokoliv, co tě naplňuje.  

Děkuji Pavle moc za rozhovor!

 

Komentáře: