PAVEL VACEK - CESTA KULTURISTY 4. část: Vitalmax Open a Mr. Universe

A 11580.jpg
 
MS skončilo úspěchem a já se opět začal připravovat na závody. Tentokrát na Vitalmax Open. Malou komplikací bylo, že tato soutěž měla proběhnout zhruba za 3 měsíce po MS a to je dost krátká doba na to přibrat a zase shazovat a moc dlouhá na udržení formy. Tak jsem to aspoň viděl já.

V životě jsem se nepřipravoval na tak krátce po sobě jdoucí vrcholy a nevěděl jsem, jak bude moje tělo reagovat. Měl jsem z toho řádně zamotanou kebuli a nakonec jsem si vybral variantu s udržením formy. To se zpětně ukázalo jako chyba, byť tomu zpočátku nic nenasvědčovalo. V té době jsem podepsal  svou první sponzorskou smlouvu v životě s firmou Vitalmax a ten, kdo mě zná, ví, že pocit jakési zodpovědnosti mě vehnal do opravdu brutální  přípravy. No abych nekecal, trochu mě  taky zjančila ta sumička dolarů, jenž se tam dala získat.

Jak už jsem říkal, zpočátku šlo všechno hladce, forma kulminovala, ale tak 3 týdny před závěrem mě tělo přestávalo poslouchat a po 15-20 minutách tréninku jsem se prostě ´´vypínal´´. Jednoduše jsem to přepísk a úplně se vyšťavil. Tím pádem pro mě byl Vitalmax Open se svou koncepcí závodění bez kategorií nesmírně těžkým závodem a má forma se pohybovala od vynikající ráno, až po okamžiky, kdy jsem se na podium nechtěl ani vracet, neboť jsem trpěl schizofrenními pocity, že se ze mě stala vodou nacucaná molitanová atrapa kulturisty. Za těchto okolností a v dané konkurenci považuji třetí místo za vynikající výsledek. Přes to všechno jsem se nominoval na nadcházející Mr. Universe konané v anglickém Southportu. Nabba 2008.jpg
Na první pohled mě tato soutěž přišla jako naprostý opak MS. Sice se závodilo opět v blízkosti pláže, ale nádherné slunečné počasí vystřídalo takové to typické klišovité anglické odporno-pošmourno s všudypřítomným deštěm a místo jižanské bezstarostnosti nastoupila jakási vstřícná odměřenost. A pokud si Řekové s nějakou kontrolou zákulisí příliš hlavu nedělali, tak Angličané naopak  střežili prostory určené závodníkům s profesionalitou MI 5. Na druhou stranu na vás dýchla taková zvláštní atmosféra, která je vyhrazena pouze závodům s několikaletou historií. To konečně  bylo možné vypozorovat i z obrovského  počtu kvalitních závodníků, kteří si to přišli rozdat o pocty nejvyšší a to jak v mužských kategoriích, tak i ženských. Musím vůbec říct, že úroveň ženských kategorií je ve federaci NABBA jedním slovem ohromující. 

Já jsem se od Vitalmax Open zlepšil v objemech a plnosti svalů, byť za cenu mírné retence vody. Každopádně se mi mnohem lépe bojovalo a nedal jsem soupeřům nic zadarmo. Přesto jsem skončil pátý. Byl jsem trochu zklamán, protože z různých ohlasů a porovnávání jsem věřil v o něco málo lepší výsledek. Na mně je to vždycky dost vidět, když nejsem úplně spokojen, takže ke mně chodili lidi a říkali, jak je to super, že jsem pátej na Universe, že to je bomba atd… Tak jsem teda usoudil, že to teda je bomba a že to je teda super, když jsem  pátej na Universe. No, ale stejně to ve mně hlodá, to mi věřte. V životní formě, resp. já ho lepšího nikdy neviděl, převálcoval (jo ahá,tak odtud je ta jeho přezdívka, teprve teď mi to došlo. Jako že všechny převálcuje, nebo ne?)svoje soupeře Petr Vaniš. Absolutní prvenství mu uteklo jen o ten příslovečný čerstvě vyrašený chloupek.  zleva_vacek_vanis_denik_clanek_solo.jpg  
 Nemějte ovšem pocit, že bych na tu soutěž měl nějaké negativní vzpomínky. Právě naopak.  Rád se tam opět vrátím a znovu si užiju tu neopakovatelnou atmosféru, která se tak strašně špatně popisuje.  Jen si budu muset dát větší pozor na levostranný provoz, protože jestli mě někdo pozoroval, tak zákonitě musel nabýt přesvědčení, že mě už vážně život omrzel, když se neustále vrhám pod kola automobilů. 

Po příletu do Prahy jsem si všimnul zajímavé věci. Tomáš Bureš, jenž jel s námi tentokrát jako doprovod a Petr Vaniš si k sobě sesedli, vytáhli své kalkulátory a začali do nich něco ťukat, načež začali divoce gestikulovat a opět divoce přepočítávat výsledek. To se opakovalo asi třikrát a Petra to dokonce tak vytočilo, že vzteky flákl o zem s nádhernou soškou kulturisty, co vyhrál. To už mi samozřejmě nedalo a zeptal jsem se, co počítají. Načež z nich vypadlo, že díky tomu, že jsem vymetl všechno možné a všude posbíral nějaký body, jsem je předběhl v hodnocení  ´´O nejlepšího sportovce NABBA CZECH 2008“ a že se na to můžou vys….  „No to je život, hoši, tak někdy příště“ pomyslel jsem si a jel domů.

 Že se vám to nějak nezdá? Nedivím se. To jsem si jen pro vás, mých sedm čtenářů, dovolil napsat čistou fikci, jak by se to taky mohlo udát, nikoli však událo. Zmíněnou soutěž jsem sice opravdu vyhrál a moc si toho cením, ale rozhodně ne za okolností, jež tady s obrovskou nadsázkou popisuji.  I když, jak se říká: Na každým šprochu…..