PAVEL VACEK - CESTA KULTURISTY 2. část seriálu: MUŽI IFBB

97.jpg Po vojně jsem se tak nějak dával dohromady a plánoval návrat na soutěžní prkna. Absolvoval jsem nakonec dvě nebo možná tři jarní přípravy, ale bez valného efektu. Snad jen jedno mistrovství Čech stojí za zmínku. A to kvůli mojí opětovné blbosti.

Tenkrát jsem byl s Pavlem Vojáčkem jako doprovod v Hořicích. Měl jsem v té době nějaké exhibice, takže jsem byl v jakžtakž přijatelné formě. Na pláž. Kde nikdo není. V kategorii nad 90 kg se sešli pouze 2 závodníci. No a Pavel mě ponoukal, že když půjdu tak jak jsem, budu druhej (protože ten jeden závodník měl hrb a z pusy mu koukala jitrnice) a poberu ceny, který v Hořicích byly vždycky pěkný. A já teda že jo. No jo, jenže mezitím sloučili kategorie a já si na ceny mohl nechat zajít chuť. Nakonec jsem skončil sedmý, umístění katastrofální, ale porazil jsem Pavla, ikonickou postavu z mých pubertálních let. A to bylo pro mě poměrně cenné.
  svatba.jpg
Poté jsem se na tři roky odmlčel a zkusil podnikat. To mě sice finančně i fyzicky vyřídilo, ale během této doby jsem se seznámil s mojí budoucí ženou Markétou, takže na tu dobu nevzpomínám jenom ve zlém. Z kulturistického hlediska bylo naprosto klíčové setkání s Fandou Nádvorníkem, z nějž se stal postupem doby můj opravdový přítel a jehož znalosti mě posunuly o několik tříd výše a bez něhož bych nebyl nic. Spolupráci jsme si měli vyzkoušet na podzimních soutěžích roku 2000.

 Už si příliš nevybavuji jednotlivé soutěže, ale vím, že v Čelákovicích jsem vyhrál a tuším, že na Promilu taky. Mnohem zajímavější byl podzim 2001. Třeba v Čelákovicích jsem si trochu stěžoval Jarku Sukupovi, že mi nelezou žíly. „Tož to chce slivovicu,“ řikal. No krapet jsme to tenkrát přepískli, ale žíly byly. Jak provazy. Byla to každopádně jedna z nejveselejších soutěží, kterou jsem absolvoval. Navíc korunovaná absolutním prvenstvím. Na Grand Prix  Pepa, která je opět velmi pěknou a prestižní soutěží, jsem byl ten rok třetí. Na Promil cup vzpomínám taky docela rád. Byť už jsem nebyl v optimální formě, protože jsem trochu experimentoval se závěrem přípravy a ne vše zcela optimálně vyšlo, tak jsem obsadil třetí místo. Zaujal mě ovšem vítěz mojí kategorie. Nová tvář, absolutně nenápadný typ, do poslední chvíle zabalený do šusťáků. Ale když se svlékl, tak šatnou jenom zahučelo. Jak on se jenom jmenoval? Nějakej Tomáš nebo tak nějak. Jo, už vím, Tomáš Bureš se jmenoval. A když vyhrál i absolutku, tehdejší superhvězda Láďa Kurčík si mohl hlavu ukroutit.  um03.jpg
Jaro 2003
Ani nevím proč, ale rok 2003 mám stále v živé paměti. Připravoval jsem se na jarní sezonu a pamatuju si z ní i opravdu drobné detaily. Sezona začala nad očekávání dobře. Ziskem absolutního prvenství na oblastním mistrovství Čech, které se konalo v Hořicích. Druhou oblast vyhrál Tomáš Bureš. Zatím to vypadalo všechno fajn, řádně žlučí mi hnulo Mistrovství Čech, pořádané v Tachově. 
03.jpg Tam jsem zažil snad nejzdařilejší eskamotérský kousek rozhodcovského sboru při vyhlašování výsledků. Já tam skončil na čtvrtém místě. Tomáš Kašpar, jenž se týden předtím stal absolutním mistrem Rakouska, byl třetí. Druhý skončil Tomáš Bureš a diplomaticky řečeno překvapivým vítězem se stal Radek Čejka. Můžu vám říct, že takový ohlušující pískot jsem do té doby na kulturistických závodech ještě neslyšel. Ono tam totiž takových divokých verdiktů bylo víc a touhle poslední kategorií to všechno dostoupilo vrcholu. Tenkrát jsem byl vážně zklamán a reálně jsem uvažoval, že na MČR nepojedu. Nakonec jsem se nechal přemluvit a na MČR do Ostravy přijel. A musím říct, že jsem udělal dobře. Tenhle šampionát se mi vryl do hlavy hned z několika důvodů. Poprvé jsem tam dostal pozvánku do národního týmu na ME v Rusku (nakonec jsem s díky odmítl). Za druhé bohužel taky naprosto příšernou organizací. Já nejsem zrovna typ, co by brblal nad každou malicherností, ale pokud se musíte natírat venku a soutěž probíhá ve staré tělocvičně bez větrání, tak je asi fakt něco špatně. Však to tam taky s pár frajerama švihlo. Za třetí se tam sešlo ve všech kategoriích velmi početné a hodně dobré osazenstvo. Tohle všechno vedlo k neskutečně tvrdýmu závodění. Myslím, že tenkrát se tam bylo na co se dívat, vždyť posuďte sami. Šesté místo obsadil Mirek Doležal, který byl rok nato suverénním vítězem Čech. Pátý skončil a nutno říct, že s o mnoho lepší formou než na MČ, Radek Čejka. Čtvrtý byl, pravda v mnohem štíhlejší verzi než teď, Dalibor Hájek. Třetí jsem byl já. Stříbro pobral Tomáš Kašpar, obrovský talent a neskutečnej mastodont. Zlato a absolutku (jako obvykle) pobral Tomáš Bureš, který týden nato skončil druhý nebo třetí (to už nevím zcela přesně) na ME v Petrohradě. belgie.jpg  
Podzim 2004 a MS IFBB
V téhle sezoně jsem se chtěl pokusit o nominaci na MS a zazávodit si zase na nějakých pohárovkách. První soutěží bylo otevřené mistrovství Belgie. Zvláštností této soutěže bylo, že to byla sice soutěž IFBB, ale soutěžilo se tam podle pravidel NABBA. V podstatě organizací i průběhem to bylo okopčené Mr. Universe.  Jeli jsme tam ve složení já, Tomáš Bureš, Michal Strapek, Hynek Neužil a Štefan Orosz, který tam měl exhibici. Sedět v jedný dodávce s takovouhle legendou, z toho jsem se málem pokakal. Štefan je neskutečnej borec a já zase jednou prožíval takový ty chvíle, o kterých si sníte, když začínáte cvičit. Soutěž vyhrál Thomas Sheu, několikanásobný medailista MS, druhý byl nějakej turek a třetí skončil Tomáš. Musím říct, že tenkrát jsem byl asi nejblíže k tomu, abych Toma porazil. On pár týdnů předtím vyhrál absolutku na soutěži v Kanadě a jak tak dlouho držel formu, tak mu odešlo trochu svalů a vážil jen něco kolem 94 kg. I podle vyvolávání to vypadalo, že by to mohlo klapnout. No nestalo se a já skončil čtvrtý. Škoda, byť by to bylo asi 1264:1 pro Toma, byl bych na to jedno vítězství strašně hrdej a každému bych se jím chlubil.  rusko.jpg
Po tom jsem vyhrál nominační závod na Eskap Cupu a absolutku na Promil Cupu. Tam se stala legendární hlavně ta moje jízda na tom vyhraném kole, kdy jsem po deseti letech na něj sedl a s vervou Lance Armstronga jsem si to naštrádoval přímo směrem k divákům. Na poslední chvíli jsem to zázrakem hodným vysvěcení nějako vybral a Promil neskončil újmou na zdraví někoho z přihlížejících.

 Jak už jsem se zmínil, nominoval jsem se na MS, které se toho roku konalo v Moskvě. Rusové to pojali opravdu ve velkém stylu. Od ubytování až po ekipu svých závodníků. Ubytování bylo skutečně na špičkové úrovni a jedno vím jistě. V tak drahém hotelu už asi spát nebudu. Bohužel. Na závodech se sešlo to nejlepší, co země ex SSSR mohly nabídnout. V podstatě to celé vypadalo jako Mistrovství bývalého Sovětského Svazu. S ostatních národů se pak trochu chytali jen Poláci. Jen semifinále se pořadatelům moc nepovedlo. To proběhlo přímo v hotelu v sálu, proti kterému je Frýdlantské kino velkokapacitní halou. Nás bylo v kategorii přes třicet a stáli jsme na provizorním podiu ve čtyřech řadách za sebou. V eliminaci jsem nafasoval do pětice dva pozdější finalisty a….pápá Pavle, hodně rychle jsi dozávodil.

Škoda,že tenkrát nebyla ještě kat. do 100kg, tam by ten výsledek mohl být mnohem zajímavější. Oč bylo semifinále s prominutím pořadatelsky odfláklé, o to bylo finále velkolepější a monumentálnější. Opravdová nádhera. Koneckonců  Eurosport vysílal celé finále, takže se mnozí z vás mohli přesvědčit na vlastní oči. Hynek Neužil tam obsadil fantastické třetí místo, v Čechách dost nedoceněné. Po MS jsem si odskočil ještě na Grand Prix Pepa Opava, kde jsem skončil druhý za vynikajícím Radoslawem Slodkiewicem.