Pauza nás naučila lenosti. A teď co s tím?

Otálení a odkládání věcí a povinností na „zítra“ se přihodí každému z nás. Prý se to ve společnosti zhoršuje a už to dokonce dostalo speciální pojmenování prokrastinace. Ten název jsem sice moc nepochopil, zato vím, že když před někým s trochu menším přehledem pronesu, že mě korona pauza naučila krásně prokrastinovat, zním moudře, a nikoliv jako líný prase. Protože přesně tak se občas cítím. Prokrastinovat znamená odkládat důležité povinnosti a už je o tom spoustu knížek od lidí, co se prokrastinovali k neplacení nájmu, a tak museli sepsat poučky pro ostatní. Takže zase mohli zaplatit nájem. Jenže není se čemu divit. Po celé týdny se mnohým z nás zbortil pravidelný životní cyklus, přirozený stres a najednou mohlo všechno počkat. Kam se taky honit, když je všechno zavřené, proč dělat úkoly, když je nikdo nekontroluje, proč hubnout, když to nikdo nevidí, nač dřít, když závody, zápasy jsou v nedohllednu a bez diváků…? Lenost a ztráta motivace se usídlily v hlavách mnohých z nás.

Což ovšem může znamenat, že vaše předsevzetí, vaše cíle, anebo vaše dřívější lopotná práce zhyne pomalou a trýznivou smrtí, lemována náhrobky s vytesanými větami oplývajícími slovními spojeními typu: já jsem tenkrát…, za mlada jsem taky byl…, kdybych mohl atd…Určitě jste to slyšeli kolem sebe již mnohokrát, argumenty jako:„ Jsem moc unavený.“  „Až si koupím nové tepláky.“  Anebo rádoby odhodlané „Dám si ještě jednu, poslední“, či „Od pondělí začínám.“ Nikdy jsem nepochopil v čem je pondělí lepší než úterý nebo čtvrtek. Dokonce ani nedokážu posoudit chuť dvacáté cigarety, která je jistě tak odlišná od chuti čtrnáctého čvaňháka.  Rozhodně jsem ​přesvědčen, že tyto věty nám ospravedlňují něco, do čeho se nám ve skutečnosti příliš nechce. Zároveň nám ale brání v tom, abychom dělali činnosti, kterou opravdu dělat máme, abychom si splnili ty cíle, které jsme si předsevzali.

Cvičení můžete odložit z několika důvodů. Např. z víry ve vlastní sebeklam, že na tom vlastně nejste ještě tak špatně a že ty fotky, na kterých jste poněkud kypří, jsou jen důsledkem špatného úhlu v postavení fotografa a vás. Nebo se naopak bojíte selhání či snad průměrnosti. Bohužel, pokud nepodstoupíte námahu, nikdy se nedozvíte, jak na tom vlastně jste. Zároveň vás mohu bezpečně ujistit, že ti sebevědomí jedinci, disponující pevným vysportovaným tělem, na tom byli ve svých začátcích obdobně jako vy.  Nezávisle na mnohých jiných důvodech je velmi pravděpodobné, že si zkrátka neumíte zorganizovat svůj čas. Práce, škola, povinnosti k rodině, to všechno vám může snadno přerůst přes hlavu. Pokud si neurčíte pevně danou hodinu, ve které se budete věnovat tréninku, ocitnete se na konci dne v časové tísni, kde chtě-nechtě budete muset něco oželet. Pokud se setkám s někým, kdo má zájem o posilování, přesto ještě nezačal, tak v drtivé většině je jeho důvodem, že na to bohužel nemá čas. Lidé si snad myslí, že jakýsi „opravdový“ trénink musí trvat tři hodiny. To ovšem není v žádném případě pravda. Pro určitý svalový progres vám vystačí trénink třikrát týdně po maximálně 1,5 hodině.

Pokud budete otálet nebo bojovat s vlastní leností, může vám to mimo jiné způsobit množství dalších škodlivých věcí: negativní pocity včetně sebekritiky, deprese a pocit viny, zbytečné výčitky k sobě samému, pokles energie, pocity únavy a nadměrnou ospalost. Věřte mi, že vím, o čem je řeč. Anebo schválně: sáhněte si do svědomí, kolik z vás nešlo na trénink, ne z objektivních příčin, ale prostě jen proto, že se vám nechtělo. Troufám si říct, že pocity viny a rozmrzelost se dostavila ihned poté, co vás lenora přešla. Ale většinou bylo na trénink již velmi pozdě.

Zkuste vyzkoušet pár tipů, které vám pomůžou pustit se do tréninku, anebo vás dokážou vykopat z vyhřátého tepla domova.

Postupujte zvolna! Nemusíte hned kopírovat šestidenní dvoufázový tréninkový split nějakého profíka. Zvyk trénovat rozvíjejte postupně, abyste si mohli pomalu přisvojovat správné návyky a postupně začlenit cvičení jako nedílnou součást vašeho života.

Dejte si rozumné cíle! Není třeba nahlásit všem okolo, že do měsíce shodíte 30 kilo, uzvednete 200 kg na benči, nebo že za tři roky vyhrajete Mr. Olympia. Ne každý dokáže unést tlak, který na sebe pokaždé vytvoří Karlos Vémola. Jeho to motivuje, vás to může položit a znechutit na mnoho let dopředu. Každý jsme jiný a proto si radši dávejte menší motivace, kilo za týden, za dva. Není kam spěchat. Pokud budou vaše předsevzetí nerealistická, ztratíte bleskurychle chuť k jejich dosažení.

Najděte si motivovaného partnera! Stará pravda říká, že ve dvou se to lépe táhne. Zároveň je jasné, že je mnohem těžší čelit výčitkám spolucvičence než svým vlastním. Pocit zodpovědnosti vůči druhému vám pomůže přivyknout si pravidelnému tréninku mnohem rychleji. Nebo si najměte trenéra. Už jen ten pocit, že jste někomu zaplatili a pak byste o to měli přijít, vás dokáže rozhoupat.

Zvolte si příhodnou denní dobu! Dobrý tip pro opravdu vytížené jedince je cvičit brzy po ránu. Máte odcvičeno a po celý zbytek dne se již nemusíte zabývat myšlenkou, kde ušetříte nějakou tu minutku na trénink. Většinou tam chodí i ustálená komunita lidí, kteří často ani nemají jinou vhodnou dobu na trénink. Což je fajn, můžete se cítit „mezi svými“ a už jen to může být důvod, proč se těšit na trénink.

Nečekejte, až se vám bude chtít! Běžte teď! Protože se můžete zrovna tak dočkat toho, že se vám nebude chtít nikdy. Dorian Yates se kdysi ve slavném výroku vyjádřil v tom smyslu, že pokud by měl naslouchat svým instinktům, seděl by leda tak v hospodě. Pamatujte, že i lehký trénink je lepší než žádný trénink.

Zkuste střídat místo! Jak se říká, změna je život. Občasná změna prostředí vám pomůže nalézt novou motivaci, zpestří váš trénink a vytrhne ze stereotypu. Potkáte i nové lidi, uvidíte nové tváře. A nové roušky.

Odměňte se! Po splnění svých cílů si udělejte radost. Je jedno, pokud to bude nějaká dobrota, nebo kus oblečení, díky kterému bude vidět vaše snaha. Už od mala dostáváme za splněný úkol malé dárečky, tak proč v tom nepokračovat.  Pozitivní vzpruha obvykle funguje.

Mějte rádi sami sebe! Není nic špatného na tom, udělat si čas sám na sebe. Vyhraďte si pro sebe několik málo hodin, přes které tzv. nejede vlak. Jsou prostě vaše a vy je chcete věnovat sobě a svému tréninku. Jo, já vím, s řvoucíma harantama to jde těžko, takže tohle je rada pro bezdětné.