Páni jůtůbeři, buď si vrznete, nebo máte s točením utrum.
Autor: Pavel Vacek
13. 2. 2017
Bývaly doby, kdy tvorba nesla poselství, sdělení, nebo dokonce bohulibou náplň. Kdy jsme oceňovali toho, kdo něco umí, za to, že nám něco hodnotného předá. U2 vyhráli hitparádu s protestsongem o Krvavé neděli v Irsku a zadělali si tím na pěkné hospodářství. Pan Foglar vychoval celou generaci kluků, kteří se snažili nelhat a být ku prospěchu společnosti a za sebou nechal slušné, nejenom duchovní, dědictví. A takový Kurt Cobain dokonce vynalezl celý hudební styl, což mu vyneslo tolik bankovek, že se jednoho dne rozhodl vymalovat svojí brokovnicí kůlnu na mozkově rudou. Chci tím říct, že být respektovaným umělcem, co dokáže něco hodnotného stvořit, vydupat ze země a stát se boháčem, šlo i bez toho, aby dotyční museli ukazovat bradavku, nebo hopityhopovat v legračních pózách o tom jaký je kabrňák. Vytvořit hodnotu, která přetrvá desetiletí a zároveň neumřít hlady šlo zároveň. Dříve. Dnes je největším tahákem televizního primetimu soutěž v travesti show křížená s karaoke barem, kdy lokální hvězdičky imitují ty světové, jejíž hodnota nevydrží ani do příští neděle. Ale to předbíhám.
Úpadek tvorby začal mnohem dřív. S příchodem reality show typu Big Brother, Vyvolení a tak podobně. Cílovou skupinou těchto pořadů byli výhradně blbci. Zábava spočívala v tom, že se nechala excentrická tlupa podivínů zavřít do proskleného baráku a tam se s nimi různě manipulovalo, ďoubalo se do nich a podněcovalo k reakci. Když už řídnoucí skupina byla apatická i vůči permanentní hladině alkoholu, pustil se k nim do idiotcimry někdo slavnější, který dokázal složit tři souvislé věty a dodal zábavě intelektuální nádech. Za tuto podívanou se vybíralo vstupné ve formě reklamního času a placených sms a my jsme tu rázem měli novou kategorii celebrit a mediálních ikon. Být inteligentní už nebylo potřeba. Televize nám předala poselství, že být hlupákem a předvést několik cholerických výstupů denně, je cool a vynese vám pytel bankovek.
Nastala doba reality show, kde vaším jediným předpokladem k úspěšnému účinkování bylo, že jste byli dostatečně sebestřední. Na MTV běží pořad 16 a těhotná, kde nám matky povídají, jak jsou hrdé na své dcery sedící na gauči se žvárem v hubě. Ve skutečnosti by pod tím měly běžet titulky o tom, že divák právě sleduje ukázkové plýtvání lidským genomem. Máme tu reality pořad Výměna manželek, kde se nám producírují obézní zanedbané ženy ze sociálního dna, které se nás snaží přesvědčit o tom, že umí ovládat vysavač a mop. Ve skutečnosti tento pořad docílil akorát toho, že mnozí z vás vstoupili dobrovolně do celibátu, nebo začali reálně uvažovat o registrovaném partnerství se svým sparingpartnerem z posilovny. Přesto všechno tohle vyžaduje výběr aktérů, jakkoliv podivný.
Na mnohé se extroverty se nedostalo. A koláč je obrovský. Pomocnou ruku podal Google se svým You tubem. Štědrý měšec se otevřel i pro lidi, kteří pokud by měli vyjmenovat své schopnosti a životní úspěchy, vystačili by si s podpisem a dětským razítkem. A protože vděční a typičtí diváci YT už vyrůstají a jsou vychovávány nevkusem, brakem a mediálním překrucováním společenských hodnot, jímž je obklopila mediální scéna, je třeba to trumfnout. Dokázat zaujmout. Někdo na to jde brilantními znalostmi a myšlenkami, jiní, a k těm směřuje můj text, se snaží zaujmout pouze svou bezbřehou debilitou a kakofonií vulgarit. A protože dnes jsme natolik degradovaní, že obrázek zkrvaveného syrského dítěte nás donutí akorát tak zívnout a přetočit se na druhý bok, přičemž kvůli několika rachejtlím o Silvestru jsme schopni dělat týdenní vyrvál jenom proto, aby náš pes netrpěl jednodenní inkontinencí, mají úspěch. Není proto divu, že začíná platit přímá úměra: Čím větší blb, tím větší borec.
A tak na fitness scéně vnímáme jako borce lidi, co za sebou nemají lautr nic, ale rozdávají moudra, jak kdyby šéfovali celé profi divizi IFBB. Máme tu náctileté chasníky, jejichž muskulatura se podobá víc mokrému hadru než betonovému kvádru a s napětím očekáváme informaci, jak cvičit biceps. Máme tu youtubery se zjevnou zálibou v alkoholu, kteří by se kulturistiky dotkli jedině v případě, že by byla vytisknutá na etiketě vychlazené dvanáctky. A přesto si pouštíme jejich videa, kde žvatlají o cvičení. Je tu relativně respektovaný borec, kterého bereme vážně i přes to, že nedoporučuje cvičit nohy, protože se nevejde do džín z NewYorkru. Ale do těch se nevejde kdokoliv, kdo má víc než 80 kilo. Máme tu borce, na němž je zajímavé jedině to, že si místo Karlíku nechává říkat jménem španělského krále. Vrcholem sledovanosti na naší fitness scéně je to, že se pobije stárnoucí hlídač z obchoďáku s někým, kdo usoudil, že je lepší, když se bude jmenovat po rybě. A vy se na to klepete, jak kdyby měl proběhnout souboj Klička s reinkarnovaným Muhammadem Alim. Pokud tohle je mediální událost roku, mám vážné pochyby o budoucnost téhle země. A proto jsem dostal nápad, jak léčit hloupost českého You Tubu a ještě z toho udělat biják.
Měl by vzniknout povinný pořad pro všechny ty, kteří chtějí tvořit. Pověřit by se tím měl Swaglift, který má se scénou, kde se to chvíli nenávidí a chvíli slučuje a bratří už bohaté zkušenosti. V podstatě by mělo jít o vědomostní soutěž zakončenou třeba 6 opakováními benchpressu s 60-ti kily. Už jen tenhle požadavek dost pročistí pole účinkujících. Pak by následovalo 20-30 otázek. To by mohlo stačit. Nic náročného. Třeba: jaké je hlavní město Maďarska? Nebo jakou řečí se mluví ve Španělsku? Pokud by bylo zaměření sport, a já vím, že tam taková ikonka je, mohla by třeba vyskočit otázečka, na jakém povrchu se hraje hokej. Ale pozor! Nejde o prostou selekci našich youtuberů, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mně jde o edukaci. Chtěl bych, aby odpověděli správně. A proto bych je rád motivoval ke vzdělanosti. Pokud by odpověděli správně na všechny otázky, získali by vedle možnosti obšťastnit náš svět svým veledílem, také bonus ve formě plné hrsti zlaťáků a pohlavního styku s nějakou exkluzivní fitnesskou. V zásobě by byli i závodníci, urostlí mládenci, pokud by to dišputát vyžadoval. Obou pohlaví s praxí sexu za úplatu máme dostatek. Nicméně pokud by jednou jedinkrát zaváhali, museli by označit svůj dům i byt i auto nápisem „Jsem jůtúber, pletu si poluci s produkcí a jsem velký fanda do zoofilie“. Hrozba veřejného posměchu v reálném světě by mohla zafungovat. Ale kdo ví, kluci jsou docela otrlí. A proto sázím na pozitivní motivaci. Každopádně to vidím tak, že buď si kluci vrznou, nebo mají s točením utrum. Sorry jako.