Znáte to, když se naložíte do vany plné horké vody a tam si takřka v prenatálním prostředí jen tak rozjímáte? Přesně to jsem ráno udělal. Po minutách čiré blaženosti, kdy se vám nechce pohnout ani palcem u nohy, jsem si uvědomil, že zírám na houbu, kterou budu nutně potřebovat k tomu, abych si mohl namydlit ohanbí a další části těla a která byla ode mě vzdálená minimálně 2 metry. Což znamená, pohnout několika údy vlastního těla včetně onoho palce u nohy, vylézt z té příjemně horké vany a zase se do ní vrátit. Totálně narušit tu pohodu. A to nechcete. Takže jsem zašmátral v paměti, abych vylovil všechny ty scény o mniších ze Šaolinu, rytířích Jedi, o tom, jak Neo ohýbal lžičku v Matrixu a zopakoval si ty motivační citáty, tvrdící, že síla myšlenky pohne horou. Po intenzívním vysílání myšlenek a duševní energie, které měly zajistit levitaci houby směrem ke mně, jsem musel kapitulovat s tím, že má síla vůle nestačí ani na to, aby se houba zachvěla byť jen poryvem vzduchu z otevřených dveří koupelny. A co hůř, věkem zaslábla natolik, že nestačí ani na to, abych nabral nějaká ta kila svalové hmoty navíc…

Když jsem získal před pár lety možnost vlastnit tu Pro Elite kartu, na chvilku se v mých bujných fantaziích rozjančila myšlenka, že bych si tedy vyzkoušel závodění o nějaký ten level výš. Vážně jsem se tím zaobíral. Ale jen do okamžiku, kdy jsem se setkal se skutečnými profíky Pavlem Koukalem, Vojtou Koritenským, Slavojem Bednářem, nebo Honzou Turkem. Protože zatímco já přibral od podzimu ubohých několik kil, oni mezitím zmutovali v monstra. Všichni mě jako fandu do svalů přiváděli v úžas a jako závodníka k šílenství. 

Jan Turek - ty záda jsou brutální!

A protože mé virtuální pracovní prostředí je plné moderních zvídavých otázek náctiletých, jednu z nich jsem si vylosoval a všech se optal: „Cos tam poslal kámo, žes tak narost?“ Samozřejmě v očekávání zázračných medikamentů, revolučních postupů a zakázaných látek vypreparovaných z varlat samotného Hulka, které bych pak aplikoval na sobě těsně předtím, než bych se šel natáhnout na gauč za zvukového doprovodu explodujících svalových buněk. Leč bohužel, nic nového, co by se vymykalo z arsenálu kdejakého průměrného physiqua, jsem se nedozvěděl. Pouze to, co už dávno vím a co, bohužel, už nejsem schopen se přinutit provést. Tj. brutální přísun jídla, pořád, zas a znova, donekonečna se opakující rituál konzumace bílkovin, sacharidů, jídla, koktejlů, másel, bez vynechání, bez pauzy, a to několik měsíců v kuse. Zkrátka objemovka, která se v určité fázi stane peklem, a proti níž je dieta procházkou růžovým sadem…

Právě teď jsme narazili na bod, kterou mnoho lidí absolutně nechápe. Nebo alespoň já mám poslední dobou takový pocit. Není se čemu divit. Na soutěžních pódiích je tolik kategorií, že je předčí snad jen počet pohlaví v hlavách progresivních genderaktivistů. Už dávno není potřeba bojovat o každé kilo. Stačí si jen vybrat kategorii, která je vám šitá na míru. Nebo spíš na váhu. Potíž nastává v okamžiku, kdy se dostanete na vrchol evolučního žebříčku bodybuildingu a vy musíte začít bojovat o každý gram svalové hmoty. A právě tady se to láme. Když jsem kdysi prohlásil, že soutěžit v kategorii physique, nebo v kategoriích s malým limitem pro poměr váha/výška, je nesrovnatelně méně náročné než v hmotnostní kulturistice, snesla se na mě vlna plamenného hněvu, vysypali mi na komentář kamion chechtacích smajlíků, byl jsem označen za závistivého hejtra, anebo rovnou za debilního kreténa. Všichni argumentovali stejně náročnou dietou a tréninkem. Jenže o tom já přece nemluvím…

Když jste šampion ve physique, klasické kulturistice, nebo nově v těch games, nebo jak se to jmenuje, stačí mít na soutěži pouze dobrou formu, abyste jím byli i další čtvrtstoletí. Nárůstu objemů totiž netřeba. Buď byste nesplnili váhový limit na vaši výšku, nebo byste v kategorii physique vyfasovali Černého Petra za nejsvalnatějšího závodníka kategorie a mazali byste z kola ven. Takže to stačí přes rok nějak šolichat a na soutěž přijít ve stejné fazóně jako vloni. Jenže co má dělat takový Slavoj, nebo Pavel, případně další kulturisté, kteří už jsou velký dost, ale ne tolik, aby to stačilo na pravidelný sběr drahých kovů? Žrát a žrát a žrát a žrát…

Objemovka totiž není období, kdy se vyklopíte do Mekáče a žerete jeden BigMac za druhým, abyste do sebe doma naházeli kdejakou sladkou srajdu, co vám přijde pod ruku, jak si mnozí myslí.  To vám akorát zaprasí žaludek, trávení a je to na nic. Objemovka je cílený, systematický příjem kvalitního žrádla, jehož jednotlivé složky sacharidů a bílkovin těžce převyšují potřeby těla. Vy musíte být v kalorickém přebytku a to furt. Žerete, funíte, žerete, prdíte, žerete, krkáte, žerete, hekáte, žerete, polykáte Enzy7, aby vám aspoň trochu slezlo a vy se zase mohli nažrat. Ne den, ne týden, ale měsíce. A zatímco v dietě po týdnech, potom už i po dnech vidíte výsledky, vidíte rýsující se tělo, objevujete na sobě nové a nové detaily, které tam ještě včera nebyly a tohle celé vás i přes tu únavu z diety motivuje, tak v objemovce nevidíte nic mimo toho, že jste čím dál hnusnější. A těžší. Což je jediný parametr progresu. Případně se můžete ještě radovat z toho, že dokážete užrat 800 g sacharidů na den jako Pavel Koukal. 

Extrifit Go Pro 30 3000 g

Go Pro 30 je sportovní nápoj vynikající chuti - např. příchuť čokoláda chutná jako rozpuštěná mléčná čokoláda. Obsahuje bílkoviny, palatinózu (izomaltulózu), L-glutamin a trávicí enzymy. Díky obsahu bílkovin je využíván pro nárůst a udržení svalové hmoty. Sacharidy slouží jako zdroj energie.

Není proto divu, že pro mnohé (a já se k nim hlásím v první řadě, Vojta hned v té druhé) je objemovka peklo, které vyžaduje mnohem větší vůli, morálku a hlad po vítězství než dieta. O to víc obdivuji takového Slavoje Bednáře, který z té cesty neuhne, přesně tohle absolvuje, a to jenom proto, aby zvýšil svoje šance na vítězství. Nebo Honzu Turka. O to víc mě mrzí komentáře, že má Turek panděro (přičemž je závodníkem v open kategorii s jedním z nejužších pasů), ale jak má do sebe nacpat kvanta těch kalorií, aby přibral, aby mu ti samí lidé nevyčítali, že nemá progres, to je mi skutečně záhadou. Myslíte, že ho to baví, věčně do sebe rvát nějaký žrádlo? Ne, ani omylem. Ale pořád to nevzdal, pořád chce zabojovat, pořád se chce vyrovnat těm nejlepším. A na to musí mít větší objemy, marná sláva, tak to je.

Ano, nesčetněkrát jsem už slyšel námitku od všelijakých odborníků, že přežírání není potřeba, že toliko vysmívané gainery nejsou potřeba, že není potřeba jíst 6x denně… Říkají borci s 85 kily. Jenže pokud se pohybujete nad metrák, někdy vysoko přes a prostě potřebujete přibrat, neboť děláte sport, děláte to pro výsledek, ne pro to, abyste byl hezkej a aby všichni ti podprůměrní komentátoři byli šťastní, bez navýšení kalorií, bílkovin, sacharidů k vašemu standardnímu příjmu, který vám už teď leze krkem, to nepůjde… Příjem a výdej kalorií, kalorickou bilanci a jednoduché přírodní zákony ještě nikdy nikdo neočůral, ať mu v krvi koluje cokoliv.

Samozřejmě, celý tenhle text je psán z pohledu ektomorfního typu, který má problémy s nabíráním hmotnosti. Takový Radek Lonc, nebo Pavel Beran se tomu můžou leda tak chechtat, zatímco je pro změnu jímá hrůza z diety. Nicméně tím chci říct, že pro zmíněné typy je otázkou nezměrné vůle spíš ta offseason příprava, než samotný závěr. A tu já, bohužel, už nemám. I díky tomu můžu sbírat obdiv za to, že jsem pořád ve formě. I když je to taková znouzectnost…

Extrifit Hardcore Gain 21 3000 g

Hardcore Gain 21 je nápoj s obsahem 21 % proteinu, který přispívá k budování svalstva, a díky tomu se také zvýší síla. Proteinová složka je vyrobena výhradně z nejkvalitnějšího instantního (snadno rozpustného) syrovátkového proteinu, který je zárukou maximální využitelnosti a obsahuje veškeré esenciální a neesenciální aminokyseliny s vysokým množstvím větvených aminokyselin BCAA (L-leucin, L-valin, L-isoleucin). Sacharidová složka Hardcore Gain 21 je tvořena maltodextrinem a dextrózou.