Někdy se nestačím divit…

…co všechno by měl ovládat, provozovat a na věky žít člověk, který má svaly a dal by se označit jako kulturista. Dopředu se omlouvám, že tentokrát to bude víc o mně a mém pohledu na kulturistiku, než o podložených faktech a výzkumech, a za to všechno může tahle fotka, kde si držím mobil před frňákem…

Věc se má totiž tak. Někdy minulý týden jsme si s famílií řekli, že bychom mohli podpořit export/import toho Covidu, jak o tom všude píšou, a tak jsme se vydali do sousedního Rakouska, kde jsme skončili u jezera ještě hlubšího a temnějšího, než je úpadek naší politické scény. A protože jsem měl plno práce sledovat, aby mi děti neodtáhl nějaký ten spodní proud, nebo Fritzlův příbuzný, neměl jsem příliš mnoho času vymýšlet nějaká marketingová kouzla a úderné příspěvky na sociální sítě. A tak jsem tam fláknul svoji aktuální formu, která, co si budeme namlouvat, je kompilátem šikovné hry se světlem, momentálního napumpování, bezbřehého nadšení z Citrullinu a mojí schopnosti upravit kontrast snímku. Výsledným dílem je pak fotka, která má tisíc palců…, což jsem namouduši fakt nečekal a brutálně mě to překvapilo. (díky moc)

A ještě víc mě překvapilo 150 komentářů pod ní. Nechápu, nerozumím tomu, proč 46letý fotřík vždycky nasbírá takových komentářů. Od velmi pochvalných (opět díky moc) až po klasiku. Brzo umře, sype toho tuny, stačí to tam poslat a budu vypadat stejně, beztak nemá žádnou fyzičku… Tak se na to pojďme mrknout. 

Aby nedošlo k mýlce, nepůjde o žádný text ala, teď to těm hejtrům nandám. Vůbec ne. Jsem už ve věku, kdy po mně tyhle příspěvky kloužou stejně rychle jako to předvádějí naolejované slečny z fyzionomicky naučných filmů na Pornhubu, protože, co bych si jako z nich měl vzít? Měl bych zahodit 30 let svého životního stylu, protože mi vepřová hlava na profilovce napíše, že brzo umřu? Hmm, zamyslím se, vydržte… Už to mám, a ne, nevzdám se ho. Vyřešeno. Ale stojí mi za to o tom psát, protože ty výtky jsou pořád dokola, a ty negativní komentáře u kulturistů tak třeskutě originální, až jsou všechny pořád stejné… Takže se zdá, že to širokou veřejnost asi nějak trápí, že se údajně trápíme my, fandové do vystouplých žil. A tak jsem si řekl, že bych mohl napsat, jak to vidím já…

Že nemám žádnou fyzičku…

Fyzičku na co? Abych doběhl tramvaj, běhal po lese, ujel 300 km na kole, přeplaval kanál La Manche? To nemám no… Neuběhnu ani 10 metrů (nevím, posledních 25 let jsem to nezkoušel), ale kulturistika za to nemůže. Už jako harant na škole jsem nesnášel běhání. Při tělocviku jsem i přes svou rachitickou postavu solidárně uzavíral peloton společně s tlustoprdy a chabrusáky. Při povinném fotbale jsem šel automaticky do brány, na střední si nechával ujet autobus, páč jel za 10 minut další. Ve vodě je zima, na horách větrno, a na kole si marně lámu hlavu, proč využívám dopravní prostředek chudých a nejedu autem… Nebaví mě to. Zkrátka, kulturistika na mě zbyla. Díkybohu. Protože ta mě naopak baví hodně. Bez ní bych dnes ležel na gauči, měl panděro, hrál leda tak komentovanou na facebooku a fyzička by mi vystačila maximálně na to, abych urazil cestu z gauče do ledničky bez zastávky na vydejchání. Takhle, díky svému koníčku, mám po pětačtyřicítce fyzičku aspoň na to, abych při tréninku nohou oddělal o generace mladší sparingy, provedl několik desítek shybů, zvednul pár metráků na nohy a nemusel si brát na druhý den neschopenku.

Že prej brzo umřu…

Tady se mnoho specialistů na můj zdravotní stav rozchází. Naposledy na Ronniem v upoutávce videa, v kterém neuváděli můj věk, padlo v komentářích hned několik odhadů mého úmrtí, kde mi prorokovali selhání různých orgánů (ani na tom nepanuje shoda) nejpozději do 45 let. Ti odvážnější tipovali dokonce 40. Nechci tedy nikomu kazit radost, ale nesměle bych podotkl, že takové odhady byly přeci jen mylné a já tento text nepíšu pomocí google překladače ze zombijštiny. Dokonce si troufám tvrdit, že jsem zcela zdráv. Nevím to tedy jistě, protože posledních deset let jsem u doktora nebyl, neb, jak se říká, zdravý člověk je jen špatně vyšetřený pacient. Takže by bylo lepší označit se za zdravě se cítícího. Ale možná mám ten Covid. Prej se to pozná tak, že ztratíte čich a chuť. Jenže o chuť a čich jsem přišel s první přípravou na soutěž, takže teď tu smrtelnou nemoc dost těžko identifikuju. No ale vraťme se k tipujícím. Pod fotkou někdo argumentuje zdravotními problémy u dříve cvičících chlápků, jejichž věk momentálně začíná sedmičkou. Jako sorry, ale takový letopočet je v mužské části mého příbuzenstva něco jako sci-fi. My to balíme s nástupem do důchodu. Jak můj děd, tak otec, žili, pili, hodovali, jídla tučnější než konto našeho premiéra pozřívali a když jim jednoho dne doktor řekl, že s pitím a nestřídmou stravou je konec, jinak bude zle, řekli si, že takový život je moc neba a umřeli. Očekávám podobný průběh. Hrozba něčeho, co se má odehrávat ve věku, kdy už bude s touhle mojí kulturistickou zábavou šlus, mě tedy moc nedojímá. Člověk má dělat to, co ho baví, za to stojí žít. A mě kulturistika, která není jen parodií, baví moc.

Že prej stačí sypat a bude tak vypadat každej padesátiletej…

Tady bych si dovolil špitnout, že jsem pořád ještě úřadující Vicemistr Světa ve své věkové kategorii, a zároveň bych si dovolil kapánek zapochybovat o čistotě svých soupeřů. Takže i když se jistě najde pár lepších chlapíků v mém věku, nemyslím si, že tak bude vypadat každej druhej Pepík, co se rozhodne spolykat pár tablet. Jenže já toho vlastně sypu po tunách, jak bylo psáno. No, a teď se dostáváme na tenký led. Já se tu o anabolikách bavit nechci, nebudu. Proč? Protože všichni ti světlonoši pravdy, co svůj hlavní a jediný záměr – přilákat na sebe pozornost a vytřískat z ní nějaké koruny – maskují za jakousi osvětu, v reálu dělají jen bezprecedentní reklamu na anabolika, která tu nikdy nebyla. Nikdy za 30 let co cvičím, se o AS nebavili náctiletí kluci o AS jako o lentilkách, jako tomu je teď s nástupem těch "osvětových" videí. Čímž se vzápětí dostáváme k dalšímu argumentačnímu evergreenu, že se o anabolikách má mluvit proto, aby náhodou nedošlo k mýlce "mladých kluků", že "takhle to jde udělat čistě". A co by se stalo, kdyby si to mysleli? Já si taky myslel, že Lee Haney je čistý. A to i v době, kdy už jsem sbíral medaile z M Čech dorostu a juniorů. Každý ze začátečníků mé generace si to myslel. Milan Šádek mi říkal, že se málem popral, když mu někdo na střední říkal, že účastníci Mr. Olympia sypou. Spousta borců z dob, než se otevřela tahle mediální Pandořina skříňka, si to myslela. Já jsem trénoval na čisto Heavy Duty podle Doriana Yatese a spousta mých vrstevníků jakbysmet. Víte, co se stalo? Zabili jsme se, nebo si nějak ublížili? Ne. Navzdory všem těm dnešním výzkumům jsme rostli a zlepšovali se. OK, možná bychom mohli růst víc, kdybychom se nedrželi plánů profíků, ale aspoň jsme se naučili makat, jíst, držet životosprávu, protože tak jsme to četli u svých vzorů. A teprve když jsme to uměli, po letech cvičení, nám přišlo nějaký divný, že nejsme jako oni. Ale to už jsme měli základ. Dneska přijde kluk do posilovny, kterého tam motivačně přivedou videa těch „nepokrytců“ a ví, kolik má dát trenbolonu, ale neví, jak udělat dřep. To je výsledek té pravdy, kterou tak usilovně hledáte. Ale vy stejně dychtivě čekáte na ten rozpis, na ty tuny, co? Jenže mě ta kulturistika baví hlavně proto, že teď už mě stojí jen pár drobáků. Takže žádnej růsťák, žádnej inzák, žádný peptidy, žádnej trenbolonek… Jen…, no…třeba si to jednou řekneme.