Nad dopisy diváků

Nad dopisy diváků

Pavel Vacek | 29. 06. 2021

Ve věku pozdní puberty jsem byl stoprocentně přesvědčen, že lidé po čtyřicítce už nežijí. Tedy ne, že by byli uloženi někde v mrazícím boxu, jak to s jiskrou v oku předpovídal rozčepýřený pan Flégr, ale tak nějak fyzicky a mentálně. Že už se nedá cvičit (a pravda je, že před 30 lety bylo ve fitkách čtyřicátníků jako šafránu), že se nedá moc radovat ze života, když už na vás za rohem číhá smrt a představa, že by se dal v tomhle věku provozovat sex, to už byla učiněná ohavnost…

Pokud bych měl ale rozdělit svůj život na desetiletky, tak vyjma období let 0-10, ze kterého si nepamatuji lautr nic a které je tak nějak z podstaty dětství šťastné, když nemáte tu smůlu a nenarodíte se nějakým sociopatům, je právě aktuální období 40-50 let to suverénně nejlepší, nejplodnější a nejúspěšnější v mojí dosavadní existenci. A to hned dvojnásobně, když provedu letmou inventuru… Tituly Vicemistra mám dva, nemovitosti dvě, auta dvě, děti taky dvě, dovolené před sebou rovněž dvě s manželkou jednou. A důvod, proč o tom píšu, je ten, že teď jsem i suverénní dvojka ve sbírání komentářů a počtu shlédnutí úvodních trailerů na fcb Ronnie.cz, kde mocně finišuji v tomto ohledu za doposud nezpochybnitelnou šampionkou Věrkou Mikulcovou.. Poslední upoutávka na trénink s Radkem Loncem má přes 150 tis shlédnutí za týden, předchozí s Tomášem Adámkem se vyšplhala ke 130 tisícům, komentáře se počítají na stovky. Proč zrovna já s Radkem, když je tam celá plejáda lepších, úspěšnějších a svalnatějších borců, nemám tušení. Jistou teorii na to mám, ale o ní možná až jindy. Co mě ale rozhodně těší, že mám svou stálou skupinu fanoušků. Akorát mám trochu pocit, že se s ní dělím i s ostatními kulturisty. A tak jsem si je trochu protřídil, abychom na jejich otázky mohli odpovídat tak nějak adresněji, že…

Takže zarytí bodybuilding fans se skládají z:

Opovrhujících žen

Ty se dají rozdělit do podskupin dle „výřečnosti“. Ta první si vystačí s nějakým pěkným blicím smajlíkem. Technicky zdatnější zvládnou i filmařsky ztvárněný GIF barvitě znázorňující dávicí efekt. Většinou se jedná o dámy předdůchodového věku. Mám pro ně pochopení, neb jak je známo, věkem se vnímání těla mění a pokud máte podobně starého partnera, může vám pohled na zbytečně napjatou kůži jiného muže přivodit nepěkný estetický šok. Druhá skupina se podezřele často zaměřuje na velikost ohanbí, kdy ve svém odhadu rozměrově nepřejdou 5 centimetrovou hranici, přičemž teď naposledy zabolela poznámka, že penis nevlastníme s Radkem žádný. Inu, pokud to pronese dáma s líčením hrajícím všemi barvami duhy, odrostem delším než hypotéka na barák a nějakým tím desetikilem nadváhy, zamrzí to, neb v případě apokalypsy v jejímž důsledku bychom zůstali s danou paní na světě sami, musel bych raději dostát její představě, než bych začal pracovat na obnově lidstva…

Litovačů našeho života

Tu krátkou inventuru zpočátku článku jsem nezmínil pro to, abych si skrz monitor vychutnal vlastní smrad sebechvály, nýbrž pro to, že mám ještě na čem makat... Protože, marná sláva, máme tu skupinu lidí, kteří nás litují za promarněný život. Ajaj, celý život v posilovně, od rána do večera, žádná zábava, žádný život, všechno špatně, šeď a nuda a jediné co máme, jsou svaly a dutá hlava. Vždycky se u toho málem rozbrečím a mám sto chutí napsat tomu Pepíkovi s půllitrem na profilovce, jestli by mě taky nevzal na jedno. Že mi děsně chybí možnost, kde bychom vyřešili všechny globální problémy světa nad litrem rumu. Taky bych chtěl jet někam do kempu, páč ty dovolené All Inclusiv už mě dost nudí a rád bych zažil nefalšované dobrodružství v umývárce čerstvě zkropené močí opilého německého motorkáře. Žloutenku z kiosku jsem taky ještě nechytl, stejně tak jako kapavku od vyhlášené krasavice, kterou bych zklátil někde na vesnické tancovačce se 3 promilemi v žíle… Nevím, možná ten svůj nudný životní styl trochu přehodnotím, uvidím… Ale něco mi říká, že na tohle mám pořád ještě času dost.

Stavebníků a dělníků

Minule jsem měl kopat bazén, teď mám jít pomáhat na barák, pravidelně bych neustál osmihodinovou směnu, neodvezl kolečka s hlínou, nesložil paletu čehosi, co si už nepamatuju. Neschopnost vykopat výkop je už standard… Všichni tihle dobří muži mě pořád posílají někam pracovat s domněnkou, že bych do hodiny zkolaboval a oni si mohli pořídit takovou tu fotku, jak má lovec položenou nohu na skoleném zvířeti. V tomto případě na mně. Zbytečné někomu psát, že jsem chodil cvičit v šest ráno před šichtou na stavbě, po 12hodinových směnách (byť v baru) atd…, protože ačkoliv mám úctu ke všem tvrdě manuálně pracujícím, největším mým pracovním úspěchem pro mě je, že manuálně pracovat nemusím. A dělám vše pro to, aby to tak zůstalo po zbytek života.

Zvědavců

Těch je možná nejvíc. Co tam dáváte? Jakou máte kůru? Co sypete? Když to nasypu, budu taky takovej… atdatdatd… Nejdřív mi vrtalo hlavou, proč to ty kluci potřebujou vědět, ale pak mi to došlo… To je přeci ten poslední krůček k tomu, aby vypadali nemlich stejně. Něco jako: „Hele, mámo, zrovna v pondělí jsem chtěl začít na sobě makat, abych vypadal jako tady tyhle týpci, ale oni mi nechtěj prozradit, co tam dávají. Tak já si zase lehnu a začnu zase na Novej rok.“ Ale třeba si to špatně vykládám, třeba jsem jen sobeckej parchant, co jim nechce prozradit tu zázračnou pilulku, co dělí pupkatýho strejdu od Mistra světa. Njn, život není fér a já si ten kouzelný lektvar, který lokám na gauči při čumění na fotbal, nechám pro sebe…

No a pak je tu ještě jedna skupina. Lidí, co mrknou na video, řeknou si, fajn, dobrý, kluci v pohodě, dají palec a jdou od toho. A těch je vždycky mnohem víc a o to tady jde…

Znám hromadu lidí, kluků i holek, kteří podobné komentáře špatně snášejí. Jakkoliv se tváří, že jim to jako nevadí a že jsou nad věcí, opak bývá pravdou. Zvláště pak u mladších ročníků se stává, že se s obdobnou kritikou vypořádávají jen velmi těžko. Jasně, pokud něco tvoříte, veřejně něco publikujete, nemůžete čekat, že si z toho všichni sednou na zadek a budou na vás obdivně zírat jak na Buddhu. Vždycky se najde někdo, komu budete protivní, kdo má jiný vkus, nebo prostě jen špatný den a potřebuje svou frustraci na někom ventilovat. A existuje pohříchu mnoho lidí, kteří mají špatný den několik let v kuse. Ale tihle lidé pro vás nejsou přínosem. Vás má zajímat ta mlčící většina. Ti, co dají palec, srdíčko a nemají žádnou další potřebu vyjádřit své sympatie k vám. Tohle gesto stačí a mluví samo za sebe. Proto si nemusíte dělat hlavu z toho, že se nějaké tetě nelíbíte, že vás nějaký Pepík nabádá, abyste toho nechal, že si nějaký trotl rozestavěl barák a teď škemrá na facebooku o pomoc. Holkám může být jedno, že kdejaký ňouma, o kterého by v reálu pohledem nezavadily, řeší jejich umělá prsa, protože to je jejich život a jejich tělo. Nebo co se má jako stát? Jasně, Emane, hned toho cvičení nechám, abych ti udělal radost? Asi ne, že…?

Kulturistika, cvičení, fitness, to je v první řadě koníček, který vás má naplňovat a přinášet benefity jak po fyzické, tak po psychické stránce, na tom nějaké výlevy frustrátů, co jako by vypadly z reality show Výměna manželek, nemůžou nic změnit. Takže jediné, co s tím můžete udělat vy, je tomu se od srdce zasmát… Snad vám k tomu dopomůže i tenhle článek.

P.S. Mnohem horší varianta je, když tam nejsou žádné komentáře. To jste totiž všem ukradení, a to určitě nechcete.

Komentáře:

Nejnovější články

Otázky metabolismu, aneb co o něm možná nevíte

Autor článku: Jan Caha

Metabolismus, jeho fungování a pochopení jsou jedním ze zásadních prostředků, jak posouvat svoji sportovní výkonnost a pracovat se zdravím nebo tělesnou kompozicí. O tom, zda může být zpomalený nebo zrychlený jsme již na našich stranách četli. Nyní se podíváme trochu dále, a to pod pokličku často proklamovaných vět jako „poškozený metabolismus“, „jezení pod bazál“ nebo metabolismus a výkonnost.

Zobrazit celý článek

Otázky metabolismu, aneb co o něm možná nevíte