Na kulturistiku nikdy není pozdě!!!

Kulturistika je nejlepší sport, jak tvrdí Arnold v legendárním „Iron pumping“ a třeba se ptáte proč? Neznám žádný jiný sport, ve kterém byste mohli závodit třeba po šedesátce. A právě v tom tkví její krása. Můžete se jí doslova věnovat celý váš život.

Čas nezastavíte!

Říkáte si, to se mě netýká, jsem ještě mladej. Stárnutí ale nezastavíte. Pojďte si přečíst, co nás čeká za pár let. Nikdo tomu totiž neujde! Využijte vaší příležitost již nyní! Bojíte se stáří nejen pro to, že vám přibudou vrásky, sníží se pohyblivost, začnete zapomínat, rozbolí vás klouby, ale také přijdete o svou těžce nabytou svalovou hmotu? Pak jsou vaše obavy oprávněné, s přibývajícími léty skutečně dochází k jejímu postupnému úbytku.

 Kolik vlastně ztratíme hmoty?  

Pokud se dožijete šedesátky, o moc svalové hmoty jste zatím nepřišli. Úbytek v tomto věkovém období činí přibližně 10 %, a to není ještě moc znát. V následujících letech ale svalová hmota začne úbývat o něco rychleji. Dosáhnete-li věku osmdesáti let, přišli jste o dalších 30-40 %. Vidina posilovny plné dědečků a babiček nás může rozesmát, ale určitě není na škodu posilovat i v pokročilém věku, i když ztratíme větší množství své původní svalové hmoty. Udržíme se totiž i nadále v kondici a možná vyhrajeme i nějakou tu cenu masters a půjdeme ve šlépějích českého matadora soutěžních pódií Milana Bodláka, který opravdu cvičí, jak tvrdí ve svých rozhovorech, dokud neumře. illnew10-6 Jistě mi dáte za pravdu, že cvičení není jen o nabírání obří svalové hmoty a jejím následném rýsování do nejmenších detailů, ale taky o radosti ze cvičení, která by nám i ve stáří neměla chybět. Co na tom, že po šedesátce nám rok co rok ubydou 3% naší síly, když nás cvičení baví a v posilovně máme spoustu dobrých přátel a možná i nějakého sparinga.  

Hlavně zůstaňte v kondici!  

Pokud bychom ztrátu svalové hmoty chtěli pojmenovat odborně, budeme hovořit o sarkopenii. Se ztrátou hmoty souvisí i ztráta síly a funkce svalů. Svaly starších lidí jsou mnohem slabší, menší a rychleji se unaví. S tím je třeba při tréninku počítat. Udržet se v kondici i ve stáří má spoustu výhod, s postupnou ztrátou síly a hmoty se vytratí i pohyblivost a schopnost starat se sám o sebe.   Pokud jsme v kondici, zvládneme hravě chůzi, nastupování do dopravních prostředků a auta, vyjdeme schody, vstaneme snadno z postele, prostě všechno, co se nám nyní zdá samozřejmé, ale ve stáří už tak samozřejmé není. Další výhodou je udržení si štíhlé postavy. Pokud se ve stáří méně hýbeme, přibýváme automaticky na váze. Není asi nic horšího než těžký a obézní senior, který tak znepříjemňuje život sobě i ostatním. Pokud nám to náš zdravotní stav dovolí, můžeme cvičit třeba do osmdesáti. Tak proč být na obtíž?  

Hormony a pohybový aparát  

S přibývajícím věkem se musíme rozloučit také s anabolickými hormony (testosteronem, růstovým hormonem,...), které se na úbytku svalové hmoty rovněž podepsaly. V našem těle se zároveň zvyšuje hladina katabolického kortizolu, který mimo jiné zabraňuje syntéze bílkovin. Uvnitř našeho těla prostě dochází k neodvratným procesům. Mění se struktura lidského těla, rozložení tuků v těle, dochází změnám ve fungování nervového systému apod. S tím vším je třeba se vyrovnat. Cvičení už nebude to, co za mlada, ale určitě ještě není nic ztraceno, pokud zůstala vůle a motivace.   Zaměříme-li se přímo na svaly, zjistíme, že jsou v pokročilém věku mnohem více postižena rychlá svalová vlákna, než vlákna pomalá. Rychlá vlákna představují v podstatě to, co z kulturisty dělá kulturistu. Tato svalová vlákna jsou objemnější, jsou schopna rychlých kontrakcí. Stahy svalstva provádíme velkou nebo maximální silou. Zkrátka budujeme svalovou hmotu. Pokud je ale jejich funkce vlivem stáří narušena, pochopitelně se nám bude hůře budovat a budeme spíše ztrácet.   Dále se také ve stáří sníží počet motorických jednotek. Motorická jednotka je základem vědomých svalových pohybů, je tvořena skupinou svalových vláken, která jsou inervována jedním neuronem. A pokud takových jednotek ubude, i naše pohyby budou pochopitelně o něco omezenější.  

Nezapomeňte na zásady správné výživy!  

Dalšího viníka úbytku hmoty je třeba vidět v naší schopnosti syntézy bílkovin, která se samozřejmě snižuje, a tím se odbourává i svalová hmota. Tělo nedokáže dobře hospodařit s esenciálními aminokyselinami. Navíc bychom měli dbát i na naše stravování. S přibývajícími léty ubývá také chuť k jídlu, většinu jídel, které jsme dříve běžně jedli, je nyní třeba přisolit nebo přisladit. Některé pokrmy nám mohou přestat chutnat úplně a raději se vrhneme na nějakou tu čokoládu nebo něco slanějšího a kořenějšího. Takhle si ale zamotáme metabolismus a schopnost zásobení těla energií. I když je stravování v pokročilém věku stále složitější, nezapomeňme na svůj původní jídelníček s kvalitními živinami, dostatkem vitaminů a minerálů!   Pokud patříte mezi opravdové fanoušky kulturistiky a plánujete cvičit po šedesátce, nezapomeňte, že vaše kosti již nejsou tak pevné, jako bývaly, nejsou již tak dobře zásobeny minerálními látkami, a proto jsou mnohem náchylnější k různým zlomeninám. Základní cviky v posilovně se určitě obejdou bez karambolů, není to přece box, ale pamatujte na to, že máte už mnohem menší sílu a při cvičení je váš pasivní pohybový systém mnohem více zatěžován. Opatrní by měli být hlavně kondičáci s nadváhou, při vysokém tlaku na kosti a klouby by mohlo lehce dojít ke zranění, které se pak bude určitě mnohem déle hojit než je tomu u mladého člověka. Důležitý je každodenní pohyb, ale vždy v určitých mezích.

Cvičme, dokud neumřeme!

Cvičte tedy, co nejdéle to jde, posilovna je poměrně bezpečným zařízením, kde se málokdy přihodí nějaký úraz. Určitě se není za co stydět, spíš vám všichni budou fandit, že i v pokročilém věku ze sebe umíte vydat maximum, nejste žádná domácí bábovka válející se jenom na kavalci.  Nemusíte se bát, že vás děti na stará kolena odsunou do pečovatelského domu, budete totiž i nadále soběstační a plní energie a možná své potomky i v mnohých ohledech předčíte. Pokud si s sebou z mládí nesete zdravý životní styl, nemá cenu ho měnit, ale je třeba pokračovat, samozřejmě s jistou mírou omezení a větší opatrností, i nadále. A proč? No protože kulturistika je přece nejlepší sport!!!