Mistrovství České republiky dorostu a juniorů v kulturistice, physique, bodyfitness a bikiny fitness 2015.

Jak jste si asi všimli, reportáží ze závodů hodně ubylo. Nejenom zde, ale všude jinde okolo taky. Pokud se ptáte po příčině, ta je celkem zjevná. Astronomický počet kategorií, kdy popsat a rozklíčovat jednotlivá umístění všech závodníků ve všech kategorií, je větší Mission Impossible než stejnojmenná filmová série s Cruisem. A tak tu stojím před dilematem, zda se vykašlat na některé závodníky, anebo v rámci toliko moderní spravedlnosti se vykašlat úplně na celou reportáž. Zvolil jsem druhou možnost. Vykašlu se jen na nějaké a budu psát pouze o některých. O těch, kteří byli velmi zajímaví, případně neskutečná byla celá jejich kategorie.

Nejdříve se ale rozpumpujeme na pár poznámkách, které jsou všeobecně platné pro celé Mistrovství České republiky dorostu a juniorů v kulturistice, physique, bodyfitness a bikiny fitness 2015. Uff, jenom ten název je sám o sobě vyčerpávající.

Pořadatelé. Dneska něco pořádat je nevděčná věc. Pár lidí vám zatleská a hromada dalších vám bude na netu vyčítat i to, že jste nezvládli odhánět mravence z protějšího chodníku. Právě proto je třeba pořadatele zmínit na prvním místě za to, že se pustí do tak finančně nejistého podniku jakým je pořádání soutěže, že se do něj pustí s vervou a nadšením a že ho navíc perfektně zvládnou. To platí především pro team kolem ředitele soutěže Martina Čady, který pořádá mládežnické soutěže pravidelně a pravidelně skvěle.

A teď už k závodníkům. Zíral jsem. Skutečně. Na MČR se objevili velmi silné kategorie, které rázně zahnaly chmury nad budoucností České kulturistiky. Tak mnoho hodně dobrých juniorů a dorostenců už jsem dlouho neviděl.  O těchto výjimečných kategorií si však povíme později. Ale než začnu, chtěl bych zmínit dva drobné nešvary. Tím prvním je usilovné verbální povzbuzování k potlesku. Inu, kluci, když nemáte co nabídnout, těžko vzbudíte nadšení. Tohle není skok do výšky, kdy se atlet pomocí potlesku vyburcuje k pětimetrovému skoku. Vy už výkon předvádíte, a pokud je dobrý, diváci ho jistě potleskem ocení. Jako tomu bylo například u sestavy Jirky Kočvary. Pokud si však vyberete hudbu, při které usne i králík na lajně koksu, můžete mávat jak na prvního máje a nic z toho nebude. A tím se dostáváme ke druhému nešvaru. Na světě existují tisíce terabajtů hudby, ale 5 z 10 kulturistů si vybere písničku  Sail od Awolnation.  Mohu dotyčné závodníky ujistit o tom, že jakmile zazní první tóny téhle skladby, je rázem jejich sestava otravnější než parta Jehovistů za dveřmi, vzhledem k tomu, že tuhle odrhovačku rozhodčí slyší během sezony asi tak 100x.

A teď už k jednotlivým kategoriím.

MLADŠÍ DOROSTENCI

Je logické, že kluci ve věku do 16 let budou mít na sobě asi tolik masa jako vegetariánská večeře. Proto je velmi obtížné hovořit o nějakých talentech a příslibech do budoucna apod… Kostra se pořád ještě mění, svaly nemají kloudnou strukturu a jediný benefit této kategorie spatřuji v tom, že mají kluci prostě perfektní cíl, ke kterému mohou směřovat své počáteční kulturistické nadšení. Přesto se zde objevila skutečně výrazná osobnost. Pokud tedy vůbec lze o mladším dorostenci takto hovořit. Ale proč by ne? Petr Svoboda (st. č. 48) své soupeře převyšoval o několik tříd. Jeho svalstvo nohou vykazovalo kvality nejen juniorské (ano, není to překlep), ale nebál bych se říct, že by se neztratilo ani mezi lehkými muži. Kvalita a tvrdost svalové hmoty skutečně vybočovala ze standardů mladších dorostenců tak výrazně, že se mu skvěle dařilo i o kategorii výš, mezi dorostenci staršími. Mezi mladšími pak bral jednoznačně absolutní prvenství.

Dalšími zajímavými závodníky mladších dorostenců pak byly Tomáš Němec (st. č. 76) v kat.do 65 kg s výrazně osvalenými zádovými partiemi, Adam Benedykt (st.č. 65) v kat. do 65 s potenciálem svalových objemů, avšak zcela nevyrýsován. Totéž lze říct i o Danielu Kešnerovi (st.č. 31) v kat. nad 65 kg, jenž byl nejmohutnějším závodníkem mladších dorostenců s extrémní šířkou ramen, ale bohužel úplně mimo formu.

STARŠÍ DOROSTENCI

V kategorii do 65 kg nám udělal radost Lukáš Veselý (st. č. 37) z Extrifit Clubu svým prvním místem. Lukáš je končetinový typ, kdy exceluje v bočních pózách a poněkud ztrácí v těch předních. Ve formě měl sice rezervy, ale vítězství strhl na svou stranu množstvím svalové hmoty, kterou předčil své nejbližší pronásledovatele. Tím byl bezesporu sympatický Alexej Kotlár (č. 11) s lepším vyrýsováním, ale nedostatky v symetrii postavy. Symetrií a elegancí naopak vynikal Filip Janko (č.47), ale jak už to tak bývá u typů s žádnou výraznou partií (to není kritika!), neměl čím upoutat rozhodčí a skončil na třetím místě.

Kategorie dorostenců do 72 kg je právě tou jednou skupinou závodníků, o které jsem mluvil v úvodu reportáže. Příšerně nabitá a příšerně těžká na rozhodování. Celé finále závodníků mělo co nabídnout. Třeba Jiří Judas (st.č. 102) vynikal pěkným objemným svalstvem, tak příjemným pro oko. Bohužel, nedostatek vyrýsování mu zabránil pomýšlet výš. Vlastně totéž, jenom ne s takovou elegancí, zato s většími objemy a srovnatelným (ne)vyrýsováním, prezentoval Michal Beneš (s.č.116) na místě pátém. Martin Wolfschläger (st.č. 93.) na čtvrtém místě pak prezentoval ukázkový přechod z nedostatečné formy k formě dobré, avšak s nedostatky v objemech svalstva. A celý tento blázinec zakončil Dominik Guzdek (st. č.52) který divákům v Rokycanech předvedl brutální vyřezanost bez jediné výtky. Ale forma, byť nejlepší v kategorii, nemůže být jediným měřítkem a tak se musel sklonit před nám již dobře známým mladším dorostencem Petrem Svobodou. Oba dva pak prohráli s vítězem kategorie Markem Ševčíkem (st.č. 2), který vynikal v hloubce svalů, většími stehny a výraznějším V-tvarem trupu. Každopádně, pokud by vyhrál kdokoliv ze zmíněné trojice, myslím, že by se vždy dali najít dobré argumenty pro obhájení verdiktu.

V kategorii nad 72 kg nás potěšil svou finálovou účastí další člen Extrifit Clubu Jan Lukeš na 4. místě. Honza bodoval solidní formou, výrazným V-tvarem trupu, ale ztrácel subtilností postavy a nejhoršími nohami v kategorii. Ty byly naopak nejsilnější a efektivně ničivou zbraní nejvyššího kalibru Ondřeje Gánovského (st.č.99), které mu napomohly i k zisku absolutního vítězství mezi staršími dorostenci. I Ondřej Gánovský tím pádem znamená obrovský potenciál do budoucna.

Kategorie Bikiny a Physigue

Upřímně řečeno, rozhodovat tak extrémně subjektivní kategorie, které vyžadují, aby závodník či závodnice nebyl moc osvalený/á, málo osvalený/á, vyrýsovaní nebylo ani přehnané ani nedostatečné, aby jedinec vystupoval sebevědomě, ale ne zas tak moc a prostě spousty dalších „něco mezi“, je jako otírat si zadek úplně naslepo. Někdy to vyjde, jindy ne.  I to může být vysvětlením pro umístění Petra Ouvína z Extrifit Clubu na druhém místě v kategorii Physique do 178 cm, kdy na první místo byl moc svalnatý, ale na druhé už ne, přestože byl nejsvalnatějším v kategorii. A pokud zase tolik nevadila nadměrná svalnatost v případě Petra Ouvína, vadila už v případě nejsvalnatějšího závodníka nad 178 cm Marka Kaviny, který nebyl připuštěn ani do finále. A aby to bylo ještě zamotanější, celým tímto textem určitě nechci říct, že by to bylo špatně rozhodnuto, protože v rámci pravidel kategorie je zjevné, že toto je skutečně těžké na rozhodování. Spíš by si toto měli uvědomit soutěžící, kteří zvolí tuhle nevyzpytatelnou disciplínu, takže není pak divu, že jeden týden vyhraje na M Čech člen Extrifit Teamu Marek Sviridov (č.90)a o týden později už stejný model rozhodování při jiném složení arbitrů už zase neplatí.  

Možná to chce čas jako u bikiny fitness, které kdysi představovaly pěkný galymatyáš a  v rámci různého náhledu na kompromis se setkají s nesouhlasem verdiktu, ale nějaké vyložené excesy se už moc nedějí. Přesto i zde rozhodují takové netělesné vjemy jako je prezentace, charisma, chůze atd…

To u bodyfitness je situace jednodušší. Tam přece jen rozhodují i „měřitelné“ stavy jako je lepší/horší vyrýsování v poměru ke svalové hmotě a symetrii postavy. No a v tomto hrála jednoznačný prim Zlata Bubeníčková (č.69) . Nicméně právě v jejím případě hraje nezastupitelnou roli i její charisma. Zlata svým působením na pódiu toto jeviště doslova ozáří a udělá tento mikrosvět lepším místem k pobytu. Ale v dobrém světle se ukázala i  Marie Anderšová (č.70) , která disponovala velmi příjemným osvalením vrchní části těla a nebýt nedostatků ve vyrýsování dolní části těla, byla by Zlatě mnohem nepříjemnější soupeřkou. Takto musela svádět souboj spíš s Katkou Brachtlovou (č.3) na třetím místě a Zuzanou Špačkovou (č.9) na místě čtvrtém.

Junioři

Kategorie do 70 kg. Když nastoupila tato kategorie na pódium a mezi nimi stál Martin Kaleta (č.72), ihned jste si řekli, nodoprdeletadymámevítěze. Martin disponuje tím pověstným wauu efektem, kdy díky pekelné masivitě strhne okamžitě pozornost všech.  Jenže to nadšení pohasíná s každou další pózou, s každým dalším vyvoláním, kdy vám je jasné, že z tadymámevítěze se stává možnádotrojky. Navíc, projev Martina připomíná trochu mučení Ježíše Krista, kdy na zaujímání některých jeho postojů je skutečně tristní pohled. Přesto přese všechno považuju Martina za jednoho z nejvýraznějších borců MČR a že letos byla úroda skutečně bohatá. Robin Kerkanič (č.101) byl jedním ze superostrých závodníků mistrovství a co se týká formy, nedalo se mu vytknout ani ň. Druhé místo (po extrémně vyrovnaném souboji) obsadil díky menšímu podílu svalové hmoty. Když jsem v nějaké pasáži reportáže hovořil o občasných nevýhodách perfektní vyrovnanosti, nebyl to případ svěřence Milana Obořila Lukáše Bíny (č.46). Tento zpočátku nevýrazný borec nakonec přesvědčil rozhodčí o tom, že mu vlastně vůbec nic nechybí k tomu, aby mohl vyhrát a tak se nakonec také stalo.  

Pomalu ale jistě se dostáváme ke skutečné oslavě Mistrovství ČR, k nejlepší, nejnabitější, nejvyrovnanější a nejzábavnější kategorii juniorů do 77 kg. Úroveň této kategorie asi nejlépe vystihuje fakt, že aktuální Mistr Evropy David Příkop tuto kategorii nejenže nevyhrál, ba naopak, sváděl tvrdé souboje s ostatními účastníky finále. A to ve formě, která si ničím nezadala s tou evropskou. Jakékoliv umístění v první pětce bych bral jako potvrzení talentu a perspektivy do budoucna. A tím možná nejperspektivnějším, (ovšem v horizontu několika dlouhých let), je možná paradoxně až pátý v pořadí Radek Juráň (č.12). Schválně se podívejte na fotky, jak absurdně mu rostou nohy. Radek má tak surrealistické tvary, že je to při takto malém osvalení na obtíž. Proto to páté místo. Ovšem pokud nabere v budoucnu 15-20 kilo hmoty, zachová si až dámsky úzký pas, budeme všichni čumět. O tom jsem přesvědčen.  Jiřímu Baďurovi (č.91) se nedalo v podstatě nic vytknout. Pěkné tvary, dostatek hmoty, dobrá forma, jenom byl ve všem o chloupek horší než Jiří Kočvara (č.62) na třetím místě-další člen Extrifit Clubu.  Jirka předvedl vynikající tvrdost, příkladnou symetrii a objemy svalů. K tomu přidal na bojovnosti, nasazení a pro mě osobně nejhezčí volnou sestavu Mistrovství ČR. A to je co říct, protože hned na druhém místě skončil další pan Pozér, aktuální Mistr Evropy juniorů a taky člen Extrifit Teamu David Příkop. Davidovi mnozí kritici vyčítají jistou měkkost svalových skupin. A mají pravdu. Jenže… na Davida můžete v základním postoji koukat hodiny a hodiny, aniž by se vám to přejedlo. Základní postoj, hrudník z boku, tricepsové póza, to jsou estetické skvosty, které prostě při takových tvarech nejsou k poražení. Tak krásně se na ně dívá. A přesto poražen byl. Pozdějším absolutním vítězem Vojtěchem Trnkou (č.36). Vojta má zrovna tak pěkné tvary od boha, lýtka implantovaná z těla zesnulého Mika Matarazza a hloubku Macochy. A byť se na vítězství docela nadřel, patřilo mu právem.

I v kategorii nad 77 kg měl Extrifit Club dvojnásobné zastoupení. Tím prvním členem byl Ondra Sobotka (č.42), který bohužel neudržel formu z MČech, kde obsadil místo třetí a tak na něj zbyla bramborová medaile. Václav Bukvic (č.95) předvedl největší tvrdost a vyrýsování svalstva s dostatečným objemem, ale bohužel, ne úplně vstřícná konstrukce postavy mu zabránila pomýšlet na vyšší, než třetí příčku. Již třetí vzájemný souboj po BFC Cupu a MČech mezi sebou svedli na MČR Jiří Procházka (č.82) a poslední člen Extrifit Clubu Matěj Hasík (č.92). Scénář byl pořád stejný. Větší, mohutnější, ale nedotaženější Procházka prohrával s menším, ale ostřejším Hasíkem. Tahle kombinace nijak nevybočovala ze zavedeného cyklu, nicméně tentokrát dali rozhodčí přednost většímu a mohutnějšímu Procházkovi před menším a ostřejším Hasíkem. I to je kulturistika.  

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY ZDE: ronnie.cz