Mistrovství Čech juniorů a dorostu 2013

Něco se děje. Začalo to solidní účastí závodníků na Mistrovství Čech mužů, pokračovalo to veskrze vydařeným Mistrovstvím ČR a touto nedělí… Tuto neděli jsem se fakt úžasně bavil při Mistrovství Čech juniorů a dorostu jako už dlouho ne. Skoro jsem si připadal jako ti zvláštní lidé, co nostalgicky křepčí u písní Michala Davida a baví se při vzpomínkách na svou, již téměř zapomenutou, pubertu. I já jsem si v sobotu připadal, jako bych se propadl časovou dírou do 90-tých let minulého století. Typicky narvaný sál plný diváků, tak trochu typické problémy s osvětlením, ale také typicky bouřlivá, ohlušující atmosféra plná překřikování jednotlivých táborů fanoušků toho kterého závodníka, či klubu. To vše podpořeno úžasným letním počasím a všudypřítomnou přátelskou atmosférou. Ale to nejpodstatnější bylo, že se na pódiu v Rokycanech ukázalo tolik nadějných borců, že si to srovnání s legendárními 90-tými léty právoplatně zaslouží. Jak říkám, dlouho jsem si tak parádní závod neužil… IMG_9572

Zde nastoupili 4 kluci, přičemž o pořadí bylo od začátku víceméně jasno. Nejvyrovnanější boj se strhl o 3 a 4 příčku, kde si navzájem konkurovali Filip Prechtl a Petr Lorenc. Oba dva byli zhruba stejně osvalení, ale Petr přeci jen působil o něco pevnějším dojmem a proto získal třetí místo před Filipem, který skončil čtvrtý. Před nimi si udržoval vcelku jasný odstup Štefan Šotter na druhém místě, který byl ostřejší než zbylí dva pronásledovatelé. Tím, kdo na sebe jednoznačně poutal pozornost po celou dobu svého účinkování v této kategorii, byl Jan Hulák, o jehož prvním místě by mohl pochybovat jedině čerstvý absolvent nepodařené operace mozku a ostatních vjemových orgánů. Své soupeře jednoduše převyšoval vším, na co si jen vzpomeneme. Objemem svalů, připraveností, separací, hloubkou a prezentací. Jediná otázka byla, zda se mu podaří získat i titul absolutního Mistra Čech dorostu. Ten mu sice v boji s o mnoho těžším a vyšším soupeřem unikl, ale nutno dodat, že to byl souboj nadmíru těsný a napínavý až do samého konce. 

V sedmičlenném startovním poli se vcelku rychle vyprofilovala čtyřčlenná skupinka, která si vzájemně šla po krku v honbě za zlatou medailí. Určit jednoznačného favorit této kategorii vůbec nebylo jednoduché a kluci, zpravidla soutěžní debutanti, si ochutnali, jak náročné je několik po sobě jdoucích porovnávání. Za Extrifit mohu říci, že nás potěšilo, že do této skupiny patřil i Jan Lukeš, člen Extrifit Clubu, který nakonec svým soupeřům se ctí podlehl a obsadil 4. místo. Pozitivem byl jeho mohutný vrch těla, kterým útočil na zlatou, ale slabší rozvoj dolních končetin a horší vyrýsování ho odsunuli právě na onu bramborovou medaili.  Lepší momentální forma rozhodla o bronzovém kovu pro Miloše Hrabara, poněkud subtilního, ale velmi dobře vyrýsovaného závodníka. Těsně za zlatou zůstal můj jmenovec, Pavel Vacek. Musím říct, že to se mnou trochu trhlo, když moderátorka vyhlásila příchod tohoto mladíka na pódium. :-) Pavel měl velmi dobrý vršek těla s dominantním v-tvarem trupu, určité nedostatky v symetrii ho však odsunuly až za Vladimíra Nedvěda. Právě symetrie a kompaktnost postavy bez výraznějších slabin, navíc s dobrým vyrýsováním byly nejvýznamnějšími trumfy v ruce Vladimíra. Titul tedy putoval právě do těchto rukou.

Vynikající kategorie, kde se představil další výrazný talent. Ale o tom až později. Na šestém místě skončil Adam Beck, mladík s úplně šílenou kostrou. Šílenou v dobrém slova smyslu. Pravda, ten široký pas mu asi v budoucnu bud trochu překážet, ale tak rozložitý hrudník a záda se jen tak nevidí. Na tohle se dá nabalit 130 kilo a pořád tam bude místo. V sobotu se ale Adam s formou moc nepotkal a proto si bude muset na své úspěchy ještě počkat, potenciál má ovšem jako málokdo. Pátý skončil Šimon Pešek. Vlastně mám u jeho jména napsanou poznámku- nenápadný. A to asi bude, protože krom této poznámky o něm vím jenom to, že je to jeden z početných svěřenců Petra Březny a má velmi solidní stehna. Dalším z plejády poměrně objemných, ale špatně vyrýsovaných borců je Eduard Urbánek na čtvrtém místě. Takže, svaly nechyběly, lepší zpracování však ano. O tom, že méně je někdy více by ho mohl poučit Jakub Šmucr na třetím místě. Právě Jakub byl totiž výrazně méně objemný, pravděpodobně nejméně z celého finále, ale jasně všem soupeřům dokázal, že forma, vyrýsovanost a patřičné zpracování svaloviny na pódiu dominuje nad měkkým objemem. Boj o vítězství se však smrskl pouze na dva aktéry. Jana Malinu a Luďka Krčku. I když boj… Snad se Jan neurazí, ale vítěz (Luděk Krčka) byl jasný od samého začátku. Ovšem Jan vynikal zarputilou bojovností a se vzteklostí yorkšírského teriéra dorážel na svého soupeře s cílem ho potrápit na cestě za zlatem. A to se mi strašně líbilo. Nicméně, ohrozit ho mohl pouze lepšími dolními končetinami a o něco větší tvrdostí svalového reliéfu. A to bylo na borce formátu Luďka Krčky málo. Luděk předvedl úchvatně elegantní postavu s dostatečnými svalovými objemy parádních tvarů. Jeho double biceps byla parádní podívaná přesahující mantinely dorostenecké kulturistiky. Luděk se zkrátka v Rokycanech uvedl jako talent, se kterým by se mělo v budoucnu počítat. Přes tuto chválu jsem byl však překvapen, jak důstojným soupeřem mu byl Jan Hulák v boji o absolutní prvenství. Oba tak dokázali, že nám nastupuje velmi silná generace a bude jenom na nich, jak se s těmito očekáváními v budoucnosti poperou. Jo, a abych nezapomněl, absolutním vítězem se stal Luděk Krčka.

Upřímně, příliš nechápu význam klasické kulturistiky v mládežnické kategorii. Vzhledem k věku závodníků dost těžko totiž může někdo nabrat tolik svalové hmoty, že by se při dobré připravenosti nevešel do limitních tabulek pro pravidla klasické kulturistiky. Čest výjimkám typu Lesukov. I zde měl Extrifit Club své zastoupení v podobě Sebastiána Fialy, který byl však přespříliš subtilní na to, aby mohl promluvit do finálových bojů. Medaile si mezi sebe rozdělili Antonín Hodan, který vynikal především v bočních postojích, ale slabá separace ho odsunula na třetí místo. Dále pak Jan Zvolánek na místě druhém, jenž měl nejlepší nohy v kategorii, byl velice dobře vyrýsován, ale vrškem těla za vítězem dost pokulhával. Zároveň jeho úprava pokožky byla zrovna tak příšerná, jako přiložené fotografie pocházející z dílny všeříkajícího názvu „Pavel Vacek- nedávejte mi foťák do ruky“. Ale i kdyby měl barvu přirozeně snědou jak rodilý mulat, bylo by to jedno. Vítěz byl od začátku jasný. Byl jím Tomáš Štěpánek, převyšující své soupeře rozdílem několika tříd. V téhle kategorii zkrátka neměl co pohledávat a své kvality měl porovnat v kategorii nad 77 kg. Takhle nebylo příliš co srovnávat. Veliký, dobře tvarovaný vršek těla s poutavým V-tvarem trupu, doplněný objemnými, i když lehoučce zataženými stehny nedaly soupeřům sebemenší šanci.  


V této kategorii se prezentovali pouze tři borci. Třetí místo tedy získal Ondřej Bučko s parádními latissimy a všeobecně objemným vrškem, za kterým ovšem očividně zaostával rozvoj dolních končetin. Druhý byl Lukáš Kurucz, který z předních pohledů působil vyrovnaným dojmem v porovnání s pozdějším vítězem kategorie, ale zadní pózy pak odhalily rezervy ve vyrýsování a rozhodly tak, že vítězem kategorie se stal další člen Extrifit Clubu David Koštiál. David se prezentoval velmi dobrou formou, bez žádných zjevných slabin a s přednostmi v podobě bočních póz, kde jasně dominoval.

Pokud jsem v úvodu vzýval dobrou atmosféru soutěže, v této kategorii dostoupila svého vrcholu. Řinčivý rachot rozléhal se Rokycany rykem příznivců narvaných borců, právě předvádějících své sportovní přednosti. Vskutku výborná šou. V této divočině získal své šesté místo Václav Vaneš. Příliš vysoký a příliš málo osvalený borec, i když velmi dobře vyrýsován. Právě nedostatečné vyrýsování bylo příčinou pátého místa pro Miroslava Fojtů. Ale dobré tvary a ucházející objem svalových skupin tam byl. Marek Kulhánek bojoval především svým vrškem těla, který byl ozdoben hlavně širokým svalem zádovým, společně se zadními pózami dvojitého bicepsu. Příště to chce mít lepší separaci a tvrdost. Takto mohl Marek pomýšlet „pouze“ na čtvrté místo. Matěj Ryšavý nám ukázal, jak mají vypadat lýtka. To byly neskutečné nádory. Ale lýtka by sami o sobě na třetí místo Matěje jistě nestačila. Matěj ukázal i dobrou formu a parádně hluboké břicho, leč nedostatkem jeho postavy je poměrně značná neestetika svalových partií v kontextu celého těla. Důvodem, proč jsem si tuto kategorii tak užil, byl možná fakt, že i zde jsme měli zástupce Extrifit Clubu. Byl jím David Příkop. David pro mě představuje prototyp moderního kulturisty. Mohutná, možná až poněkud předimenzovaná stehna, která na sebe strhávají pozornost celého publika, jež ovšem s úzkým pasem a přirozeně širokými rameny vytváří nekompromisní X-tvar siluety těla. Ano, David byl měkčí, a méně vyrýsován než jeho soupeř a pozdější vítěz kategorie Jiří Kováč a po zásluze skončil na druhém místě. Ale pokud bych měl ukázat na jednoho jediného borce celého Mistrovství, který je podle mě největším příslibem a talentem do budoucna, bez váhání by můj prst spočinul právě na Davidu Příkopovi. Vítězství si ale oprávněně z Mistrovství Čech odnáší Jiří Kováč. Extrémně estetický závodník bez zjevných chyb a nedostatků. Navíc v neděli předvedl i vynikající kvalitu a hloubku svalů, tudíž o jeho prvním místu nemohlo být pochyb.

Tady se nám už objevovali solidní pořízci, nezřídka atakující váhu 90 kil. Když jsem v kategoriích dorostu sledoval Luďka Krčku, pokládal jsem si otázku, jak by se mu asi vedlo mezi juniory. S nástupem této kategorie se mi dostalo odpovědi. A Luďkovi se vedlo docela dobře. Přesto však byl věkový rozdíl znát především v tvrdosti svalových partií, kde na své starší kolegy nestačil a musel se spokojit se čtvrtým místem. Tím, kdo ho na tuto pozici odsunul, byl další člen Extrifit Clubu David Červenka. David disponuje parádním vrškem těla, kde by se za jeho šířku ramen, zad a paže nestyděl nejeden závodník v kategorii mužů. S nohama je to horší. Podstatně horší. Disproporce mezi horní částí a dolní částí těla je vskutku značná a bude chvíli trvat, než to dá David do kupy. Do té doby se bude muset smířit s tím, že ho tato disproporce okrádá o lepší umístění. Třetí místo.  Nádherně napruhované a vyrýsované nohy s dostatečným objemem měl naopak Ľudovít Michel. Postava Ľudovíta se mi líbila. Představoval takový kulturisticky atletický typ. Když to jó předimenzuji, tak něco jako Kevin Levrone. Nic nevyčuhovalo, nic nezaostávalo, zkrátka vše jak má být a něco málo navíc. Za normálních okolností by asi vyhrál, jenže na této soutěži se objevilo jedno velké ALE. Řekl jsem velké? Lépe říci kosmicky velké ALE. To ALE představovala forma vítěze kategorie Jakuba Šedivého. Jakub nebyl největší na pódiu. Nebyl ani nejhezčí. Ba ani není nijak dobře stavěný. Ale umí udělat formu, kterou jsem v juniorských kategoriích za 20 let ještě neviděl. Nedělám si srandu! Navíc si nejsem jistý, jestli jsem jí někdy viděl i mezi dospělými na MČR. Jakub byl vysušený na troud, tvrdý jak diamant, nebo nějaký ještě tvrdší šutr, který bych si musel pracně najít ve wikipedii, s nohama… No a teď jsem se ocitl v prekérní situaci, neboť jsem o Ľudovítu Michelovi řekl, že má vynikající nohy. Což je jistě pravda, ale já bych potřeboval odlišit slovy separaci a tvrdost nohou Jakuba. A na to prostě nemám slovník. Je to něco, jako když někomu dáte nejvyšší známku desítku, aby pak po něm šel někdo, kde marně pátráte po patnáctce, nebo ještě lépe dvacítce. Takže Jakub měl nohy hluboce separované, příčně pruhované, s dírami o kterých slýcháme každoročně ve zprávách o hospodaření naší vlády. Když se vám bude chtít, najděte si zde na stránkách fotky Slavoje Bednáře z jeho účinkování na Mr. Univers NAC a uděláte si obrázek. Jakub měl zkrátka formu, která je na našich pódiích nevídaná. A nesnažte se jí hledat na mých fotkách, ani na jiných fotkách z webu, protože ani jedna zdaleka nepřibližuje reálný pohled. Ale patří vám to, měli jste se jít podívat. Stálo to za to. A Jakubovi pro změnu patří titul Absolutního mistra Čech v kulturistice juniorů.

V této kategorii nastoupila čtyři děvčata. Co o nich říci? Byla mladá, vysportovaná, takže pěkná. Čtvrtou příčku si zasloužila Michaela Koppová. Další zastoupení Extrifit Clubu představovala Petra Jírovcová. Slečna, jež se na pódiu minimálně směje, přestože jí úsměv rozhodně sluší. Pravděpodobně díky tomuto detailu skončila při svém debutu až třetí. Nevadí, otrká se a bude to už jen lepší. To, že je osobní prezentace na pódiu v kategorii Bodyfitness stejně důležitá jako pobyt v posilovně, dobře pochopila Tereza Šotterová, která naopak působila velmi přirozeně a sympaticky. Druhé místo patří právě jí. Jednoznačně nejlepšími sportovními kvalitami disponovala Kateřina Štěrbová. Taktéž její prezentace byla zcela bezchybná, a proto titul Mistryně Čech míří právě za ní. 
Bude borec nakonec?


Co dodat závěrem?  Pořadatelé odvedli solidní práci a zároveň prokázali notnou dávku odvahy, když jedním bodem v programu bylo krátké divadelní vystoupení. To je vždycky ošemetná věc, neboť zavděčit se všeobecnému vkusu bývá oříšek, který se může snadno zvrtnout do pár minut trapného ticha. Ale tentokrát to vyšlo a ochotnická vložka na téma teleshoping pobavila přítomné diváky a přispěla k všeobecně dobrému rozpoložení. To, co nezklame téměř nikdy, je exhibiční vystoupení kulturistické vystoupení. Tentokrát vsadil Martin Čada coby hlavní tvář pořadatelského týmu na Tomáše Kašpara a ten nám předvedl vskutku impozantní hromadu masa.