Milionový comeback

Téma jsem nakousl v posledním článku, nyní ho hodlám trochu rozvést. Jedná se o velmi kontroverzní a choulostivou záležitost, na kterou máme všichni odlišný názor. Řeč je samozřejmě o legendárním Kevinu Levroneovi a jeho návratu na soutěžní prkna.

 Od jeho posledních závodů do loňské Olympie uplynulo 13 let a to už je sakra dlouhá doba, vezmeme-li v potaz, že Kevin se v mezičase posilovně vůbec nevěnoval – z fotek by jste do něj určitě netipli, že se svého času jednalo o jednoho z nejlepších kulturistů devadesátých let a nového tisíciletí. Tento americký kulturista s italskými kořeny se po ukončení závodní kariéry vzhlédl v hudbě a filmu, pokoušel se (neúspěšně) dobýt Hollywood a jít cestou Arnolda.

Pak to přišlo. Zpráva, která v květnu 2016 doslova otřásla světem kulturistiky - jednapadesátiletý Kevin Levrone chystá velký návrat a je v přípravě na Mr. Olympia 2016 . Nikdo v tu chvíli nevěděl, co to má znamenat a co se sakra děje: „To bude jen nějaký podvrh. Důchodce se zbláznil. Stejně nakonec nenastoupí“. Jenže jak se Olympie neúprosně blížila, tím víc rostlo „Levrone šílenství“ a i kulturista samotný – pravidelně vkládal svoje fotky na sociální sítě a bylo vidět, že je den ode dne větší a silnější. Počáteční skeptici brali svá slova zpět a všichni očekávali velký zářijový víkend.

Vše odstartovala dnes již legendární tisková konference, na které se Kevin nechal překecat a společně s Cedricem McMillanem a Joshem Lenartowiczem nahodili pár póz před hrstkou vyvolených diváků. Těžko říct, zda-li to bylo předem domluvené či nikoliv, ale úspěch to mělo. Každý správný fanda byl nadšený, neboť nemožné se stalo možným – Kevin se po neuvěřitelných 13 letech pauzy vrátil a dokáže konkurovat dnešním kulturistům! Fotky obletěly celý kulturistický svět a senzace byla na světě. V tu noc jedno jméno přehlušovalo všechna ostatní: Kevin Levrone.

Jenže pak přišel prejudging, který znamenal jakési vystřízlivění do kruté reality. Vršek našeho amerického kulturisty byl parádní, ale spodek, ten trpěl. Nohy žádné, absence lýtek, hýždě absolutně nevyrýsované… Každému bylo jasné, že tady se něco nepovedlo. Abych byl upřímný, byl jsem v šoku z toho, co jsem viděl a bylo mi Kevina tak trochu líto. Pak ale začala hrát americká post-grungeová kapela Creed a Levrone nahodil svoje typické pózy a bylo to, jako bych se vrátil o dvacet let zpátky do dob jeho největší slávy. Bylo úchvatné sledovat, jak si postupně získává celý sál ve Vegas.

Nakonec sice obsadil poslední, šestnáctou příčku, ale ve skutečnosti vyhrál vše. I přes nepříznivý výsledek se mu podařilo získat desetitisíce nových fanoušků a zařídit si věhlas po celém světě. V neposlední řadě se z velké části zasloužil o rekordní zájem o Olympii. Mohli mít pořadatelé někoho lepšího do souboje „stará škola vs. moderní kulturisté“? Nemyslím si. Kevin byl parádní eso v rukávu pořadatelů – známý svým neskutečně rychlým progressem a tím, že za svoji kariéru ještě nezískal titul Mr. Olympia, po kterém je tak hladový. Marketing zafungoval skvěle. A ruku na srdce – koho zajímalo Kevinovo konečné umístění? Nikoho.

Tak si to pojďme shrnout. Marketing se podařil, každý si vydělal slušný balík a divák si také přišel na své. Co ale doopravdy znamenala loňská cesta Kevina na Olympii? Do hlavy mu nevidíme, avšak nabízí se nám pár logických koncepcí. První, trochu naivní teorie je taková, že si chtěl zkrátka splnit svůj sen, vrátit se na soutěžní prkna a ohrozit aktuálního krále Heatha. Druhá, o něco pravděpodobnější verze praví, že šlo o byznys a nic jiného než byznys. No a ta třetí, nejvíce pravděpodobná možnost je mix dvou předchozích: „Zase si zkusím přípravu, těžké váhy, najedu do starého dobrého režimu a ještě si vydělám kopu peněz…“

Co bude dál? To nikdo neví. Sám Kevin prohlásil, že hodlá závodit i v roce 2017 a že předvede ještě mnohem lepší formu než na poslední Olympii. Je pravda, že jeho loňskou přípravu provázelo hned několik zranění: natržený prsní sval a především problémy s kvadricepsem, které ho (údajně) limitovaly v dřepech. Možná proto nemohl vybudovat kvalitní hmotu spodku těla. No, po padesátce to fakt není sranda.

Měl jsem tu čest prohodit s Kevinem pár slov, když byl v září na EVLS. Už od první chvíle jsem měl pocit, že mu jde především o byznys (prodej podepsaných fotografií za 300 Kč/kus, nová kolekce oblečení, propagace vlastní značky suplementů). Ztratil jsem tedy veškeré iluze a ihned pochopil, že hlavní výhra pro něj byla samotná účast v soutěži, neboť mu zařídila perfektní podmínky pro budování nového byznysu. A víte co? Bylo mi to tak nějak jedno. Mohl jsem vidět jednoho z nejlepších kulturistů všech dob na vlastní oči, zeptat se ho na pár otázek a trochu si zavzpomínat na stará dobrá kulturistická léta, kdy tento černý panter nejednou vážně ohrozil legendárního Yatese. Bylo to splnění mého klukovského snu. A měl jsem z toho všeho takovou radost, že jsem si tu podepsanou fotku za tři stovky nakonec fakt koupil.