Metody ležingu ve sportu

Metody ležingu ve sportu

Petr Třetina | 26. 05. 2020

Jak jsme se mohli přesvědčit v uplynulých měsících, způsobů jak si dát do těla je fakt hodně. Viděli jsme hasiče odhodit zápalky i hadice, když byli povolaní pumpovat bicáky taháním krabic z letadla, nebo automechaniky lezoucí do montážní jámy na místo pod stojan, aby rozšířili možnosti tlaků na ramena. A spousty dalších alternativ doplnily oficiální způsoby seberoztrhání o další terabajty fotek, videí a článků, který rvaly weby ve švech už dávno před pandemií. Je už toho fakt hodně. A tak si říkám, že to trochu otočím a hodím do placu pár oddychových vět. A nebude to dneska jenom o fitness. Vybral jsem tři sporty.

Fotbalista

To je rozenej metodik. Každej průměrnej fotbalista proleží za svou kariéru hodiny a hodiny se zabořenou tlamou v trávě. Nejčastěji si lehá po polibku se soupeřem, když se v nadšení střetnou ve výskoku. Často ale i bez zjevné příčiny, prostě jen tak. Nosítka a lavička jsou taky oblíbený zašívárny. Někteří tam stráví tolik času, že by mohli být fotbalistou a kulturistou v jedné osobě. V posilce impulz k růstu, na lavičce růst. No a další fáze zotavení hlavy oťukané balónem pokračuje prachsprostým vylitím, respektive lehárem pod stolem po třech klobásách a dvanácti pivech. To pak musí být výkon. Docela chápu to věčně nasraný publikum.

Sáňkař, Skeletonista

Už na první pohled je patrný, že sáňkaři vyšperkovali možnosti regenerace k dokonalosti. Ti si totiž lehají, když ještě nic neudělali. Otázkou teda je, z čeho jsou jako tak zhuntovaní. Já bych řekl, že dělají všichni nějakou těžkou práci. Třeba ve slévárně. Takže sáňkování se stalo jedinou možností, jak si po šichtě dáchnout a souběžně vyniknout ve světě sportu. Spousta lidí si myslí, že jsou tito sportovci během výkonu vzhůru, ale není tomu tak. Nahoře si sáňkař nastavuje budík, ulehá, a pokud ho po vyjetí z koryta vzbudí náraz do hrazení dřív než cinkání ajfounu, máme tu nový světový rekord. Ve sportu bývá zvykem se zrelaxovat především duševně. Sáňkař to ale docela ojebal. Ten si při sportu odpočne i fyzicky. A dokonce dostává na výběr: „Spíš raději na břichu, než na zádech? Povyšujeme tě na skeletonistu.“

Bodybildr

Svalouš je taky dobrej šílenec. Ne že by chrápal na benčovce, to určitě ne. Zas tak moc ty svaly uspat nepotřebuje. Nutnosti perfektní regenerace si je ale vědom a tak využívá každé příležitosti venku mimo posilovnu. Je to fakt vynalézavej tvor. Dokáže těžit třeba i z bolavýho zubu. Pokud je ovšem dentista ochoten nabídnout koňskou dávku umrtvovací injekce. Takový čištění a výplň zubních kanálků pak můžou být dobrým stimulem tvorby růstového hormonu. Prostě čím dýl vrtání, tím víc spánku.

V jiných sportech skočíte po trenálu do sprchy a tím to všechno hasne. Bodyblidři si nedají pokoj ani na vteřinu. Ti ten režim fakt žerou. I co se týče relaxu. Mívají vymyšleny spousty strategií, jak zmírnit devastující následky mimogymových aktivit. Z těch běžných například vyhledání židle, když není gauč, z těch odvážnějších aspoň polospánek, když se zrovna nehodí spát. No a kdyby nebyla možnost ani polospát, tak by se dalo uvažovat o tom chodit se zavřeným jedním okem. Což by nebylo překážkou například cestou po dé jedničce, když vás zastaví osmikilometrová kolona. A donedávna to mohlo jít dokonce i za jízdy. K čemu jinému využít ty koleje na vozovce, co se navlnily pod tíhou kamionů, než k najetí, předání zodpovědnosti tempomatu, zavření oka a ležingu. Jenže pak tu silnicu začali blbci spravovat a máme o metodu míň. Ale to nevadí, vždycky se dá něco vymyslet. Třeba dát výpověď v práci a po posilce obsadit lavičku na fotbalové střídačce. Nebo začít sáňkovat. Anebo se prostě vrátit nohama na zem a začít praktikovat tu nejefektivnější techniku ležingu, co je nám už od mrňat vštěpována. Padnout do postele hned po tom, co večerníček odhází všechny noviny, zazvoní zvonec a . . .

PS: Úvodní obrázek je fotomontáž. Za jízdy to nezkoušejte.

Komentáře: