Marketing Extrifitu? Jenom kouzla a čáry.
Autor: Pavel Vacek
3. 5. 2017
Zdá se, že velcí kluci ve vládě se včera poškorpili trochu víc než obvykle, takže v následujících měsících můžeme v přímém přenosu sledovat velkovýrobu vzdušných zámků a nekonečný festival planých slibů. Třeba ODS nám slibuje, že bude chránit naše soukromí a svobodu. Což znamená, že si tuhle značku budete moct v říjnu koupit za pětikorunu ve výprodeji. Nikoho nebude zajímat. Ne že by ta myšlenka nebyla ušlechtilá, ba naopak, ale pár staromilců bez facebooku a s tlačítkovým telefonem je do sněmovny asi nedostane. Zbytek už soukromí dávno odevzdal do korporátních paží Marka Zuckenberga a „svobodně“ se řídí jeho pokyny. Takže zaměstnanci tajných služeb budou co nevidět stát frontu na pracáku, hned vedle bytových tipařů. Ti už ukončili živnost dávno, neboť pracně zjišťovat, kam kdo odjel na dovolenou, aby mu bylo možné vymalovat cimru, byť ne tak úplně podle majitelova přání, je docela přežitek, když známe čas odletu a cílovou destinaci i s hotelem. Když dnes budete chtít někoho sledovat s teplými papučemi na nohou, jednoduše mu pošlete žádost o přátelství. Kdyby se točil první díl Terminátora dnes, hledání Johna Connora by zabralo deset minut a bylo by po bijáku. Začalo by to tím, že jako jiné nastávající maminky, by i Sarah Connorová vystavila svůj ultrazvukový snímek pupíku, kde by bystré elektrické oko Terminátorovo v mlhovině rozšifrovalo oteklou spermii, kterak se v následujících týdnech mění v pulce, pak metastázuje do vetřelce, až se z toho vyloupne rozkošný potapěč, připravený na nejužší průlez ve svém životě, aby pak o několik let později zasvětil celý svůj život dostat se alespoň svou částí zase dovnitř. Ale to předbíhám. Mezitím může mapovat oslavu porodu, originalitu přáníček od neznámých lidí, pak první nočníček, v něm první bobeček, po bobečku zoubeček a jůůů, už tu máme první dáreček. Letí to. Takže mapujeme první krůčky ve škole, obdivujeme šikovnost Johníka na besídce, pak zápis (Johníček je samozřejmě nejšikovnější a nejchytřejší), první vysvědčení s velkou jedničkou, kroužky, další vízo. Johníček už není nejchytřejší, ani nejšikovnější, vlastně je to spratek, co si založil vlastní fejsbůk a tak je načase zaslat další žádost a monitorovat prvního uhra, chlastačku, líbačku a plánovačku kde a v kolik bude. Načež se tam náš Terminátor dostaví s vercajkem, nasype pár broků do kebule a je po schovávačce. A po filmu.
Žijeme zkrátka virtuálně se vším všudy a přitom si na to stěžujeme. Stěžujeme si na morálku, uvolněné mravy, pokleslou zábavu a přehršel útoků na nízké pudy. A že prý v tom vyniká Extrifit, který na svých stránkách ukazuje zadky, prsa, zadky a zase prsa. Holek. Je to nemorální, laciné a využíváme nešťastná děvčata jenom proto, abychom prodali více proteinů. Prezentace Extrifitu se prý zvrhla. Paradoxně to čtu hlavně u fotek, kde je dotyčná zabalená do punčoch, kaťat a dalšího oděvu, mnohonásobně více zakrývající tělo, než úbor soutěžní bikiny. A víte co? Máte pravdu. Jenže to nebylo nikdy jinak. Vlastně jo, bylo. Bylo to mnohem zvrhlejší. Dneska, když chci dát na naši stránku fotku pěkné holky, kterak drží oranžovou pikslu, v hlavě se mi rozbliká asi tisíc kontrolek, jež musím postupně zhasínat jenom proto, aby náhodou nepřišel k morální úhoně nějaký genderový inženýr. Je na fotce milimetrová část dvorce bradavky? Jejda, to nemůžu, tadyhlenc pán by z toho dostal kopřivku. Je Carnitin držen v dostatečné vzdálenosti od ohanbí? Uff, ano, jinak by do běla rozpálený pohoršenec už žhavil klávesnici. Není HellGel v nějakém dvousmyslu? Jakože gel, peklo, do toho zpocená holka, víte jak? No… risknem to a uvidíme. Prasáckej marketing, jen co je pravda…
Pokud to teď čtou náctiletí čtenáři, nevěřte tomu, co vám říkají rodiče o tom, že dnes je to samá nahota. Protože vám řeknu, co bych tam fláknul v době, kdy jste si v létě na kterémkoliv koupališti nebo pláži, připadali jak pasáčci koz. Napálil bych na stránky nějakou fanatickou vyznavačku minimalismu, které k zakrytí těla postačí 3 cm2 textilu, popatlanou HellGelem a s popiskem: Když to do sebe před tréninkem vysrkáš, budeš napumpovanej, že ti praskne cévka. A byla by to ta nejpravdivější věc, kterou bych kdy napsal. To by byl teprve marketing! Leč dneska si musíme vystačit se soft verzí, neboť v případě hard verze by zakročil Mark se svou partou ajťáků, vypojili by nás ze sítě natotata a ještě by mi přišli sebrat noťas, který produkuje tyhle chlívárny. Řezat hlavy on-line je totiž OK, kdežto zveřejňovat popatlaný plastikový cecky Thermogelem, je jako roznášet Ebolu.
Jenže ve skutečnosti je to všechno úplně jinak. Skutečně častokrát slyším, jak je marketing Extrifitu promakaný, cílený, agresivní a tak dále… Jenže nic cíleného, ani nějak ultra promyšleného v tom není. Celý ten fígl je v tom, že všichni ti, co jsou spojeni se značkou Extrifit prostě dělají to, co je baví a co mají rádi. Protože jenom za těchto podmínek můžete vyniknout. Takže pana Nádvorníka, majitele značky, baví vymýšlet produkty a piplat je k dokonalosti. Dokáže si pohrát se složením, chutí a designem celé měsíce bez ohledu na to, jestli je to IN, OUT, nebo co vlastně. Prostě ho baví proces výroby toho nejlepšího možného produktu dle jeho názoru. Výrobku, za který by utratil vlastní peníze. Z továrny tudíž nikdy neodešlo nic, co by bylo sice dobré na kšeft, ale s funkčností či kvalitou by nepanovala spokojenost. No a mě zase baví borci, co mají cévu na bicáku tlustší než je noha Ewy Farne, anebo zvednou půl tuny naráz a nemáte u nich problém s identifikací pohlaví, páč mají půl kila gelu na hlavě a velikost triček S. A jak se zdá, baví to nejenom mě, ale i holky. A opačně, zaplaťbůh, pořád ještě se mi líbí pěkná ženská těla, která nezakrývá zbytečně tlustá vrstva puritánství. A navzdory všem feministům, genderistům, rovnostářům a pokrokářům, zkrátka všem těm mudrlantům s patentem na světonázor, které tím samozřejmě s gustem urazím, se zdá, že se to líbí i ostatním chlapíkům. A o tom je celý ten marketing Extrifitu. O přirozenosti chování, o zábavě, o poctivosti a o tom, co nás ať už veřejně nebo skrytě baví. Prostě kouzla a čáry.