Marek Vomáčka „Rodina je pro mě na prvním místě!“

 

S Márou mě před pár lety seznámil Tomáš Bureš v jednom pražském fitku. Od té doby jsme se skoro neviděli až do chvíle, kdy jsem začal chodit do jejich fitka T&M Olympie, kde jsem poznal, že pro Marka je nejdůležitější rodina a je to skvělý manžel a táta.

 

216957_10150150470556432_5546751_n   Jak se momentálně máš?     Mám se víceméně pracovně a rodinně, občas taky údržba, tedy tréninkově.   Kdo tě vlastně přivedl ke kulturistice?   Ke kulturistice mě přivedla moje žena, což už asi víte z jiných rozhovorů. Moje žena byla již v té době velmi úspěšná reprezentantka České republiky. Dříve jsem se věnoval fotbalu a po zranění mi lékaři doporučili posilování, abych si zpevnil svalovou hmotu v oblasti kolene. A zaujalo mě to natolik, že se pro mě kulturistika stala sportem číslo jedna.   Kolik ti bylo let, když jsi začal cvičit?   Cvičím v podstatě přibližně od 15 let, tedy jako fotbalista, bez řádu a nějakého vedení. Nic moc jsem v té době nevěděl, dělal jsem to spíš doplňkově. Po zranění v 28 letech jsem znovu začal s posilováním, koupil jsem si knížku kulturistických cviků a všechny prováděl podle obrázků. Až moje žena mě přivedla na správnou cestu. Vysvětlila mi tréninkové splity, jídlo atd.   Zajdeš ještě teď někdy na hřiště a zahraješ si fotbal?   Moje zranění mi to bohužel neumožňuje. Byl jsem to vyzkoušet s tím výsledkem, že jsem pak skoro 14 dní nemohl trénovat. Ale rád si zahraju třeba nohejbal, tenis, nebo něco s dětmi. Prostě spíš ty rekreační sporty. 205614_10150140082286432_7716465_n O jaké zranění přesně šlo? Můžeš nám o tom něco bližšího říct?   Tak zranění jsem měl spousty, ale nejvážnější bylo přetržení křížového vazu, zlomená čéška, která sice srostla dobře, ale u dřepů musím používat bandáže i u relativně nízkých vah.   Takže tě to v současné době limituje v tréninku nohou nebo ne?   Samozřejmě mě to limituje. Základem jsou dřepy, a když se pak špatně vyspím a bolí mě koleno, tak nemůžu cvičit s váhou, se kterou bych chtěl.   V jednom rozhovoru jsem četl, že jsi dříve spolupracoval s Evou Sukupovou. Spolupráce ještě trvá?   K Evě Sukupové, která byla tehdy státní trenérkou, mě přivedla moje žena. Eva dala mému cvičení větší řád. Nachystala mě na první závody v klasické kulturistice, tehdy ještě bodyfitness. Máš doma 4 holky. Jak to zvládáš?   Zvládám to dobře, akorát se občas nekouknu na fotbal, protože tam zrovna běží pohádky.   Nemrzí tě, že nemáš kluka? Pokusíš se ještě o čtvrté dítě? Nechtěl bys mít doma taky šampióna?   Tak samozřejmě bych si kluka přál, ale vesměs je mi to jedno, hlavně, že jsou holky v pořádku a zdravé. Nejstarší dcera závodně tancuje, prostřední dělá atletiku a aerobik a nejmladší začíná s aerobikem. Mám dcery rád a jsem spokojený, a co se týče dalšího dítěte, to je spíš otázka pro moji ženu, která s ním pak má nejvíc práce.   Kdyby se tvoje nejstarší dcera (17 let) rozhodla být kulturistkou, co bys jí na to řekl? Jaký máš názor na ženskou kulturistiku?   Určitě bych jí nebránil, ale vysvětlil jí i negativa, dřinu a odříkání. Ženská kulturistika mi nevadí, rád se podívám, když mají holky pěkný formy. Holky se musí na závody vždycky velmi dobře připravit a ukázat perfektní formu.   Jak jste se vlastně dali dohromady s Tomášem Burešem?   Oba jsme chodili do jedné posilovny. Chodil jsem cvičit v té době bez sparinga, Tomáš sparinga měl. Během tréninků jsme prohodili pár slov, protože sportovci si přece povídaj. Jednou Tomášovi nepřišel sparing a zrovna jsme měli oba v plánu stejnou svalovou partii, a tak jsme spolu začali cvičit. A od té doby je to takhle. 62636417   Trénujete spolu i teď?   Momentálně nám to moc časově nevychází. Provozujeme společně fitko a každý z nás má určité povinnosti, takže se časově neshodneme. Mám taky spousty klientů, tak není moc čas.   Jak ses vlastně dostal k trénování?   Trenéra dělám asi 11 let. Také k trénování mě přivedla moje žena, která v té době dělala trenérku, a mě to v podstatě taky chytlo a bavilo mě to.   Jak si spokojený s fungováním vašeho fitka?   Naše fitko Olympia fitness, které se nachází na Praze 10 Vršovicích, se rozběhlo skvěle. Měli jsme teď dokonce roční výročí. Hlavně jde o fitko, kde se opravdu maká a dře, a myslím, že to motivuje i naše klienty při tréninku.   Co tvoje budoucnost? Co teď plánuješ?   Samozřejmě bych strašně rád závodil, ale v tuhle chvíli se bez finanční podpory sponzora na žádné závody nechystám. Mám velkou rodinu, máme fitko, nemůžu se tedy věnovat sám sobě, a šidit rodinu se mi nechce. Kdyby se zadařilo a někdo mě chtěl sponzorovat, tak bych určitě jel. Přemýšlel jsem o mistrovství světa masters, už na ně věkem mám, ale bohužel jsem je musel zavrhnout. Příští rok se totiž koná v Mongolsku, a to finančně nepřichází v úvahu. 10167_1   Dříve jsi závodil jako naturál. Co tě vedlo k přechodu do IFBB?       Úplně ze začátku jsem závodil v IFBB v kategorii kondiční kulturistika, rozhodčím na závodech byl shodou okolností Tomáš Bureš. Pak jsem závodil v klasické kulturistice (tehdy bodyfitness) IFBB. Pak v naturální kulturistice, tady jsem si ale nemohl naplnit svoje sny. Pak jsem začal cvičit s Tomášem a šli jsme na společné závody Arnold Classic a Olympia Amateur.   Už jsi hovořil o to, že bys uvítal nějakého sponzora. Na kolik myslíš, že by přišlo Mistrovství světa masters v Mongolsku?   Cesta, náklady, ubytování tak 50 000 – 100000,-, bez přípravy.   Než jste otevřeli Olympii, trénovali jste s Tomášem ve více fitnesscentrech. Děláte to tak i teď? Nebo trénujete už jen v Olympii?   Je pravda, že jsme hodně kolovali po fitnescentrech po celé České republice. Chtěli jsme prostě vyjít ze stereotypu, vyzkoušet různé úhly strojů atd. Ale tohle fitko jsme si udělali tak, aby vyhovovalo nám. A když ho zařizoval Tomáš, tak bude určitě vyhovovat i ostatním lidem, protože Tomáš je opravdu odborník. Trávím tu řadu hodin, mám tu klienty a nikam jinam bych už ani nešel. Jsem rád, že fitko máme.     Komu bys chtěl za svou kulturistickou kariéru poděkovat?     Samozřejmě bych chtěl poděkovat své ženě a celé své rodině za to, jak se o mě starají a jsou na mě hodní. Ludvíkovi Pokornému, Evě Sukupové, Martinu Novotnému, a v neposlední řadě Standovi Pešátovi z IFBB, který s námi objel Olympie a Arnoldy. Nejvíc samozřejmě pak sparingovi, kamarádovi, spolumajiteli Tomášovi Burešovi!   Máro, děkuju ti za rozhovor a přeju ti mnoho úspěchů v budoucnu, jak na poli závodním, tak osobním.   205559_10150150268556432_6892855_n