Mám prý dělat 10 opakování. Ale zapomněl jsem to ale.

Mám prý dělat 10 opakování. Ale zapomněl jsem to ale.

Pavel Vacek | 28. 04. 2017

Viděl jsem v nejrůznějších posilovnách provádět lidi už pěknou řádku nesmyslů. Většina z nich pramenila z obyčejné začátečnické nevědomosti, čemuž lze dost těžko něco vytýkat. Jiná sorta cvičenců provádějící všelijaké prapodivné variace se zase rekrutuje z typu lidí, co si myslí, že najednou přišli na něco převratného, co změní metodiku kulturistického tréninku od základů. A tak neváhají spojit do jednoho cviku trénink lýtek, tricepsů a zad, neboť to považují za efektivní úsporu času. A pak je tu nakonec ještě jedna speciální partička. Pokud lze označit první skupinu za neznalé začátečníky, druhou za neškodné blázny, tak ta třetí množina je úplně jiný kalibr. Jsou to pošuci, zakletí ve svém egu a vlastních nereálných představách. 

Poznáte je snadno. Ve třiceti stupních nad nulou z nich stékají čůrky potu, neboť v rámci nabuzení dojmu velikosti vlastního těla jsou nuceni nosit těžké mikiny s odpovídajícím střihem (a taky odpovídajícím puchem) a v posilovně dokáží nevídané kousky. Jsou schopni uvést do prostoru obrovské množství kilogramů na čince, bez toho, aby se ona činka jakkoliv pohybovala. Jediný pohyb, který zaznamenáte, jsou trhavé záškuby těla příslušného borce, ale i ty jsou ve svém rozsahu vpravdě minimální. Anebo takové speciální benchpressy s nohama na lavičce. Obyčejmně je toto provedení těžší než klasické, ne však v tomto případě. Zde si aspirant na nejlepšího benčaře široko daleko lehne na lavičku, nechá si pomocníky zvednout činku ze stojanu a pak v pečlivě sladěném pohybu uvede směrem vzhůru o několik decimetrů svou pánev, aby v protisměrném tlaku nechal klesnout paže o pár centimetrů dolů. Výsledkem tohoto úchvatného vizuálního zážitku pak bývá nesmělé seznámení chladné osy s rozpáleným prostorem muže mezi prsním svalstvem a nadbřiškem. Téměř romantický výjev. Notně zpomalený záběr by dokonce připomínal vznešené jogínské cvičení s mimořádně duchovním podtextem. Běžná rychlost provedení takového rádobybenče však prozradí jen to, že tu máme moulu, co má zásadní problém se sebevědomím, neboť si častokrát myslí, že zvedá stejně hodně jako Vlasta Kužel.   Nicméně můžeme přiznat body za umělecký dojem a eskamotérský kousek, jež si nezřídka zaslouží potlesk. Pokud by ovšem byl míněn coby skutečně cirkusové vystoupení ala silák z roku 1886.

Jenže v tom je právě ten zádrhel. Tihle kluci to se svým cvičením myslí smrtelně vážně a rovněž absolutně vážně hovoří o svých tréninkových číslech jako o absolutně seriózním údaji. Pokud namítnete, že i třetinová váha by ho přikovala k podlaze, věřím, že byste se se zlou potázali.  Minimálně byste si vysloužili status na jeho zdi o hejtrování. Takže i když jsou použité hmotnosti skutečně vděčným tématem hovoru na různých společenských setkáních se svými vrstevníky, tak svalový rozvoj onoho borce jej v drtivé většině případů usvědčuje z absolutní neefektivity takového cvičení. A to je vlastně důvod, proč o tom píšu. Ač se to nezdá, zvolení té správné a optimální zátěže je docela kumšt. Určitě víte, že byste si měli přidat váhu, pokud odcvičíte určitý počet opakování. Ale mluvíme tady o opakováních v plném rozsahu pohybu. Já vím, že jste viděli tréninky Branche Warrena, který cvičí s rozsahem pohybu menším než délka penisu průměrného Asiata, ale to je borec, který má už něco nacvičeno a dokáže vnímat signály svého těla. Náctiletý cvičenec dokáže z reakcí vlastního těla vnímat leda tak ranní erekci a proto by se ze začátku měl držet osvědčené klasiky. A tím je plný rozsah pohybu. Takže jak je to s tím přidáváním zátěže? 

Dejme si příklad. Řekněme, že máte udělat třeba deset opakování daného cviku. Mluvíme tu o opakováních bez záklonů, chaetingu, dopomoci atd… Pokud je zvládnete a máte pocit, že byste mohli pokračovat, tak si přidáte. Další sérii, s vyšší vahou, se pokusíte udělat zase 10 opakování, ale to už by mělo jít poněkud ztuha. Pokud ne, přidali jste si málo. Pokud je ale váha zvolena správně, kolem 7-8 opakování byste měli být již s precizností provedení trochu na štíru a na poslední 2-3 op. už můžete použít mírný cheating, nebo dopomoc. Jinými slovy řečeno, vy máte udělat poslední desáté opakování s vypětím všech sil.

 V tuto chvíli vám to připadá jako samozřejmost, ale já se dnes a denně přesvědčuji, že to samozřejmostí rozhodně není. Nedávno jsem pozoroval po očku nějaké kluky okolo 17 let, kterak provádí asi trilion sérií a cviků na partii a většina těch sérií byla totálně o ničem. Když jsem chlapci navrhl, že by si měl vzít těžší činky (o dost), opáčil, že to asi nedá, neboť to ještě nezkusil. Takže to zkusil teď a s tím jeho nově pokořeným osobním rekordem dal 14 opakování úplně sám a bez dopomoci. Kluk byl z toho veselejší než severokorejský Kim z nové rachejtle. Každopádně to ale odhalilo fakt, že kluci si neumějí naložit váhu a pak tam jsou prostě na nic. U holek to samozřejmě platí jakbysmet a mnohem víc. Ti jsou schopni provádět astronomická numera s brčkem od McDonalds v panické hrůze, aby jim nenarostly svaly.

No a pak je tady úplně opačný problém, kterým se vracím na začátek tohoto článku, kde si borci dokážou naložit tolik, že mají dobře našlápnuto k vytvoření vlastní fitness dementlegendy. Tady je sice váha, ale taky úplně k ničemu. Takže pokud si myslíte, že určit si správnou váhu je to nejjednodušší, já si myslím opak. Je to základ rovnice, kterou pokud nezvládnete, výsledek se nedostaví. 

P.S. Trochu mimo téma. Když jsem projížděl obrázky špatně provedených benčů, zarazil mě tenhle. Říkal jsem si, co se asi honilo hlavou tomu člověku, co to fotil? Jo, kámo, tohle bude super fotka! Nebo: Ještě chvilku vydrž s tou fialovou v obličeji, mám špatnou expozici.  Možná, že kdyby se Jan Palach upálil v dnešní době všudypřítomných fotografů, mohli jsme mít parádní záběry. Ale pravděpodobně by z něj byl škvarek dřív, než by někoho napadlo telefon použít taky třeba k zavolání sanitky…. 

Komentáře: