Mají nás za blbce, ale přitom můžeme všechny vyučovat

Mají nás za blbce, ale přitom můžeme všechny vyučovat

Pavel Vacek | 29. 01. 2018

Ále že jsme se vyřádili, co? Jasně, mluvím o tom konkurzu na nového podnájemníka hradního 100+1 o 70 000 m². Úplně mi to připomnělo ty naše hecovačky před Mr. Olympia, kdy proti sobě nastoupí dva vynikající kulturisté s absolutně odlišnými koncepcemi postav. I tady jsme měli typově odlišné protivníky. Vtipného a poťouchlého staříka na pokraji sil, o kterém víme, že si sem tam trochu vymýšlí a vyvádí lumpárny, ale zase tak moc nám to nevadí, protože sype z rukávu jednu historku za druhou a posmívá se druhým. Sranda z druhých totiž vždycky potěší. A proti němu stál soupeř, který se vtipům nesmál, protože ví, že druhým se smát nemá, a ví to proto, že byl vzdělaný, chytrý a slušný. Leč disponující charismem zmoklé pláštěnky. A protože to byl match na celonárodní úrovni, hecovačky nabraly úplně jiný grády. Dlouholetí přátelé se hádali jak psi, manželé v názorovém nesouladu přestali věnovat pozornost partnerovým genitáliím, prodejci letenek nestačili bookovat lety potřebné k plánované emigraci a migranti se začali houfovat v miliónových počtech 30 km za Chebem. Jak to dopadlo, víme.. Horké hlavy ochladly, letenky změnily místo určení na příjemné destinace a bojovníci s křížem na štítu šli vrátit vypůjčené rekvizity…

Život jde dál a my teď máme 14-ti denní oraz, abychom si mohli trochu odfrknout, než se zase přešaltujeme z politologů na hokejové trenéry. Olympiáda je za rohem a co by si bez našich rad ty kluci na bruslích počali? Nevím jak vy, ale já jsem z kulturistiky zvyklý nenechávat nic na poslední chvíli. A tak už čerpám informace, vzdělávám se, abych mohl Jandačovi, nebo třeba i Jágrovi fundovaně poradit. Takže jsem si přečetl informaci o hráči Bílých Tygrů Liberec, Míšovi Bulířovi, že už měsíc nehraje, páč je mrtě unavenej a neví, kdy bude zase čilej jak fretka na Agrezzu. Je vyčerpaný, odborně konstatoval doktor. A já si tak nějak podvědomě vzpomínám, že to rozhodně není první případ. Ani z hokeje, ani z fotbalu. A tak si kladu otázku, jak je to sakra možný? Jak může být 23-letej kluk, jehož denní povinností je trénink, pak nic, pak zápas (nikoliv denně), pak zase nic, unavený? Profesionální sportovec, který nemusí chodit do práce, má slušný příjem na eliminaci veškerých negativních jevů spojených se sháněním dukátů na obživu, je unavený. To mi vážně hlava nebere a hned řeknu proč.

Nikdy jsem totiž neslyšel, že by byl nějaký kulturista unavený z tréninku tak, že by ho to vyřadilo z režimu. Přestože jsou naše tréninky zaměřeny na destrukci svalových vláken, přestože by se počet kulturistů v ČR, kteří nemusí pracovat, dal spočítat na prstech jedné ruky zasloužilého truhláře a přestože se musí sakra otáčet, aby si tenhle drahý koníček mohli dovolit, nikdy jsem neslyšel, že by byl někdo z nich měsíc unaven a konec unavení v nedohlednu. Čím to je? Řeknu vám to. Ve všem ostatním mimo ten daný sport.

Neexistuje sportovní odvětví, kde by jeho vyznavači byli tak vzdělaní v oblasti výživy a regenerace, jako je tomu u kulturistiky, nebo fitness na vyšší úrovni, chcete-li. Jsem dalek toho, vychvalovat nás až do nebes. Upřímně, většinou se mi to dost protiví, neboť na každou dobrou vlastnost se dá najít i nějaká ta nepěkná u vyznavačů svalové hmoty a tvarovaných těl. Faktem ale zůstává, že zatímco u drtivé většiny sportů to tréninkem začíná a končí, ve fitku je platný pouze ten začátek. Konec se dá vyjádřit leda tak ležatou osmičkou.

Není tedy žádným tajemstvím, že kluci od kopaček a hokejek umí svá vítězství hezky pěkně oslavit. Nemluvím tu o konci sezóny a získání titulu, protože to by mnozí z nich byli celoživotní abstinenti, ale o srandamači v sobotu odpoledne. V sobotu večer jim pak můžete poblahopřát k fantastickému výsledku 0:0 a doufat, že si vás a vaše přání budou v neděli ještě pamatovat. Každý kulturista ví, co alkohol dělá s regenerací.  Ví, že játra nedokáží odbourat a zpracovat větší množství alkoholu najednou a organismu tak trvá delší dobu, než se s větším množstvím alkoholu vypořádá. Což znamená, že anabolické procesy, potřebné k budování svalové hmoty, jsou odsunuty na druhou kolej na tak dlouho, až si raději vezmou neplacené volno a budování se nekoná. Což v konečném důsledku znamená, že jste byli na tréninku úplně zbytečně. To už je lepší strávit ten čas hraním GTA, kde si ty svaly počítačově vymodelujete. Kulturista to ví, kopačka ale rozhodně ne, protože jinak by do nálevny nechodil. Věděl by, že si tím zpomalí regeneraci, neboť přijaté živiny nemají využití. Jsou na druhé koleji a proteiny si vypráví se sacharidy, jak by se rády pustily do obnovy svalové buňky, leč se k ní nemohou dostat přes jaterního vyhazovače, který má plné ruce s alkoholem.

Jenže dalším faktem je, že namísto masové demonstrace živin tam postává smutné klubko osamělých podivínů. Ti kluci vrcholoví totiž nemají páru o stravě. Před časem jsme sponzorovali HC Sparta Praha. Přes hlasité protesty Plzeňáků a Brňáků a jiných fandů bychom se mohli shodnout na tom, že to je jeden z elitních klubů české Extraligy s předlouhou historií. S doplňky jsme jim dodali i přednášku Lukáše Roubíka o jídle. Ne doplňcích, ale především jídle. Koukali na něj, jak kdyby přiletěl z Marsu. Elitní hokejisti neměli páru o tom, co a kdy jíst! Nekecám. Samozřejmě, jisté povědomí o tom, že pečená husa s osmi půl hodiny před nástupem na led není úplně ideální řešení měli, ale pojem komplexních cukrů, jejich využití, vhodnost regeneračních potréninkových látek jim zněla jak Klingonština ze Star Trecu…

Nutno férově dodat, že v tomto ty dvě sportovní odvětví rozhodně nejsou samy. Slyším to z praxe, z vašich dotazů, ze zpětných vazeb na produkty. Výrobce sportovní výživy pro kulturisty, fyzíky a fitnessky nemůže nic ošidit. Zákazníci tohoto segmentu jsou totiž extrémně vzdělaní a řeší gramy složení do nejposlednější položky. Rozebírají procesy zpracování bílkovin do poslední molekuly a pokládají otázky, které mě nejednou uvedou v pochybnost, jestli jsem kdy něco o proteinech věděl. Běda, jak se do toho zamotáte. Proto tyto dotazy posílám lidem, kteří mají před jménem a za jménem ještě delší kakofonii zkratek než ten náš neúspěšný kandidát voleb. Víte, na co se mě zeptá cyklista? Co si mám koupit, aby mi to lépe šlapalo? Nic víc. A víte, co mu stačí za odpověď? Tohle (Express). Nic víc. Pak už následuje jen děkuju, jste fantastickej atd..  Tím nechci říct, že by mě obvyklé kulturistické proč, kdy, jak, na co, z čeho apod.. nějak vadilo, to určitě ne. Chtěl jsem tím spíš poukázat na extrémní rozdíl po hladu po informacích u vyznavačů železa a ostatních sportů. To, že je kvalitní jídelníček základem pro jakýkoliv sport, je „našim“ lidem známo už od 16- ti let. Jardovi Jágrovi to došlo tuším v pětatřiceti.

Pokud vás tedy budou označovat za blbce, co do sebe jenom ládují steroidy, můžete se jim v klidu vysmát. I když je to těžké a pitomce o své pravdě stejně nikdy nepřesvědčíte, vás bude hřát vědomí, že díky svým znalostem vás na lopatky nesloží pár sérií navíc. 

Komentáře: