Má dieta je jak tlačítkový telefon v době smartfounů. Je na ní spoleh a neseká se.

Má dieta je jak tlačítkový telefon v době smartfounů. Je na ní spoleh a neseká se.

Pavel Vacek | 29. 10. 2019

Ačkoliv po desetiletí slýchávám zaručené informace o tom, jak se kulturistika neblaze podepíše na mém zdraví a pohybovém aparátu, zůstávám i nadále zdráv jak řípa. Horší to je s mou domácností, která znenadále chytla zákeřnou elektronickou rýmu, která vedla až ke smrti některých napadených. Začalo to tím, že navzdory všem včas zaplaceným složenkám si placené televizní služby a kanály usmyslely, že nejsou hodny mých finančních příspěvků a odmítaly se spustit. Až po několikerém zasunutí a vysunutí plastové kartičky do nějaké bedýnky s nápisem UPC si řekly, že kopulačních pohybů se jim dostalo tak akorát a já mohl uklidnit své pocuchané nervy u filmu z kanálu HBO. Ne nadlouho. Po zaslouženém odpočinku jsem pro vás chtěl sestříhat natočený trénink zad Vojty Koritenského, leč můj notebook se podíval do kalendáře, zjistil, že záruční dobu přesluhuje už o dva měsíce a šel si dát šlofíka, ze kterého se už neprobral. Tudíž nezbývalo nic jiného, než se obrátit na Alzího uřvaného mimozemšťana a nechat si bleskurychle doručit zbrusu nový noťas, nabušenější než Mr. Olympia a rychlejší než puberťákova ejakulace. To vše se stalo těsně předtím, než si můj Hyuawei P30 Pro usmyslel, že jsme tady na ty Číňany trochu moc trochu moc tvrdí a rozhodl se mě potrestat tím, že párkrát zablikal, po několika záškubech kovového tělíčka zamrzl, aby se reinkarnoval do zbrusu nového aparátu. Doslova. Takže v něm není nic. Natož nějaké záběry z Vojtova tréninku. Když jsem se následně probral z nervového kolapsu, chtěl si udělat dobrou kávu, která mi zpříjemní čas trávený nekonečným stahováním oblíbených aplikací a ještě nekonečnějším zadávání hesel a miliardy PINů, rozbil se kávovar. Vážně, nekecám, tohle vše se událo od pátku do neděle a včera ukončila svůj život mechanika DVD přehrávače v dětském pokoji. A tak tu sedím a přemítám, jak to bylo jednoduché s tlačítkovým telefonem a obyčejnou konvicí a říkám si, že čím jednodušší a pohodlnější ten život chceme mít, tím složitějším a náchylnějším k problémům si ho ve skutečnosti děláme. A to je přesně případ těch dnešních diet. Čímž se konečně dostávám k tomu fitnessu…

Dnešní diety jsou skutečně nebe a dudy s porovnáním oproti letům minulým. Máme miliardu dochucovadel, dvě miliardy dietních jídel k dispozici, dietní sushi dnes dělá Chao Tie Ming na každém rohu, takže vás nemusí trápit, když si doma zapomenete krabičku s jídlem. Osobní trenéři se předhánějí v teoriích, který dietní postup je ten nejlepší a na webech najdete analýzy vlivu poslední molekuly rýže na váš tukový polštář. A spalovačů tuku je dnes v nabídce tolik, že kdybyste si každý jeden objednali, muselo by si DHL pro vás objednat kamion. Tohle všechno je fajn. A tohle všechno vytváří obrovský tlak na to, aby ta vaše dieta byla složitější než výpočet přistání rakety na Marsu.  A přitom to tak vůbec nemusí být.

Zrovna minulý týden se někdo pod fotkou Honzy Cahy podivoval nad tím, že jí v dietě ovoce. To by se prý nemělo, protože si někdo přečetl, že po fruktóze se tloustne rychlostí kynutého knedlíku. Částečně je to pravda. Vysoký obsah fruktózy je v ovocných džusech a slazených nápojích, od ochucených minerálek po Coca-Colu. Vyskytuje se ale také v jogurtech, pečivu, sušenkách, tyčinkách, ale i slaných krekrech a ve většině průmyslově vyráběných potravinách. Proč se do potravin přidává? Důvod je prostý. Kombinace výrazně nižší ceny a podstatně vyšší sladivosti, než by tomu bylo u cukru, snižuje náklady na výrobu potravin. Jenže my se tu bavíme o pár jabkách, ze kterých žádné riziko pro vaši dietu nečíhá. Naopak tu zase máme informace o tom, že musíte po tréninku doplňovat glykogen, protože vám to vystřelí inzulín, coby silný anabolický hormon, do oblak a vy rázem budete svalnatec. A tak tam jsou někteří experti schopní v dietě naládovat půl kila maltodextrinu, aby jim nespadly svaly a nějak to zapomenou počítat do celkového denního příjmu sacharidů, stejně tak jako bílkoviny z nápojů. No a samostatnou kapitolou jsou tzv. cheat days. Jistý smysl mají. Tělo dostane nový impuls, mysl si psychicky odpočine. A tak mnoha jedincům logika zavelela, že víc žrádla znamená větší impuls a větší psychickou vzpruhu. Z předem plánovaného kalorického navýšení v rámci celkového týdenního cyklu se stala soutěž, sněz co můžeš a až se z toho pobliješ, tak si přidej. Zkrátka, díky všem těm informacím, které nás obklopují se ta dieta častokrát vede ode zdi ke zdi, z extrému do extrému. A to často proto, že si lidé vycucávají informace, které se jim zrovna hodí, aniž by viděli celek. A tím celkem je jen jediný cíl. Lehce, nenásilně udržovat kalorický deficit a tím donutit tělo pálit vlastní zásoby tuku.

Spousta lidí v pondělí svačí Tatranky a v úterý už drží superstriktní diety. Zbytečně. Každý člověk s inteligencí průměrného šimpanze ví, že po sladkém (cukru) a tučném se tloustne. Pro začátek úplně stačí, když vyřadíte ty největší prasárny. Prostě si nedáte tatarku, nemusíte si mazat na chleba máslo, neboť je dobrý i samotný třeba s Cottage sýrem, nebo dobrou šunkou. Všechno, co je sladké, zbytečně tučné a komplikované vyřaďte. Najeďte na dostatek nekomplikovaného jídla jako je rýže s masem, brambory s masem, nějaké ty mléčné výrobky typu tvaroh, vejce, nízkotučné jogurty apod… Pokud máte nutkavou potřebu sladit si kafe, slaďte umělým sladidlem. Nicméně, dopřejte si tohoto jídla dostatek bez zbytečných kalorických výkyvů. 90% běžné populace udělá s tím udělá obrovské výsledky. Bohatě stačí, když bude konzumovat potraviny s procentem tuku do 10%. A přečíst si na etiketě, že má něco míň jak 10 gramů tuku na 100 gramů potraviny, by mohl zvládnout každý.

V téhle fázi jsem já osobně už na nějakých 90% soutěžní formy. (Viz fotka z nominace na MS) Pouhým hlídáním minima tuku, které se poté snažím ještě více snížit. Je mi pak jedno, že si dám dvě nebo tři jablka, jestli budu čerpat sacharidy z rýže, pečiva, těstovin nebo zda je budu počítat z mého milovaného Breaku. Neřeším, jaký má co Glykemický Index, jestli je lepší jíst sacharidy v 10:45, nebo až v 10:52. Dám si je klidně i v deset večer.  Myslím, že je to fuk. Ano, nemám moc tuku ve stravě, ale zase je ta moje strava relativně pestrá. A proč nedávám tuk, když se to podle nejnovějších trendů dělat má? No, protože to prostě neumím ohlídat. Jsem ze staré školy, kdy se diety jely bez tuku. Nerozumím, proč bych měl baštit v dietě burákové máslo, když je to kalorická bomba. No a dál už je to v závislosti na formě jenom klasika v podobě ubírání jídla. I v tom se dělá věda. Lidé všelijak špekulují, jak to vymyslet, aby ta dieta byla příjemná a zároveň mít papírovou pokožku. To ale bohužel nejde dohromady. Soutěžní vyrýsování je pro tělo diskomfortní stav, ke kterému vede jenom diskomfortní cesta. Někdo ji snáší lépe, jiný hůře, ale bez kalorického deficitu to jinak udělat nejde. I bílkoviny mají kalorie. Dokonce stejně jako ty sacharidy. Na udržení svalové hmoty vám postačí i gram na kilo, ne 4-5, jak si někteří myslí a pak se diví, že to nejde dolů….

A proto je můj dietní postup tlačítkovým telefonem v době smartfounů. Nehubneš? Musíš ubrat. Pořád nehubneš, musíš ubrat víc. A to odevšad. Není to ta nejpohodlnější věc na světě, ale funguje. Ne jak ty složitý diety a hromada elektronických krámů v mé domácnosti….

 

Komentáře: