Lukáš Roubík „Na pódiu už není moje místo!“- 2.díl

Autor: Pavel Vacek

9. 11. 2012

845_1 Ve svém okolí často slýchám názory od mladých, co několikrát týdně chodí cvičit, že se nebudou připravovat na soutěž, protože nejen, že za nákladnou přípravu dostanou v uvozovkách jen protein, ale že budou mít neustále za zády dopingovku? Co vzkážeš těmto mladým sportovcům? Řekl bych jim, že se snad museli zbláznit. A rád bych se vyjádřil jak k finanční otázce, tak problematice dopingu. Každý koníček a záliba něco stojí, pokud to chcete dělat a přinášet si danou činností do svého srdce radost. Nikdy v životě jsem neslyšel žádného horolezce, který miluje lezení a pocit z překonávání limitů, že je nákup všeho lezeckého vybavení finančně náročný a je to nevděčný koníček, protože stojí i peníze na dopravu na hory, a tak raději zůstane sedět doma. Ne, ten, kdo miluje hory, na ně pojede i kdyby se v jiném měl uskromnit. Dělá to pro radost a zážitek z lezení, ne proto, aby mu za jeho radost někdo něco dal. Pokud tohle někdo nechápe a nedělá tento sport kvůli tomu nádhernému pocitu, když se večer vracíte z tréninku nohou zase o kousek lepší a dáte si po něm maso a máte ten těžko popsatelný nádherný pocit, tak je mi líto, ale nepatříte mezi nás. Je mi jedno, jestli jste 60 kg začínající nadšenec nebo 110 kg vrcholový sportovec, ale pokud to neděláte hlavně kvůli tomuto pocitu a čekáte, že Vám někdo za Vaši radost zaplatí, je mi líto. Nejlepší český kulturista Tomáš Bureš si hradí svoji přípravu ze svého podnikání. Mým snem bylo vyhrát při náročných podmínkách za studií na lékařské fakultě mistrovství ČR v juniorech s rozpočtem 4000 Kč měsíčně. Ano, už nikdy nechci vidět tuňáka v plechovce, ale povedlo se to. Nejvtipnější na tom je to, že výmluvy na peníze jsem pokaždé slyšel od lidí, kteří v té době měli notebook, iPhone, značkové oblečení apod. 13467_2_1

Rád bych se vyjádřil i k otázce dopingu. Že se někdo mladý nenachystá na závody, protože by měl dopingovku neustále za zadkem? Jedině dobře. Vím, že se tu strhne určitě bouřlivá diskuse vzhledem k tomu, že sám mám z minulosti dopingový vroubek, ale právě proto si dovolím tuto situaci v mládežnickém sportu, kterou dobře 11 let znám, zkritizovat. Zdůrazňuji, že následující slova nesměřuji na adresu vrcholového seniorského sportu, ale na mládež. Můj názor je ten, že kdo nemá na to se představit v pěkné formě v dorostu či v juniorech čistou cestou a bojí se dopingovky za zády, nemá se na závody raději chystat vůbec. Kulturistika není sport pro úplně každého, je to kultura silného a svalnatého těla. Tak jako zkrátka nemůže každý hrát basketball, protože je prostě malý, tak stejně nemůže každý dělat soutěžní kulturistiku, protože na tento sport nemá potřebné dispozice. Raději ať se kulturistice věnuje kondičně a závodně zkusí jiný příbuzný sport (silové disciplíny, fight, crossfit apod.), ale nejde nedostatek talentu vynahrazovat zakázanými látkami s dávkami, které neberou ani profesionálové a s tím následně nevyhrát ani republiku juniorů. Za 11 let ve sportu jsem viděl sportovce, kteří dělali jiný sport či posilovali jen kondičně bez jakýchkoliv znalostí a s přehledem by vyhráli republiku juniorů v kulturistice, kdyby se nechali přesvědčit a drželi 3 týdny dietu. Naopak znám osobně závodníky, kteří s krabičkami z Ikei na šroubky plnými tablet nevyhráli nikdy ani republiku. Jaká je vlastně hodnota takto riskantně vyváženého titulu z dorostu za 5 let? Kdo ze čtenářů si pamatuje, kdo byl mistrem ČR v dorostu před 3-4 lety? Nepochopte mě, prosím, špatně, kulturistiku miluji, ale jsem přesvědčený, že v dorosteneckých a juniorských kategoriích je obrovský prostor pro to naplnit potenciál každého sportovce novými postupy v tréninkové metodice, výživě a vhodné suplementaci špičkovými doplňky výživy. Na soustředěních, kam si zveme prakticky jen mistry a vicemistry ČR každý rok, nikdy nikdo neměl svůj trénink ani stravu a suplementační plán zdaleka na 100 %. Vždy je na této výkonnostní úrovni prostor pro zlepšení legální cestou. Z vlastní zkušenosti dobře vím, že se kolem úspěšných mladých závodníků začnou rychle točit lidé, kteří Vás budou přesvědčovat, že je to normální, že Vaši soupeři to berou a měl byste (od nich...) začít brát také. Nesmysl! Kdybych věděl v 18 letech desetinu metodických znalostí, co vím dnes, nikdy bych po ničem nedovoleném nesáhnul. Dodnes toho lituji. Naštěstí se ale k těmto metodickým informacím dnes lze dostat snadno a může se legálně zlepšit každý. Hlavní motivací mojí i Milana Šádka je tyto informace k mládežnickým závodníkům co nejvíce přiblížit. Proto jsem sestavil co možná nejvíce komplexní publikaci, kde si všechny tyto metodické informace může přečíst každý.

4353_9_1 V jednom rozhovoru jsi před několika lety uvedl, že pózování na pódiu je pro tebe lepší než milování se ženou, myslíš si to i dnes? Myslím si to dodnes. Tento pocit pochopí jen závodníci, kteří si prošli několika tvrdými přípravami a znají ten pocit zadostiučinění, kdy se jim při pózingu promítají všechny ty večery, kdy místo za zábavou s přáteli šli na trénink nohou. Ten pocit, že takhle tvrdě necvičí a nedietuje nikdo v ČR, který Vás žene celý rok dopředu a následně se Vám při volné sestavě promítá před očima, se opravdu dá přirovnat k milování se ženou. Plánuješ, že se někdy zase vrátíš na soutěžní pódia? Přiznám se, že když jsem se po roce vyléčil ze zdravotních problémů, tak jsem si s touto myšlenkou chvíli pohrával, ale pak jsem si na základě rozhovoru mého známého, majitele Eastlabs.biz, Igora Kopčeka, uvědomil, že na pódiu už není mé místo. On říkal, že začínal soutěžit s dnešními nejlepšími slovenskými závodníky před 20 lety a pak si uvědomil, že jsou zkrátka lepší a přenechá to jim a stal se jedním z nejlepších evropských kulturistických reportérů. Vidím to podobně. Pódium patří lidem z mého mládí jako je Milan Šádek. Já bych na seniorskou soutěžní sportovní kulturistiku výkonnostně neměl. Alespoň ne v duchu mé představy \"nikdo si nebude pamatovat, kdo skončil na druhém místě\" :) A kde a jak často momentálně trénuješ? Obvykle v posilovně trénuji 2-3x týdně, poslední 3 roky výhradně různé varianty fullbody tréninků. K tomu v sezóně jednou týdně běh 6 - 10 km a jednou týdně doplňkový sport jako volejbal, šerm či inline brusle nebo plavání. V současné době jsem nebyl v posilovně 2 měsíce, dávám si od posilovny na podzim vždy pauzu, což jsem dělal, i když jsem soutěžil, tehdy samozřejmě ne na tak dlouho. Nicméně nemám problém s tím kvůli důležitějším věcem jako bylo zkouškové či práce na několik týdnů přestat i za cenu poklesu hmotnosti a následně během 4 týdnů vše přibrat. V životě vidím důležitější věci než se 56 týdnů v roce hnát za svaly. S několika kolegy, armádními instruktory, totiž nyní vyvíjíme tréninkový systém založený na cvicích s vlastní hmotností zaměřený na funkční sílu, dynamiku, vytrvalost, fight a kompenzační cvičení, takže jsem teď častěji v tréninkových prostorách posádkového velitelství než v posilovně. 20111116_002_omw-ryszawy Momentálně studuješ doktorské studium na ČVUT, jakému výzkumu se momentálně věnuješ a má tento výzkum něco společného s kulturistikou? Působím nyní druhý rok jako doktorský student a odborný asistent (tj. učitel) na ČVUT v oboru biomedicínského inženýrství, zabývám se výpočetní tomografií, jednofotonovou emisní tomografií a obecně hodnotovým inženýrstvím a jeho uplatněním při objektivizací hodnocení a výběru zdravotnické techniky do zdravotnických zařízení v ČR. Takže nic společného s kulturistikou již nedělám. Ale tuším, kam tím míříš. Bakalářské studium jsem dělal na Lékařské fakultě na Masarykově univerzitě v Brně v oboru Výživa člověka, takže jsem původním vzděláním jeden z mála těch \"skutečných\" odborníků na výživu a dietologů a tématem mé bakalářské práce dokonce byly \"Rizika dopingu ve sportu\", takže tehdy jsem dělal i akademicky něco společného s kulturistikou. Na našem serveru extrifit.cz se z reakcí našich čtenářů vznesla kritika ohledně tvých rad na pózování, co bys vzkázal těm, kteří si myslí, že na to nemáš právo? Tak jestli na to mám nebo nemám právo, asi posoudí samotní závodníci, kterým jsem radil (Vojta a Radek) a ne někdo dle fotky, kde mě neslyšel, aby mohl mé znalosti či neznalosti posoudit. Nicméně je nutné si uvědomit, že my jsme jezdili na srazy a soustředění každý rok již od 16 let, kde jsme měli obrovský dril co se týče nácviku pózingu od reprezentačních trenérů. Pokud je tedy řeč o fotografii se závodníkem, který soutěží od roku 2008, přičemž já poprvé stál na závodech v roce 2002, nevidím jediný důvod, proč by ho nemohla zajímat rada k pózingu ode mě, přestože je výkonností samozřejmě někde úplně jinde. Od 22 let jsou učil v trenérské škole často o generaci starší budoucí instruktory fitness a trenéry kulturistiky II. třídy a nikdy to žádnému z nich divné či nepřínosné nepřišlo. Koneckonců na závodníky, kterým jsem přímo radil s jejich soutěžní přípravou, se každý může podívat na mých webových stránkách Freimen.cz IMG_6824 Plánuješ ještě v budoucnu napsat nějakou knihu? V nejbližší době budeme natáčet s Milanem Šádkem tréninkové DVD o správné metodice cvičení na 3 výkonnostních úrovních (rehabilitační a kompenzační cvičení, fitness trénink a pokročilý kulturistický trénink), protože nás velmi zlobí úroveň osobních trenérů ve fitness centrech, kteří s klienty provádějí cviky na hony vzdálené od správného provedení daných cviků. Dále vyvíjíme již zmíněný tréninkový systém. Rád bych také časem využil své znalosti o dietologii a napsal knihu o sportovní výživě, protože kvalitní a ucelená publikace pro silové sportovce a lidi žijící dle zásad fitness v této oblasti poměrně chybí. Mým velkým snem je napsat do 35 let knihu o rozvoji osobnosti, ale to už jsme od kulturistiky poměrně daleko... Jsi velký kamarád Milana Šádka, nepřijde ti od něho trochu troufalé, že říká, že za dva roky by se chtěl stát profíkem? Dneska je obrovská konkurence, kterou jsme měli možnost vidět třeba na Arnold classic Europe, takže si neodpustím tuto otázku. Milana Šádka znám od jeho 14 let, tedy 10 let a je to ten nejskromnější a zároveň nejtalentovanější člověk, jakého znám. Nikdy jsem od něj neslyšel jedinou arogantní poznámku na adresu kohokoliv, je velký jako člověk a mám ho moc rád. Co má Milan na takovouhle otázku jiného říci? Je to jeho snem a trochu mně v kontextu tohoto vadí na internetu časté posuzování podle české povahy \"hlavně nevybočovat z řady, nebýt první, ani poslední\". Od něj to není nějaká provokace či arogance, ale přání založené na jeho reálných schopnostech a jsem si jistý, že Milan do 2 let profesionálem opravdu bude. Podle mě je na tohle téma pěkné české pořekadlo - \"Raději mířit ke hvězdám a minout, než do hnoje a trefit se.\" IMG_7026 Co bys chtěl vzkázat naším čtenářům? Chtěl bych všem velice poděkovat za to, že věnují svůj čas tomu, že čtou na internetu články a snaží se dozvědět více o tomto krásném sportu i o aktuálním dění a politice v něm. Chtěl bych všechny vyzvat, aby dále četli co nejvíce a vždy se snažili hledat nové informace a dívat se na věci ať již okolo samotného cvičení či aktuálního dění komplexně a z více perspektiv pohledu. Zároveň bych chtěl všechny požádat, aby se zamysleli nad posunem vnímání kulturistiky jako individuálního sportu směrem ke kolektivnímu pojetí. Tento sport je samozřejmě individuální, ale pokud máme rádi stejnou věc, tvrdý trénink, dobrý koktejl po tréninku a dobrý kus masa, je na můj vkus v diskusích i mezi samotnými sportovci často až příliš nevraživosti, pomluv apod. Použiji zase horolezce - každý k vrcholu šplhá sám, ale Ti, kteří na něj vylezou, tam mají všichni společnou radost. Zároveň bych rád poděkoval všem čtenářům za čas, který strávili při čtení tohoto rozhovoru. Pokud mě někdy uvidíte běhat na závodech, určitě se za mnou či Milanem zastavte, oba vždy rádi pokecáme s lidmi, kteří mají tento sport rádi. Chtěl bys někomu poděkovat ve svém okolí? Nejvíce ze všech bych chtěl poděkovat Martinovi Jebasovi za šanci, kterou mi roky zpět věnoval, nesmírně si toho vážím. Zároveň mu samozřejmě děkuji za veškeré formální náležitosti a jeho investici do realizace celé knihy. Dále bych chtěl poděkovat Vám na Extrifit.cz za skvělou práci, kterou pro tento sport jako takový odvádíte, i za Vaši podporu mládeže. Dále bych rád poděkoval lidem, kteří mi v průběhu let pomohli a velice si jich vážím - Petrovi Weinlichovi, panu Lazorčíkovi, Milanovi Šádkovi a Báře Benešové, Miloši Pavlů, Petrovi Hamerníkovi. Děkuju ti moc za rozhovor a možná mi některé palčivé otázky zase na oplátku vrátíš ve svém rozhovoru.