Lenost jako nové náboženství?

Lenost jako nové náboženství?

Pavel Vacek | 30. 08. 2021

Vzpomínáte, když zhruba před 1,5 rokem vypukla ta covidmánie, jak často se skloňovalo slovo obezita v mainstreamových médiích? Není divu, pacient číslo jedna s těžkým průběhem byl taxikář, jehož auto by na straně řidiče muselo mít tlumiče ze směsi titanu a kryptonitu, aby si udrželo podvozek v rovnoběžném stavu s vozovkou. Obezita byla a pořád je jeden z rizikových faktorů, který může zapříčinit to, že vám zahrají Knockin' On Heaven's Door dřív, než byste si sami přáli, pokud na vás sedne ten čínskej bacil. Není divu, že se všechna média předháněla v tom, jak si vyrobíte neprůstřelnou imunitu, fyzičku maratonského běžce a vystajlovanou postavu nejdéle do pěti minut. 

Dnes, když už je víceméně po všem, nevěřícně koukám na reklamu Zalanda, kde defiluje armáda podivínů a modelů, z jejichž rozměrů mi tloustnou i pixely na displeji. Na předváděcích molech defilují modelky, pod jejichž tíží se prohýbají prkna a hřebíky vystřelují do vzduchu jak rachejtle na Silvestra. Když otevřu e-shop Adidasu, jako první narazím na kolekci jakési Ivy Park, která se vyznačuje tím, že rozměry tepláků se třemi pruhy by v klidu pokryly jiný park. Ten centrální, v New Yorku. V Gymsharku se na fotkách už neprohýbají sexy fitness kočky, ale kypré dívky barev pleti rozmanitějších, než má na sobě LGTB vlajka. O rizicích obezity už ani slovo, naopak, máme tu nový trend ala Milujeme svoje špeky…

Už několikrát jsem prohlásil, že je mi úplně fuk, jak kdo vypadá. A i když bych tuze rád, aby byli všichni lidé na planetě zákazníci Extrifitu, ve skutečnosti mi celkem vyhovuje, že v obézním národě, jako je ten náš, vypadám přece jen trochu nestandardně. Ale tentokrát už přeci jen musím poněkud zvednout obočí a podivit se nad tímhle novým náboženstvím, kdy se nám předkládá myšlenka, že se nemusíš o nic snažit, hlavně že se máš rád takový, jaký jsi…

No nevím, pokud si vybavuju pořad Tlouštíci s Lukášem Roubíkem, jehož fcb status mě ostatně přivedl na myšlenku tohoto článku, tak si nepamatuji situaci, kdy by byli ti aktéři štěstím bez sebe, když si nedokážou zavázat tkaničku u boty a po pár metrech chůze do schodů lapají po dechu i bez covidu. Nicméně chápu, že předstírat, jak jsem happy, když se můžu cpát fastfoodem a buchtou k tomu, je mnohem jednodušší než si tohle odepřít, natáhnout na sebe obří leginy z kolekce Ivy Park a vyrazit na nějaké sportoviště tuhle baštu ze sebe vypotit. Jsem proto rád za všechny obézní jedince, kteří, třebas i pod tlakem veřejnosti, manžela, blízkých, nebo i sami kvůli sobě, se rozhodnou s tím něco dělat, a proto nechápu a nesouhlasím s tímhle novodobým adorováním obezity.

I když vlastně chápu. Jde o to novodobé myšlení „hlavně nikoho neurazit“, abychom náhodou nepřišli o nějaký prachy. Nechci teď znít jako nějaká 200 let stará konzerva, ale asi budu. Koneckonců, liberální období už mám za sebou, protože jakkoliv si dnešní mileniálové myslí, že jsou tou nejliberálnější generací v historii světa, mám pro ně smutnou zprávu. Doposud každá generace byla vždy tou nejliberálnější generací v historii, takže ta současná není ničím spešl. Rozdíl je jen v tom, že je díky soc sítím tou nejhlasitější. A tak tu máme každých 5 minut nějaké ukňourané hnutí, které si hlasitě stěžuje na to, že jim někdo ubližuje. Jednou je ve filmu málo homosexuálů, jindy je v počítačové hře ze středověké střední Evropy málo černochů, teď je tu ubulená parta nearodynamicky tvarovaných jedinců, která si stěžuje, že sportovní oblečení propagují sportovně vypadající lidé, což není fér. A protože dnešní společnost je z většiny nearodynamicky tvarovaná, marketingové oddělení firem zasedne, začne si sypat popel na hlavu a obvolávat McDonaldy, jestli nemají kontakty na nějaké fešandy z řad stálých zákaznic. Jenže tohle adorování obezity prostě není správné. Proč? Protože…

…Obezita není zdravá. Před rokem a půl, a ještě dřív, nám to všem rvali do hlavy. Teď už to neplatí? Ale jo, platí, nehledě na to, jestli to někoho uráží, nebo ne. Pořád je příčinou mnoha onemocnění bez ohledu na city nositele. Ale jak už jsem napsal výše, tohle je mi celkem fuk. V našem solidárním zdravotnictví je mi celkem jedno, jestli se někdo zabíjí pomalu ukládajícím se tukem v cévách, nebo tím, že alkoholem přetvoří elasticitu jater v žulový kvádr. Je mi fuk, zda někoho stihne infarkt, nebo se rozmázne o strom, když sjíždí kopec stokilometrovou rychlostí na dvou párech umělé hmoty. To je každého věc.

…Obezita není normální. A už vůbec to není nemoc, jakkoliv se na mě budou teď zlobit všelijací odborníci. Obezita je důsledkem kombinace blahobytu, lenosti a s tím souvisejícím nedostatku vůle. Nic víc. Jistě, bezpochyby existují objektivní příčiny nadváhy, ale vsadím se, že se budou pohybovat maximálně v řádu stovek, nikoliv statisíců, či milionů. Se vzrůstající životní úrovní nám taky roste počet zdravotních kombinací úzce spojených s nadváhou. Jasně, můžeme říct někomu, kdo si stěžuje na bolavá kolena, záda, vysoký tlak apod, „hele Karle, to neva, že máš 160 kg, hlavně že se máš rád takový, jaký jsi, no ne?“ … ale normální to není. Normální je, nežrat Ibalgin, ale zhubnout a tím ulevit přetěžovaným kloubům...

…Obezita nemůže být vzorem. Jak už jsem psal, předešlé dva odstavce jsou mi víceméně jedno. Každého věc. Ale tohle mi vcelku vadí. OK, chápu, že 45letá ženská už kosmetické firmě moc nežere kampaň na krém, po jehož užití bude mít stejně pevná prsa a vypjatou kůži jako tak 22letá modelka na obrázku. Stejně tak když šiju hadry, neokradu se o polovinu zákaznic. Ale u těch sportovních značek? To už se nikdo nemusí snažit vypadat jako sportovec? Stačí si koupit XXXXXL velikost tepláků a je to? Vážně se mi má líbit úbor, kde mezi legínama a topem teče sádlo? Sorry, ale mně to přijde minimálně nevkusný…

Vždycky jsem si myslel, že něco  propagovat/doporučovat by měl někdo, za kým je znát nějaká práce, úsilí, snaha, nebo aspoň výjimečnost. Jaká snaha je za těmito novodobými modely? Že se jim podařilo sníst víc knedlíků než ostatním?  Vyrůstal jsem v době, kde na fotkách byli úspěšní, hezcí, vypracovaní lidé a nijak mě to neuráželo. Naopak, přesně tohle mě motivovalo a motivuje dodnes. Byť v sobě nosím kus soudnosti, vím, že chci nosit tričko jako Clarida, pošilhávám po botách, co reklamně nafasoval Vojta Koritenský s Pavlem Koukalem. Koupil jsem si kdysi stejnou bundu jako měl Yates a jako mladý jsem si kupoval ty produkty, které propagovali ti nejlepší borci. A i když mi bylo jasné, že po pití stejného proteinu vypadat stejně nebudu, že v těch hadrech mi to taky stejně nesekne, chtěl jsem se k tomu aspoň přiblížit. A co teď? Když jsem krapet při těle, tak si mám koupit produkt, který propaguje stejně tělnatý týpek? Jen proto, abych se necítil špatně? Sorry, ale tahle mentalita mi nějak uniká…

Vím, že tohle všechno se děje ve jménu jakési diverzity a pokroku. Vím také to, že každá generace pracuje míň a míň a je to dobře. Snaha ulehčit si práci je motorem pokroku. „Lenost“ člověka vedla k tomu, že jsme přestali lovit mamuty a radši zaseli pár zrníček. Že jsme přesedli z koní do pohodlných sedaček automobilů. Že už nemusíme na nákup, ale stačí několik kliknutí myší, aby nákup přišel za námi. Tahle lenost je fajn. Ale lenost ztělesněná tím, že se nemusím už o nic snažit, že stačí jen řvát a hrát na city a společnost kolem mě začne chodit po špičkách, ta už mi tak fajn nepřijde. Zkrátka a dobře, pokud si myslíš, že jsi do těch hadrů tlustá, tak zhubni, protože tím, že ti spíchnou větší hadry se to nijak nevylepší. Pořád budeš tlustá.

Komentáře: