Kulturistika – nejpokrokovější sport na světě

Kulturistika – nejpokrokovější sport na světě

Pavel Vacek | 20. 01. 2020

Kdysi dávno, v dobách díkybohu minulých, jsme se učili, že Sovětský Svaz je zemí, kde zítra znamená včera. Nikdy jsem to moc nepochopil, ale je fakt, že takový FIAT 124, který pro zastaralost ukončil v Itálii včera výrobu, se zítra objevil v SSSR jako Žigulík, výkřik moderní techniky a vostrá kára tuzemských zelinářů. Dnes se dějí změny ještě o řád rychleji. Co před 5 minutami frčelo, teď už je out, špičkový mobil, co jste koupili minulý týden, bude zítra k smíchu dětem na základce. Co však zůstává ve všech těchto dobách konstantní, jsou nářky kulturistů o nedostatečném finančním zhodnocení jejich výkonnosti. A mají pravdu, výhra best of best kulturisty na Mr. Olympia je podobná, jako kolemjdoucího, co se omylem přihlásí na Wimbledon a vyfičí v prvním kole. Pokud byste chtěli žít z finančních výher na soutěži, dopředu si zabookujte místo ve frontě na polívku od Armády spásy. Pokud se teď nadechujete k tvrzení, že to bude jednou lepší, tak rovnou říkám, nebude. K tomu, aby vám přistála miliarda na účtu, potřebujete diváky u telky a jejich zájem. A ten tu není. Kulturistika je totiž pro většinu populace absolutně nepochopitelná, těžká a nudná…

Drtivá většina běžných lidí nedokáže rozeznat jednotlivé rozdíly mezi závodníky. V kulturistice ještě jakž takž, ale ve Physique, nebo bikinách? Bez šance. Koneckonců, facebookové reakce po soutěži nasvědčují, že to nedokáže ani znalá veřejnost. Možná teď namítnete, že rozdíly nejsou ani třeba ve sjezdovém lyžování, kde vítěze od poraženého dělí délka jednoho táhlejšího pšouku, ale nenechte se mýlit, většina lidí není přikovaná k telce, aby koukala na špičkové výkony, nýbrž s napětím čeká na chvíli, kdy na trať vyrazí nemehla. Týý, jo, to bylo o fous, ten to málem nevybral. To je fofr, mámo, to je kvapík, ajajaj, ten to nedá.  To byl držkopád, co? No neříkal jsem to? Vidělas to mámo, jak si dal na tlamu? To je maso. Pojď se rychle podívat, ještě to 6x zopakujou zpomaleně… V rally se čeká, jestli pilot vybere zatáčku, nebo to narve do stromu, v krasobruslení, kdo si kecne na prdel, u bobů s okousanými nehty vyhlížíme posádku, která do cíle dodrandí helmou vespod. U týmových sportů je to jasné jak facka. Hraje se o ponížení soupeře, o to, abychom se kolegům, fandům jiných týmů, mohli celý týden pošklebovat v práci. No řekněte sami, může kulturistika konkurovat takovéhle podívané? Kde se vezme napětí? Možná, kdyby pár fitnesskám prasnul vrchní díl plavek, nebo kdyby sem tam někomu vypadlo varle, možná by to několik diváků z řad veřejnosti přilákalo, aby si příště vyčíhali podobnou situaci a mohli se smíchy potrhat tak, že budou chipsy lítat všude kolem…

Když už jsme u těch plavek, nedávno jsem dostal naprosto bezelstný dotaz na to, proč kulturisté, kteří jsou tak obrovští, používají lesklé a třpytivé slípky? Ehmm, no, prostě, jak bych ti to jenom… soukalo se ze mě pomalu, přičemž jsem hledal vhodná slova, která by dodala na serióznosti nezvratitelnému faktu, že se jako soutěžní oděv používá mikroskopický cíp látky, který jakoby zůstal zapomenut v šatně travesti klubu. Leč seriózně popsat neseriózní fakt nelze. Jenže ještě zdlouhavější je, popisovat někomu, proč mají kulturisti dlouhé kraťasy. Začnete tím, že to nejsou kulturisti, nýbrž Fyzici, čímž se okamžitě dostáváte do další pasti, neboť kdo má břišáky, žílu na bicepsu, je očích laické veřejnosti a médií kulturista a basta. A proč, když je teda kulturista, se mu říká fyzík, když hahaha, všichni víme, že kulturisti jsou spíš chemík. Checht a pomrkávání okem.. Když pak zmobilizujete všechny zbytky trpělivosti, vysvětlíte rozdíly, neodvratně se blíží chvíle, kdy budete čelit otázce: A proč se teda hodnotí jen půlka těla, když se cvičí i nohy? A jste v argumentačním hajzlu, protože tohle KO prostě racionálně vysvětlit nelze…

…tím se dostávám k dalšímu matoucímu faktu pro veřejnost. Lidé chápou, že jsou různé kategorie. Porozumí tomu, že McGregor má teď tři pásy ze tří hmotnostních kategorií. Ale asi by těžko chápali, kdyby jim někdo říkal, že v jedné kategorii se dávají velký prdy do xichtu a v jiný taková pohlazeníčka. Nebo že by atleti řekli, že někteří neběhají tak rychle, ale je jim líto, že nemají medaile, tak že bychom jim mohli poposunout startovací bloky. Divný? Ale ne, pohoda, proč? Měli by se od nás učit. Zírejte. Kulturista, tedy soutěžní kulturista, ten na závodech, je nejlepší, když má největší svaly a nejmíň tuku. Čili jsou mu nejvíc vidět. Ještě tam jsou takové drobnosti, jako že by měl mít dvě ruce, nohy, ale jinak je to vcelku jasný jak facka. Od toho se v kulturistice určuje sportovní výkonnost. Jenže pak jsme si řekli, že to je pro ty hubenější nespravedlivý, a aby jim to nebylo líto, že nemají medaile, tak jsme se rozhodli posunout jim ty pomyslné bloky a řekli jsme, tak a teď budete trochu jiný kulturisti. Klasický. Jenže průser. Oni ty nevděčný parchanti začali běhat nějak moc rychle. Ne tedy tak rychle jako ty původní, ale dost na to, aby se tady vyrojila další parta, která by chtěla sakra taky ty medaile. Jak to teda udělat? Posunem zase bloky, to je jasný, ale co když zase časem trochu zrychlej? Už to máme! Budem dávat ještě známky za krasoběh a posychrujem to tím, že budeme měřit čas jenom od vrchní půlky, ehmm, myslel jsem od druhé půlky. To by snad na chvíli mohlo stačit, ne? Kdyžtak zase na něco časem přijdeme. Evidentně jsme kreativní ažaž…

Čímž se ale dostávám k brilantnímu plánu, který přivede finanční prostředky do našich kapes i bez zájmu veřejnosti. Musíme se obrátit na EU, neboť jestli je někdo opravdový machr v dotování něčeho, co většinovou populaci vůbec nezajímá, je to právě ona. Máme veškeré předpoklady, abychom se stali nejoblíbenějším sportem úředníků v Bruselu. První důvod už jsem zmínil… Dobrej, slabej, tlustej, tenkej, nakonec vymyslíme způsob, jak dát medaile všem. Na tuhle rovnost musí v Bruselu přece slyšet. A kdyby nezabrali, máme další dobré důvody...

V kulturistice se totiž musíte patlat barvou a holit si nohy. Všimli jste si, že to je trošičku takové tabu a nikdo o tom moc nemluví? Když nějaký laik vytasí tuhle podpásovku a vmete nám, že vypadáme jak vyleštěný psí kulky, zmůžeme se jenom na nějaké zmatené mumlání, popřípadě se jako dobrý argument jeví naše pěst ve ksichtě oponenta. Ale s tím teď bude konec! Pocit trapnosti vystřídá hrdost, že se najednou můžete vydávat za Asada, Karima, Fatimu, že lze demonstrativně ukázat zařazení novoevropanů mezi nás. Anebo aspoň Lájoše Demetera, co vám odváží odpadky a vyjádřit tak podporu lokální minoritě. Nikomu nemusíme cpát, že tmavé svaly prostě vypadají lépe než svalové snopce celoživotního ředitele vápenky. Nikdo nemusí vědět, že se holíte proto, že když holt budete mít na kozách deku z ovce, dost těžko někdo spočítá vaše proužky od bradavky ke klíční kosti. Ne. Odteď to prezentujme jako boj za rasovou rovnost a soucítění s úpravou pokožky většiny žen, co nežijí v lese…

A jestli ani tohle nezabere, nezbývá než vytáhnout eso z rukávu. Skutečný trumf. Pokerový Royal flush. Poslední dobou se množí ty záležitosti kolem změny pohlaví a tak… Jedni chtějí nějaká práva, druhý kolem toho dělají zase nějaký humbuk, jako že ne a podobně. Nechápu proč. My v tom jedeme už léta. Pěkný holky měníme v chlapy lusknutím prstu i s pindíkem průměrného Vietnamce, podporujeme je, fandíme a na konec jim dáme medaili, diplom a hromadu potlesku. Pokrokovější už být ani nemůžeme. Pravda, zatím je to trochu nevyvážené, ale co jsem tak viděl na soutěžích, kluci v trenclích už párkrát taky vybalili šminky, řasenku a gel na vlasy (snad to byl na vlasy). Zatím nesměle a v koutku, ale i v tomhle směru jdeme kupředu. Mám z nás radost a třeba by nám Andrej helfnul, on je v čerpání dobrej. Tak kde teda máme vyplnit ty lejstra na dotace?

Komentáře: