Kulturistika jako továrna na zážitky

Kulturistika jako továrna na zážitky

Pavel Vacek | 22. 12. 2016

Tak ještě pár dní než se ukončí atmosféra bezuzdného konzumu, hektických příprav a na podlahu vyteklých nervových soustav a máme to za sebou. Bankovní účty si odfrknou, popadnou dech a zmátoří se natolik, aby nám zajistili normální provoz. Přírodě dáme trochu záhul jepičím životem balicího papíru a za hezké předměty získáme na pár dní větší náklonnost našich partnerů. Zkrátka, Vánoce budou za námi a vy se budete darovat z dárků a nově nabytých kilogramů vašeho blahobytu.

Třeba někdo dostal  v zážitkovém supermarketu let na dělové kouli, výsadek s plavkách za polárním kruhem, nebo dovolenou v typickém příbytku afgánské vesnice a teď si marně láme hlavu nad tím, jak to s ním dárce vlastně myslí. Přesto je jasné, že tzv. Zážitkové dárky se těší velké oblibě. Taky jsem jeden kdysi dostal. Byla to jízda ve Ferrari. Když k ní mělo dojít, pršelo, další termín mi nevyhovoval a na třetí pokus už se mi ani nikdo neozval. Od té doby se snažím, abych nebyl odkázán na poukaz. Každopádně, zážitků jsem nabral celou spoustu, a pokud bych si měl nějaký koupit, obávám se, že by se pohyboval za hranicí legálnosti, nebo morálky. Případně obojího.

Přesto znám jednu firmu, která chrlí jeden zážitek za druhým a to dokonce mnoho a mnoho let. Říká se jí kulturistika. Já dobře vím, že někdy to s ní je strašně těžké. Jsem si jistý, že mnohokrát jste si už řekli, jestli to všechno stojí za to. Není úplně jednoduché, vybrat si mezi proteinem, aminokyselinami, nebo novým telefonem, pěkným kouskem oblečení a podobně. O to těžší to je v okamžiku, kdy vypadnete od rodičů a příliv bankovek na měkké dárky jaksi vyschne. Já dobře vím, že si kolikrát říkáte, že byste si mohli pořídit ojetý Golf GTI, místo přípravy na soutěž, nebo udržování formy a zvažujete, jestli to má smysl, vyměnit relativně hodnotnou věc za vlažný potlesk diváků v sále. Vím to, protože jsem si to řekl stokrát. Ale věřte mi, že má.

Vánoce a ten týden do konce roku, to je i doba, kdy zpomalíte, taky trochu zlenivíte, ale dost často se ohlédnete za uplynulým časem. A čím jste starší, tím delší je časový horizont, kam až lze dohlédnout. Myslíte si, že za 15-20 let budete vzpomínat na to, že jste mohli mít toho Golfa, místo třetího místa na MČR? Vsadím se s vámi, o co chcete, že ne. Budete vzpomínat na to, jak jste se cpali v rozcvičovně piškotama, jak vás nervoval pohled na soupeře, budete vědět přesně, jakou blbost vám to předali za cenu a v nose ucítíte vůni soutěžní barvy. Vzpomenete si, jak jste se pak přežrali v Mekáči do poblití a vybavíte si každou maličkost, jako by to bylo včera. Zážitek, který si nekupujete, ale vytváříte, sám budujete, ten se vám zaryje hluboko do paměti. A čím jste lepší, tím více jich bude. Najednou se budete setkávat s lidmi, ke kterým jste vzhlížel v začátcích. Později vedle nich budete stát na podiu. Časem je třeba porazíte. To jsou události, které si prostě nikdy nekoupíte a nikdy je neztratíte. Bude to obraz, navždycky umístěný ve vaší hlavě.  A až jednou budete čumět na telku, objeví se tam informace o městě, kde jste získal svůj první titul, vyskočí vám tyhle obrazy bez toho, abyste složitě hledali své obrázky na facebooku. Pak teprve pochopíte, že to opravdu děláte jen pro sebe, pro váš pocit, pro vaše uspokojení. A to je jedině dobře.

Takže pokud nastane za týden doba předsevzetí a plánů a vy si nebudete jistí, zda znovu soutěžit, nebudete přesvědčeni o správnosti rozhodnutí, zda investovat peníze, kterých není nikdy dost a které se vám za žádných okolností určitě nevrátí, vzpomeňte si na tyhle řádky. Protože na těch pár věcí co za pár dní dostanete, si do roka nevzpomenete. Nehledě na jejich finanční hodnotu.  Za 10-15 let nebudete vědět, co významného jste si koupili v 25 letech, ale naprosto živě si vybavíte, kde přesně jste byli, co přesně jste tam dělali a jakou medaili vám předali. A v ten moment nebudete litovat jediné koruny, kterou jste na tenhle zážitkový kupón vynaložili. 

Komentáře: